Jehova — Bůh časů a období
„Pro všechno je ustanovený čas.“ — Kaz. 3:1.
1, 2. a) V jakých směrech jsou si lidé vědomi času? b) Co by se dnes stalo v mnoha oblastech života, kdybychom nemohli určovat čas?
V KAŽDODENNÍM životě si velmi dobře uvědomujeme čas. Například když hodiny ukazují, že je večer, a vidíme zapadající slunce a ztemnělou oblohu, víme, že nadchází noc. Poznáváme-li podle kalendáře, že je pozdní podzim, a pozorujeme-li, že týden po týdnu teplota klesá a listí padá se stromů, jsme si jisti, že se blíží zima. Důkazy o času a období nám tedy potvrzují to, co nám říkají hodiny a kalendář.
2 Kdyby nebylo možné určit čas nebo období, došlo by dnes v našem životě k určitému zmatku. Představ si například, jak by se stovky letadel pokoušely přistát na rušném letišti, kdyby nebylo možné určit čas a stanovit letový řád! Nebo si představ, jak se milióny lidí snaží dostat se včas do práce a nemohou přitom měřit čas!
3. Kdo je původcem časů a období?
3 Kdo je původcem časů a období? Stvořitel vesmíru, Jehova Bůh. 1. Mojžíšova 1:14 říká: „A Bůh dále řekl: ‚Ať nastanou v nebeské prostoře světelná tělesa, aby oddělovala den od noci; a budou sloužit jako znamení a k určování období a dnů a roků.‘ “
DŮLEŽITĚJŠÍ ČASY A OBDOBÍ
4–6. a) Co je důležitější než znalost časů a období pro lidskou činnost? Proč? b) Které otázky bychom si měli položit?
4 Ačkoli je pro lidskou činnost důležité znát čas a období, je něco ještě mnohem důležitějšího: V jakém čase nebo v jakém období žijeme z Božího stanoviska? U Kazatele 3:1 čteme: „Pro všechno je ustanovený čas, ano, čas pro každou záležitost pod nebesy.“ To je pravda i z lidského stanoviska, ale tím více z hlediska Božího. On ustanovil časy a období pro uskutečnění svého předsevzetí. Jestliže se tomu v životě nepřizpůsobíme, ukáže se nakonec, že bylo úplně zbytečné řídit se podle hodin nebo podle kalendáře.
5 Proč? Protože Jehova má předsevzetí s touto Zemí a s lidskými tvory na ní; jinak by je nebyl stvořil. Jestliže neuvedeme svůj život do souladu s tímto předsevzetím, nebude se na nás vztahovat. A jeho předsevzetí bude rozhodně splněno včas. Prohlašuje: „Takové se prokáže mé slovo, jež vychází z mých úst. Nevrátí se ke mně bez výsledku, ale jistě udělá to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ — Iz. 55:11.
6 Proto si musíme položit otázky: Jaký čas nebo jaké období je z hlediska Jehovova? Jaké místo mají národy a lidé z tohoto světa v jeho časovém plánu? A jak se jím řídíš ty? Naplánoval sis svůj život v souladu s Božím předsevzetím a s jeho časovým plánem?
PLNÍ TENTO SVĚT BOŽÍ PŘEDSEVZETÍ?
7. Jaký názor zastává většina nábožných lidí, ale proč je tento názor neopodstatněný?
7 Mnozí lidé se domnívají, že jsou zahrnuti do Božího předsevzetí, protože říkají, že věří v Boha. Když je však požádáš, aby ti ukázali z Božího slova, v čem tkví toto předsevzetí, nemohou nic říci. Jdou svou cestou, a přece se domnívají, že jim Bůh nějak prokáže přízeň. Po celá staletí zastávali podobný postoj i mnozí vedoucí muži světa. Domnívají se, že Bůh uskutečňuje své předsevzetí jejich prostřednictvím, bez ohledu na to, jak jednají. Ale ani oni nejsou schopni říci, v čem tkví Boží předsevzetí.
8. Proč je nerozumné domnívat se, že by stvořitel mohl podporovat panovníky a lidi tohoto světa?
8 Ukazuje Bible, že Bůh podporuje tento svět — včetně panovníků a lidí, kteří mají nějaké náboženství? Uvědom si: Bůh má ohromnou moc. Vytvořil vesmír, v němž jsou miliardy galaxií, a každá obsahuje mnoho miliard hvězd. (Žalm 147:4) Bůh má kromě toho neomezenou moudrost. Kdyby Bůh se svou mocí a moudrostí podporoval národy, mohlo by mezi nimi být po tolik staletí tolik násilí, válek, nespravedlnosti a utrpení? Vedl by Bůh vůdce národů a milióny jejich poddaných, aby se pouštěli do války a zabíjeli jiné vůdce národů a milióny jejich poddaných, kteří také tvrdí, že jsou pod Božím vedením? Je to logické?
9. Jaký duchovní stav musí mít podle Božího slova jeho praví služebníci?
9 Bible nám říká v 1. Korinťanům 14:33, že „Bůh. . . není Bohem nepořádku, ale pokoje“. Jehova také říká svým pravým služebníkům: „Abyste všichni mluvili souhlasně a aby mezi vámi nebylo rozdělení, ale abyste byli pevně spojeni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem.“ (1. Kor. 1:10) Co by se stalo, kdyby se členové Božího lidu neřídili tímto měřítkem? V Římanům 16:17 je dána rada, „abyste dávali pozor na ty, kteří působí rozdělení. . . v rozporu s učením, jemuž jste se naučili, a abyste se jim vyhýbali“. A tak národní a náboženské rozdělení a konflikty jsou jasným důkazem toho, že Bůh nepodporuje takové národy, náboženské vůdce a jejich následovníky.
10, 11. Co ukazuje Písmo o tom, kdo podporuje panovníky a lidi v tomto světě?
10 Kdo je tedy vlastně podporuje? V 1. Janově, v kapitole 3, verších 10 až 12, je řečeno: „Podle toho se poznají Boží děti a ďáblovy děti: Žádný, kdo nekoná spravedlnost, nepochází z Boha, ani ten, kdo nemiluje svého bratra. Vždyť to je to poselství, které jste slyšeli od počátku, že se máme navzájem milovat, ne jako Kain, který pocházel z toho ničemného a zabil svého bratra.“ Také v 1. Janově, ve 4. kapitole, 20. verši, je řečeno: „Jestliže někdo prohlašuje: ‚Miluji Boha‘, a přece nenávidí svého bratra, je lhář. Ten, kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl.“ Proto Ježíš ustanovil podle Jana 13:35 pravidlo: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“
11 Vidíš nějakou podobnost mezi láskou a jednotou, která musí existovat mezi Božími pravými služebníky, a mezi způsobem jednání, kterým se po celá staletí vyznačovali světští panovníci i lidé všeobecně? Jen v našem století si pobíjení nábožných lidí jinými nábožnými lidmi vyžádalo desítky miliónů životů. Ti, kteří se navzájem pobíjejí, jsou často téhož náboženství! To je spolehlivým důkazem, že je Bůh nepodporuje. Naopak, Boží slovo ukazuje, že je nepodporuje nikdo jiný než satan ďábel. Proto mohl apoštol Jan říci: „Víme, že pocházíme z Boha, ale celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19) Ano, satan je „bůh tohoto systému věcí“. (2. Kor. 4:4) On je tou mocí, jež stojí za panovníky i lidmi tohoto světa, jejichž jednání dokazuje, že nemohou pocházet od Boha.
JEHOVOVO PŘEDSEVZETÍ S MÍRNÝMI
12, 13. Jaké předsevzetí má Bůh s touto zemí a s lidmi?
12 Když však Jehova stvořil lidi, bylo jeho předsevzetím, aby se celá země stala rájem jako zahrada Eden a aby byla zalidněna dokonalými, jednotnými a šťastnými lidmi. (1. Mojž. 1:26–28; 2:15; Iz. 45:18) Vzpurní lidé ani zlí duchovní tvorové nezrušili toto předsevzetí. Jehova je Bohem časů a období, a proto bude také jeho předsevzetí splněno v určitém čase, který k tomu ustanovil. Nepřipustí, aby lidské panství na něm nezávislé bojovalo proti jeho předsevzetí déle než po vyhrazený čas.
13 Ježíš plně spoléhal na Jehovovo předsevzetí s touto zemí. Zločinci, který v něj projevil jakousi víru, řekl: „Budeš se mnou v ráji.“ (Luk. 23:43) To byl ten ráj, který má přijít. Při jedné dřívější příležitosti Ježíš řekl: „Šťastní jsou mírní, protože zdědí zemi.“ (Mat. 5:5) Zde se Ježíš pravděpodobně odvolával na myšlenku ze Žalmu 37:11, kde je řečeno: „Mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“
14. Jací lidé zdědí zemi?
14 Kdo jsou tito lidé, kteří zdědí zemi? Žalm 37:34 říká: „Doufej v Jehovu a zachovávej jeho cestu, a on tě vyvýší, abys vzal do vlastnictví zemi. Až budou odříznuti ničemní, uvidíš to.“ Verše 37 a 38 dodávají: „Pozoruj bezúhonného a měj na očích přímého, neboť budoucnost toho muže bude pokojná. Ale přestupníci budou jistě společně vyhubeni; budoucnost ničemných lidí bude vskutku odříznuta.“ Lidé, kteří zdědí zemi, musí tedy poznat Jehovu, věřit jeho slibům a musí jím být uznáni jako přímí a bezúhonní, protože poslouchají jeho zákony. V 1. Janově 2:17 je řečeno: „Svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“
15. Co musí nutně nastat, má-li dojít k velkým a užitečným změnám ve světě?
15 Aby došlo k takovým změnám, bude nutný ohromný obrat v dnešním stavu věcí. Rozhodně to bude znamenat odstranění všech přítomných panství na zemi, protože lidské panství nikdy nezpůsobilo žádoucí poměry. Ale takové změny, jež otřesou zemí, je Jehova schopen učinit. Bible například prohlašuje: „Mění časy a období, odstraňuje krále a dosazuje krále.“ — Dan. 2:21.
ODSTRANĚNÍ ODPŮRCŮ
16, 17. a) Jak jednal Jehova s faraónem, který odporoval jeho předsevzetí? b) Jak bylo potvrzeno Jehovovo prorocké slovo?
16 Uvědom si, co učinil Jehova mocným panovníkům a dynastiím v minulosti, především těm, kteří se pokoušeli zasahovat do jeho předsevzetí. I se svými říšemi byli rozdrceni a rozmetáni na všechny světové strany jako pouhý prach. Egyptský farao například kdysi zotročil Boží lid. Ale Jehova měl předsevzetí se svými služebníky a poslal Mojžíše, aby faraónovi řekl, že je má propustit. Farao místo toho vyzývavě prohlásil: „Kdo je Jehova, že bych měl poslechnout jeho hlas a poslat Izraele pryč?“ Dodal: „Jehovu vůbec neznám, a co víc, Izrael nehodlám poslat pryč.“ 2. Mojž. 5:2.
17 Jehova dal faraónovi mnoho příležitostí, aby změnil své rozhodnutí. Ale, jak říká 2. Mojžíšova 11:10, farao se opětovně ‚zatvrzoval‘. Jehova má však neodolatelnou moc. Když přišel jeho ustanovený čas, utopil faraóna i s jeho vojskem v Rudém moři. 2. Mojžíšova 14:28 říká: „Nezbyl z nich ani jediný.“ Naproti tomu Jehovovi služebníci byli uchráněni a osvobozeni. A došlo k tomu přesně v době, kterou předpovědělo Jehovovo prorocké Slovo, totiž na konci období dlouhého 400 let, o němž řekl o staletí dříve věrnému Abrahamovi.
18. Co učinil Jehova s babylónským Nebukadnecarem? Proč?
18 Pak zde byl babylónský král Nebukadnecar. Začal se vychloubat svou silou a tím, čeho dosáhl, jako by byl nějakým bohem. Ale Daniel 4:31 (4:28, „KB“) říká, že „ještě měl král to slovo v ústech, když z nebes padl hlas: ‚Tobě je řečeno, králi Nebukadnecare: „Království od tebe odešlo.“ ‘ “ Jehova mu řekl, že bude ponížen jako polní zvíře, dokud, jak říká verš 32 (29, „KB“) nepozná, „že Nejvyšší je panovníkem v království lidstva a že je dává tomu, komu chce“. To se stalo přesně v době, kterou k tomu Jehova určil.
19. Proč byl vykonán Jehovův nepříznivý rozsudek proti Babylónu a jeho poslednímu panovníkovi, Belšacarovi?
19 Poslední král, který vládl Babylónu, byl Belšacar. Tehdy přišel Jehovův čas, kdy měla padnout tato ohromná říše. Proč? Protože Babylóňané drželi v zajetí Jehovův lid a rouhali se Jehovovi. 5. kapitola Danielova vypráví o tom, jak Belšacar uspořádal velkou hostinu pro tisíc svých úředníků. Potom Belšacar „řekl pod vlivem vína, aby přinesli zlaté a stříbrné nádoby, jež vzal jeho otec Nebukadnecar z [Jehovova] chrámu, který byl v Jeruzalémě, aby z nich pili král a jeho šlechtici, jeho souložnice a jeho druhotné manželky“. (Dan. 5:2, 3) Povšimni si, co udělali potom: „Pili víno a chválili bohy ze zlata a ze stříbra, mědi, železa, dřeva a kamene.“ (Dan. 5:4) Tím, že pili ze svatých nádob, kterých se kdysi užívalo k uctívání Jehovy, se vysmívali Jehovovi a rouhali se mu. Uctíváním svých falešných bohů uctívali satana.
20, 21. Jaké poselství vyřídil Daniel Belšacarovi a jak se splnilo?
20 V tom okamžiku se však stalo něco úděsného. Byly vidět prsty nějaké ruky, píšící na stěně paláce. Krále to tak vyděsilo, že „se změnila samotná barva jeho obličeje a začaly ho lekat jeho myšlenky a povolovaly mu kyčelní klouby a kolena, ta mu tloukla o sebe“. (Dan. 5:6) Nikdo z Belšacarových náboženských poradců nerozuměl tomuto rukopisu, a proto byl povolán Jehovův služebník Daniel, který jej měl vyložit. Daniel králi vysvětlil, že je to poselství od Jehovy a že zní: „Bůh sečetl dny tvého království a ukončil je. . . Byl jsi zvážen na vahách a byl jsi shledán nedostatečným. . . Tvé království bylo rozděleno a dáno Médům a Peršanům.“ — Dan. 5:26–28.
21 Téže noci vnikla médoperská vojska do města branami, které zůstaly z nedbalosti otevřené. Zpráva u Daniela 5:30 končí slovy: „Právě té noci byl kaldejský král Belšacar zabit.“ Pád Babylóna umožnil Jehovovu lidu, aby se vrátil do své vlasti přesně 70 let od chvíle, kdy začalo jejich zajetí. Bylo to přesně podle Jehovova časového rozvrhu, jak byl vyjádřen u Jeremjáše 29:10.
22, 23. Jak jednal Jehova s králem Herodem Agrippou I., který v prvním století odporoval křesťanům?
22 V prvním století byl král Herodes Agrippa I. posledním panovníkem v Palestině, části Římské říše. Herodes dal uvěznit apoštola Petra a pronásledoval jiné křesťany. Dokonce dal zabít apoštola Jakuba. (Sk. 12:1, 2) Herodes také pořádal vražedné gladiátorské zápasy a jiné druhy pohanské podívané. Z toho všeho bylo vidět, že lže, když se prohlašuje za Božího ctitele.
23 Potom však přišel Jehovův ustanovený čas, kdy měl být vykonán rozsudek nad tímto odpůrcem. Ve Skutcích 12:21–23 je nám řečeno: „Ve stanovený den se. . . Herodes oděl královským rouchem, posadil se na soudcovskou stolici a veřejně k nim promlouval. Nato se shromážděný lid rozkřičel: ‚Boží hlas, a ne lidský!‘ “ Co se stalo potom? Bible říká: „Okamžitě ho udeřil Jehovův anděl, protože nevzdal Bohu slávu. Byl sežrán červy a skonal.“ Zde byl další příklad, jak Jehova podle slov u Daniela 2:21 „odstraňuje krále“.
24. O čem svědčí takové historické skutečnosti?
24 Takové historické události potvrzují, že Jehova má pro svá předsevzetí své časy a období. Je z toho také patrné, že má rozhodně schopnost a moc splnit své předsevzetí a přeměnit tuto zemi v ráj, kde „bude přebývat spravedlnost“. — 2. Petra 3:13.
Vzpomínáš si?
◆Proč je tak důležité znát Jehovovy časy a období?
◆Proč nepodporuje Bůh panovníky a lidi tohoto světa?
◆Jaký druh lidí zdědí nadcházející pozemský ráj?
◆Jak ukázal Jehova, že je schopen svrhnout panovníky, kteří mu odporují?