V závěru je vybízí: „Uplatněte na své srdce všechna slova, která k vám dnes mluvím pro výstrahu, abyste přikázali svým synům, ať dbají, aby činili všechna slova tohoto zákona. Není to totiž pro vás žádné nehodnotné slovo, ale znamená váš život.“ — 5. Mojžíšova 32:4, 46, 47.

‚Uplatňovat na své srdce‘ Boží slovo

3, 4. a) Co měli Izraelité ‚uplatnit na své srdce‘ a co k tomu patřilo? b) Jak uplatňovaly pozdější generace Mojžíšovu radu?

³ Mojžíš nabádal Izraelity, ‚aby uplatnili na své srdce‘ nejen jeho podnětnou píseň, ale všechny svaté spisy. Měli „dbát“ (Knox) na Boží zákon, měli jej „rozhodně poslouchat“ Today’s English Version (Překlad v dnešní angličtině) nebo o něm „uvažovat“ The Living Bible (Živá Bible). ‚Přikazovat svým synům, ať dbají, aby činili všechna slova tohoto zákona,‘ mohli jedině tehdy, jestliže ho sami dobře znali. V 5. Mojžíšově 6:6–8 Mojžíš napsal: „A prokáže se, že tato slova, která ti dnes přikazuji, jsou na tvém srdci; a budeš je vštěpovat svému synovi . . . A uvážeš si je jako znamení na ruku a budou ti sloužit jako náčelní páska mezi očima.“

Jak se mohli naučit Boží zákon

6, 7. a) Jaká opatření učinil Jehova, aby seznámil Izraelity s mojžíšským zákonem? b) Jak byl také možná Boží lid ve starých dobách poučován o Božím slovu?

⁶ Ale jak se mohli Izraelité naučit zákon, který měl asi 600 předpisů? Jeho exempláře byly zpočátku jistě vzácné. Budoucí izraelský král si měl ‚napsat do knihy opis tohoto zákona‘ a měl „si v něm číst po všechny dny svého života, aby se naučil bát se Jehovy, svého Boha, aby dodržoval všechna slova tohoto zákona“. (5. Mojžíšova 17:18, 19) Bůh se postaral o to, aby byl zákon čten každý sedmý rok při svátku chýší. (5. Mojžíšova 31:10–13) Taková událost byla jistě povznášející, ale docházelo k ní příliš zřídka, než aby se mohlo hluboko vštípit poznání.

⁷ Jehova se také postaral o to, aby kmen Levi ‚poučoval Jákoba v Božích soudcovských rozhodnutích a Izrael v Božím zákoně‘. (5. Mojžíšova 33:8, 10; srovnej Malachiáše 2:7.) Při některých příležitostech prováděli Levité rozsáhlé vyučování, které sloužilo celému národu. (2. Paralipomenon 17:7–9; Nehemjáš 8:7–9) Zdá se, že během doby měl i lid všeobecně k dispozici alespoň části Božího slova.a Proto mohl žalmista napsat: „Šťastný je muž . . ., [jehož] potěšení je v Jehovově zákoně, a [který si] v jeho zákoně . . . čte polohlasem dnem i nocí.“ (Žalm 1:1, 2) Mojžíšova výzva, aby ‚uplatnili na své srdce všechna Boží slova‘, se tedy rovnala příkazu pilně studovat Bibli.