POSÁDKA

Hebrejský výraz necivʹ může znamenat poměrně stálý kontingent vojáků, kteří jsou umístěni ve vojenském zařízení. Podobný význam má i příbuzné hebrejské slovo mac·cavʹ (přední hlídka). (1Sa 13:23; 14:1, 4, 6, 11, 12, 15; 2Sa 23:14)

Za vlády krále Saula a Davida byly na izraelském území filištínské posádky. (1Sa 10:5; 13:3, 4; 1Pa 11:16) Potom, co David dobyl Sýrii a Edom, nechal na jejich území své posádky, aby zabránil vzpouře. (2Sa 8:6, 14; 1Pa 18:13) Kvůli pokoji a bezpečnosti rozmístil Jehošafat posádky v Judě a ve městech Efrajima, která dobyl Asa. (2Pa 17:1, 2) Přítomnost vojenských sil na těchto územích, kde bylo pravděpodobné, že se místní obyvatelé budou bouřit, značně napomáhala k udržení pořádku a chránila zájmy krále.

V prvním století byla v Jeruzalémě římská posádka. Byla ubytována ve vysoké pevnosti Antonia, která sousedila s chrámovým územím. Když dav vyvlekl Pavla z chrámu a chtěl ho zabít, vojáci této posádky mu mohli rychle přijít na pomoc a zachránit ho. (Sk 21:31, 32) Během židovských svátečních období byla tato posádka posílena dalšími vojáky. (Viz heslo ANTONIA [PEVNOST].)