Mladí lidé se ptají . . .

Homosexualita — Je opravdu tak špatná?

„Už od dětství jsem měl homosexuální touhy. Protože jsem tomu nerozuměl, nijak jsem se jim nebránil. To mě vedlo k tomu, že jsem dělal s kamarádem něco velmi špatného. Měl jsem pak hluboký pocit viny a myslel jsem si, že mi Jehova nikdy neodpustí.“

„TELEVIZE se snaží získat naše děti pro homosexualitu.“ To byl název článku, který byl uveřejněn v několika novinách. Autor napsal: „Televizním divákům se předkládá nadměrné množství pořadů, které kladně vyobrazují životní styl homosexuálů.“ Televize je však jen jedním z mnoha prostředků, které dnes mezi mladými lidmi homosexualitu podporují. Patří k nim filmy v kině, časopisy, knihy, ale také vliv učitelů a vrstevníků.

K tomuto proudu se připojila i lékařská profese. Lékaři se tradičně na homosexualitu dívali jako na nemoc. V roce 1973 však Americká psychiatrická asociace prohlásila, že homosexualita už nebude považována za psychickou poruchu. Od té doby mnozí lékaři v podstatě prohlásili homosexuální způsob života za přijatelný. Psychoterapeut Albert Ellis se například vyjádřil, že homosexuální vztahy „nejsou ani v nejmenším zvrácené; patří k normálním projevům lidské sexuality . . . Pokud chcete, pěstujte je a nenechte si od nikoho vnutit názor, že jsou ‚nesprávné‘ nebo ‚nenormální‘.“

Tyto názory jsou tak všudypřítomné, že časopis Newsweek informuje: „Pod vlivem sdělovacích prostředků a v nové atmosféře povolnosti mladí lidé otevřeněji experimentují s homosexualitou a bisexualitou.“ Zatímco v minulosti mladí lidé silně nesouhlasili s homosexuálními vztahy, nyní je možné bez přehánění říci, že je mládež považuje za „módní“. I mladí lidé, kteří žádné homosexuální vztahy nemají, jsou často velmi tolerantní k těm, kdo je mají. „Myslím si, že kdyby můj přítel byl homosexuál, nepřestal by být mým přítelem,“ říká mladík Darren. Jeden mladý vysokoškolák dokonce vyjádřil znepokojení nad tím, že snad není normální, protože se mu „líbí jen dívky“!

Dnešní liberální atmosféra tedy může mladé křesťany mást — zvlášť ty, které z nějaké příčiny přitahují osoby stejného pohlaví.a Vědí, že homosexualita se Bohu nelíbí, a upřímně chtějí, aby jí nepodlehli. Boj o ovládnutí vlastních pocitů však někdy může být tak vyčerpávající, že možná začnou pochybovat, zda je vůbec názor Bible správný a rozumný. ‚Je homosexualita opravdu tak špatná?‘ říkají si snad.

Co říká Boží slovo

Odpověď najdeš v 1. Korinťanům 6:9, 10. Apoštol Pavel zde řekl: „Což nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království? Nedejte se zavést na scestí. Ani smilníci ani modláři ani cizoložníci ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely [„sebeprznitelé“, Col; „změkčilci“, Petrů] ani muži, kteří leží s muži, [„samcoložníci“, KB; „ti, kteří smilní se stejným pohlavím“, Sýkora] ani zloději ani chamtivci ani opilci ani utrhači ani vyděrači nezdědí Boží království.“ Všimni si, že se Pavel výslovně zmínil o těch, kdo zřejmě přijali pasivní sexuální roli, i o těch, kdo zastávali v nemravných vztazích roli aktivnější, „mužskou“. Tak jasně vyjádřil, že Bůh neschvaluje žádné homosexuální jednání.

To je vidět i z Pavlových slov v dopise Římanům 1:18–27: „Boží zloba se totiž zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nespravedlnosti lidí, kteří nespravedlivě potlačují pravdu . . . Bůh je tedy ve shodě s žádostmi jejich srdce vydal nečistotě, aby mezi sebou zneuctívali svá těla . . . Proto je Bůh vydal potupným pohlavním choutkám, neboť i jejich ženy zaměnily přirozené užívání sebe za protipřirozené; a podobně i muži opustili přirozené užívání ženy a prudce vzplanuli ve svém chtíči k sobě navzájem, muži k mužům, a prováděli oplzlosti.“ Zde Pavel jednoznačně odsoudil jak mužskou, tak ženskou homosexualitu. Homosexuální praktiky odsoudil jako nepřirozené a ‚oplzlé‘.

Zdravé, nebo nezdravé?

Mnoho lidí by na to možná řeklo, že názor Bible je prostě přežitý, zastaralý. Ale když se nad tím zamyslíš, kdo zná naše tělesné, duševní, citové a duchovní utváření lépe než náš Stvořitel? Bůh stvořil muže a ženu a způsobil, že se navzájem silně přitahují. (1. Mojžíšova 1:27, 28) Neudělal je tak, aby je přitahovala osoba stejného pohlaví. Bůh navíc určil, že sexuální vztahy mezi mužem a ženou by měly existovat jen v rámci manželství. (Hebrejcům 13:4)

To pro nás není zátěží. U Izajáše 48:17 Jehova Bůh říká, že je tím, „kdo tě vyučuje k tvému prospěchu“. Ano, on ví, co nám prospívá a co nám škodí. I když se někomu může zdát, že je těžké řídit se učením Bible, je to vždy ‚zdravé učení‘; to znamená, že je užitečné pro mysl i pro tělo. (Titovi 2:1) Na druhé straně, homosexualita může tělesné, citové i duchovní blaho člověka pouze poškodit.

Krize způsobená AIDS je příkladem toho, jak je homosexuální způsob života nezdravý. V Severní Americe je u homosexuálních mužů zdaleka největší pravděpodobnost, že se touto nemocí nakazí. Ale AIDS je jen jedním z celé řady onemocnění, která homosexuály často postihují. Jsou to například hepatitida, jaterní infekce, kapavka, syfilis a nemoci působené cizopasníky v trávicím traktu. Co je příčinou šíření těchto nemocí? Doktor Joseph Nicolosi vysvětluje: „Ve způsobu života homosexuálů byly hojně zdokumentovány prvky nutkavosti a závislosti.“ Jedna rozsáhlá studie odhalila, že „dvacet osm procent homosexuálních mužů mělo sexuální styk s tisícem partnerů nebo i s více . . . Téměř polovina homosexuálních bělochů . . . řekla, že měli alespoň pět set různých partnerů.“

Kniha Homosexual Behavior (Homosexuální chování) vysvětluje, že mezi mnoha homosexuály „existuje strach ze závazku k jinému člověku, z důvěrnosti a odpovědnosti . . . Touha po neosobním sexu je někdy velmi nutkavá. Někteří z těchto jednotlivců mohou mít během jednoho dne nebo večera sexuální styk více než desetkrát.“ Mohlo by snad takové neovládané chování být zdravé? Není spíše zvrácené a hanebné? Lidé, kteří se vášnivě oddávají takové promiskuitě, jsou jistě ‚otroky porušenosti‘. (2. Petra 2:19)

Kromě toho, homosexuální sex je často hrozný, násilný, někdy přímo sadistický. Apoštol Pavel řekl: „Je hanebné i jen vyprávět o tom, k čemu u nich vskrytu dochází.“ (Efezanům 5:12) Takové násilí prozrazuje hněv a bolest, které se skrývají pod povrchem zdánlivě „veselého“ životního stylu. Pravda, někteří homosexuálové tvrdí, že nejsou promiskuitní. Ale „monogamních“ homosexuálů je menšina a jejich vztahy bývají krátkodobé. Ale i když je svazek dvou osob stejného pohlaví trvalý, sotva mohl vzniknout z lásky, kterou popisuje Bible. Taková láska ‚se nechová neslušně‘. (1. Korinťanům 13:4, 5)

Následky

Pavel v dopise Římanům 1:27 říká: „Muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.“ (Ekumenický překlad) Jak? V knize Homosexual Behavior se píše: „Homosexuální ženy nadměrně užívají nebo zneužívají alkohol, a to mnohem častěji než heterosexuální ženy.“ Někteří výzkumní pracovníci také tvrdí, že u mladých homosexuálů jsou neobvykle časté pokusy o sebevraždu.

Ze všeho nejškodlivější jsou však účinky na duchovní zdraví člověka. Homosexuálové jsou „myšlenkově ve tmě a odcizeni životu, který patří Bohu“. (Efezanům 4:18) Co ale bohabojní mladí lidé, kteří znají biblické zásady, ale přesto jsou přitahováni k osobám téhož pohlaví? Je zřejmé, že musí vést těžký boj. Ovšem když člověk ví, jak se na homosexualitu dívá Bůh, pomáhá mu to, aby ‚si ošklivil, co je ničemné‘. (Římanům 12:9) Existuje také celá řada praktických kroků, které mu pomohou, aby nepodlehl nesprávným touhám. To bude námětem článku v některém z příštích čísel.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 13]

Způsob života homosexuálů se vyznačuje promiskuitou, citovou bolestí a chorobami