Pět běžných klamů — nedejme se jimi ošálit!

„AŤ vás nikdo neoklame prázdnými slovy.“a Tato rada byla dána téměř před dvěma tisíci lety a stále zní stejně pravdivě. Jsme dnes bombardováni přesvědčujícími hlasy: filmové hvězdy prodávají kosmetiku, politikové prosazují politiku, obchodní cestující vnucují zboží, duchovní vykládají nauky. Až příliš často jsou ty přesvědčující hlasy klamné — jsou o málo víc než jen prázdná slova. Přesto se jimi lidé všeobecně dávají snadno svést.

Často je to tím, že lidé nerozliší pravdu od klamu. Badatelé v oboru logiky používají slovo „klam“ pro každé vybočení z dráhy zdravého uvažování. Prostě řečeno, klam je zavádějící nebo nespolehlivý argument, u něhož závěr nevyplývá z předchozích výroků neboli premis. Klamy však mohou být velmi přesvědčivé, protože často silně působí na city — ne na rozum.

Klíčem k tomu, abychom se nedali ošálit, je znalost toho, jak působí klam. Podívejme se proto na pět běžných klamů a snažme se zaostřit svou „sílu rozumu“, kterou jsme dostali od Boha. — Římanům 12:1.

KLAM ČÍSLO 1

Osobní útok. Tento typ klamu se pokouší vyvrátit nebo znevážit nějaký dokonale platný argument nebo výrok nepodstatným útokem na osobu, která jej pronáší.

Vezměme příklad z Bible. Ježíš Kristus se jednou pokoušel lidem objasnit svou blížící se smrt a vzkříšení. Pro posluchače to byly nové a obtížné pojmy. Ale někteří, místo aby zvážili hodnoty Ježíšova učení, napadli Ježíše samotného a řekli: „Má démona a je šílený. Proč mu nasloucháte?“ — Jan 10:20; srovnej Skutky 26:24, 25.

Jak snadné je dát někomu nálepku „hlupák“, „blázen“ nebo „nevzdělanec“, když říká to, co nechceme slyšet! Podobná taktika je napadnout někoho jemným špičkováním. Typické příklady: „Kdybyste věci opravdu rozuměl, neměl byste tento názor,“ nebo: „Tomu věříte jen proto, že vám řekli, abyste tomu věřil.“

Osobní útoky, lstivé i neomalené, sice mohou zastrašit a přesvědčit, ale nikdy nevyvrátí, co bylo řečeno. Pozor tedy na tento klam!

KLAM ČÍSLO 2

Odvolávka na autoritu. Tento způsob slovního zastrašování se provádí tím, že se někdo dovolává svědectví takzvaných odborníků nebo slavných lidí. Je samozřejmě přirozené obracet se na lidi, kteří o něčem vědí víc než my. Ale ne všechny odvolávky na autoritu jsou založeny na zdravém uvažování.

Představte si, že vám lékař řekne: „Máte malárii.“ Odpovíte: „Jak to víte, pane doktore?“ Bylo by od něho velmi nerozumné, kdyby odpověděl: „Podívejte se, já jsem doktor. O těchto věcech vím mnohem víc než vy. Dejte na mě, máte malárii.“ Jeho diagnóza je pravděpodobně správná, ale dokazovat malárii tím, že to přece říkám já, je klamné. Daleko výhodnější by pro něho bylo uvést fakta: příznaky, výsledky krevní zkoušky, a tak dále.

Jiný příklad zastrašování odvoláním na autoritu je popsán u Jana 7:32–49. Dozvídáme se tam, že policejní úředníci byli vysláni zatknout Ježíše Krista. Jeho učení však na ně tak zapůsobilo, že místo aby jej zatkli, řekli svým nadřízeným: „Tak žádný nikdy nemluvil.“ Ježíšovi nepřátelé odpověděli: „Snad jste také nebyli svedeni? Cožpak mu uvěřil někdo z předáků nebo z farizeů?“ Všimněte si, že se vůbec nepokusili vyvrátit Ježíšovo učení. Místo toho se židovští vůdcové odvolali na svou vlastní autoritu „znalců“ Mojžíšova Zákona, aby zdůvodnili, proč přehlížejí vše, co říkal Ježíš.

Je zajímavé, že o dnešních duchovních je známo, že se uchylují k podobné taktice, když nemohou dokázat z Bible takové nauky jako trojice, nesmrtelnost duše a pekelný oheň.

Neplatná odvolání na autoritu jsou také hojná v reklamě, kde slavné osobnosti běžně dávají svá doporučení v oblastech velmi vzdálených své odbornosti. Úspěšný hráč golfu vás povzbuzuje ke koupi kopírovacího přístroje. Profesionální fotbalista nabízí ledničky. Olympijský gymnasta doporučuje určitou značku obilných vloček. Mnohý se ani nezamyslí nad tím, že takové „autority“ asi o výrobcích, které podbízejí, vědí pramálo.

Uvědomte si také, že i skuteční odborníci — jako každý jiný — mohou být straničtí. Vysoce důvěryhodný badatel možná prohlašuje, že kouření tabáku je neškodné. Jestliže je však zaměstnancem tabákového průmyslu, není takový „znalecký“ posudek podezřelý?

KLAM ČÍSLO 3

‚Připoj se k většině.‘ Zde se mluvčí odvolává na populární cítění, předsudky a víru. Lidé se obvykle rádi přizpůsobují většině. Při pomyšlení, že se vyslovíme proti převládajícímu mínění, máme sklon couvnout. Tento sklon považovat mínění většiny za automaticky správné, velmi účinně využívá klam ‚připoj se k většině‘.

Například v jednom populárním americkém časopise ukázala reklama několik usměvavých lidí, jak popíjejí rum. Obrázek byl doprovázen textem: „Tak to je. Po celé Americe se lidé obracejí k. . . rumu.“ To je výmluvný příklad působení na pud stádnosti.

Když si však něco myslí nebo dělají druzí, znamená to, že bychom to měli dělat i my? Populární mínění navíc není spolehlivým barometrem pravdy. Během staletí byly populární nejrůznější názory, které se později prokázaly jako nesprávné. Přesto dále trvá klam ‚připoj se k většině‘. Volání ‚Vždyť to dělá každý!‘ vede lidi k tomu, že berou drogy, cizoloží, okrádají zaměstnavatele a šidí na daních.

Skutečnost je taková, že to každý nedělá. A i kdyby, není to důvod, abychom to dělali také. Proto slouží rada v 2. Mojžíšově 23:2 jako dobrá obecná zásada chování: „Nebudeš následovat zástup k zlým cílům.“

KLAM ČÍSLO 4

Argumentace buď anebo. Tento klam zužuje případný široký rozsah možností na pouhé dvě. Dá se například říci: ‚Buď přijmete transfúzi krve, nebo zemřete.‘ S takovým uvažováním se často setkávají svědkové Jehovovi pro biblicky podložené rozhodnutí ‚zdržovat se krve‘ v jakékoli podobě. (Skutky 15:29) Jaká je slabina takového uvažování? Vylučuje jiné reálné možnosti. Skutečnosti ukazují, že existují alternativní způsoby léčby, a většinu operací lze úspěšně provést bez krve. Zruční lékaři často operují s minimální ztrátou krve. Jiná možnost je použití krevních náhražek, jež zvětšují objem plasmy.b Mimoto, mnozí transfúzi krve přijali a zemřeli, a naopak, mnozí krev odmítli a žijí. Argumentace buď anebo je tedy děravá.

Když vám tedy někdo předkládá k úvaze nějaké buď anebo, zeptejte se sám sebe: ‚Opravdu existují jen dvě možnosti? Není jich víc?‘

KLAM ČÍSLO 5

Zjednodušení. Výrok nebo argument v tomto případě přehlíží podstatné myšlenky a příliš zjednodušuje to, co je snad složitou spornou otázkou.

Na zjednodušení složité látky není samozřejmě nic špatného — dobří učitelé to dělají neustále. Ale někdy se věc zjednoduší tak, že se pravda zkreslí. Přečtete si například: ‚Rychlý růst populace je příčinou chudoby v rozvojových zemích.‘ Je na tom něco pravdy, ale přehlíží se jiné důležité ohledy, například špatná politická správa, obchodní vykořisťování a vlivy podnebí.

Zjednodušení vede k mnoha nedorozuměním, když jde o Boží slovo, Bibli. Vezměme například zprávu ve Skutcích 16:30, 31. Jeden žalářník se tam ptal na záchranu. Pavel odpověděl: „Věř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn.“ Mnozí z toho učinili závěr, že tedy k záchraně stačí pouhé přijetí Ježíše svou myslí.

To je přílišné zjednodušení. Víra v Ježíše jako v našeho vykupitele je opravdu nezbytná. Ale je také nutné věřit tomu, co Ježíš učil a přikazoval, získat plné porozumění biblických pravd. O tom svědčí skutečnost, že Pavel a Silas potom „mluvili s [žalářníkem] spolu se všemi v jeho domě o Jehovově slově“. (Skutky 16:32) K záchraně je nutná také poslušnost. Pavel to ukázal později, když napsal, že Ježíš „se stal zodpovědným za věčnou záchranu všech těch, kteří ho poslouchají“. — Hebrejcům 5:9.

Jedno starověké přísloví říká: „Kterýkoli nezkušený člověk uvěří každému slovu, ale chytrý uvažuje o svých krocích.“ (Přísloví 14:15) Nepodléhejme tedy klamům. Naučme se rozlišovat mezi oprávněnými útoky na to, co se říká, a lacinými osobními útoky. Nedejme se ošálit neplatnými odvolávkami na „autoritu“, vybízením, abychom se ‚připojili k většině‘, argumentací buď anebo ani hrubým zjednodušováním — zejména když jde o něco tak životně důležitého jako náboženská pravda. Ověřme si všechna fakta, nebo — jak to předkládá Bible — ‚přesvědčme se o všem‘. — 1. Tesaloničanům 5:21.

[Poznámky pod čarou]