Nechme neustále zářit své světlo
1 Co je světlo? Jeden slovník definuje toto slovo jako „něco, co umožňuje vidění“. Avšak i přes technický pokrok lidé stále neznají úplnou odpověď na Jehovovu otázku, která je zaznamenána v Jobovi 38:24. Můžeme se bez světla obejít? Bez světla nemůžeme existovat. Světlo je nezbytné pro tělesný zrak a Bible nám říká, že „Bůh je světlo“ v duchovním smyslu. (1. Jana 1:5) Jsme zcela závislí na Tom, kdo ‚nám dává světlo‘. (Žalm 118:27)
2 To je pravda v tělesném ohledu, ale mnohem více v ohledu duchovním. Falešné náboženství zavedlo na scestí zástupy lidí a nechalo je, aby v duchovní tmě ‚tápali po stěně jako slepci‘. (Iz. 59:9, 10) Jehova je poháněn svou nezměrnou láskou a soucitem, a tak nám ‚posílá své světlo‘. (Žalm 43:3) Doslova miliony lidí s oceněním reagovaly a vyšli „ze tmy do [jeho] podivuhodného světla“. (1. Petra 2:9)
3 Zásadní úlohu v přivádění tohoto světla do světa má Ježíš Kristus. Řekl: „Přišel jsem do světa jako světlo, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.“ (Jan 12:46) Věnoval všechen svůj čas, energii a prostředky na to, aby oznámil světlo pravdy. Křížem krážem procestoval svou vlast, kázal a vyučoval vlastně v každém městě a vesnici. Ze všech stran zakusil kruté pronásledování, a přece ve svém pověření šířit světlo pravdy zůstal pevný.
4 Ježíš se soustředil na vybírání, školení a organizování učedníků pro zvláštní účel. V Matoušovi 5:14–16 čteme pokyny, které jim dal: „Jste světlo světa . . . Ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenitá díla a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ Měli být podobní Ježíšovi „jako ti, kteří poskytují světlo ve světě,“ a měli šířit světlo pravdy široko daleko. (Fil. 2:15) S radostí přijali tento úkol a považovali ho za svůj základní životní cíl. Zanedlouho potom mohl apoštol Pavel říci, že dobrá zpráva „byla kázána v celém stvoření, jež je pod nebem“. (Kol. 1:23) V tomto rozsáhlém díle byl zapojen celý křesťanský sbor.
5 My bychom dnes měli být vděčni, že patříme mezi ty, kdo ‚svlékli skutky, které patří tmě‘. (Řím. 13:12, 13) Své ocenění můžeme dát najevo tím, že budeme napodobovat příklad, který nám dal Ježíš a věrní křesťané z minulosti. Dosud nikdy v celých lidských dějinách nepotřebovali lidé slyšet pravdu tak naléhavě jako dnes. Žádná jiná činnost není tak nesrovnatelně naléhavá a nepřináší tak dalekosáhlý užitek jako kazatelské dílo.
6 Jak můžeme zářit jako ti, kdo poskytují světlo? Předně můžeme nechat své světlo zářit tím, že se budeme podílet na kázání o Království. Každý sbor má pravidelná, organizovaná opatření pro kázání v přiděleném obvodu. Dostupné je obrovské množství velmi rozmanité literatury v mnoha jazycích. Na shromážděních probíhá rozsáhlé vzdělávání a zkušení zvěstovatelé nabízejí osobní pomoc. Příležitost účastnit se kázání mají muži, ženy, starší lidé, a dokonce i děti. Každý člen sboru je povzbuzován, aby se podílel na programu tak, jak mu to jeho schopnosti a situace dovolí. Všechny sborové činnosti jsou zaměřeny na kázání a provádějí se různá opatření, aby se nějakým způsobem mohli na této službě podílet všichni. Nejlepší způsob, jak zajistit, že naše světlo bude stále zářit, je pravidelné a těsné spojení se sborem.
7 Můžeme zářit i jinak než ústním vydáváním svědectví. Pozornost lidí můžeme přitahovat prostě svým chováním. To měl na mysli Petr, když vybízel: „Udržujte si znamenité chování mezi národy, aby v tom, v čem proti vám mluví jako proti zločincům, oslavovali Boha . . . kvůli vašim znamenitým skutkům, jichž jsou očitými svědky.“ (1. Petra 2:12) Mnoho lidí posuzuje práci organizace podle toho, jak se chovají lidé, kteří jsou s ní spojeni. Když si nezúčastnění pozorovatelé všimnou lidí, kteří jsou mravně čistí, poctiví a mírumilovní a kteří dodržují zákony, považují takové lidi za odlišné a soudí, že žijí podle měřítek, která jsou mnohem vyšší než ta, jimiž se řídí většina lidí. A tak manžel nechává zářit své světlo tím, že má ke své ženě úctu a že o ni něžně pečuje; manželka to dělá zase tím, že respektuje vedení prostřednictvím hlavy, které jí poskytuje manžel. Děti se nápadně odlišují tím, že poslouchají své rodiče a vyhýbají se sexuální nemravnosti a zneužívání drog. A zaměstnanec, který odvádí svědomitou, poctivou práci a bere ohled na druhé lidi, je vysoce ceněn. Když projevujeme tyto křesťanské vlastnosti, necháváme své světlo zářit, a tím lidem doporučujeme náš způsob života.
8 Když kážeme, mluvíme s lidmi o tom, co jsme se dověděli z Božího slova. Děláme to u řečnického pultu nebo u dveří, ale nejen při těchto příležitostech. Při své každodenní činnosti jsme ve styku s mnoha lidmi. Kolikrát denně mluvíš se svými bezprostředními sousedy? Jak často u tebe někdo zaklepe na dveře? S kolika lidmi přicházíš do styku, když nakupuješ, jedeš autobusem nebo pracuješ ve světském zaměstnání? Jestliže ještě chodíš do školy, dokážeš spočítat všechny lidi, se kterými každý den mluvíš? Příležitosti, kdy můžeme mluvit s druhými, jsou skutečně neomezené. Je k tomu třeba pamatovat si jen několik biblických myšlenek, mít po ruce Bibli a pár traktátů a začít mluvit, jakmile se naskytne vhodná chvíle.
9 Vydat neformální svědectví je sice poměrně jednoduché, ale někteří zvěstovatelé se zdráhají to udělat. Možná jsou zamlklí a trvají na tom, že jsou příliš stydliví nebo nervózní na to, aby oslovovali cizí lidi. Snad se bojí, aby na sebe nepoutali pozornost nebo aby jim někdo neodpověděl hrubě. Zvěstovatelé, kteří mají zkušenosti s neformálním vydáváním svědectví, ti mohou říci, že málokdy je důvod ke znepokojení. Lidé jsou v podstatě stejní, jako jsme my; mají stejné potřeby a zájmy; chtějí pro sebe a pro své rodiny totéž co my. Většina z nich bude na srdečný úsměv nebo na přátelský pozdrav reagovat příznivě. Na začátku budeš možná muset ‚sebrat smělost‘. (1. Tes. 2:2) Jakmile však s tím začneš, výsledky tě možná překvapí a potěší.
10 Když necháváme své světlo zářit, Jehova nám žehná: Uvádíme zde některé příklady povzbudivých výsledků neformálního vydávání svědectví: Pětapadesátiletá paní se chystala přejít ulici. Těsně předtím, než by ji srazilo auto, ji jedna naše sestra chytila za paži a strhla do bezpečí. Pak řekla: „Dávejte prosím pozor. Žijeme v nebezpečné době!“ Vysvětlila jí, proč je dnešní doba tak nebezpečná. Paní se zeptala: „Jste svědek Jehovův?“ Paní už měla jednu knihu od své sestry a chtěla se s nějakým svědkem Jehovovým setkat. A to se díky tomuto náhodnému setkání podařilo.
11 Jedna sestra začala v čekárně u lékaře mluvit s jistou ženou. Žena pozorně naslouchala a potom řekla: „Už jsem se několikrát se svědky Jehovovými setkala. Jestliže se však někdy stanu svědkem Jehovovým, bude to díky tomu, co jste mi řekla teď. Když vás poslouchám, je to, jako bych ze tmy uviděla světlo.“
12 Jeden skutek laskavosti může být odrazovým můstkem k tomu, abychom pomohli jiným lidem poznat pravdu. Dvě sestry šly domů ze služby a přitom si všimli starší paní, která vystupovala z autobusu a vypadala nemocná. Zastavily se a zeptaly se té paní, zda potřebuje pomoc. Byla tak překvapena tím, že se o ni zajímají dvě zcela neznámé ženy, že se rozhodně chtěla dovědět, proč jsou k ní tak laskavé. Tak se naskytla příležitost vydat svědectví. Paní jim bez váhání dala svou adresu a srdečně je pozvala na návštěvu. Bylo zavedeno biblické studium. Paní začala brzo navštěvovat shromáždění a nyní říká o pravdě jiným lidem.
13 Jedna starší sestra vydává svědectví brzo ráno na místní pláži. Potkává služebné, lidi hlídající něčí děti, bankovní úředníky a jiné lidi, kteří se ráno procházejí na pláži. Vede na lavičkách biblická studia. Několik lidí jejím prostřednictvím poznalo pravdu a jsou nyní Jehovovými svědky.
14 Jistá sestra slyšela na pracovišti svou spolupracovnici, která mluvila o politické straně, jež by prý mohla vyřešit světové problémy. Sestra otevřeně vyjádřila svůj názor a pověděla jí o slibech, které budou splněny v Božím Království. Tento rozhovor v zaměstnání vedl k pravidelnému biblickému studiu, které se odehrávalo doma, a nakonec se ta paní i její manžel stali svědky.
15 Nikdy nezapomeň na to, že jsi svědek! Když Ježíš označil své učedníky jako „světlo světa“, myslel tím, že by měli druhým pomáhat, aby měli užitek z duchovního osvícení z Božího slova. Jak se budeme na naši službu dívat, když uplatníme Ježíšovu radu?
16 Při hledání zaměstnání si někteří lidé vyberou zaměstnání na částečný úvazek. Stanoví si určité meze, pokud jde o to, kolik času budou práci věnovat, protože chtějí více svého času strávit činnostmi, které se jim více vyplatí. Díváme se na svou službu podobně? Možná si uvědomujeme svůj závazek a ochotně si vyhrazujeme na kazatelskou službu určitý čas. Mohly by však naše prvořadé zájmy být přesto někde jinde?
17 Uvědomujeme si, že není možné být „křesťanem na částečný úvazek“, a proto jsme se Bohu zasvětili, ‚zapřeli sami sebe‘ a souhlasili s tím, že budeme Ježíše následovat „neustále“. (Mat. 16:24) Toužíme pracovat „celou duší“ a využívat každé příležitosti, kdy můžeme nechat své světlo zářit, abychom mohli mluvit s lidmi, kdekoli to jen bude možné. (Kol. 3:23, 24) Musíme se chránit před vlivem světských postojů, udržovat si svou počáteční horlivost a zajišťovat, že naše světlo bude nadále svítit velmi jasně. Někteří zvěstovatelé snad dovolili, aby jejich horlivost ochladla a jejich světlo se stalo mdlým plamínkem, který je i zblízka sotva viditelný. Takový člověk možná potřebuje pomoc, aby našel svou ztracenou horlivost pro službu.
18 Někteří zvěstovatelé mají sklon držet se zpátky, protože naše poselství je pro mnoho lidí nepopulární. Pavel řekl, že zpráva o Kristu byla „pošetilostí pro ty, kteří hynou“. (1. Kor. 1:18) Pavel však bez ohledu na to, co říkali jiní, s rozhodností prohlásil: „Nestydím se totiž za dobrou zprávu.“ (Řím. 1:16) Člověk, který se stydí, se cítí podřadný a bezcenný. Jak bychom se však vůbec mohli stydět, když mluvíme o nejvyšším Svrchovaném Panovníkovi vesmíru a o úžasných opatřeních, která udělal pro naše věčné štěstí? Když říkáme jiným lidem tyto věci, nepřichází v úvahu, že bychom se cítili podřadní nebo bezcenní. Místo toho bychom se měli cítit podněcováni k tomu, abychom dělali co nejvíce a projevovali tak své přesvědčení, že se ‚nemáme zač stydět‘. (2. Tim. 2:15)
19 Světlo pravdy nyní září v různých zemích po celém světě a lidé dostávají vřelou nabídku, že mohou žít věčně v ráji v novém světě. Ukažme, že si bereme k srdci vybídku, abychom nechali své světlo zářit neustále. Když to budeme dělat, budeme mít důvod k radosti, stejně jako ho měli učedníci, kteří každý den „bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobrou zprávu o Kristu, Ježíšovi“. (Sk. 5:42)