Bojujme s hříchem, jenž svírá naše padlé tělo
„Dbát o tělo totiž znamená smrt, ale dbát o ducha znamená život a pokoj.“ — ŘÍMANŮM 8:6.
1. K jakému účelu byli lidé stvořeni?
„BŮH pak stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu; stvořil je mužského a ženského rodu.“ (1. Mojžíšova 1:27) Obraz je odzrcadlením předmětu nebo předlohy. Lidé tedy byli stvořeni tak, aby zrcadlili Boží slávu. Tím, že při veškeré své cílevědomé činnosti projevují božské vlastnosti — například lásku, dobrotu, smysl pro právo a duchovní smýšlení —, přinášejí chválu a čest Stvořiteli, a sami dosahují štěstí a uspokojení. — 1. Korinťanům 11:7; 1. Petra 2:12.
2. Jak se první lidská dvojice minula cíle?
2 První lidská dvojice, která byla stvořena v dokonalosti, měla k této úloze všechny předpoklady. První lidé mohli — podobně jako zrcadla vyleštěná do vysokého lesku — zrcadlit Boží slávu jasně a věrně. Připustili však, aby jejich dokonalý povrch ztratil svůj lesk, když se záměrně rozhodli neposlechnout svého Stvořitele a Boha. (1. Mojžíšova 3:6) Potom již nemohli zrcadlit Boží slávu dokonale. Přestali Boží slávy dosahovat, protože nesplnili účel, pro který byli stvořeni k Božímu obrazu. Jinými slovy, zhřešili.a
3. Co je pravou podstatou hříchu?
3 To nám pomáhá pochopit pravou podstatu hříchu jako něčeho, co člověku znemožňuje zrcadlit Boží podobu a slávu. Hřích člověka znesvěcuje, to znamená, že jej činí nečistým a poskvrněným v duchovním i mravním smyslu. Všichni lidé se jakožto potomci Adama a Evy narodili v tomto poskvrněném a nečistém stavu a nesplňují to, co Bůh od nich jako od svých dětí čekal. A k čemu to vede? Bible o tom říká: „Právě jako skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ — Římanům 5:12; srovnej Izajáše 64:6.
Hřích svírá padlé tělo
4–6. a) Jak dnes většina lidí pohlíží na hřích? b) K čemu vedly moderní názory na hřích?
4 Většina lidí si dnes o sobě nemyslí, že jsou nečistí, poskvrnění nebo hříšní. Slovo hřích prakticky ze slovníku většiny lidí vymizelo. Budou možná mluvit o chybách, nerozvážných činech a nesprávných odhadech. Ale mluvit o hříchu? To sotva! I lidé, kteří dosud tvrdí, že věří v Boha, zastávají názor, že „[Boží] nauky vytvořily spíše soustavu morálních pouček než nějaký moralizující zákoník, že to je spíše desatero návrhů než desatero přikázání,“ podotýká Alan Wolfe, profesor sociologie.
5 K čemu vede tento způsob uvažování? K popření nebo přinejmenším k přehlížení toho, že hřích je skutečností. Tak vznikla generace lidí, kteří mají velmi zdeformovaný smysl pro to, co je správné a co nesprávné, a kteří se domnívají, že si mohou sami určovat vlastní normy chování a že za nic z toho, co se rozhodnou dělat, nejsou nikomu odpovědní. Za jediné měřítko k posuzování toho, zda určitý způsob jednání je, nebo není správný, považují takoví lidé stav, kdy se ‚dobře cítí‘. — Přísloví 30:12, 13; srovnej 5. Mojžíšovu 32:5, 20.
6 Například při jedné televizní diskusi byli mladí lidé vyzváni, aby vyjádřili své názory na takzvaných sedm smrtelných hříchů.b „Pýcha není hřích,“ prohlásil jeden účastník. „Očekává se, že člověk bude mít o sobě dobré mínění.“ O lenosti řekla jedna účastnice: „Je dobře, když je člověk někdy líný . . . Někdy je dobré si odpočinout a věnovat čas sám sobě.“ Dokonce i komentátor ve svém stručném shrnutí prohlásil: ‚Sedm smrtelných hříchů nejsou žádné špatné činy, ale je to spíše vnitřní nutkání vlastní všem lidem, a to může být jak nepříjemné, tak i velice příjemné.‘ Ano, spolu s hříchem zmizel pocit viny; vždyť pocit viny je přece pravým opakem toho, že se ‚dobře cítíme‘. — Efezanům 4:17–19.
7. Co říká Bible o tom, jak hřích nepříznivě zapůsobil na lidi?
7 V příkrém protikladu k tomu všemu Bible jasně říká: „Všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy.“ (Římanům 3:23) Dokonce i apoštol Pavel přiznal: „Vím, že ve mně, totiž v mém těle, nepřebývá nic dobrého; schopnost přát si totiž u mne je, ale schopnost působit, co je znamenité, tu není. To dobré, co si přeji, totiž nečiním, ale konám to špatné, co si nepřeji.“ (Římanům 7:18, 19) Pavel se zde neutápěl v sebelítosti. Plně si uvědomoval, v jak velké míře lidstvo nedosahuje Boží slávy, a proto si byl tím bolestněji vědom toho, že padlé tělo je v sevření hříchu. „Já ubohý člověk!“ prohlásil, „kdo mě vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt?“ — Římanům 7:24.
8. Jaké otázky bychom si měli položit? Proč?
8 Co si o tom myslíš ty? Možná uznáváš, že jakožto Adamův potomek jsi — jako každý jiný člověk — nedokonalý. Ale jak toto poznání ovlivňuje tvé smýšlení a tvůj způsob života? Přijímáš to jako skutečnost, která patří k životu, a jednáš prostě podle svých vrozených sklonů? Nebo se neustále snažíš bojovat proti sevření, v němž hřích drží padlé tělo, a snažíš se zrcadlit co nejjasněji Boží slávu ve všem, co děláš? To je věc, o kterou bychom se měli všichni vážně zajímat, protože Pavel řekl: „Ti, kteří jsou ve shodě s tělem, zaměřují totiž svou mysl na věci těla, ale ti, kteří jsou ve shodě s duchem, na věci ducha. Dbát o tělo totiž znamená smrt, ale dbát o ducha znamená život a pokoj.“ — Římanům 8:5, 6.
Co znamená dbát o tělo
9. Proč může být řečeno, že „dbát o tělo . . . znamená smrt“?
9 Co měl Pavel na mysli, když řekl, že „dbát o tělo . . . znamená smrt“? Výraz „tělo“ se v Bibli často používá k označení člověka v jeho nedokonalém stavu, člověka, který byl jako potomek vzpurného Adama ‚počat v hříchu‘. (Žalm 51:5; Job 14:4) Pavel tedy křesťany vybízel, aby nezaměřovali svou mysl na hříšné sklony, podněty a žádosti nedokonalého, padlého těla. A proč ne? Na jiném místě nám Pavel řekl, co jsou skutky těla, a pak dodal výstrahu: „Ti, kteří provádějí takové věci, nezdědí Boží království.“ — Galaťanům 5:19–21.
10. Co znamená „dbát“ o něco?
10 Cožpak ale není velký rozdíl mezi tím, když člověk o něco dbá, a tím, když něco provádí? Je pravda, že pokud člověk o něčem přemýšlí, nemusí to vždy začít dělat. Dbát o něco však znamená víc než jen si na něco mimochodem vzpomenout. Pavel použil řeckého slova fronéma, jež označuje „způsob myšlení, (zaměření) mysli, . . . cíl, usilování, snahu“. „Dbát o tělo“ tedy znamená být ovládán žádostmi padlého těla, být jimi posedlý, nechat se jimi opanovat a pohánět. — 1. Jana 2:16.
11. Jak Kain dbal o tělo, a k čemu to vedlo?
11 Tuto myšlenku dobře znázorňuje jednání Kaina. Když v Kainově srdci vyvstala žárlivost a hněv, Jehova Bůh Kaina varoval: „Proč ses rozpálil hněvem a proč tvoje tvář poklesla? Jestliže se obrátíš, abys jednal dobře, nebude vyvýšení? Ale jestliže se neobrátíš, abys jednal dobře, hřích se krčí u vchodu a žádostivě po tobě touží; a ty, ty ho ovládneš?“ (1. Mojžíšova 4:6, 7) Kain se musel rozhodnout. ‚Obrátí se, aby jednal dobře‘, to znamená, že zaměří svou mysl, svůj cíl a své usilování k něčemu dobrému? Nebo bude dále dbát o tělo a zaměřovat svou mysl na špatné sklony, které se ukrývají v jeho srdci? Jehova vysvětlil, že hřích se „krčí u vchodu“ a čeká na vhodnou chvíli, aby Kaina uchopil do svých spárů a pohltil jej, pokud to Kain dovolí. Kain proti své tělesné žádosti nebojoval a neovládl ji, ale naopak dovolil, aby ona ovládla jeho — a to vedlo ke katastrofě.
12. Co máme dělat, abychom nešli „stezkou Kainovou“?
12 A co budeme dělat my dnes? Jistě nechceme jít „stezkou Kainovou“, po níž šli někteří z křesťanů v prvním století a nad nimiž naříkal Juda. (Juda 11) Nikdy bychom se neměli vymlouvat a myslet si, že se nemůže nic stát, jestliže si občas trochu užijeme nebo si něco málo dovolíme. Měli bychom si naopak dávat pozor a odhalovat jakékoli bezbožné nebo zhoubné vlivy, které snad pronikly do našeho srdce a mysli, a měli bychom je rychle odstranit, než zapustí kořeny. Boj proti hříchu, který svírá naše padlé tělo, začíná v našem nitru. — Marek 7:21.
13. Jak může být člověk „lákán svou vlastní žádostí“?
13 Může se například stát, že zahlédneš nějakou otřesnou nebo úděsnou scénu či nějaké obzvlášť dvojsmyslné nebo eroticky působící vyobrazení. Může to být obrázek v knize nebo časopise, scéna ve filmu nebo na televizní obrazovce, reklama na plakátu, nebo dokonce i skutečná situace. To samo o sobě nemusí vyvolávat žádné znepokojení, protože se to může stát, a skutečně se to stává. Ale takový obraz nebo scéna, i když mohly trvat jen pár vteřin, nám mohou v mysli přetrvávat a čas od času se mohou vynořit na povrch. Co uděláš, když k tomu dojde? Učiníš okamžitě kroky k tomu, abys proti této myšlence bojoval a ze své mysli ji odstranil? Nebo připustíš, aby ti v mysli zůstávala, a snad onen zážitek znovu prožíváš, kdykoli ti ta myšlenka vyvstane? V tom případě se dostáváš do nebezpečí, že dojde k řetězu událostí, které popsal Jakub: „Každý je . . . zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní žádostí. Když se pak žádost stane plodnou, porodí hřích; hřích zase, když je dovršen, zplodí smrt.“ Proto Pavel řekl: „Dbát o tělo . . . znamená smrt.“ — Jakub 1:14, 15; Římanům 8:6.
14. S čím se denně setkáváme, a jak bychom měli reagovat?
14 Žijeme ve světě, který oslavuje sexuální nemravnost, násilí a hmotařství — tyto věci jsou otevřeně a bez zábran líčeny v knihách, časopisech, filmech, televizních programech i v populární hudbě —, a každý den jsme tedy doslova bombardováni nesprávnými myšlenkami a názory. Jak na to reaguješ? Baví tě tyto věci a považuješ je za rozptýlení? Nebo to na tebe působí tak, jako to působilo na spravedlivého Lota, „který byl značně stísněn tím, že si lidé vzdorující zákonu libovali v nevázaném chování — . . . [a] trýznil svou spravedlivou duši kvůli jejich bezzákonným skutkům“? (2. Petra 2:7, 8) Máme-li proti hříchu, který svírá naše padlé tělo, bojovat úspěšně, musíme být rozhodnuti dělat totéž, co dělal žalmista: „Nepostavím si před oči nic neužitečného. Konání těch, kteří odpadají, jsem nenáviděl; to ke mně nelne.“ — Žalm 101:3.
Co znamená dbát o ducha
15. Co nám pomůže bojovat proti hříchu, který nás svírá?
15 Pavel dále mluvil o něčem, co nám může pomoci bojovat proti hříchu, který svírá naše padlé tělo: „Dbát o ducha znamená život a pokoj.“ (Římanům 8:6) Nesmíme se tedy nechat ovládat tělem, ale musíme svou mysl vystavit vlivu ducha a dát jí možnost, aby se ke svému užitku zabývala věcmi ducha. Jaké to jsou věci? Ve Filipanům 4:8 je Pavel vypočítává: „Konečně, bratři, o všem, co je pravé, co si zasluhuje vážný zájem, co je spravedlivé, co je cudné, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, o jakékoli ctnosti a o čemkoli chvályhodném, o tom dále uvažujte.“ Podívejme se blíže na to, o čem bychom měli dále uvažovat, a získejme v tom směru lepší porozumění.
16. O jakých vlastnostech máme podle Pavlovy rady „dále uvažovat“, a co která z nich znamená?
16 Pavel především vyjmenoval osm morálních vlastností a uvedl je slovy ‚všechno, co‘. Tato slova naznačují, že křesťané nemusí stále uvažovat jen o věcech biblických nebo naukových. Existuje množství věcí nebo námětů, jimiž se můžeme v mysli zabývat. Důležité však je, že musí odpovídat mravním vlastnostem, které Pavel výslovně uvedl. Jednotlivé kategorie věcí, o nichž Pavel mluvil, si zasluhují naši pozornost. Postupně o nich uvažujme.
◻ „Pravé“ — zde nejde jen o to, zda je něco pravé, nebo falešné. Znamená to něco pravdivého, přímého a důvěryhodného, něco skutečného, a ne jen zdánlivého. — 1. Timoteovi 6:20.
◻ „Co si zasluhuje vážný zájem“ znamená něco ctihodného a váženého. Vyvolává to představu důstojnosti, něčeho vznešeného, ušlechtilého a úctyhodného, a ne něčeho vulgárního nebo něčeho, co by bylo z morálního hlediska špatné.
◻ „Spravedlivé“ znamená to, co odpovídá Božím normám, a ne normám lidským. Světští lidé zaměstnávají svou mysl nespravedlivými plány, ale my máme myslet na věci, které jsou v Božích očích spravedlivé, a z takových věcí máme mít potěšení. — Srovnej Žalm 26:4; Amos 8:4–6.
◻ „Cudné“ znamená čisté a svaté, nejen v chování (jak v ohledu sexuálním, tak i v každém jiném), ale také v myšlenkách a v pohnutkách. „Moudrost shora je především cudná,“ říká Jakub. Ježíš, který je „čistý“, je dokonalým Příkladem, o němž máme uvažovat. — Jakub 3:17; 1. Jana 3:3.
◻ „Hodné lásky“ je to, co druhé podněcuje a inspiruje k lásce. Máme ‚dbát jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům‘, a naopak nemáme se v myšlenkách zabývat věcmi, které vyvolávají nenávist, rozhořčení a svár. — Hebrejcům 10:24.
◻ „O čem se dobře mluví“ znamená nejen to, co je „uznávané“ nebo co má „dobrou pověst“, ale také v aktivním smyslu to, co je budující a čím je vyjadřována chvála. Zaměřujeme své myšlenky k tomu, co je zdravé a budující, a ne k věcem zlehčujícím nebo urážlivým. — Efezanům 4:29.
◻ „Ctnost“ v podstatě znamená „dobrotu“ nebo „morální znamenitost“, ale může označovat znamenitost jakéhokoli druhu. Můžeme si tedy vážit cenných vlastností, zásluh a výkonů, jichž dosáhli druzí v souladu s Boží normou.
◻ „Chvályhodné“ v pravém smyslu jsou věci tehdy, jestliže chvála přichází od Boha nebo od autority, která je náležitě Bohem uznána. — 1. Korinťanům 4:5; 1. Petra 2:14.
Slib života a pokoje
17. Jaká požehnání obdržíme, budeme-li „dbát o ducha“?
17 Řídíme-li se Pavlovým napomenutím a ‚dále uvažujeme‘ o těchto věcech, pak budeme „dbát o ducha“ a budeme v tom mít úspěch. Povede to nejen k požehnání v podobě života, totiž věčného života ve slíbeném novém světě, ale také k pokoji. (Římanům 8:6) Proč? Protože naše mysl je chráněna před špatnými vlivy tělesných věcí a již na nás tolik nepůsobí zoufalý boj mezi tělem a duchem, který popsal Pavel. Odoláváme-li vlivu těla, získáváme také pokoj s Bohem, „protože dbát o tělo znamená nepřátelství s Bohem“. — Římanům 7:21–24; 8:7.
18. Jakou bitvu vede Satan, a jak v ní můžeme zvítězit?
18 Satan a ti, kdo mu slouží, se nás ze všech sil snaží poskvrnit, abychom nezrcadlili Boží slávu. Pokoušejí se ovládnout naši mysl tím, že na ni útočí tělesnými žádostmi; vědí totiž, že to nakonec povede k nepřátelství s Bohem a ke smrti. Z této bitvy však můžeme vyjít vítězně. Stejně jako Pavel můžeme i my prohlásit: „Díky Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána“, za to, že nám poskytl prostředky k boji s hříchem, jenž svírá naše padlé tělo. — Římanům 7:25.
[Poznámky pod čarou]
a K označení „hříchu“ Bible obvykle používá hebrejského slovesa chataʼ a řeckého slovesa hamartano. Obě tato slova znamenají „minout“, ve smyslu minout nebo nedosáhnout cíl, účel či místo určení.
b Podle tradičního pojetí sedm smrtelných hříchů je pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nestřídmost, hněv a lenost.
Můžeš to vysvětlit?
◻ Co je hřích a jak může dojít k tomu, že sevře padlé tělo?
◻ Jak můžeme bojovat proti sklonu „dbát o tělo“?
◻ Co můžeme dělat, abychom dále ‚dbali o ducha‘?
◻ Jak skutečnost, že ‚dbáme o ducha‘, přináší život a pokoj?
[Obrázek na straně 15]
Kain připustil, aby jej ovládly tělesné sklony, a to vedlo k jeho zkáze
[Obrázky na straně 16]
Dbát o ducha znamená život a pokoj