13, 14. V co vkládají svou naději svědkové Jehovovi a co v té věci dělají?

¹³ Ježíš ovšem jako naděje lidstva nenahradil Jehovu. Žalm 37:34 stále platí: „Doufej v Jehovu a zachovávej jeho cestu, a on tě vyvýší, abys vzal do vlastnictví zemi. Až budou odříznuti ničemní, uvidíš to.“ Stále je nutné doufat v Jehovu a povzbuzovat všechny národy, aby přestaly doufat v lidmi vytvořené instituce.

16. Proč se dá říci, že Ježíš měl stejný názor jako David?

¹⁶ Král David byl Jehovův duchovní pastýř pro kmeny starověkého Izraele a připravil cestu, aby se Jeruzalém stal národním hlavním městem, kde jeho syn Šalomoun panoval čtyřicet let. O Ježíši Kristu se oprávněně mluvilo jako o „synu Davidovu“. (Luk. 1:32; 18:39; 20:41) Jestliže David doufal v Jehovu Boha, jeho pozemský potomek Ježíš by měl jednat podobně. A on také tak jednal.

17. Co dokazuje, že Ježíš doufal v Jehovu?

¹⁷ Na důkaz toho, že se Davidův nejslavnější pozemský potomek, Ježíš Kristus, řídil radou Žalmu 37:34, Ježíš řekl, když umíral na mučednickém kůlu: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.“ (Luk. 23:46) Citoval a splňoval Davidova slova Žalmu 31:5 (31:6, „KB“), adresovaná Bohu: „Do tvé ruky svěřuji svého ducha.“ Ježíšova naděje nebyla zklamána, stejně jako naděje krále Davida. Kristus byl třetího dne vzkříšen z mrtvých. Po čtyřiceti dnech se vrátil ke svému nebeskému Otci. Na konci pohanských časů v roce 1914 povýšil Jehova svého Syna, aby se stal panovníkem země.

NYNÍ JE ČAS PRO NADĚJI

18. Proč je dnes vhodný čas pro naději?

¹⁸ Jakou naději dnes může chovat lidská rodina, když ji nový rok 6 014 A. M. (léta světa) unáší vpřed k budoucnosti? Je to nyní nanejvýš vhodná otázka, protože již uplynulo téměř 1 900 let od dopsání Bible. Je to také již velmi dávno, co David napsal Žalm 37:34.