Jehovova dobrota v „konečné části dnů“

„Pojďte a vystupme na Jehovovu horu.“ — IZAJÁŠ 2:3.

1, 2. a) Jaké vážné nebezpečí nyní ohrožuje lidstvo? b) Co říkají vedoucí osobnosti světa o Armageddonu?

„KONEČNÁ ČÁST DNŮ“. Proč se vyskytuje v biblických proroctvích tak často tento výraz? Znamená to, že dny lidstva jsou sečteny a že nakonec naše Země a život na ní zanikne v nějaké globální katastrofě? Vedoucí osobnosti světa mluví často se znepokojením o takové možnosti. Například sovětský ministr zahraničí Andrej Gromyko varoval v televizním interview 13. ledna 1985 obyvatelstvo Sovětského svazu před „velkým nebezpečím, které hrozí celému lidstvu“. Dodal: „Mělo by se učinit všechno, co je možné, aby bylo toto nebezpečí odstraněno a aby nepropukl Armageddon, jehož se lidé bojí po celá staletí.“

² Prezident Spojených států Ronald Reagan se také již několikrát zmínil o Armageddonu. V newyorském listu „Daily News“ ze 30. října 1983 byla citována jeho slova: „Vracím se často k vašim starověkým prorokům ve Starém zákoně a k příznakům předpovídajícím Armageddon. A kladu si otázku, zda snad nejsme my ta generace, která to má zažít.“ V novější zprávě z 8. února 1985, která vyšla v listu „The Wall Street Journal“ bylo řečeno: „Prezident Reagan říká, že přemýšlí a mluví o Armageddonu, . . . ale nedělá pro něj plány.“

3. a) Co je skutečně Armageddon? b) Co je míněno označením „konečná část dnů“?

³ Ano, vedoucí osobnosti světa mluví o Armageddonu. Uvědomují si však, co znamená toto biblické slovo? Zřejmě ne, protože Armageddon není žádná globální katastrofa způsobená lidmi. Je to Boží univerzální bitva kterou Bůh se svým spolukrálem Ježíšem Kristem vykoná rozsudek nad zlými národy a zlými lidmi. Je vyvrcholením „konečné části dnů“. (Dan. 10:14; Zjev. 16:14, 16) A co máme rozumět pod označením „konečná část dnů“? V jiných překladech je zde uveden výraz „poslední dny“. („Bible česká“, „EP“) Původní hebrejská slova jsou acharíth hayyamím. Podle „Teologického slovníku Starého zákona“ (angl.) znamenají často „čas konce“ a vztahují se nejen na budoucnost, ale na to, „čím vyvrcholí dějiny, na jejich zakončení“.

4. Jak bude „čas konce“ postupovat k vyvrcholení a jaké bude jeho zakončení?

⁴ Již asi 70 let žije lidstvo v „závěru systému věcí“, který předpověděl Ježíš u Matouše 24:3–25:46. Toto období, jež začalo v roce 1914, je „čas konce“, v němž spějí události neodvratně ke svému vyvrcholení. K tomu dojde ve „velkém soužení“, kdy bude zničena celá satanova zlá organizace. (Mat. 24:21, 22) Velkolepým zakončením bude ospravedlnění Jehovova svatého jména. — Ezek. 38:16, 23.

Jehovova dobrota

5. Která povzbuzující slova nacházíme u Ozeáše 3:5?

⁵ Jehova je Bůh, který poskytuje povzbuzení. Jak úžasně podnětné výroky vložil na různá místa ve svém Slovu, ve Svaté bibli! Jeden takový výrok najdeme u Ozeáše 3:5, kde čteme: „Potom se izraelští synové vrátí a jistě budou hledat Jehovu, svého Boha, a Davida, svého krále; a jistě přijdou s třesením k Jehovovi a k jeho dobrotě v konečné části dnů.“

6. Čím se liší duchovní izrael od sekt křesťanstva?

⁶ V roce 537 př. n. l. se vrátil ostatek Izraelitů z babylónského zajetí, aby obnovili uctívání Jehovy v Jeruzalémě. Podobně se v dnešní době, v roce 1919, ‚vrátil‘ pomazaný ostatek duchovních izraelitů ze zajetí satanovy organizace a vážně ‚hledali Jehovu, svého Boha‘. Jak odlišný je jejich postoj od postoje odpadlých sekt křesťanstva! Žádná z nich nechce uznat Jehovu jako „svého Boha“. Místo aby ‚hledali Jehovu‘, nechtějí ani užívat jeho jména.

7. Jak projevil Jehovův lid, že ctí jeho jméno?

⁷ V počátečním období „konečné části dnů“ vyšel ve vydání „Strážné věže“ z 1. ledna 1926 (angl.) burcující článek „Kdo bude ctít Jehovu?“. Opět shromážděný ostatek duchovních izraelitů věrně a oddaně reagoval na tuto výzvu a v roce 1931 přijali s radostí jméno svědkové Jehovovi. (Iz. 43:10, 12) Až dodnes vyvyšují Jehovovo jméno před obyvatelstvem celé země. Ano, v roce 1984 vydali v miliónech výtisků v mnoha jazycích pěkně vypravenou čtyřbarevnou brožuru nazvanou „Božské jméno, jež bude trvat navždy“.

8, 9. a) Co je míněno slovy ‚hledat Davida, svého krále‘? b) Kdy a kde byl král dosazen? c) Jak dospěl Jehovův lid k pochopení této věci?

⁸ Ozeáš však také předpověděl, že se tito duchovní synové „vrátí a jistě budou hledat . . . Davida, svého krále“. Od pádu davidovského královského rodu v roce 607 př. n. l. již neměl tělesný Izrael žádného krále. Tehdy začalo 2 520 let bezbožného panství — „ustanovených časů národů“ neboli časů pohanů. (Luk. 21:24; Dan. 4:16, 4:13, „KB“) Ale když nastala v roce 1914 n. l. „konečná část dnů“, dosadil Bůh toho, jehož znázorňoval David, Ježíše Krista, jako krále na Sionu, v „nebeském Jeruzalému“. — Žid. 12:22; Žalm 2:6.

⁹ Porozumění o tom všem neměli Jehovovi služebníci na zemi hned. Ale jejich hledání ‚Davida, jejich krále‘ vyvrcholilo, když vyšel ve „Strážné věži“ z 1. března 1925 (angl.) článek „Zrození národa“. V něm byl podán na základě 12. kapitoly Zjevení přesvědčivý důkaz, že se v roce 1914 zrodilo v nebesích Jehovovo mesiášské království a že nyní Kristus ‚panuje uprostřed svých nepřátel‘. — Žalm 110:1, 2, „KB“; 2:1–6.

10. a) Kdo ‚přichází s třesením k Jehovovi‘ a jak? b) Proč je dnes tak důležitá „bázeň před Jehovou“?

¹⁰ Pomazaný ostatek a vůbec všichni, kteří se oddali Jehovovi, jsou si velmi dobře vědomi svých hříchů z dřívější doby. V pokoře ‚přicházejí s třesením k Jehovovi‘ a prosí jej, aby jim odpustil jejich minulé hříchy. A nyní, kdy se „konečná část dnů“ blíží ke svému vyvrcholení, dávají ti, kteří milují Jehovu, tím více pozor, aby se nedopouštěli přestupků proti Bohu a jeho spravedlivým zákonům. Musíme stále ‚přicházet s třesením k Jehovovi‘ a přitom tlouci do svého těla, abychom mohli být zachráněni a mohli vstoupit do Božího nového pořádku. (1. Kor. 9:27) Nesmíme zapomínat, že „bázeň před Jehovou je počátek moudrosti“. — Žalm 111:10.

11. a) V jakých ohledech je Jehova dobrý? b) Proč musíme ‚přicházet s třesením k Jehovově dobrotě‘?

¹¹ Ale jak můžeme ‚přicházet s třesením . . . k jeho dobrotě‘? Jehova je absolutně dobrý. Je zosobněním morální dokonalosti. Dokonale se stará o všechny naše potřeby. Proto můžeme s důvěrou říci společně s Davidem: „Jehova je můj Pastýř. V ničem nebudu mít nedostatek . . . Dobrota a milující laskavost mě jistě budou stíhat po všechny dny mého života.“ (Žalm 23:1–6) Nyní a až do konce „závěrečné části dnů“ musíme ‚přicházet s třesením k Jehovově dobrotě‘ — s důvěrou, že budou naše hříchy přikryty drahocennou obětí jeho Syna, Ježíše. (1. Jana 2:1, 2) Vděčně prohlašujeme: „Jehovo, . . . jak hojná je tvá dobrota, kterou chováš jako poklad pro ty, kteří se tě bojí!“ — Žalm 31:17, 19; 31:18, 20, „KB“.

12. a) Jak můžeme napodobovat Jehovovu dobrotu? b) Proč je důležité, abychom to činili?

¹² Satanův svět klesá stále hlouběji do morálního bahna, ale my napodobujme Jehovovu dobrotu a oznamujme lidem ve svém okolí dobré poselství o království a projevujme ve svém životě božské vlastnosti. Opravdu pěstujme ovoce ducha, včetně dobroty, ve všech vztazích ve svých rodinách, ve svých sborech a ve styku s lidmi ze světa. (Gal. 5:22, 23; Žalm 119:65–68) Je to nezbytně nutné, máme-li přežít „konečnou část dnů“.

Rada od patriarchy

13. a) Kdo dnes může mít užitek z úvahy o Jákobově proroctví na smrtelném loži? b) Jaké rady obsahuje toto proroctví?

¹³ Asi před 3 700 lety pronesl patriarcha Jákob (který měl též jméno Izrael) na smrtelném loži proroctví. Oslovil svých dvanáct synů, kteří stáli v čele izraelských kmenů, slovy: „Sejděte se, abych vám pověděl, co se vám stane v závěrečné části dnů.“ Jeho slova dnes platí zbývajícím z duchovního Izraele a v rozšířeném smyslu i jejich druhům, „jiným ovcím“. Nikdo z nich nesmí beztrestně přehlížet Jehovova mravní měřítka jako kdysi Ruben, ani nesmí pomýšlet na násilí jako kdysi Simeon a Levi. Musí naproti tomu pěstovat vlastnosti, jako je odvaha, důvěra v Jehovu a plodnost, jež projevovali jiní Izraelovi synové. — 1. Mojž. 49:1, 3–7, 9, 18, 22; Jan 10:16; srovnej 2. Petrovu 1:8–11.a

14. Která dvě příbuzná proroctví o „času konce“ poskytují rady především „jiným ovcím“?

¹⁴ Zvláštní rada je však poskytnuta „jiným ovcím“, jež mají vyhlídku na přežití „času konce“. Nacházíme ji — jako by pro zdůraznění — ve dvou příbuzných biblických proroctvích, u Izajáše 2:2–5 a u Micheáše 4:1–5.

Proudit k Božímu domu

15. a) Jak se splňuje Izajáš 2:2? b) Jaký rozdíl nyní vidí mírní lidé a jak reagují?

¹⁵ Izajáš 2:2 zní: „A v konečné části dnů se stane, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholkem hor a jistě bude pozvednuta nad pahorky; a budou k ní proudit všechny národy.“ Již více než 50 let od roku 1935 jsou shromažďovány k Jehovovu domu uctívání tyto „žádoucí věci všech národů“, takže je ‚tento dům naplněn slávou‘. Tento proud lidí se zřejmě zvětšuje, zatím co se „závěrečná část dnů“ blíží ke svému vyvrcholení. Symbolická hora Jehovova čistého uctívání stále více vyniká, takže mírní lidé mohou vidět, jak se liší od sektářských „pahorků“ a „hor“ satanova povolného světa. ‚Vycházejí‘ z falešného náboženství a utíkají v rostoucím počtu k Jehovově hoře uctívání. — Ag. 2:7; Zjev. 18:2, 4, 5; Žalm 37:10, 11.

16. a) Jakou výzvou se dnes řídí mírní lidé? b) Jak splňuje Jehova svůj slib, že to „urychlí“?

¹⁶ Tito mírní lidé reagují na výzvu z Izajáše 2:3: „ ‚Pojďte a vystupme na Jehovovu horu, k domu Jákobova Boha; a bude nás poučovat o svých cestách a budeme chodit po jeho stezkách.‘ Vždyť ze Sionu vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma.“ Jehova již splňuje svůj slib, že to ‚urychlí v patřičném čase‘. (Iz. 60:22) Stále rostoucí „velký zástup . . . ze všech národů“ se shromažďuje k Jehovovu uctívání. V roce 1982 jich bylo pokřtěno 138 540; v roce 1983 jich bylo 161 896 a v roce 1984 jich bylo 179 421. Chtěli by přežít „závěrečnou část dnů“. — Zjev. 7:9, 14.

17. a) Jak mohou noví svědkové projevovat ocenění Jehovovy dobroty? b) Které pozitivní příkazy musíme všichni poslouchat?

¹⁷ Tito noví svědkové si váží Jehovovy dobroty, kterou jim projevil tím, že je uvedl do světla pravdy, a vážně se snaží projevovat dobrotu druhým. Radují se z poučení, které jim Jehova poskytuje prostřednictvím svého Slova a své organizace. Mojžíšský Zákon obsahoval mnoho zákazů, které měli Izraelité správně dodržovat. (Viz 2. Mojžíšovu 20:3–17.) Ale dvě velká přikázání pro křesťany, která vyjádřil Ježíš, jsou pozitivní příkazy, abychom ‚milovali Jehovu, svého Boha, svým celým srdcem, svou celou duši, svou celou myslí a svou celou silou, a svého bližního jako sebe‘. (Mar. 12:29–31) Svědkové Jehovovi dnes sjednoceně poslouchají „zákon“, který Bůh vysílá z „nebeského Jeruzaléma“, a uplatňují jeho spravedlivé zásady.

18. a) Jakých pravidel musíme dbát? b) Proč je užitečné řídit se rozumnými pravidly?

¹⁸ To však neznamená, že Jehovův lid nemusí dbát žádných pravidel. Apoštol Pavel nám připomíná: „Ať se všechno děje slušně a podle pořádku.“ (1. Kor. 14:40, „NS“ — s odkazy, poznámka pod čarou) Několik pravidel je snad nutné dodržovat v našich sálech království, například že je nutné hospodárně zacházet s elektřinou a že Boží dům k uctívání nemá sloužit po shromáždění jako hřiště pro děti. Hlavy rodin budou možná muset určit nějaká pravidla, například pro to, aby rodina pravidelně uvažovala o denním biblickém textu. V rodinách bétel jsou pravidla, která například vyžadují, aby členové rodiny zdobili dobré poselství nenápadným oblečením a účesem. (1. Tim. 2:9) „Svitky“, jež mají být otevřeny během Ježíšova tisíciletého panství, budou bezpochyby obsahovat pravidla, která budou lidstvu prospěšná. Je dobré, abychom si již nyní zvykli poslouchat rozumná pravidla, která slouží k pořádku a byla určena z ohledu na druhé. — Zjev. 20:12; 1. Kor. 10:24; Fil. 2:3, 4.

V tomto násilném světě

19, 20. a) Jak reaguje Jehovův lid na zásadu u Micheáše 4:3? b) Jak je to pro ně užitečné „v konečné části dnů“?

¹⁹ Rychle se blížíme k době, kdy se ruka každého „skutečně zvedne proti ruce jeho druha“. (Zech. 14:13) Jak by měl jednat Jehovův lid, když je svět stále bezzákonnější a násilnější? Jednají podle slov u Micheáše 4:3: „Budou muset překovat své meče v radlice a své oštěpy v zahradnické nůžky.“ Svědkové Jehovovi odmítají násilí všeho druhu. „Ani se již nebudou učit válce.“ To pro ně bude bezpochyby v „závěrečné části dnů“ stále výhodnější. Dosud tomu tak bylo.

²⁰ Když například „Strážná věž“ z 1. dubna 1984 poukázala na to, že střelné zbraně nejsou pro křesťany, zbavili se svědkové Jehovovi na Nové Kaledonii svých střelných zbraní. Krátce nato prohledávala místní politická skupina město a spálili každý dům, kde byly nalezeny zbraně. Nebyl však zničen žádný dům svědků. Je známo, že neutralita je často nejlepší obranou, což se prokázalo i v Severním Irsku, v Libanonu, v Zimbabwe a v jiných zemích.

21. a) Na kterou výzvu bychom měli reagovat a k čemu bychom se měli rozhodnout, chceme-li být skutečně šťastní? b) V jakém případě můžeme být ujištěni, že pocítíme Jehovovu dobrotu?

²¹ Můžeme se považovat za šťastné, reagujeme-li na výzvu z Izajáše 2:5: „Pojďte a choďme v Jehovově světle“! Za šťastné se mohou považovat ti všichni, kteří jednají podle pevného rozhodnutí, jež vyjádřil prorok Micheáš. Když popsal rajské bezpečí a pokoj mezi Božím lidem, říká dále: „Všechny národy, ty budou totiž chodit každý ve jménu svého boha; ale my, my budeme chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha, na neurčitý čas, ano navždy.“ (Mich. 4:5) Jehova jistě projeví svou dobrotu všem nám, kteří budeme dále jednotní a pokojní v čistém uctívání, abychom přežili „konečnou část dnů“.

[Poznámka pod čarou]

Shrnující otázky

◆ Co rozumíš pod výrazem „konečná část dnů“?

◆ Jak můžeme ‚přijít s třesením k Jehovovi a k jeho dobrotě‘?

◆ Jaké vedení poskytuje Jákobovo proroctví na smrtelném loži?

◆ Jaké pozitivní kroky musíme učinit v souladu s Izajášem 2:2–5 a Micheášem 4:1–5?