Šli tedy přímo k věci. Řekli: „Všichni vysocí úředníci království, prefekti a satrapové, vysocí královští úředníci a místodržitelé se spolu uradili, že vydají královské ustanovení a prosadí zápověď, že kdokoli během třiceti dnů předloží prosebnou žádost k nějakému bohu nebo člověku kromě k tobě, králi, má být hozen do lví jámy.“a (Daniel 6:6, 7)

8. (a) Proč se navrhovaný zákon mohl Dareiovi líbit? (b) Co bylo pravou pohnutkou vysokých úředníků a satrapů?

⁸ Historické záznamy potvrzují, že pro mezopotamské krále nebylo nezvyklé, že na ně lid pohlížel jako na bohy a jako bohy je uctíval. Dareios byl tedy jistě polichocen návrhem, který přednesli satrapové a vysocí úředníci. Možná si myslel, že by něco takového mohlo být i užitečné. Nesmíme totiž zapomenout, že z hlediska obyvatel Babylónu byl Dareios cizincem a přistěhovalcem. Tento nový zákon však mohl pomoci tomu, aby se upevnilo jeho postavení krále, a mohl ty nesčetné obyvatele Babylónu povzbudit, aby projevili loajalitu novému režimu a podpořili ho. O královo blaho se však vysocí úředníci a satrapové při přípravě výnosu vůbec nestarali. Jejich pravou pohnutkou bylo nastražit past Danielovi. Věděli totiž, že má ve zvyku třikrát denně se před otevřenými okny své nástřešní místnosti modlit k Bohu.

9. Proč by přijetím nového zákona nevznikly většině Nežidů žádné problémy?

⁹ Způsobil by tento zákaz modliteb nějaké problémy všem náboženským skupinám v Babylóně? Nemuselo k tomu nutně dojít, a to zejména z toho důvodu, že zákaz měl platit pouze jeden měsíc. Kromě toho jen málo Nežidů by považovalo za kompromis to, že by po určitou dobu uctívali nějakého člověka. Jeden znalec Bible uvádí: „Uctívání krále nebylo pro většinu modlářských národů ničím zvláštním; když tedy byli Babylóňané vyzváni, aby svému dobyvateli, Dareiovi Médskému, vzdali poctu jako nějakému bohu, ochotně tomuto požadavku vyhověli. Jedině pro Žida byl takový požadavek nepřijatelný.