ALEXANDRIE

Přední město a proslulá metropole Egypta za doby Ježíše a jeho apoštolů. Dnešní Alexandrie (arabsky nazývaná al-Iskandaríja) stojí na místě starověkého města a je námořním přístavem, ale z onoho starověkého města tam zůstalo jen velmi málo.

Jméno města je odvozeno od jména Alexandra Velikého, který ho roku 332 nebo 331 př. n. l. založil. Během doby se Alexandrie stala předním egyptským městem a za Ptolemaiovců, helénistických králů Egypta, se stala hlavním městem Egypta. Alexandrie jím byla ještě v roce 30 př. n. l., kdy padla do rukou Říma, a jako administrativní středisko Egypta sloužila během celé epochy římské i epochy byzantské, dokud se jí v sedmém století n. l. nezmocnili Arabové.

V době největšího rozkvětu měla Alexandrie asi 500 000 obyvatel a po dlouhou dobu tvořili značnou část jejího obyvatelstva Židé. Mnozí z těchto Židů byli potomci utečenců, kteří uprchli do Egypta po pádu Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. V době Tiberiově údajně tvořili třetinu celkového obyvatelstva města. Židé zde měli svou vlastní část města neboli městskou čtvrť, která byla v SV části, směli tam žít podle svých zákonů a měli svého vlastního místodržitele.

V Alexandrii vznikla řecká Septuaginta, první překlad Hebrejských písem. Pořídili jej alexandrijští Židé a s touto prací započali pravděpodobně za vlády Ptolemaia (II.) Filadelfa (285–246 př. n. l.)

V Bibli je o Alexandrii jen krátká zmínka. Mezi muži, kteří se přeli se Štěpánem, předtím než byl předveden k výslechu, byli ‚Alexandrijští‘ neboli Židé z Alexandrie. Alexandrie byla rodným městem výmluvného Apolla. A dvě z lodí, na nichž Pavel jako vězeň cestoval do Říma, byly z Alexandrie; bezpochyby to byly velké lodi, které dopravovaly obilí a patřily k početnému alexandrijskému loďstvu, které přeplouvalo přes Středozemní moře do italského přístavu Puteoli; někdy však tyto lodi pluly podél pobřeží do přístavů v Malé Asii. (Sk 6:9; 18:24; 27:6; 28:11)