Říkám vám: Zjedná jim právo spěšně. Nicméně až přijde Syn člověka, nalezne skutečně na zemi víru?“ (Lukáš 18:1–8)

„Zjednej mi právo“

9. Jaký námět je zdůrazněn v podobenství o vdově a soudci?

⁹ Ústřední námět tohoto barvitého podobenství je zcela jasný. Zmínily se o něm obě postavy, které v podobenství vystupují, a také sám Ježíš. Vdova prosila: „Zjednej mi právo.“ A soudce řekl: „Zjednám [jí] právo.“ Ježíš položil otázku: ‚Nezjedná tedy Bůh právo?‘ A o Jehovovi prohlásil: „Zjedná jim právo spěšně.“ (Lukáš 18:3, 5, 7, 8) Zejména kdy Bůh „zjedná . . . právo“?

10. (a) Kdy bylo vykonáno právo v prvním století? (b) Kdy a jak bude zjednáno právo pro Boží služebníky v dnešní době?

¹⁰ „Dny pro vykonání práva“ (neboli „dny pomsty“, Kingdom Interlinear) v prvním století přišly v roce 70 n. l., když byl zničen Jeruzalém a jeho chrám. (Lukáš 21:22) Pro dnešní Boží lid bude zjednáno právo, až přijde „Jehovův velký den“. (Sefanjáš 1:14; Matouš 24:21) V té době Jehova ‚oplatí soužením těm, kdo působí soužení‘ jeho lidu, „až [Ježíš Kristus] uvede pomstu na ty, kdo neznají Boha, a na ty, kdo neposlouchají dobrou zprávu o našem Pánu Ježíši“. (2. Tesaloničanům 1:6–8; Římanům 12:19)

11. Jak bude právo zjednáno „spěšně“?

¹¹ Ale jak máme rozumět Ježíšovu ujištění, že Jehova zjedná právo „spěšně“? Boží slovo ukazuje, že „i když je [Jehova] . . . trpělivý“, vykoná právo rychle, jakmile k tomu přijde čas. (Lukáš 18:7, 8; 2. Petra 3:9, 10) Když v Noemově době nastala potopa, byli ničemní lidé zahubeni bezodkladně. Podobně když v Lotově době pršel z nebe oheň, ničemní lidé zahynuli. Ježíš řekl: „Stejně to bude v ten den, kdy se má zjevit Syn člověka.“ (Lukáš 17:27–30) Bezbožné lidi opět postihne „náhlé zničení“. (1. Tesaloničanům 5:2, 3) Můžeme se opravdu plně spolehnout na to, že Jehova nedovolí, aby Satanův svět existoval třeba jen o den déle, než vyžaduje spravedlnost.

14. Proč nesmíme přestat věřit v příchod Božího dne soudu?

¹⁴ Ti, kdo přestávají věřit, že přijde Boží den soudu, se tedy dopouštějí těžké chyby. Jak to? Když ztrácejí pevné přesvědčení, že „Jehovův velký den“ je blízko, zpochybňují tím vlastně Jehovovu důvěryhodnost — tedy to, zda se mu dá věřit, že spolehlivě splní své sliby. Jehovovu věrnost však nikdo právem zpochybňovat nemůže. (Job 9:12) Je ovšem na místě se ptát: Zůstaneme věrní my osobně? A právě na to se Ježíš zaměřil v závěru svého podobenství o vdově a soudci.

„Nalezne skutečně na zemi tuto víru?“

15. (a) Jakou otázku Ježíš položil a proč? (b) Na co bychom se měli ptát sami sebe?

¹⁵ Ježíš položil velmi zajímavou otázku: „Až přijde Syn člověka, nalezne skutečně na zemi tuto víru?“ (Lukáš 18:8, poznámka pod čarou) Výraz „tuto víru“ naznačuje, že Ježíš neměl na mysli víru všeobecně, ale víru zcela konkrétní — takovou víru, jakou měla ona vdova. Ježíš na svou otázku neodpověděl. Položil ji proto, aby jeho učedníci přemýšleli o kvalitě své vlastní víry. Neslábne snad postupně? Nehrozí snad proto nebezpečí, že by se vrátili k věcem, které předtím opustili? Nebo mají takovou víru, jaká je patrná z příkladu oné vdovy? My bychom se dnes měli podobně ptát sami sebe: ‚Jakou víru nachází „Syn člověka“ v mém srdci?‘

16. Jakou víru měla ona vdova?

¹⁶ Jestliže chceme být mezi lidmi, kterým Jehova zjedná právo, musíme dělat to, co dělala ona vdova. Jakou víru měla? Svou víru projevovala tím, že neodbytně „stále chodívala [k soudci] a říkala: ‚Zjednej mi právo.‘“ Ta vdova se neodbytně domáhala toho, aby jí zjednal právo nespravedlivý člověk. Podobně se dnes Boží služebníci mohou spolehnout, že jim zjedná právo Jehova — i když je k tomu třeba delší čas, než očekávali! A důvěru v Boží sliby dávají najevo neodbytnými modlitbami — tím, že ‚k Jehovovi volají dnem i nocí‘. (Lukáš 18:7) Kdyby se snad některý křesťan přestal modlit o to, aby bylo zjednáno právo, dal by tím najevo nedostatek důvěry, že Jehova bude jednat ve prospěch svých služebníků.

17. Jaké máme důvody vytrvávat v modlitbě a stále věřit, že Jehovův den soudu zcela jistě přijde?

¹⁷ Z konkrétních okolností, v nichž tato vdova byla, poznáváme další důvody, proč se máme modlit neodbytně. Povšimněme si, v čem se naše situace liší od situace, v níž byla ona. Ta vdova stále chodila k onomu soudci, ačkoli ji k tomu nikdo nepovzbuzoval. Nás však Boží slovo opakovaně vybízí, abychom ‚vytrvávali v modlitbě‘. (Římanům 12:12) Vdova vůbec neměla jistotu, že její prosby budou vyslyšeny, ale nás Jehova ujišťuje, že právo zjednáno bude. Prostřednictvím svého proroka Jehova prohlásil: „I kdyby se zdrželo, stále je očekávej; zcela jistě se totiž splní. Neopozdí se.“ (Habakuk 2:3; Žalm 97:10) Vdova neměla žádného pomocníka, který by za ni naléhavě prosil, aby její žádost byla brána vážně. My naproti tomu máme pomocníka, a to velmi silného — totiž Ježíše, který „je po Boží pravici“ a který „za nás také naléhavě prosí“. (Římanům 8:34; Hebrejcům 7:25) Jestliže se tedy vdova i přes svou obtížnou situaci neustále u soudce doprošovala pomoci a neztrácela naději, že jí zjedná právo, oč více bychom měli i my stále pevně věřit, že Jehovův den soudu zcela jistě přijde!

18. Jak bude modlitba posilovat naši víru a jak nám pomůže k tomu, aby nám bylo zjednáno právo?

¹⁸ Podobenství o vdově obsahuje poučení, že modlitba a víra jsou těsně spjaty a že naše vytrvalé modlitby mohou působit jako zábrana proti vlivům, které by mohly naši víru oslabovat. Modlitby, které jsou pronášeny jen proto, aby zapůsobily navenek, nás samozřejmě před ztrátou víry neuchrání. (Matouš 6:7, 8) Jestliže se však modlíme, protože si uvědomujeme, že jsme na Bohu plně závislí, pak nás taková modlitba přiblíží k Bohu a posílí naši víru. A jelikož víra je nezbytnou podmínkou záchrany, není divu, že Ježíš považoval za nutné povzbuzovat své učedníky, aby ‚se stále modlili a nepolevovali‘. (Lukáš 18:1; 2. Tesaloničanům 3:13) Příchod ‚Jehovova velkého dne‘ samozřejmě na našich modlitbách nezávisí — ten den přijde, ať se o něj modlíme, nebo ne. Ale to, zda bude zjednáno právo nám osobně a Boží válku přežijeme, rozhodně závisí na naší víře a také na tom, jak se modlíme a zda v souladu s tím i žijeme.

19. Jak dokazujeme svou pevnou víru, že Bůh ‚zjedná právo‘?

¹⁹ Vzpomeňme si, že Ježíš se zeptal: „Až přijde Syn člověka, nalezne skutečně na zemi tuto víru?“ Jaká je na jeho podnětnou otázku odpověď? Jsme opravdu šťastní, že miliony Jehovových věrných služebníků po celé zemi svými modlitbami, svou trpělivostí a vytrvalostí dokazují, že takovou víru mají. Proto je odpověď na Ježíšovu otázku kladná. Ano, navzdory veškerému bezpráví, které nám v dnešní době působí Satanův svět, jsme pevně přesvědčeni, že Bůh ‚zjedná právo pro své vyvolené‘.