Otázky čtenářů
◼ Když byl Ježíš na mučednickém kůlu, zvolal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ Nedostávalo se mu snad víry a domníval se, že ho Bůh opustil?
Při čtení těchto slov u Matouše 27:46 nebo u Marka 15:34 dospěli někteří čtenáři k závěru, že Ježíš zakolísal ve své důvěře v Boha, když měl čelit bolestné smrti. Jiní řekli, že to byla pouze Ježíšova lidská reakce, pochopitelný výkřik zoufalství muže z těla a z krve, když prožíval muka. Je však důvod, proč bychom neměli přijmout takové lidské hodnocení založené na povrchním zdání. Nikdo z nás dnes nemůže s jistotou znát všechno, co souviselo s tím, že Ježíš zvolal tato slova, ale můžeme si povšimnout dvou pravděpodobných pohnutek.
Ježíš dobře věděl, že bude muset „jít do Jeruzaléma a vytrpět mnoho . . . a být zabit a třetí den vzbuzen“. (Matouš 16:21) V nebesích pozoroval Boží Syn, jak i nedokonalí lidé prožívají smrtelná muka, když zachovávají svou ryzost. (Hebrejcům 11:36–38) Proto se nemůžeme domnívat, že by Ježíš — dokonalý člověk — byl zachvácen strachem z toho, co ho čekalo; a smrt na mučednickém kůlu by v něm nevyvolala představu, že ho jeho Otec opustil. Ježíš předem věděl, „jakou smrtí má zemřít“, totiž smrtí na mučednickém kůlu. (Jan 12:32, 33) Také jistě věděl, že bude třetího dne vzkříšen. Jak tedy mohl Ježíš říci, že ho Bůh opustil?
V první řadě to mohl mínit ve velice specifickém smyslu, že totiž Jehova odňal od svého Syna ochranu, aby byla Ježíšova ryzost vyzkoušena až do krajnosti, do bolestné a potupné smrti. Jestliže však Bůh Ježíše vydal hněvu nepřátel, kteří byli vedeni satanem, neznamenalo to, že Ježíše zcela opustil. Jehova dále projevoval Ježíšovi lásku, jak to dokázal třetího dne, kdy vzkřísil svého Syna, o čemž Ježíš předem věděl. — Skutky apoštolů 2:31–36; 10:40; 17:31.
S tím, co zde bylo uvedeno, je spojen pravděpodobný druhý důvod, proč Ježíš na kůlu pronesl uvedený výrok. Použitím těchto slov mohl splnit jeden prorocký náznak týkající se Mesiáše. Několik hodin předtím řekl Ježíš apoštolům, že se stane všechno, „jak je o něm napsáno“. (Matouš 26:24; Marek 14:21) Ano, přál si splnit věci, které byly zapsány, včetně toho, co je obsaženo v Žalmu 22. Zjistíš možná, že je poučné porovnat si Žalm 22:7, 8 (22:8, 9, KB) s Matoušem 27:39, 43; Žalm 22:15 (22:16, KB) s Janem 19:28, 29; Žalm 22:16 (22:17, KB) s Markem 15:25 a Janem 20:27; Žalm 22:18 (22:19, KB) s Matoušem 27:35. Žalm 22, který poskytl tolik prorockých náznaků, co prožije Mesiáš, začíná slovy: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?“ Když tedy Ježíš zvolal tato slova, splnil opět jedno proroctví. — Lukáš 24:44.
Žalmista se nedomníval, že by jej Bůh prostě zavrhl nebo opustil. Vždyť David dále řekl, že bude ‚oznamovat Boží jméno svým bratrům‘, a nabádá jiné, aby chválili Jehovu. (Žalm 22:22, 23; 22:23, 24, KB) Podobně i Ježíš, který dobře znal 22. žalm, měl důvod k důvěře, že ho jeho Otec stále schvaluje a miluje, ačkoli Bůh dovolil, aby zažil smrt na mučednickém kůlu.