Mladí lidé se ptají . . .

Jak mám reagovat na rodičovskou kritiku?

„MNOZÍ rodiče se domnívají, že nejlepší cestou jak dětem pomoci ke zlepšení je kritizovat je za vše, co udělají špatně.“ To napsal Clayton Barbeau ve své knize How to Raise Parents (Jak vychovat rodiče).

Jsi-li mladý, pravděpodobně tě rodiče usměrňují skoro s takovou pravidelností, s jakou dostáváš najíst. Občas tě to jistě velmi dráždí, ale kritika není nutně něco špatného.a Každý z nás občas potřebuje usměrnit; konstruktivní kritika může být zdravá a prospěšná.

Na druhé straně to však někdy rodiče přeženou a sekýrují děti až k zoufalství. (Kolosanům 3:21) Nebo se nechají unést emocemi a kvůli drobným prohřeškům svým dětem nadávají a ponižují je. Bez ohledu na to, jakým způsobem je kritika vyjádřena, je možné mít z ní užitek. Vždyť tvoji rodiče pravděpodobně chtějí pro tebe jen to nejlepší. Bible již dávno říká, že „zranění způsobená milujícím jsou věrně míněná“. (Přísloví 27:6) Jste si s rodiči velmi blízcí, a proto tě může hluboce zranit, když na tobě nacházejí chyby. Jestliže se ale naučíš reagovat na kritiku moudře, můžeš zmenšit bolest a zvětšit užitek.

Nesprávný způsob

Uvažuj o zkušenosti mladé Stephanie: „Když se matka vrátila z práce,“ vypráví, „začala nadávat, že jsem doma neuklidila a že jsem ještě nevynesla odpadky. Řekla: ‚Nic neumíš doma udělat pořádně, ale chodit ven, na to tě užije.‘ Odpověděla jsem: ‚Když jde o sekýrování, na to zas užije tebe.‘ Rozkřičela se na mě, a tak jsem odešla a zavřela dveře do pokoje, abych ji neslyšela. Divoce vtrhla dovnitř a křičela, že mě potrestá.“ — My Parents Are Driving Me Crazy (Moji rodiče mě přivádějí k šílenství) od doktorky Joyce L. Vedralové.

Je ti to povědomé? Pak víš, jak moc to bolí, když ti někdo řekne, že „nic neumíš udělat pořádně“. Čeho však Stephanie dosáhla, když se na matku obořila? Fňukáním, křikem nebo vzpouzením můžeš docílit jedině toho, že se rodiče přestanou ovládat. Ta trocha uspokojení, které Stephanie měla z toho, že si ulevila, asi vybledla ve srovnání s trestem, jaký jistě následoval. Mladý křesťan, který hovoří se svými rodiči neuctivě, utrpí navíc i určitou duchovní škodu — a riskuje Boží nelibost. — Přísloví 30:17; Efezanům 6:1, 2.

Stephaniina matka možná situaci neřešila tím nejlepším způsobem. Ale není snad v jejích stížnostech aspoň zrnko pravdy? Stephanie se vzpouzela kritice, a tím si nejen zkomplikovala život, ale také promarnila příležitost udělat potřebné zlepšení.

Hodnota naslouchání

Bible radí: „Naslouchej radě a přijímej kázeň, abys v budoucnosti zmoudřel.“ (Přísloví 19:20) Ano, potlač touhu ospravedlňovat se, fňukat nebo kritiku opětovat a zaměř se na to, co je vlastně řečeno. Časopis ’Teen to vyjádřil takto: „Naslouchej kritice hlavou, a ne svými city.“

To ti pomůže, abys výroky rodičů nezveličoval a nepřeháněl. Skutečně ti otec nebo matka říkají, že jsi méněcenný a že jsi beznadějný případ? Neříkají ve skutečnosti, že jsi odbyl natírání garáže nebo čištění sporáku? Pokud je to tak, proč se tím nechat unést? „Nikdo na zemi nedělá vždy jen to, co je správné, aniž se dopustí chyby,“ říká Bible. (Kazatel 7:20, Today’s English Version) A i kdyby se ti určitý úkol nepodařil, neznamená to, že se ti nedaří vůbec nic. Připomínej si tedy, že máš i silné stránky a ctnosti.

Zachovej chladnou hlavu

„Když udělá nějakou hloupost,“ přiznává jeden otec, „vždycky řeknu: ‚Ty cvoku.‘“ Co když se jeden z tvých rodičů také uchyluje k nadávkám nebo jiným slovním urážkám? Nejdříve zvládni své city! „Každý, kdo zadržuje své řeči, vlastní poznání, a muž s rozlišovací schopností je chladného ducha.“ — Přísloví 17:27.

Nesoustřeď se na to, že to, co bylo řečeno, je podle tvého mínění nespravedlivé; tím by ses jenom ještě víc rozčilil. Místo toho se zaměř na oblasti, ve kterých se potřebuješ zlepšit. Připomínej si, že tě rodiče milují a že pravděpodobně nejsou jízliví. (Výše citovaný otec připustil: „Neměl bych mu pořád říkat, že je cvok. Brzy tomu začne věřit.“) Když rodiče vypadají, že jsou unavení a přetažení, věř tomu, že jednají s dobrou pohnutkou. „Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv, a je od něho krásné, jestliže přejde přestupek.“ — Přísloví 19:11.b

Útočná odpověď by vhodná nebyla, ale možná, že se ti podaří situaci trochu ztlumit. Zkus například vyjádřit to, co řekl tvůj rodič, jinými slovy tak, abys problém přesněji vystihl. Když ti otec řekne, že jsi cvok, protože se mu nelíbí, jak jsi naleštil vaše auto, zkus odpovědět: „Zlobíš se, protože jsem špatně naleštil auto.“ Nebo bys mohl s kritikou jednoduše souhlasit. („Máš pravdu, tati, měl jsem to udělat líp.“) Anebo se zkus zeptat, jak by ses měl konkrétně zlepšit. Přísloví 15:1 říká: „Odpověď, když je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv.“

Pamatuješ na soudce Gideona? Bible říká, že vedl izraelský národ k dramatickému vítězství nad nepřátelskými Midianity. Gideon potom vyslal posly k významnému kmenu Efraim a požádal jej, aby poražené Midianity zastavil na útěku. Efraimité na to reagovali tím, že zajali dvě midianská knížata. Potom se však tito hrdí příslušníci kmene Efraim prudce „pokoušeli vyvolat s [Gideonem] hádku“! Dotklo se jich, že předtím nebyli přizváni k účasti na bitvě. — Soudci 8:1.

Jejich slovní útok byl očividně neopodstatněný. A kdyby Gideon byl vznětlivý člověk, řekl by možná Efraimitům něco od plic — čímž by okamžitě vyvolal občanskou válku. Místo toho odpověděl: „Co jsem udělal ve srovnání s vámi? Není Efraimovo paběrkování lepší než Abiezerovo vinobraní?“ (Soudci 8:2) Gideon měl na mysli, že Efraimité, kteří zajali dvě midianská knížata, mají větší zásluhu než on sám. Tak jeho mírná, pokorná odpověď odrazila nespravedlivou kritiku a udržela pokoj.

Jaké z toho vyplývá poučení? Nereaguj přehnaně, když tě rodiče kritizují. Jestliže zachováš klid, můžeš zabránit tomu, abys neřekl nebo neudělal něco, čeho bys později litoval. — Srovnej Kazatele 10:4.

Jednej

Laskavá slova však nestačí. Jednej! Pamatuj, že „moudrost shora je především. . . připravená uposlechnout“. (Jakub 3:17) Začni si v pokoji uklízet, jdi vyleštit auto, nech se ostříhat, pozměň svůj šatník nebo udělej jakékoli změny, které od tebe rodiče žádají. To je nejlepší způsob jak docílit toho, aby na tobě rodiče přestali hledat další chyby.

Je ale možné, že s kritikou upřímně nesouhlasíš. Vždyť i ti nejlepší rodiče se mohou mýlit. Ovšem místo toho, aby ses pokoušel záležitost vyřešit spoustou křiku, počkej, až bude ten „pravý čas“, a pak si s rodiči promluv. (Přísloví 15:23) „U těch, kteří se spolu radí, je moudrost,“ říká Přísloví 13:10. Předlož své stížnosti klidně, jako dospělý, a uveď rodičům konkrétní důvody, proč s nimi nesouhlasíš. Snad se ti podaří přesvědčit je, aby se na věci dívali z tvého hlediska. Pokud ne, budeš se asi muset podřídit jejich rodičovské autoritě. — Přísloví 6:20.

Když se však podvolíš jejich ukázňování, může ti to z dlouhodobého hlediska prospět. Dokonce i Ježíš, dokonalý člověk, se ‚naučil poslušnosti z toho, co vytrpěl‘. (Hebrejcům 5:8) I tebe ještě čeká řada užitečných ponaučení. Už nyní se musíš potýkat s kritikou ze strany učitelů. V budoucnosti snad budeš muset jednat se zaměstnavateli. Nauč se již dnes přijímat kritiku.

Časem snad dokonce pochopíš názor svých rodičů. Mladý muž James říká o svých rodičích: „Pokud šlo o školu, sbor a domácí povinnosti, byli na mě přísní. Někdy jsem neměl chvilku oddechu. Ale postupem času jsem začal chápat, že k dosažení vynikajících výkonů je nutné tvrdě pracovat.“ Nestálo takové poučení za to? Když se naučíš přijímat kritiku, získáš také taková hodnotná poučení.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 11]

Fňukáním, křikem nebo vzpouzením můžeš docílit jedině toho, že se rodiče přestanou ovládat

[Obrázek na straně 11]

Když se rodičů zeptáš, v čem konkrétně se můžeš zlepšit, zmírníš tím možná bolestivý dopad kritiky