JOB

1. Syn Isachara, který je uveden jako třetí. (1Mo 46:13) Ve 4. Mojžíšově 26:24 a v 1. Paralipomenon 7:1 je toto jméno uvedeno jako Jašub.

2. [předmět nepřátelství].

Muž žijící v zemi Uc, což je dnešní Arábie. (Job 1:1) O Jobovi Bůh řekl: „Na zemi není nikdo jako on, muž bezúhonný a přímý, který se bojí Boha a odvrací se od špatného.“ (Job 1:8) To by znamenalo, že Job žil v zemi Uc přibližně v době, kdy jeho vzdálení bratranci — 12 izraelských kmenů — byli v otroctví v Egyptě. Jákobův (Izraelův) syn Josef, který zažil mnoho nespravedlivého utrpení a zůstal bezúhonný, byl již tehdy mrtvý (zemřel roku 1657 př. n. l.). V tu dobu ještě Mojžíš nevystoupil jako Jehovův prorok, aby vyvedl 12 kmenů Izraele z egyptského otroctví. Mezi Josefovou smrtí a dobou, kdy se Mojžíš svým chováním prokázal jako bezúhonný, nebyl na zemi žádný člověk jako Job. V tomto období se pravděpodobně mezi Jehovou a Satanem odehrál rozhovor, který se týkal Joba. (Job 1:6–12; 2:1–7)

Napsání zprávy o Jobovi se všeobecně připisuje Mojžíšovi. O Jobovi se mohl dovědět během čtyřiceti let, kdy žil v Midianu; o tom, jak to s Jobem dopadlo, a o jeho smrti se mohl doslechnout, když ke konci putování pustinou byl Izrael v blízkosti země Uc. Jestliže Mojžíš dopsal knihu Job přibližně v době, kdy Izraelité v roce 1473 př. n. l. vstoupili do Zaslíbené země (pravděpodobně nedlouho po Jobově smrti), pak se Jobova zkouška odehrála kolem roku 1613 př. n. l., protože Job po této zkoušce žil ještě 140 let. (Job 42:16, 17)

Job byl v příbuzenském vztahu k Abrahamovi, protože oba byli potomci Sema. Ačkoli Job nebyl Izraelita, byl Jehovovým ctitelem. Byl „největším ze všech Orientálců“, protože měl velké bohatství. Jeho rodinu tvořila manželka, sedm synů a tři dcery. (Job 1:1–3) Job ve své rodině svědomitě plnil kněžskou službu tím, že za její členy obětoval Bohu oběti. (Job 1:4, 5)

Job byl významným mužem v bráně svého města, a dokonce i letití muži a knížata mu prokazovali úctu. (Job 29:5–11) Soudil nestranně a uplatňoval právo, když se zastával vdovy, sužovaných lidí i těch, kdo byli bez pomoci, a byl jako otec chlapce bez otce. (Job 29:12–17) Nikdy se nezapletl do nemravnosti, chamtivého hmotařství a modloslužby; byl štědrý k chudým a potřebným lidem. (Job 31:9–28)

Jobova ryzost. Satan napadl Jobovu ryzost. Jehova měl důvěru v Jobovu ryzost a věděl, že může Joba uzdravit a odměnit, proto Satanovi dovolil, aby vyzkoušel Jobovu ryzost do krajnosti. Nedovolil mu však, aby Joba zabil. Satan různými prostředky připravil Joba nejdříve o hospodářská zvířata a o sloužící, a potom i o děti (Job 1:13–19), ale Job Boha ani jednou nenařkl z bláznovství nebo z křivdy. Také se nikdy od Boha neodvrátil, dokonce ani tehdy, když na něj naléhala jeho manželka a další lidé. (Job 1:20–22; 2:9, 10) Mluvil pravdu o Bohu. (Job 42:8) Job přijal pokárání za to, že se příliš snažil ospravedlnit sebe sama a opomněl ospravedlnit Boha (Job 32:2), a vyznal své hříchy Bohu. (Job 42:1–6)

Jehova Joba miloval. Když skončila zkouška, v níž se Job prokázal jako věrný, Bůh ho ustanovil knězem sloužícím za jeho tři přátele, kteří se s ním přeli, a obnovil jeho původní postavení. Měl znovu pěknou rodinu (zjevně se stejnou manželkou) a dvojnásobek dřívějšího bohatství. Všichni jeho příbuzní a bývalí druhové se vrátili, aby mu prokázali úctu a přinesli dar. (Job 42:7–15) Job potom žil tak dlouho, že viděl své syny a vnuky po čtyři generace. (Job 42:16)

Prostřednictví proroka Ezekiela Bůh uvedl Joba jako příklad spravedlnosti. (Ez 14:14, 20) Jobova vytrvalost ve snášení utrpení je křesťanům dávána za vzor a dobrým výsledkem jeho zkoušky je vyvyšována Jehovova láska a Jehovovo milosrdenství. (Jk 5:11) Zpráva o Jobově zkoušce poskytuje křesťanům útěchu i sílu a kniha Job vyzdvihuje a objasňuje mnohé biblické zásady.