Proč o náboženství mluvit

„Železo se ostří železem. Tak zostřuje jeden muž obličej druhého.“ Přísloví 27:17, Bible

ČEPELE nenaostříme tak, že budeme jednou do druhé tlouci. Ostření je spíše jemný proces. Podobně i rozhovor ostří mysl a existují správné a nesprávné způsoby, zvláště jedná-li se o takové citlivé téma jako náboženství.

V první řadě musíme respektovat důstojnost druhého člověka a projevit to ve způsobu, jak s ním mluvíme a jednáme. „Ať je váš výrok vždy s milostivostí, okořeněný solí,“ říká Bible. (Kolosanům 4:6) Řeč, která je milostivá neboli laskavá či vlídná a okořeněná neboli vhodně ochucená, nezní dogmaticky, a to ani tehdy, když ten, kdo mluví, je přesvědčen, že má pravdu a že ten druhý se mýlí.

Laskavost je také patrná ze způsobu, jak nasloucháme. Nemůžeme naslouchat laskavě, pokud toho, kdo s námi mluví, přerušujeme nebo ho neposloucháme, protože si v mysli připravujeme další argument. Ten, kdo s námi mluví, velmi pravděpodobně vycítí náš zjevný nezájem o jeho názory a možná rozhovor ukončí. Nikdy bychom také neměli jiného člověka nutit ke změně názorů nebo ho zastrašovat. Vždyť je to ‚Bůh, kdo působí, aby semena pravdy rostla‘ v srdci vnímavého posluchače. (1. Korinťanům 3:6)

Pěkným příkladem je apoštol Pavel, který ve službě s lidmi ‚rozmlouval‘ a „přesvědčoval“ je. (Skutky 17:17; 28:23, 24) Pavel diskutoval o náboženství všude, kde byli lidé, například na tržišti i v domech. (Skutky 17:2, 3; 20:20) Svědkové Jehovovi se snaží jeho příklad napodobovat a chodí všude tam, kde by mohli být lidé, a rozmlouvají s nimi o Písmu.

Vyhýbejte se nedorozuměním

Izraelský národ se právě usídlil v Zaslíbené zemi, když nedorozumění kvůli oltáři téměř způsobilo občanskou válku. Izraelité, kteří se usadili na východním břehu Jordánu, vystavěli oltář, avšak ostatní kmeny se nesprávně domnívaly, že je to oltář k falešnému uctívání. Příslušníci těchto kmenů chtěli své krajany potrestat, a proto se připravili k vojenskému zásahu. Zvítězila však rozvážnost. Kmeny přichystané k útoku nejdříve vyslaly delegaci, aby zjistila, k čemu oltář slouží. K jejich velké úlevě se dověděli, že to byl pouze památník — ‚svědek‘ — připomínající všem kmenům jejich jednotu vzhledem k Jehovovi. Rozmluva zachránila situaci — a také mnoho životů! (Jozue 22:9–34)

Podobně i dnes může nedorozumění vést k odcizení, a dokonce i k zaujatosti. Někteří lidé například pokládají svědky Jehovovy za náboženské fanatiky kvůli zprávám o tom, že svědkové odmítají transfúze krve. Avšak ti, kdo se na tuto otázku osobně svědků zeptali, byli často příjemně překvapeni. Zjistili totiž, že pro tento postoj svědků je biblický základ a že existují bezpečné a účinné alternativní způsoby léčení. (3. Mojžíšova 17:13, 14; Skutky 15:28, 29) Vzhledem k problémům se zásobami krve, jeden novinář napsal: „Díky Bohu za to, že svědkové Jehovovi razí cestu při hledání krevních náhražek.“

Někteří lidé nechtějí se svědky mluvit, protože jim bylo řečeno, že svědkové Jehovovi nevěří v Ježíše Krista. To absolutně není pravda! Svědkové ve skutečnosti zdůrazňují úlohu Ježíše Krista ve věci naší záchrany, protože říkají, že to byl Boží Syn, kterého Bůh vyslal na zemi, aby lidstvo vykoupil z hříchu a ze smrti. Taková nedorozumění se lidem objasnila, když se svědky o této otázce mluvili. (Matouš 16:16; 20:28; Jan 3:16; 14:28; 1. Jana 4:15)

Je pravda populární, nebo nepopulární?

Pro mnoho lidí je možná překvapením, že pokud jde o náboženství, populární způsob uctívání bývá zpravidla nesprávným způsobem. Sám Ježíš Kristus učil: „Vcházejte úzkou branou, protože široká a prostorná je cesta, jež vede do zničení, a mnoho je těch, kdo se po ní vydávají; zatímco úzká je brána a stísněná cesta, jež vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají.“ (Matouš 7:13, 14)

V Noemově době mluvilo duchovní pravdu pouze osm osob — Noe, jeho manželka, tři synové a jejich manželky. Kvůli jejich varovnému poselství a kvůli práci na stavbě archy se tito lidé nepochybně stali terčem posměchu, a dokonce hrubého zacházení. Noe a jeho rodina se však nenechali zastrašit; v kázání a ve stavbě pokračovali. (1. Mojžíšova 6:13, 14; 7:21–24; 2. Petra 2:5) Podobně při zničení Sodomy a Gomory pouze tři lidé poslechli Boží pokyny a byli zachráněni. (1. Mojžíšova 19:12–29; Lukáš 17:28–30)

A jak je to dnes? „Kdyby se dnes Kristus vrátil v těle, lidé by ho pravděpodobně zabili znovu,“ řekl jistý člověk jednomu svědku Jehovovu. Ten člověk cítil, že Ježíšovo učení a vznešené mravní zásady by byly dnes stejně nepopulární jako před dvěma tisíci lety. Souhlasíte s tím?

Pokud ano, tak máte pravdu, protože Ježíš své učedníky varoval: „Budete předmětem nenávisti všech národů kvůli mému jménu“ — a tato předpověď se ukázala jako pravdivá. (Matouš 24:9) Židovští vůdci v Římě řekli apoštolu Pavlovi o křesťanství: „Pokud jde o tuto sektu, . . . všude [se] mluví proti ní.“ (Skutky 28:22) Tato neoblíbenost křesťanství však Kristovým následovníkům nezabránila, aby se o své náboženské názory nedělili s dalšími lidmi. A upřímným lidem to rovněž nezabránilo, aby s křesťany nemluvili. (Skutky 13:43–49)

Ježíšovo poselství je dnes mnohem důležitější než kdy dříve. Proč? Protože situace ve světě ukazuje, že žijeme v „posledních dnech“ tohoto systému a že vyvrcholením těchto dnů bude očištění země od špatnosti. Ježíš přirovnal naši dobu k Noemovým dnům. (2. Timoteovi 3:1–5; Matouš 24:37–39) Je tedy nutné zamyslet se nad svými náboženskými názory, protože věčný život dostanou pouze ti, kdo Boha znají a kdo ho ‚uctívají duchem a pravdou‘. (Jan 4:24; 2. Tesaloničanům 1:6–9)

Jak najít správnou cestu

Francis Bacon, anglický filozof, esejista, právník a státník ze 17. století, radil těm, kdo hledají pravdu, aby „srovnávali a zvažovali“. A jeden z prvních amerických prezidentů, Thomas Jefferson, řekl: „Jedinými účinnými prostředky proti omylu jsou diskuse a svobodné zkoumání . . . Jsou to přirození nepřátelé omylu.“ Jestliže tedy upřímně hledáme pravdu, budeme ‚srovnávat a zvažovat‘ a budeme se věnovat ‚diskusi a svobodnému zkoumání‘.

Britský vědec sir Hermann Bondi ukázal, proč je tento přístup tak důležitý, když řekl: „Pravdivá může být pouze jedna víra, a v důsledku toho lidské bytosti neobyčejně silně tíhnou k tomu, aby v oblasti zjeveného náboženství pevně a upřímně věřily v něco nepravdivého. Člověk by očekával, že tato zřejmá skutečnost povede u lidí k určité míře pokory, k myšlence, že jakkoli hluboká je něčí víra, ten člověk se případně může mýlit.“

Jak tedy člověk může rozpoznat, zda opravdu jde po ‚stísněné cestě, jež vede do života‘? Ježíš učil, že Boha musíme uctívat „pravdou“. Zdravý rozum říká, že pokud si dvě nauky odporují, nemohou být obě pravdivé. Například buď lidé mají duši, která přežívá smrt, nebo ji nemají. Buď Bůh zasáhne do lidských záležitostí, nebo nezasáhne. Buď je Bůh Trojice, nebo Trojicí není. Ti, kdo hledají pravdu, chtějí na takové důležité otázky konkrétní odpovědi. Svědkové Jehovovi věří, že odpovědi nám Bůh dal ve svém Slově, Bibli.a

„Celé Písmo je inspirováno Bohem“, a tak hlavní způsob, jak různé nauky prověřit, je srovnat je s Biblí. (2. Timoteovi 3:16) Pokud to uděláte, ‚sami si ověříte, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle‘. (Římanům 12:2) Můžete ‚si sami ověřit‘, že vaše náboženské názory jsou založeny na Bibli? Je to velmi důležité, protože Bůh si nepřeje, abyste byli zavedeni na scestí spolu s ‚celou obydlenou zemí‘. (Zjevení 12:9)

Je nutné mít učitele?

Ježíš svým učedníkům nepodal svitky a neřekl jim: „Všechny odpovědi na vaše otázky jsou zde. Jděte domů a najděte si je sami.“ Naopak, trpělivě a laskavě je z Božího slova učil. Ti, kdo přijali jeho učení, přejali i jeho metody, když potom sami vyučovali další lidi. Vezměme si jako příklad učedníka Filipa. Mluvil s upřímným etiopským úředníkem, který byl seznámen s Písmem, protože byl již dříve ve styku se Židy. Tento muž však potřeboval pomoc. A tak Filip — představitel křesťanského sboru — dostal pokyn, aby mu pomohl. Kdyby tento úředník nebyl ochoten o náboženství mluvit, nebyl by se dověděl o Ježíšově úloze v Božím záměru. Pro všechny, kdo hledají pravdu, je tento Etiop pěkným příkladem. (Skutky 8:26–39)

Jste ochotni mluvit o svých náboženských názorech a klást otázky, jako to dělal Etiop? Jestliže to uděláte, můžete hodně získat. Svědkové Jehovovi rádi mluví o Bibli s lidmi, kteří upřímně chtějí vědět, co Bible říká. Svědkové nepředkládají své osobní názory. Snaží se naopak ukázat lidem, co říká samotná Bible.

Etiopský úředník se o Ježíši Kristu dověděl některé zajímavé věci — například to, jak Bůh Ježíše použil v souvislosti s naší záchranou. Dnes je splnění Božího záměru mnohem blíže svému uskutečnění. Přímo zde, na zemi, se mají brzy stát nádherné a bázeň vzbuzující věci. Následující článek ukáže, že to ovlivní každého člověka na zemi. Jak nás to ovlivní, bude samozřejmě záviset na našem postoji a jednání.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 7]

Etiopský úředník vítal diskusi o Bibli