PLAVEC

Osoba, která se pomocí paží a nohou umí pohybovat ve vodě. Schopnost plavat byla ve starověku běžná. (Ez 47:5; Sk 27:42, 43) V jednom raném egyptském textu se otec zmiňuje o tom, že jeho děti berou hodiny plavání, a asyrské reliéfy zobrazují válečníky, jak plavou, často pomocí nafouknutých měchů.

Schopnost plavat byla nutností pro rybáře. Když používali vlečnou síť, občas se museli potopit do vody a vtáhnout část zatíženého okraje pod zbytek sítě a vytvořit tak dno. Rybář Petr byl sice podle všeho dobrý plavec (Jan 21:7, 8), ale když kráčel po vodě, začal klesat a volat k Ježíši Kristu, aby ho zachránil. Stalo se to asi proto, že jezero bylo neobvykle rozbouřené a Petr měl navíc strach. (Mt 14:27–31)

V proroctví proti Moabu Izajáš naráží na pohyby plavce, když říká: „Vždyť Jehovova ruka spočine na této hoře a Moab bude zašlápnut na svém místě, jako když se zašlápne hromada slámy na hnojišti. A rozepne [doslova ‚natáhne‘] uprostřed něho ruce, jako je rozpíná plavec, když plave, a sníží jeho domýšlivost šalebnými pohyby svých rukou.“ (Iz 25:10, 11) Tento překlad stejně jako řecká Septuaginta uvádí, že Jehova natáhne své ruce proti Moabu, aby mu zasadil ničivé rány. V jiném znění je tím, kdo plave, Moab. Ekumenický překlad například říká: „Ruka Hospodinova spočine na této hoře, ale Moáb bude zašlapán, jako bývá šlapána sláma do hnoje, rozpřáhne tam potom ruce jako je rozpřahuje plavec při plavání; Bůh poníží jeho pýchu i obratnost jeho rukou.“