Myšlenka, že Země drží na ničem, navíc vede k další otázce: Díky čemu nebeská tělesa zůstávají na svém místě? Všimněte si pozoruhodných slov, která Bůh řekl Jobovi: „Můžeš pevně svázat pouta souhvězdí Kimy, nebo můžeš uvolnit samotné šňůry souhvězdí Kesilu?“ (Job 38:31) Tato souhvězdí mohl Job pozorovat každou noc po celý svůj život a mohl si všimnout jejich pohybu po obloze.c Jak je ale možné, že rok za rokem a desetiletí za desetiletím stále vypadala stejně? Jaká „pouta“ udržují tyto hvězdy i všechna ostatní nebeská tělesa na svém místě? Když o tom Job uvažoval, jistě pociťoval posvátnou úctu.

Pokud by hvězdy držely na místě díky nebeským sférám, žádná taková „pouta“ by neexistovala. Teprve několik tisíc let po Jobově době se vědci dozvěděli více o ‚poutech‘ neboli ‚šňůrách‘, kterými jsou spojena nebeská tělesa na své cestě temným vesmírem. Objasnily to až slavné objevy, za nimiž stáli Isaac Newton a později Albert Einstein. O silách, díky nimž Bůh udržuje nebeská tělesa pohromadě, Job pochopitelně nevěděl nic. Slova v knize, která nese jeho jméno, však zůstala v platnosti, na rozdíl od teorií učeného Aristotela, které ve zkoušce času neobstály. Mohl snad slova v knize Job nechat zapsat někdo jiný než Bůh, který zákony vesmíru vytvořil?