SLANÁ BYLINA

[heb. mal·luʹach].

Tento výraz je v Písmu uveden pouze jednou, když se mluví o potravě bezvýznamných lidí. (Job 30:4) Soudí se, že slovo v původním jazyce je odvozeno od kořene „sůl“, a překládalo se jako ‚bylina‘ (ČB), „slané býlí“ (ČB-Hč), ‚lebeda‘ (EP, He), ‚zelina‘ (KB), „řeřicha“ (Fn), „tráva“ (Dy) a „sléz“ (KJ, Le, RS). Zdá se, že překlad „sléz“ vznikl kvůli podobnosti mezi hebrejským slovem mal·luʹach a řeckým slovem mo·loʹche, o kterém se soudí, že je příbuzné s latinským slovem malva, jež znamená „sléz“. Avšak u Joba 30:4 překladatelé řecké Septuaginty nepoužili slovo mo·loʹche, ale haʹli·ma („slané byliny“, LXX, Bagster), a o slovu haʹli·ma se podobně jako o mal·luʹach má za to, že poukazuje na slanou chuť rostliny nebo na místo, kde roste.

Nejčastěji se uvádí, že biblická mal·luʹach je lebeda Atriplex halimus. Tento hustý keř obvykle dorůstá do výšky 1 až 2 m, má malé, tlusté listy kyselé chuti a na jaře, když kvete, má drobné, nachové květy. Roste na slané půdě.