Můžete Bibli věřit?

VÍRA v Bibli zůstává všeobecně rozšířená i v současném světě. Tomu, že Bible je Boží inspirované slovo, věří například — podle nedávného průzkumu Gallupova ústavu — 80 procent Američanů. Bez ohledu na to, zda je ve vašem okolí toto procento stejně vysoké, jistě chápete, že se tito věřící lidé chtějí v kostele dozvědět, co učí Bible. Často se však dozvídají něco jiného. Podívejme se, jak je to například s naukou o posmrtném trestu pro duši.

Obsahuje vůbec Bible učení o očistci nebo o pekelném ohni? Mnozí učenci v křesťanstvu dnes odpovědí, že ne. Dílo New Catholic Encyclopedia o tom říká: „Závěrem . . . lze říci, že katolická nauka o očistci se zakládá na tradici, a ne na Svatém Písmu.“ O pekle je v díle A Dictionary of Christian Theology uveden tento komentář: „V N[ovém] Z[ákoně] nenacházíme v prvotním kázání nic o pekelném ohni.“

Nauková komise anglikánské církve získala nedávno velkou publicitu, když doporučila, aby učení o pekelném ohni bylo zcela odmítnuto. Doktor Tom Wright, děkan litchfieldské katedrály, prohlašuje, že minulý způsob zobrazování pekla ‚udělal z Boha příšeru a v psychice mnoha lidí zanechal vypálené jizvy‘. Podle vyjádření této komise lze peklo popsat jako ‚naprostou neexistenci‘.a O katolickém názoru se New Catholic Encyclopedia vyjadřuje podobně: „Dnešní teologie přistupuje k otázce pekla tak, že jde o odloučení od Boha.“

Biblické učení o duši je skutečně v rozporu s učením o očistci a o pekle. Bible často mluví o tom, že duše umírají. „Duše, která hřeší — ta zemře.“ (Ezekiel 18:4; srovnej Kralickou bibli a Ekumenický překlad.) Podle Bible jsou mrtví bez vědomí, a nemohou tedy cítit žádnou bolest. „Živí si totiž uvědomují, že zemřou; ale pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic.“ (Kazatel 9:5) Podle Bible je pro mrtvé naděje, že budou vzkříšeni. Když zemřel Ježíšův přítel Lazar, Ježíš přirovnal smrt ke spánku. Lazarova sestra Marta vyjádřila naději, o které učí Bible. Marta řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení v posledním dnu.“ Ježíš Lazara vzkřísil už tehdy, a tím potvrdil, že lidstvo tuto naději skutečně má. (Jan 5:28, 29; 11:11–14, 24, 44)

Historikové ukazují, že učení o samostatné a nesmrtelné lidské duši nepochází z Bible, ale pochází z řecké filozofie. Podle díla New Catholic Encyclopedia se staří Hebrejci nedomnívali, že by se člověk skládal z hmotného těla a nehmotné duše. O názoru Hebrejců je zde uvedeno: „Když dech života vstoupil do prvního člověka, kterého Bůh vytvořil z půdy, člověk se stal ‚živou bytostí‘. (G[enesis] 2.7). Smrt nebyla chápána jako oddělení dvou odlišných složek v člověku, jak ji chápala řecká filozofie; dech života vychází a člověk zůstává ‚mrtvou bytostí‘ (L[eviticus] 21.11; N[umeri] 6.6; 19.13). Pro slovo ‚bytost‘ bylo v hebrejštině v obou případech použito slovo [neʹfeš], které se sice často překládá slovem ‚duše‘, ale ve skutečnosti znamená osobu.“

Podle informace v této encyklopedii katoličtí učenci nedávno „vyjádřili názor, že N[ový] Z[ákon] neučí o nesmrtelnosti lidské duše v helénistickém [řeckém] smyslu“. V závěru je řečeno: „Konečné vyřešení této otázky lze najít ani ne tak ve filozofické spekulaci, jako spíše v nadpřirozeném daru Vzkříšení.“

Bible, nebo tradice?

Ale jak se nebiblické představy dostaly do církevního učení? Mnohé církve tvrdí, že Bible je jejich nejvyšší autoritou. Nedávno například papež Jan Pavel II. mluvil o tom, že věřící lidé musí Písmo „přijímat v plné hloubce jeho pravdy a jako nejvyšší měřítko své víry“. Všeobecně se však uznává, že nauky dnešního křesťanstva neodpovídají naukám křesťanů, kteří žili v prvním století. Většina církví se domnívá, že změny patří k postupnému vývoji církevního učení. Katolická církev však zastává názor, že církevní tradice má stejnou autoritu jako Písmo. New Catholic Encyclopedia říká, že církev „nezastává žádnou nauku pouze na základě Písma nezávisle na tradici, a také ne pouze na základě tradice nezávisle na Písmu“.

V průběhu dějin nahradily církve biblické učení naukami, které byly založeny pouze na tradici. V mnoha církvích je dnes skutečně uplatňován názor, že to, co učí Bible, je nesprávné. Například New Catholic Encyclopedia říká, že „ve světle dnešního poznání přírodních věd a dějin mnoho biblických výroků prostě neodpovídá pravdě“. K biblickému učení o tom, že mrtví si nejsou ničeho vědomi, tato encyklopedie dodává: „Prokazuje se, že i v náboženských otázkách jsou poznatky o . . . životě po smrti, jež jsou obsaženy ve S[tarém] Z[ákoně], neúplné.“ Jako příklad je v této encyklopedii citován Žalm 6:5 (v některých Biblích verš 6): „Ve smrti není o tobě zmínka; kdo ti bude chvalořečit v šeolu [neboli v hádu]?“ Některé protestantské semináře a teologické fakulty přestaly učit, že Bible je neomylná. A katolická církev o sobě naproti tomu tvrdí, že jí přísluší magisterium neboli oprávnění vyučovat, a na základě toho vysvětluje, co Bible učí. Možná vás však napadá otázka: Co když se zdá, že takové výklady jsou v rozporu s Písmem?

Klíčový význam Písma

Ježíš znovu a znovu citoval Písmo jako autoritu, a myšlenky, které chtěl zdůraznit, často uváděl výrokem: „Je napsáno.“ (Matouš 4:4, 7, 10; Lukáš 19:46) Když mluvil o situaci lidí, kteří jsou v manželství, neodvolal se na úsudky řecké filozofie, ale na zprávu o stvoření, která je obsažena v 1. knize Mojžíšově. (1. Mojžíšova 1:27; 2:24; Matouš 19:3–9) Ježíš byl bezesporu přesvědčen o tom, že Písmo je inspirováno Bohem a že se zakládá na skutečnostech. V modlitbě k Bohu řekl: „Tvé slovo je pravda.“ (Jan 17:17)b

V Bibli je zaznamenáno, co Ježíš vytýkal tehdejším náboženským vůdcům: „Obratně dáváte stranou Boží přikázání, abyste se drželi své tradice. . . . Tak svou tradicí . . . činíte Boží slovo neplatným.“ (Marek 7:6–13) Ani apoštol Pavel nepodlehl žádnému nátlaku a nepřijal do svého učení ani řeckou filozofii, ani mylné tradice. „Dávejte pozor,“ varoval. „Možná, že existuje někdo, kdo vás bude odvádět jako svou kořist prostřednictvím filozofie a prázdného podvodu podle lidské tradice.“ (Kolosanům 2:8; 1. Korinťanům 1:22, 23; 2:1–13) Pavel sice křesťany vybízel, aby se určitých tradic neboli nauk drželi, ale tyto tradice byly založeny na Písmu a byly s ním v naprostém souladu. (2. Tesaloničanům 2:13–15) „Celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné,“ napsal, „aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (2. Timoteovi 3:16, 17)

Pavel předvídal, že dojde k odklonu od Písma. Varoval Timotea: „Nastane totiž časové období, kdy nesnesou zdravé učení, . . . a odvrátí uši od pravdy.“ Naléhavě Timotea vybídl: „Ty však zůstaň ve všem střízlivý.“ (2. Timoteovi 4:3–5) Ale jak? Například ‚ušlechtilým smýšlením‘. Jistý řecký slovník definuje toto biblické slovo jako „ochotu učit se a hodnotit něco nezaujatě“. Lukáš použil tento výraz na Pavlovy posluchače, kteří v prvním století žili v Beroi. Pavlovo učení pro ně bylo nové a nechtěli se dát svést. Lukáš je chválil: „Ti zde [obyvatelé Beroy] smýšleli ušlechtileji než tamti v Tesalonice, neboť přijali slovo s největší dychtivostí mysli a denně pečlivě zkoumali Písma, zda je tomu tak.“ Obyvatelé Beroy smýšleli ušlechtile a nepodlehli skepsi, nestalo se jim tedy, že by úplně všemu přestali věřit. Jejich upřímné zkoumání naopak vedlo k tomu, že „se mnozí z nich stali věřícími“. (Skutky 17:11, 12)

Žít podle Bible vede k požehnání

První křesťané se vyznačovali nejen tím, že se drželi Bible, ale také tím, že projevovali obětavou lásku. Dnes však mnozí lidé sice mají jakýsi „způsob zbožné oddanosti, ale vůči její síle se prokazují jako falešní“. (2. Timoteovi 3:5) Jestliže některý dnešní způsob křesťanství neodpovídá tomu původnímu, nemůže mít skutečnou sílu, která by lidem v jejich životě prospívala. Mohlo by snad toto přispět k vysvětlení, proč v křesťanstvu, v jeho větší části, přibývá násilí a nemravnosti, proč se v něm rozpadá rodinný život a proč v něm roste hmotařství? V některých „křesťanských“ zemích dochází k etnickým válkám dokonce i mezi členy téhož náboženství.

Znamená to, že ušlechtilý duch obyvatel Beroy vymizel? Existuje dnes nějaká skupina lidí, kteří v Bibli věří a žijí podle ní?

Encyclopedia Canadiana uvádí: „Dílo svědků Jehovových je obnovou a znovuzavedením původního křesťanství, které hlásal Ježíš a jeho učedníci během prvního a druhého století našeho letopočtu.“ New Catholic Encyclopedia o svědcích Jehovových říká: „Pokládají Bibli za svůj jediný zdroj víry a pravidel chování.“

To je nepochybně hlavní důvod, proč jsou svědkové Jehovovi po celém světě známí tím, že se jim duchovně dobře daří, že žijí mezi sebou v míru a jsou šťastní. Proto svým čtenářům doporučujeme, aby se o duchovně prospěšných biblických naukách dozvěděli víc. Větší poznání může ještě více prohloubit jejich důvěru v Bibli a posílit jejich víru v Boha. Taková víra povede k věčnému požehnání, které za tu námahu rozhodně stojí.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 6]

Apoštol Pavel a jiní kázali na tržištích

[Obrázek na straně 7]

Svědkové Jehovovi „pokládají Bibli za svůj jediný zdroj víry a pravidel chování“