Proč Jehova připouští utrpení?

10, 11. (a) Co se podle Římanům 8:19–22 stalo ‚všemu tvorstvu‘? (b) Jak je možné zjistit, kdo podrobil tvorstvo nicotnosti?

¹⁰ Vysvětlení této důležité otázky nalézáme v dopise apoštola Pavla Římanům. Pavel napsal: „Dychtivé očekávání tvorstva totiž čeká na zjevení Božích synů. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ne ze své vlastní vůle, ale prostřednictvím toho, kdo je podrobil, na základě naděje, že i tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí. Víme totiž, že všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud.“ (Římanům 8:19–22)

¹¹ Chceme-li těmto veršům porozumět, musíme si nejprve odpovědět na některé klíčové otázky. Například: Kdo podrobil tvorstvo nicotnosti? Někteří lidé myslí, že to byl Satan, jiní zase, že Adam. Nemohl to však být ani jeden z nich. Proč ne? Protože ten, kdo podrobuje tvorstvo nicotnosti, to dělá „na základě naděje“. Ano, dává naději, že věrní lidé budou nakonec ‚osvobozeni ze zotročení porušeností‘. Takovou naději by nemohl dát ani Adam, ani Satan. Tuto naději může dát pouze Jehova. Je tedy jasné, že nicotnosti podrobil tvorstvo on.

12. Jaké protichůdné názory existují, pokud jde o totožnost ‚všeho tvorstva‘, a jak na tuto otázku můžeme najít odpověď?

¹² Co je však „všechno tvorstvo“, o němž se v této pasáži hovoří? Někteří lidé říkají, že tento výraz se vztahuje i na živočichy a rostlinstvo, tedy na veškerou přírodu. Mají ale zvířata a rostliny naději, že dosáhnou ‚slavné svobody Božích dětí‘? Nikoli. (2. Petra 2:12) Výraz „všechno tvorstvo“ se tedy může vztahovat pouze na lidi. Právě lidé jsou — následkem vzpoury v Edenu — pod vlivem hříchu a smrti, a právě oni tedy zoufale potřebují naději. (Římanům 5:12)

13. Jaké následky pro lidstvo měla vzpoura v Edenu?

¹³ Jaké následky pro lidstvo tato vzpoura měla? Pavel její dopad popisuje jedním slovem — nicotnost.a Podle jedné příručky toto slovo znamená „nicotnost předmětu, který nefunguje tak, jak jeho výrobce zamýšlel“. Lidé byli stvořeni, aby žili věčně a aby se jako dokonalá a jednotná rodina společně starali o rajskou zemi. Místo toho je však jejich krátký život často plný bolesti a zklamání. Jak řekl Job, „člověk zrozený z ženy má život krátký a je zahlcen nepokojem“. (Job 14:1) To je opravdu nicotnost.

14, 15. (a) Proč bylo spravedlivé, že Jehova vzbouřence odsoudil? (b) Proč Pavel řekl, že tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti „ne ze své vlastní vůle“?

¹⁴ A nyní ta nejdůležitější otázka: Proč „Soudce celé země“ podrobil lidstvo tomuto životu plnému bolesti a zklamání? (1. Mojžíšova 18:25) Bylo to od něho spravedlivé? Uvědomme si, co udělali naši první rodiče. Vzbouřili se proti Bohu a tím se přidali k Satanovi, který zpochybnil Jehovovu svrchovanost, což mělo dalekosáhlé následky. Svým jednáním podpořili tvrzení, že se lidé budou mít lépe bez Jehovy, a to když si pod působením vzpurného duchovního tvora budou vládnout sami. Když Jehova vzbouřence odsoudil, vlastně jim dal, oč žádali. Dovolil jim, aby si — pod Satanovým vlivem — vládli sami. Co mohlo být za těchto okolností spravedlivější, než podrobit lidstvo nicotnosti, ale na základě naděje?

¹⁵ Je pravda, že se to nestalo z „vlastní vůle“ tvorstva. Přicházíme na svět jako otroci hříchu a porušenosti, aniž jsme si to vybrali. Jehova však ve svém milosrdenství dovolil Adamovi a Evě zůstat nějakou dobu naživu a zplodit potomky. Jako jejich děti jsme podrobeni nicotnosti hříchu a smrti, avšak máme příležitost udělat to, co Adam s Evou nedokázali. Můžeme naslouchat Jehovovi a naučit se, že jeho svrchovanost je spravedlivá a dokonalá, zatímco lidská vláda nezávislá na Jehovovi přináší pouze bolest, zklamání a nicotnost. (Jeremjáš 10:23; Zjevení 4:11) A Satanovo působení celou situaci ještě zhoršuje. Historie lidstva je toho dokladem. (Kazatel 8:9)

16. (a) Proč si můžeme být jisti, že Jehova není odpovědný za utrpení, které dnes ve světě vidíme? (b) Jakou naději pro věrné lidi Jehova láskyplně zajistil?

¹⁶ Je zřejmé, že Jehova měl oprávněné důvody, proč lidstvo podrobil nicotnosti. Znamená to tedy, že Jehova je příčinou nicotnosti a utrpení, které dnes postihují každého z nás? Představme si, že soudce vynese spravedlivý rozsudek nad zločincem. Trestanec možná ve vězení značně trpí. Může ale právem obvinit soudce, že je příčinou jeho utrpení? Samozřejmě, že ne. Navíc Jehova nikdy ničemnost nepůsobí. Jakub 1:13 říká: „Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší.“ Vzpomeňme také, že Jehova vynesl nad lidstvem rozsudek „na základě naděje“. Láskyplně zajistil, aby věrní potomci Adama a Evy měli vyhlídku, že nicotnost skončí a že se budou radovat ze ‚slavné svobody Božích dětí‘. Po celou věčnost se věrné lidstvo už nikdy nebude muset bát, že všechno tvorstvo znovu upadne do stavu bolestné nicotnosti. Způsob, jakým Jehova tuto situaci spravedlivě vyřešil, bude navždy dokladem toho, že jeho svrchovanost je oprávněná. (Izajáš 25:8)