To odpovídá slovům v Římanům 6:3, kde čteme: „Nevíte, že my všichni, kdo jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt?“ Tento verš vysvětluje, že se zde nejedná o křest, který křesťan podstupuje ve prospěch někoho, kdo již zemřel, ale o křest, který má vliv na budoucnost toho, kdo se dává pokřtít.

Pavel ve svém dopise křesťanskému sboru v Římě napsal: „Nevíte, že my všichni, kdo jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt?“ (Ří 6:3)

Tento křest v Krista Ježíše a také křest v jeho smrt provádí Jehova Bůh. On pomazal Ježíše a udělal z něho Krista čili Pomazaného. (Sk 10:38) Bůh tedy pokřtil Ježíše svatým duchem, aby prostřednictvím Ježíše mohli potom být jeho následovníci pokřtěni svatým duchem. Proto ti, kdo se stávají jeho spoluvládci, kdo mají nebeskou naději, musí být „pokřtěni v Krista Ježíše“, tedy v Pomazaného Ježíše, který v době, kdy byl pomazán, byl také zplozen jako duchovní Boží syn. Tak jsou s ním, se svou Hlavou, sjednoceni, stávají se členy sboru, tedy těla Kristova. (1Ko 12:12, 13, 27; Kol 1:18)