Během vší jejich tísně to bylo tísnivé pro něho. A zachránil je jeho osobní posel. Ve své lásce a ve svém soucitu je sám vykoupil a přistoupil k tomu, aby je pozvedl a nosil je po všechny dávné dny.“ (Izajáš 63:7–9)

17. (a) Jak Jehova dokázal, že Izraelity miluje? (b) V co můžeme důvěřovat v dnešní době?

¹⁷ Nicméně žalmista o Izraelitech říká: „Zapomněli na Boha, svého Zachránce, Toho, jenž v Egyptě činil velké věci.“ (Žalm 106:21) Jejich neposlušnost a tvrdošíjný postoj byly často příčinou toho, že se dostali do zoufalé situace. (5. Mojžíšova 9:6) Přestal jim snad Jehova projevovat milující laskavost? Ne, naopak. Izajáš říká, že „během vší jejich tísně to bylo tísnivé pro něho“. Jehova je opravdu soucitný. Stejně jako by to bylo v případě každého milujícího otce, i Bohu působilo bolest, když viděl, jak jeho děti trpí, i když si utrpení způsobili svou vlastní pošetilostí. V souladu s tím, co předpověděl, a na důkaz své lásky Jehova poslal svého ‚osobního posla‘, kterým byl pravděpodobně Ježíš ve své předlidské existenci, aby Izraelity vedl do Zaslíbené země. (2. Mojžíšova 23:20) Tak Jehova pozvedl národ a nesl ho, „právě jako nese muž svého syna“. (5. Mojžíšova 1:31; Žalm 106:10) I dnes můžeme mít jistotu, že Jehova ví o našich utrpeních a že s námi soucítí, jsme-li v úzkých. S důvěrou na něj můžeme ‚uvrhnout všechnu svou úzkost, protože o nás pečuje‘. (1. Petra 5:7)