VĚNEC

Ozdobný kruhovitý útvar spletený z květin, větviček nebo listí, který se nosil na hlavě. Hebrejský výraz cefi·rahʹ (věnec) byl symbolicky použit v proroctví o Jehovově soudu nad Samařím, hlavním městem Efrajima, tedy desetikmenného izraelského království. Samaří bylo tehdy plné politických „opilců“, kteří byli opilí z toho, že severní království bylo nezávislé na Judě, a také z politického spojenectví Samaří se Sýrií a s dalšími nepřáteli Jehovova království v Judě. (Viz Iz 7:3–9.) Jako nosí opilci květinové věnce na hlavě při svých pitkách vína, tak nosilo Samaří věnec své politické moci. Byla to spanilá okrasa, ale její vadnoucí květ měl zaniknout. Jehova se potom stane ostatku svého lidu korunou okrasy a věncem (nebo „korunou“ či „diadémem“ podle některých překladů) spanilosti. (Iz 28:1–5)

U Ezekiela 7:7, 10 se objevuje stejné hebrejské slovo. V tomto případě si však překladatelé nejsou jisti významem nebo použitím tohoto slova. Podobné aramejské slovo znamená „ráno“ a Lamsův překlad syrské Pešity zde uvádí „úsvit“ místo věnec, koruna či diadém. Kralická bible na tomto místě používá slovo „jitro“, Ekumenický překlad uvádí „úděl“. Někteří překladatelé (ČB, ČB-Hč, Šr, Bo) spojují toto slovo s příbuzným arabským podstatným jménem a překládají jej jako „zkáza“ nebo „potření“. Další překladatelé se domnívají, že pochází z hebrejského slova, jehož kořen má význam „obcházet“, a překládají je jako „obrat“ ve smyslu obrat událostí. (JB; JP; „kruh“ Ro)

V Křesťanských řeckých písmech se ve Skutcích 14:13 objevuje množné číslo řeckého slova stemʹma, „věnec“. Vypráví se zde, že Diovi kněží v Lystře přivedli k branám města býky a přinesli věnce, aby obětovali oběti, protože lid pokládal Pavla a Barnabáše za bohy. Věnce měly přijít buď na hlavu Pavla a Barnabáše, jak to někdy dělali modlám, nebo na hlavy ostatních lidí a na hlavy obětních zvířat. Tyto věnce se obvykle dělaly z listí, o němž se předpokládalo, že ho uctívaní bozi mají rádi. (Sk 14:8–18; viz heslo KORUNA.)