Apoštol Matouš napsal: „Když viděl zástupy lidí, bylo mu jich líto, protože byli zubožení a bezradní jako ovce bez pastýře.“ (Matouš 9:35, 36) Ježíš měl s těmito prostými lidmi soucit. Citlivě vnímal, že jsou v duchovním ohledu zubožení. Věděl, že náboženští vůdci, kteří by o ně měli pečovat jako pastýři, s nimi zacházejí špatně a že je hrubě zanedbávají. Hluboký soucit vedl Ježíše k tomu, aby lidem nabízel poselství naděje, i když ho to stálo mnoho námahy. Dobrá zpráva o Božím království byla tím, co potřebovali ze všeho nejvíc.

¹⁸ Musíme se na lidi dívat Ježíšovýma očima – vidět, že jsou „zubožení a bezradní jako ovce bez pastýře“. Představ si, že najdeš jehňátko, které je beznadějně ztracené. Umírá hladem a žízní, protože nemá pastýře, který by ho dovedl na zelenou pastvinu a k vodě. Cožpak by tě pohled na takového ubohého tvorečka nedojal? Neudělal bys všechno, jen abys ho nakrmil a dal mu napít? Mnozí lidé, kteří ještě neznají dobrou zprávu, se podobají takovému jehňátku. Údajní náboženští pastýři se o takové lidi nestarají, nechávají je v duchovním ohledu umírat hlady a žízní a nedávají jim žádnou skutečnou naději do budoucnosti. Tito lidé potřebují výživný duchovní pokrm a osvěžující vody pravdy z Božího Slova – a my tyto věci máme. (Izajáš 55:1, 2)