Kapitola 36
Důstojník projevuje velkou víru
KÁZÁNÍ na hoře pronáší Ježíš asi v polovině své veřejné služby. Znamená to, že mu k dokončení jeho díla na zemi zbývá jen asi rok a devět měsíců.
Ježíš nyní vstupuje do Kafarnaum, které je jakýmsi opěrným bodem jeho činnosti. Zde k němu starší muži ze Židů přistupují s prosbou. Posílá je jeden římský důstojník, který je pohan, člověk jiného rodu než Židé.
Tento důstojník má jednoho milovaného sluhu, který je těžce nemocen a umírá. Důstojník by si přál, aby Ježíš jeho služebníka uzdravil. Židé se za tohoto důstojníka velmi přimlouvají. Říkají: „Je hoden toho, abys mu to prokázal, neboť miluje náš národ a sám pro nás vystavěl synagógu.“
Ježíš s těmi muži bez váhání odchází. Jsou již blízko cíle, když jim důstojník posílá naproti své přátele a vzkazuje po nich: „Pane, neobtěžuj se, neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu. Proto jsem se nepovažoval za hodného, abych k tobě přišel.“
Takovou pokoru projevuje důstojník, který je zvyklý přikazovat jiným. Myslí však přitom pravděpodobně i na Ježíše a uvědomuje si, že podle zvyku nesmí mít žádný Žid společenské styky s Nežidy. I Petr řekl: „Dobře víte, jak nezákonné je pro Žida, aby se připojil nebo přiblížil k člověku jiného rodu.“
Důstojník si snad nepřeje, aby Ježíš musel snášet následky porušení tohoto zvyku, a proto vzkazuje po svých přátelích prosbu: „Řekni slovo, a ať je můj sluha uzdraven. Jsem totiž také člověk postavený pod autoritu, mám pod sebou vojáky a řeknu tomu: ‚Jdi!‘ a on jde, a jinému: ‚Přijď!‘ a on přijde, a mému otrokovi: ‚Udělej to!‘ a on to udělá.“
Když to Ježíš slyší, diví se. Říká: „Povím vám pravdu: U nikoho v Izraeli jsem nenašel tak velkou víru.“ Ježíš důstojníkova sluhu uzdraví a pak využívá této příležitosti a vysvětluje, že lidem nežidovského původu, kteří budou mít víru, budou dopřána požehnání, která zavrhují Židé bez víry.
Ježíš říká: „Přijdou mnozí z východních končin a ze západních končin a spočinou u stolu s Abrahamem a Izákem a Jákobem v nebeském království; zatímco synové království budou vyhozeni do tmy venku. Tam bude jejich pláč a skřípání zubů.“
‚Synové království. . . vyhození do tmy venku‘ jsou přirození Židé, kteří nepřijímají příležitost stát se spoluvládci s Kristem, jež byla nabídnuta nejprve jim. Abraham, Izák a Jákob znázorňují uspořádání Božího Království. Ježíš tedy ukazuje, jak budou pohané přivítáni, aby takříkajíc spočinuli u nebeského stolu, totiž „v nebeském království“. Lukáš 7:1–10; Matouš 8:5–13; Skutky 10:28.
▪ Proč se Židé přimlouvají za pohanského důstojníka?
▪ Proč snad důstojník nezve Ježíše do svého domu?
▪ Co chce Ježíš říci svými závěrečnými poznámkami?