Choďme se sjednoceným srdcem

„Poučuj mě, Jehovo. . . Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ — ŽALM 86:11.

1. Jak Jehova odměňuje své věrně oddané služebníky?

‚JEHOVO, ty jsi Bůh, jen ty.‘ (Žalm 86:8, 10) David chválil Boha ze srdce překypujícího oceněním. Ještě než se David stal králem nad celým Izraelem, Jehova ho osvobodil od Saula a od Filištínů. David tedy mohl zpívat: „Jehova je můj skalní útes a má pevnost, Ten, kdo mi opatřuje únik. S někým věrně oddaným budeš jednat ve věrné oddanosti.“ (2. Samuelova 22:2, 26) Jehova svého věrně oddaného služebníka ochránil v mnoha zkouškách. David mohl naději a důvěru vkládat ve svého věrně oddaného Boha, ale potřeboval stálé vedení. Nyní Boha prosebně žádal: „Poučuj mě, Jehovo, o své cestě.“ — Žalm 86:11.

2. Jak Jehova učinil opatření pro to, abychom jím mohli být vyučováni?

² David nechtěl mít nic společného se světskými názory či filozofiemi. Chtěl být ‚vyučen Jehovou‘, jak to později vyjádřil Boží prorok. (Izajáš 54:13) David mohl pravděpodobně rozjímat pouze o devíti knihách Bible, které byly v jeho době k dispozici. Avšak toto poučování od Jehovy mu bylo drahé! Když jsme vyučováni my dnes, můžeme mít hostinu ze všech 66 knih Bible a také z hojnosti literatury Království, která je poskytována prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“. (Matouš 24:45) Vzývejme tedy Jehovu, podobně jako David, aby nám jeho duch pomohl podrobně zkoumat „věci, jež Bůh připravil těm, kteří ho milují,. . . i hluboké Boží věci“. — 1. Korinťanům 2:9, 10.

3. V jakých ohledech můžeme mít prospěch z biblického poučování?

³ V Bibli je odpověď na každou otázku a na každý problém, který může v našem životě vyvstat. „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ (Římanům 15:4) Jestliže poučování od Jehovy vstřebáme, bude nám posilou, abychom snášeli utrpení, získáme útěchu v čase tísně a v srdci nám bude stále jasně plát naděje na Království. Kéž nacházíme potěšení ze čtení Božího slova a z toho, že o něm rozjímáme „dnem i nocí“, neboť moudrost založená na Bibli „je stromem života pro ty, kteří se jí chopí, a ti, kteří se jí stále pevně drží, mají být nazváni šťastnými“. — Žalm 1:1–3; Přísloví 3:13–18; viz též Jana 17:3.

4. Jaký příklad nám dal Ježíš pro naše jednání?

⁴ Boží Syn, Ježíš, který je také označován jako „Syn Davidův“, vzhlížel pro poučování vždy k Jehovovi. (Matouš 9:27)a Řekl: „Syn nemůže dělat ani jedinou věc sám od sebe, ale jenom to, co vidí dělat Otce. Vždyť cokoli On dělá, to dělá podobně i Syn.“ „Nedělám nic sám od sebe; ale právě jak mě Otec naučil, tak mluvím.“ (Jan 5:19; 8:28) Ježíš nám zanechal vzor, abychom „věrně následovali jeho šlépěje“. (1. Petra 2:21) Jen si to představ! Jestliže studujeme tak, jak musel jistě studovat Ježíš, pak budeme moci v každé situaci jednat způsobem, jaký by si přál Jehova. Jehovův způsob jednání je vždy ten správný.

5. Co je „pravda“?

⁵ David dále prohlašuje: „Budu chodit v tvé pravdě.“ (Žalm 86:11) O tisíc let později se Ježíše, Syna Davidova, zeptal Pilát: „Co je pravda?“ Ale Ježíš těsně předtím Pilátovi na tuto otázku odpověděl: „Mé království není částí tohoto světa,“ a dodal: „Sám říkáš, že jsem králem. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví o pravdě.“ (Jan 18:33–38) Ježíš tak objasnil, že pravda se soustřeďuje na mesiášské Království. Ano, celkovým námětem Bible je posvěcení Jehovova jména prostřednictvím tohoto Království. — Ezekiel 38:23; Matouš 6:9, 10; Zjevení 11:15.

6. Na co bychom měli dávat pozor, když chodíme v pravdě?

⁶ Co znamená chodit v pravdě? Znamená to učinit naději na Království tím nejdůležitějším ve svém životě. Musíme pravdou Království žít. Musíme nerozděleným způsobem klást zájmy Království na první místo a horlivě, v rámci svých možností, vydávat podle Ježíšova příkladu svědectví o pravdě o Království. (Matouš 6:33; Jan 18:37) V pravdě nemůžeme chodit jen polovičatě, odvádět přitom pouze symbolickou službu, ale pak si dopřávat potěšení jakoby objížďkami, při nichž bychom se oddávali nadměrné rekreaci nebo bychom začali s nějakou časově náročnou kariérou anebo bychom se stali „otroky. . . bohatství“. (Matouš 6:24) Na některé z těch postranních cest bychom se mohli ztratit a již bychom nemuseli nalézt směr zpátky na ‚stísněnou cestu, jež vede do života‘. Nesejděme z této cesty! (Matouš 7:13, 14) Náš Vznešený učitel, Jehova, tuto cestu osvětluje prostřednictvím svého Slova a své organizace a říká: „ ‚To je ta cesta. Choďte po ní‘, v případě, že byste šli doprava, nebo v případě, že byste šli doleva.“ — Izajáš 30:21.

Náležitá bázeň

7. Jak můžeme ‚sjednotit‘ své srdce?

⁷ Davidova modlitba pokračuje ve verši 11: „Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ I my, stejně jako David, bychom měli chtít, abychom při činění Boží vůle měli srdce nerozdělené, úplné. To je v souladu s Mojžíšovou radou: „A co od tebe, Izraeli, nyní žádá Jehova, tvůj Bůh, než aby ses tak bál Jehovy, svého Boha, abys chodil po všech jeho cestách a miloval ho a sloužil Jehovovi, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší, abys dodržoval Jehovova přikázání a jeho ustanovení, která ti dnes přikazuji, pro své dobro?“ (5. Mojžíšova 10:12, 13) Je skutečně pro naše dobro, že srdce i duši vkládáme cele do služby Jehovovi. Tak projevujeme náležitou bázeň před jeho slavným jménem. Jehovovo jméno doslova znamená „Působí, aby se stalo“, a to především ve vztahu k naplnění jeho vznešeného předsevzetí. Také představuje jeho svrchovanou autoritu nad celým vesmírem. Sloužíme-li v bázni před Božím majestátem, nenecháme se zavést na scestí strachem ze smrtelného člověka. Nebudeme mít rozdělené srdce. Spíše se budeme bát udělat cokoli, co by se nelíbilo Jehovovi, Nejvyššímu Soudci a Svrchovanému Pánu, který má náš život ve své ruce. — Izajáš 12:2; 33:22.

8, 9. a) Co znamená ‚nebýt částí světa‘? b) Jaké kroky bychom měli učinit, protože jsme „divadelní podívanou“?

⁸ I navzdory pohaně a pronásledování se budeme řídit Ježíšovým nebojácným příkladem a nebudeme částí ničemného světa, který nás obklopuje. (Jan 15:17–21) To neznamená, že Ježíšovi učedníci mají žít jako poustevníci nebo že se mají uchýlit do nějakého kláštera. Ježíš řekl v modlitbě ke svému Otci: „Prosím tě, ne abys je vzal ze světa, ale abys nad nimi bděl kvůli tomu ničemnému. Nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa. Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. Právě jako ty jsi mě vyslal do světa, také já jsem je vyslal do světa.“ (Jan 17:15–18) Jako Ježíš jsme vysláni, abychom rozhlašovali pravdu o Království. Ježíš byl přístupný. Jeho způsob vyučování byl pro lidi občerstvující. (Srovnej Matouše 7:28, 29; 11:28, 29; Jana 7:46.) Měli bychom být také takoví.

⁹ Náš otevřený přátelský postoj, vkusný účes a vzhled, laskavá a čistá řeč by měly působit tak, aby čestní lidé přijali nás i naše poselství. Musíme se vyhýbat nedbalosti, neskromnému oblékání, společenským stykům, které mohou vést k účasti na světských záležitostech, a také uvolněnému, bezzásadovému způsobu života, který vidíme ve světě kolem nás. „Stali [jsme se] divadelní podívanou světu a andělům a lidem“, a proto své úkoly plníme dvacet čtyři hodin denně, abychom sloužili a žili jako příkladní křesťané. (1. Korinťanům 4:9; Efezanům 5:1–4; Filipanům 4:8, 9; Kolosanům 4:5, 6) K tomu musíme mít sjednocené srdce.

10. Jak Jehova pamatuje na ty, kteří sjednocují své srdce v posvátné službě?

¹⁰ Jehova bude pamatovat na nás, kteří sjednocujeme své srdce v bázni před Jehovovým jménem, rozjímáme o jeho vznešených předsevzetích a svůj život naplňujeme jeho posvátnou službou. „Pokud jde. . . o Jehovu, jeho oči se toulají po celé zemi, aby ukázal svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu úplné.“ (2. Paralipomenon 16:9) Malachiáš 3:16 prorocky mluví o naší době: „Tehdy ti, kteří mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kteří mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno.“ Kéž máme srdce sjednocené v této prospěšné bázni před Jehovou!

Jehovova milující laskavost

11. Jak se projeví Jehovova milující laskavost k věrně oddaným služebníkům?

¹¹ Davidova modlitba je opravdu vroucí! Pokračuje: „Chvalořečím ti, Jehovo, můj Bože, celým srdcem, a chci oslavovat tvé jméno na neurčitý čas, neboť tvá milující laskavost ke mně je velká a osvobodil jsi mou duši z šeolu, jeho nejnižšího místa.“ (Žalm 86:12, 13) David v tomto žalmu podruhé chválí Jehovu za jeho milující laskavost — za jeho věrně oddanou lásku. Tato láska je tak velká, že může zachraňovat ve zdánlivě neřešitelných situacích. Když byl David v pustině pronásledován Saulem, mohl mít pocit, že by se nejraději stáhl někam do kouta a zemřel. Bylo to, jako by se setkal tváří v tvář s nejnižším místem šeolu — s hlubinami hrobu. Ale Jehova jej osvobodil! Podobně Jehova často úžasným způsobem přináší úlevu svým novodobým služebníkům a také poskytuje podporu lidem zachovávajícím ryzost, kteří vytrvávají ve věrnosti až do smrti. Všichni věrně oddaní služebníci obdrží svou odměnu, třeba i prostřednictvím vzkříšení, bude-li to nutné. — Srovnej Joba 1:6–12; 2:1–6, 9, 10; 27:5; 42:10; Přísloví 27:11; Matouše 24:9, 13; Zjevení 2:10.b

12. Jak duchovní jednají opovážlivě a tyransky a jaká bude jejich odměna?

¹² Vzhledem k pronásledovatelům David volá: „Bože, povstali proti mně opovážlivci; a právě shromáždění tyranských lidí hledalo mou duši, a nepostavili si tě před sebe.“ (Žalm 86:14) Dnes jsou mezi pronásledovateli duchovní křesťanstva. Domnívají se, že uctívají Boha, ale jeho svaté jméno nahrazují titulem „Pán“ a jeho samotného představují jako záhadnou trojici, o níž se Bible ve skutečnosti nikde nezmiňuje. Jaká opovážlivost! Kromě toho se snaží přesvědčit politické moci, aby svědkové Jehovovi byli postaveni mimo zákon a vězněni, jak se stále děje v překvapivě velkém počtu států po celé zemi. Tyto osoby v sutanách, které se rouhají Božímu jménu, sklidí svou odměnu společně se všemi částmi Velkého Babylóna, jež se podobají nevěstce. — Zjevení 17:1, 2, 15–18; 19:1–3.

13. Jaké vlastnosti Jehova projevuje, když nám dává poznat svou dobrotu?

¹³ Davidova modlitba pokračuje radostným protikladem: „Ale ty, Jehovo, jsi Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a opravdovosti.“ (Žalm 86:15) Vlastnosti našeho Boha jsou opravdu naprosto výjimečné. Uvedená slova nás vedou zpět k hoře Sinaji, kde Mojžíš žádal, aby mohl vidět Jehovovu slávu. Jehova odpověděl: „Sám způsobím, aby před tvým obličejem přešla všechna má dobrota, a chci před tebou oznámit Jehovovo jméno.“ Upozornil ale Mojžíše: „Nejsi schopen vidět můj obličej, protože žádný člověk mě nemůže vidět, a přesto žít.“ Potom Jehova sestoupil v oblaku a prohlašoval: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě.“ (2. Mojžíšova 33:18–20; 34:5, 6) David uvedená slova citoval ve své modlitbě. Takové Jehovovy vlastnosti pro nás znamenají mnohem víc než jakýkoli fyzický vzhled! Což nás naše vlastní zkušenost nevede k ocenění Jehovovy dobroty, jak ji dokládají tyto znamenité přívlastky?

„Znamení značící dobrotu“

14, 15. Jak Jehova na svých služebnících vykonává „znamení značící dobrotu“?

¹⁴ David opět úpěnlivě prosí o Jehovovo požehnání: „Obrať se ke mně a projev mi přízeň. Dej přece svou sílu svému sluhovi a zachraň přece syna své otrokyně. Vykonej na mně znamení značící dobrotu, aby to viděli ti, kteří mě nenávidí, a byli zahanbeni. Vždyť ty sám, Jehovo, jsi mi pomohl a utěšil mě.“ (Žalm 86:16, 17) David si uvědomuje, že jako ‚syn Jehovovy otrokyně‘ musí i on náležet Jehovovi. Stejné je to dnes s námi všemi, kteří jsme svůj život oddali Jehovovi a kteří jsme otroky v jeho službě. Potřebujeme Jehovovu zachraňující sílu prostřednictvím jeho svatého ducha. Proto našeho Boha žádáme, aby na nás vykonal „znamení značící dobrotu“. Jehovova dobrota zahrnuje znamenité vlastnosti, o nichž jsme právě pojednávali. Jaké znamení neboli doklad můžeme tedy na tomto základě od Jehovy očekávat?

¹⁵ Jehova je Dárce ‚každého dobrého daru a každého dokonalého obdarování‘ a je štědrý, když dává „svatého ducha těm, kteří ho prosí“, jak nás ujišťuje Ježíš. (Jakub 1:17; Lukáš 11:13) Svatý duch — jaký drahocenný dar od Jehovy! Prostřednictvím svatého ducha Jehova dává do srdce radost, dokonce i v době pronásledování. Když tedy Ježíšovi apoštolové stáli před soudem a šlo jim o život, mohli radostně prohlásit, že Bůh dává svatého ducha těm, kteří ho poslouchají jako panovníka. (Skutky 5:27–32) Radost svatého ducha na nich neustále vykonávala „znamení značící dobrotu“. — Římanům 14:17, 18.

16, 17. a) Jaké znamení své dobroty dal Jehova Pavlovi a Barnabášovi? b) Jaké znamení dostali pronásledovaní Tesaloničané?

¹⁶ Pavel a Barnabáš se během své misionářské cesty po Malé Asii setkali s útrapami, a dokonce s tvrdým pronásledováním. Když kázali v Pisidské Antiochii, Židé jejich poselství odmítli. Obrátili se proto k lidem z národů. K čemu to vedlo? „Když to uslyšeli ti z národů, radovali se a oslavovali Jehovovo slovo a všichni, kteří byli správně nakloněni k věčnému životu, se stali věřícími.“ Ale Židé způsobili povyk, a misionáři byli ze země vyhnáni. Vyvolalo to snad v nich a v nových věřících sklíčenost? Rozhodně ne! Naopak, „učedníci zůstávali naplněni radostí a svatým duchem“. (Skutky 13:48, 52) Jehova jim dal toto znamení své dobroty.

¹⁷ Později byl pronásledování vystaven nový sbor v Tesalonice. Apoštol Pavel proto napsal útěšný dopis, v němž je chválil, jak snášejí soužení. „S radostí svatého ducha přijali slovo v mnohém soužení.“ (1. Tesaloničanům 1:6) ‚Radost svatého ducha‘ je nadále posilovala jako zjevné znamení od Boha, který je pomalý k hněvu, milosrdný a milostivý a hojný v milující laskavosti a pravdě.

18. Jak naši bratři ve Východní Evropě projevují své ocenění pro Jehovovu dobrotu?

¹⁸ Jehova v poslední době vyjadřuje svou dobrotu našim věrným bratrům ve Východní Evropě a zahanbuje ty, kteří je nenáviděli — jejich někdejší pronásledovatele. Tito drazí bratři sice po desetiletích útlaku nedávno zažili úlevu, avšak stále musí vytrvávat, protože mnozí se potýkají se silnými ekonomickými těžkostmi. Útěchou je jim však jejich ‚radost svatého ducha‘. Mohli by mít nějakou větší radost, než když svou nově nabytou svobodu využívají k rozšiřování svědectví? Naslouchá jim mnoho lidí, jak ukazují zprávy o sjezdech a křtech. — Srovnej Skutky 9:31.

19. Jak můžeme slova Žalmu 86:11 přijmout zcela za vlastní?

¹⁹ Vše, o čem jsme pojednávali v tomto a v předcházejícím článku, se obráží v Davidově vroucí modlitbě k Jehovovi: „Poučuj mě, Jehovo. . . Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ (Žalm 86:11) Přijměme tato slova našeho ročního textu pro rok 1993 zcela za vlastní a pracujme přitom celým srdcem, abychom podporovali zájmy Království a oceňovali nevyčerpatelnou dobrotu našeho jediného Boha, Svrchovaného Pána Jehovy.

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Co vyjadřujeme, když se modlíme „Poučuj mě, Jehovo“?

◻ V jakém smyslu máme mít srdce sjednocené, aby se bálo Jehovova jména?

◻ Jak Jehova projeví milující laskavost ke všem věrně oddaným služebníkům?

◻ Jak na nás Jehova vykonává „znamení značící dobrotu“?

[Rámeček na straně 16]

Roční text pro rok 1993: „Poučuj mě, Jehovo. . . Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ — Žalm 86:11.

[Obrázek na straně 15]

Jehova je skalním útesem a pevností pro ty, kteří chodí přímočaře v pravdě

[Obrázek na straně 18]

Mezinárodní sjezd svědků Jehovových „Nositelé světla“, který se v červnu konal v Rusku, v Sankt Petěrburgu, navštívilo 46 214 účastníků a 3 256 osob bylo pokřtěno. Jak podivuhodně tito lidé využívají Jehovovy dobroty, a to s ‚radostí svatého ducha‘!