Měli byste platit daně?

„Dávejte každému to, co mu dlužíte: jestliže dlužíte daně, plaťte daně; jestliže poplatek, pak poplatek; jestliže úctu, pak úctu; jestliže čest, pak čest.“ Římanům 13:7, New International Version

VZHLEDEM k tomu, že daně rostou, výše uvedená rada se někomu nemusí líbit. Jsou to však slova apoštola Pavla a jsou zapsána v Bibli. Tuto knihu možná máte v úctě. Přesto vás snad napadne, zda jsou křesťané povinni platit všechny daně, tedy včetně těch, které považují za nerozumné nebo nespravedlivé.

Zamyslete se nad vybídkou, kterou dal svým učedníkům Ježíš. Věděl, že jeho židovští spoluobčané cítili hořkou zášť vůči daním, které jim uložil Řím. Navzdory tomu je Ježíš nabádal: „Splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Marek 12:17) Stojí za povšimnutí, že Ježíš vybízel Židy, aby platili daň právě té autoritě, která jej krátce nato popravila.

O několik let později dal apoštol Pavel radu, která je citována v úvodu tohoto článku. Nabádal k placení daní, a to přesto, že značná část těchto peněz byla používána k financování římské armády a k podpoře nemravného a rozmařilého života římských císařů. Proč se Pavel zastával něčeho tak neoblíbeného, jako je placení daní?

Nadřazené autority

Podívejme se na kontext Pavlových slov. V Římanům 13:1 Pavel napsal: „Každá duše ať se podřizuje nadřazeným autoritám, neboť není žádná autorita kromě od Boha; existující autority jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem.“ Když byl izraelský národ veden lidmi, kteří byli bohabojní, bylo snadné dívat se na finanční podporu národa jako na občanskou a náboženskou povinnost. Měli však křesťané stejný závazek, když jim vládli lidé, kteří v Boha nevěřili a uctívali modly? Ano, měli. Pavlova slova totiž ukazují, že ‚autoritu‘ vládnout svěřil panovníkům Bůh.

Vlády vynakládají velké úsilí, aby zajistily pořádek. Díky tomu se křesťané mohou věnovat různým duchovním činnostem. (Matouš 24:14; Hebrejcům 10:24, 25) O vládní autoritě proto Pavel prohlásil: „Je . . . pro tebe Boží služebnicí k tvému dobru.“ (Římanům 13:4) Sám Pavel využíval ochranu, kterou římská vláda poskytovala. Když jej například napadl rozlícený dav, byl Pavel zachráněn římskými vojáky. Později využil římský justiční systém, aby mohl dále sloužit jako misionář. (Skutky 22:22–29; 25:11, 12)

Pavel tedy uvedl tři důvody, proč platit daně. Nejprve mluvil o „zlobě“, kterou vlády projevují tím, že trestají zločince. Dále vysvětlil, že zbožný člověk by znečistil své svědomí, kdyby ve věci daní podváděl. A nakonec Pavel ukázal, že daně jsou zkrátka poplatkem za služby, které vlády poskytují jakožto ‚veřejní sluhové‘. (Římanům 13:1–6)

Vzali si Pavlovi spolukřesťané jeho slova k srdci? Očividně ano, protože Justin Mučedník, který žil ve druhém století (asi 110 až 165 n. l.) a hlásil se ke křesťanství, napsal, že křesťané platí daně „ochotněji než všichni ostatní lidé“. I dnes, když vlády něco požadují, ať ve formě času nebo peněz, křesťané se tomu ochotně podřizují. (Matouš 5:41)a

Křesťané samozřejmě mohou využívat dostupných daňových úlev. V některých zemích mohou například využít úlev, jež se týkají lidí, kteří poskytují dary náboženským organizacím. Protože však křesťané poslouchají Boží slovo, nedopouštějí se daňových úniků, ale poctivě daně platí. Jak budou peníze z jejich daní použity, nechávají na příslušné autoritě, která za to nese plnou odpovědnost.

Neúnosně vysoké daně jsou jen jedním ze způsobů, jak „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“. (Kazatel 8:9) Pro svědky Jehovovy je útěchou biblický slib, že pod vládou Božího Království budou brzy všichni lidé žít v plné spravedlnosti. Tato vláda nebude nikdy zatěžovat lidi nespravedlivými daněmi. (Žalm 72:12, 13; Izajáš 9:7)

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 11]

První křesťané platili daně „ochotněji než všichni ostatní lidé“ JUSTIN MUČEDNÍK

[Obrázek na straně 10]

Praví křesťané dodržují daňové zákony

[Obrázek na straně 11]

Ježíš řekl: „Splácejte césarovy věci césarovi“

[Podpisek obrázku na straně 10]

© European Monetary Institute