Nanebevzetí Panny Marie — Zjevil toto dogma Bůh?

NANEBEVZETÍ Panny Marie — nauka, že Marie, Ježíšova matka, vystoupila v těle do nebe — je drahé srdcím miliónů římských katolíků. Historik George William Douglas říká: „Nanebevzetí neboli přenesení Panny Marie do nebe se uctívá již dlouho jako největší z Mariiných svátků a jako jedna z hlavních oslav církevního roku.“

Katoličtí teologové však připouštějí, že Bible nemluví o tom, že by Marie takto vystoupila do nebe. A ve skutečnosti si jen velmi málo katolíků uvědomuje, že tato milovaná nauka byla po celá století předmětem sporů a rozhořčených debat. Jak se tedy stalo, že církev přijala Mariino nanebevzetí jako dogmaa? Je nějaký důvod pro názor, že toto dogma vzniklo na základě božského zjevení? Odpovědi na tyto otázky nejsou jen akademické. Mají zásadní důsledky pro všechny milovníky pravdy.

Vývoj dogmatu

Možná vás překvapí poznatek, že v prvním století po Ježíšově smrti byla myšlenka Nanebevzetí Marie myšlení křesťanů naprosto cizí. Katolický teolog Jean Galot o tom píše v listu L’Osservatore Romano: „Zpočátku se s křesťanskou obcí nespojovala žádná vzpomínka na Mariinu smrt.“

Když se však stalo oficiální církevní naukou učení o Trojici, začala být Marii připisována stále důležitější úloha. Marie začala být nadšeně označována tituly jako „Matka Boží“, „počatá bez hříchu“, „Prostřednice“ a „Královna nebe“. Teolog Galot vysvětluje, že během doby „skutečnost, že tradice v počáteční době nic neříkala o Mariině smrti, nemohla plně uspokojit ty křesťany, kteří uznávali Marii jako dokonalou a chtěli ji uctívat. Tak se začaly vytvářet popisy Nanebevzetí, které byly výsledkem lidové představivosti.“

Asi ve čtvrtém století n. l. se začaly rozšiřovat takzvané apokryfy o nanebevzetí. Tyto spisy přinášely fantastické zprávy o Mariině údajném vystoupení do nebe. Je to například text nazvaný „Usnutí Svaté Matky Boží“. Připisuje se přímo apoštolu Janovi, ale je spíše pravděpodobné, že vznikl téměř 400 let po Janově smrti. Podle této neautentické zprávy byli Kristovi apoštolové zázračně shromážděni k Marii a viděli, jak uzdravuje slepé, hluché a chromé. Tvrdí se zde, že nakonec apoštolové slyšeli, jak Pán říká Marii: „Pohleď, od této chvíle bude tvé drahocenné tělo přeneseno do ráje a tvá svatá duše bude v nebesích, v pokladnicích mého Otce v nepřekonatelném jasu, kde je pokoj a jásot svatých andělů, a to neustále.“

Jak věřící reagovali na takové spisy? René Laurentin, znalec mariánského kultu, k tomu říká: „Reakce byly rozmanité. Ti nejlehkověrnější jsou uchváceni oslnivostí tohoto krásného příběhu a dále o tom neuvažují. Jiní těmito rozporuplnými, vzájemně si odporujícími a neautentickými zprávami pohrdají.“ Teorie o Nanebevzetí tedy musela o oficiální přijetí bojovat. K tomuto zmatku ještě přispívala skutečnost, že se na některých místech uctívaly údajné ostatky Mariina těla. To se dalo těžko uvést do souladu s názorem, že její hmotné tělo bylo vzato do nebe.

Ve třináctém století tvrdil Tomáš Akvinský, podobně jako mnozí jiní teologové, že Nanebevzetí se nedá definovat jako dogma, protože „Písmo o něm neučí“. Víra v Mariino údajné nanebevzetí však byla stále populárnější, a významní malíři, jako byli Raffael, Correggio, Tizian, Carracci a Rubens, je znovu a znovu zobrazovali.

Až celkem donedávna zůstávala otázka nevyřešena. Jezuita Giuseppe Filograssi vysvětluje, že v souvislosti s teorií o Nanebevzetí vydávali katoličtí učenci ještě v první polovině našeho století „studie a pojednání, jež nevyznívají vždy příznivě“. I papežové, například Lev XIII., Pius X. a Benedikt XV., „byli v této věci spíše rezervovaní“. Ale 1. listopadu 1950 zaujala církev definitivní stanovisko. Papež Pius XII. oznámil: „Prohlašujeme za dogma zjevené Bohem to, že neposkvrněná Matka Boží, Marie, jež zůstala Pannou, byla vzata s tělem i duší do nebeské slávy, když skončil běh jejího pozemského života.“ — Munificentissimus Deus.

Víra, že Marie přešla v těle do nebe, přestala být pro katolíky nepovinná — bylo to nyní církevní dogma. Papež Pius XII. prohlásil, že „pokud se někdo . . . odváží popírat nebo svévolně zpochybňovat tuto Naši formulaci, měl by vědět, že nesplňuje požadavky božské a katolické víry“.

Co skutečně říkají Písma

Na jakém základě však církev zaujala takový smělý postoj? Papež Pius XII. prohlásil, že dogma o Nanebevzetí má „svůj původní základ ve Svatém Písmu“. K textům, jež jsou často citovány jako důkaz Mariina nanebevzetí, patří Lukáš 1:28, 42. Tyto verše říkají o Marii: „Zdrávas, milosti plná, Pán s tebou: požehnaná ty mezi ženami . . . , a požehnaný plod života tvého.“ (Biblí česká) Podle zastánců Nanebevzetí nemohla být Marie nikdy přemožena smrtí, protože byla „milosti plná“. A jestliže byla „požehnaná“ stejně jako ‚plod života jejího‘, musela mít stejné výsady jako Ježíš — k nim patřilo to, že vystoupil do nebe. Je to podle tvého názoru logické?

Znalci jazyka například říkají, že výraz „milosti plná“ je nepřesný překlad a že přesnější překlad původního řeckého výrazu, kterého použil Lukáš, je „předmět Boží přízně“. Proto katolická Jeruzalémská bible překládá Lukáše 1:28 takto: „Raduj se ty, která jsi poctěná tak velkou přízní!“ Není důvod usuzovat, že Marie byla v těle vzata do nebe jen proto, že ji Bůh poctil „tak velkou přízní“. O prvním křesťanském mučedníkovi, Štěpánovi, se v katolické Biblí české také říká, že byl poctěn velkou přízní neboli že byl „pln milosti“ — a nepřisuzuje se mu tělesné vzkříšení. — Skutky 6:8.

Nebyla však Marie požehnaná nebo poctěná přízní? Byla, ale je zajímavé, že ve dnech izraelských soudců byla žena jménem Jael považována za ‚požehnanou mezi ženami‘. (Soudci 5:24, Heger) Jistě by nikdo netvrdil, že také Jael byla vzata v těle do nebe. Kromě toho je celá myšlenka Nanebevzetí založena na předpokladu, že sám Ježíš vystoupil do nebe v těle. Bible však říká, že Ježíš byl „obživen“ neboli vzkříšen „podle ducha“. (1. Petra 3:18, Biblí česká; srovnej 1. Korinťanům 15:45.) Apoštol Pavel dále říká, že „tělo a krev královstvím Božím vládnouti nemohou“. — 1. Korinťanům 15:42–50, Biblí česká.

Je pravda, že Bible skutečně mluví o nebeském vzkříšení pro věrné křesťany, kteří byli pomazáni duchem. V 1. Tesaloničanům 4:13–17 však je jasně ukázáno, že toto vzkříšení mělo začít teprve v době „Pánovy přítomnosti“, během posledních dnů tohoto ničemného věku. Do té doby měla Marie spát ve smrti, spolu s tisíci jinými věrnými křesťany. — 1. Korinťanům 15:51, 52.

Marie — žena víry

Buďte ujištěni, že tím, co zde bylo uvedeno, jsme neměli v úmyslu projevit neúctu k Marii. Marie byla zcela jistě příkladná žena — žena, jejíž víra si zaslouží napodobení. Pohotově přijala výsadu a odpovědnost stát se matkou Ježíše, a zároveň přijala i všechny zkoušky a oběti, jež s tím byly spojeny. (Lukáš 1:38; 2:34, 35) Společně s Josefem vychovala Ježíše ve zbožné moudrosti. (Lukáš 2:51, 52) Zůstala s Ježíšem při jeho utrpení na kůlu. (Jan 19:25–27) A jako věrná učednice poslušně zůstala v Jeruzalémě a o letnicích zažila vylití Božího ducha. — Skutky 1:13, 14; 2:1–4.

Zkreslený názor na Marii není ke cti ani Stvořiteli, ani Marii. Dogma o Nanebevzetí slouží k podepření neopodstatněného tvrzení, že Marie je přímluvkyní u Boha. Podporoval však Ježíš Kristus někdy takovou nauku? On sám naopak řekl: „Jsem cesta a pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne. Jestliže poprosíte o cokoli v mém jménu, chci to udělat.“ (Jan 14:6, 14; srovnej Skutky 4:12.) Ano, u Stvořitele se přimlouvá sám Ježíš Kristus, a ne Marie. Právě prostřednictvím Ježíše — a ne prostřednictvím Marie — bychom se měli přibližovat k Dárci našeho života, „kdykoli potřebujeme pomoc“. — Hebrejcům 4:16, Petrů.

Přijmout pravdu o Marii může být pro někoho bolestné. Přinejmenším to může znamenat opuštění některých zakořeněných názorů a milovaných představ. Pravda však nakonec člověka „osvobodí“, i když je to někdy bolestné. (Jan 8:32) Ježíš řekl, že jeho Otec hledá ty, kdo budou uctívat „v duchu a v pravdě“. (Jan 4:24, Petrů) Pro upřímné katolíky znamenají tato slova výzvu.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 27]

SKUTEČNĚ MARIE ZEMŘELA?

Opravdu Marie před svým údajným vystoupením do nebe zemřela? Katoličtí teologové stojí v této otázce před teologickým dilematem. Nuovo dizionario di teologia (Nový teologický slovník) poukazuje na to, že „by bylo obtížné přisuzovat Marii výsadu imunity proti smrti, imunity, kterou neměl ani Kristus“. Naproti tomu ovšem tvrzení, že Marie skutečně zemřela, vyvolává stejně obtížný problém. Teoložka Kari Børresenová podotýká, že „smrt je trest za prvotní hřích, a tento trest se podle [učení o ‚Neposkvrněném Početí‘] na Marii nevztahoval“. Proč by tedy Marie zemřela? Nelze se divit, že papež Pius XII. se při formulaci dogmatu o Nanebevzetí celé otázce ohledně Mariiny smrti opatrně vyhnul.

Můžeme však být šťastní, že v biblickém učení takový zmatek není. Bible nikde neučí — ani v nejmenším náznaku —, že by Marie byla výsledkem „neposkvrněného početí“. Ukazuje naopak, že Marie byla nedokonalým člověkem a potřebovala vykoupení. Proto šla po narození Ježíše do chrámu a přinesla Bohu oběť za hřích. (3. Mojžíšova 12:1–8; Lukáš 2:22–24) Stejně jako všichni ostatní lidé, také Marie nakonec zemřela. — Římanům 3:23; 6:23.

Tato jednoduchá pravda je v příkrém protikladu k nezodpověditelným otázkám, které vyvolává dogma o Nanebevzetí.

[Obrázek na straně 26]

Tizian (asi r. 1488–1576): Nanebevzetí Panny

[Podpisek]

Giraudon/Art Resource, N.Y.

[Obrázek na straně 28]

Po Ježíšově narození přinesla Marie do chrámu oběť za hřích, a tím dala najevo, že je hříšná a že potřebuje vykoupení