Podruhé Jehova Habakukovi připomenul: „Pokud jde o spravedlivého, ten zůstane naživu svou věrností.“ (Habakuk 2:4) To jsou opravdu krásné a jednoduché pravdy! Vždyť většina křesťanů považuje za důležité ne to, kdy přijde konec, ale to, zda budou dál žít ve víře.

9. Jak díky své věrnosti zůstali poslušní Jehovovi služebníci naživu (a) v roce 607 př. n. l.? (b) po roce 66 n. l.? (c) Proč je důležité, abychom posilovali svou víru?

⁹ Když byl Jeruzalém v roce 607 př. n. l. vypleněn, Jeremjáš, jeho tajemník Baruk, Ebed-melek a věrní Rekabovci zažili pravdivost slibu, který dal Jehova Habakukovi. Unikli strašlivému zničení Jeruzaléma a ‚zůstali naživu‘. Proč? Jehova je odměnil za jejich věrnost. (Jeremjáš 35:1–19; 39:15–18; 43:4–7; 45:1–5) Je jisté, že i hebrejští křesťané v prvním století správně reagovali na Pavlovu radu. Když totiž v roce 66 n. l. římské vojsko zaútočilo na Jeruzalém a potom z nepochopitelných důvodů odtáhlo, tito křesťané věrně uposlechli Ježíšovo varování, aby utekli. (Lukáš 21:20, 21) Zůstali naživu, protože byli věrní. I my zůstaneme naživu, jestliže v době, kdy přijde konec, budeme shledáni věrnými. To je skutečně pádný důvod pro to, abychom svou víru nyní posilovali.