Co říká Bible

Proč je důležité, aby manželství bylo nábožensky jednotné?

RODINA si sedá k večeři. Když se otec modlí, matka v duchu odříkává modlitbu jinému bohu. V další rodině manželka chodí uctívat do kostela, ale její manžel navštěvuje synagógu. Existují rodiny, ve kterých jeden rodič učí své děti o Santa Clausovi, zatímco druhý jim vypráví o svátku Chanuka.

Podle nedávných studií jsou takové situace běžné, protože stále více lidí vstupuje do manželství se členem jiného náboženství. Jeden průzkum uvádí, že ve Spojených státech nyní 21 procent katolíků uzavírá manželství s někým, kdo má jinou víru; mezi mormony jde o 30 procent; mezi muslimy je to 40 procent a u židů se jedná o více než 50 procent věřících. Vzhledem k nepřátelství, které mezi náboženstvími trvá již staletí, někteří pohlížejí na manželství mezi lidmi rozdílného přesvědčení jako na vítězství nad náboženskou nesnášenlivostí. Jeden novinář napsal: „Smíšeným manželstvím by se mělo požehnat.“ Co o tom říká Bible?

Je třeba poznamenat, že Bible nepodporuje rasové ani etnické předsudky. Boží slovo vyzdvihuje rovnocennost všech ras. Velmi jasně to zdůraznil apoštol Petr: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Skutky 10:34, 35) Bible však zároveň učí, že by praví ctitelé Jehovy měli vstupovat do manželství „pouze v Pánu“. (1. Korinťanům 7:39) Proč?

Účel manželství

Podle Božího záměru mělo být manželství velmi těsným svazkem. (1. Mojžíšova 2:24) Když Bůh vytvořil první manželský svazek, sledoval tím více než jen přátelský vztah. Jehova uložil prvnímu páru, aby vychovávali děti a starali se o svůj pozemský domov. Tím ukázal, že při vykonávání jeho vůle mají úzce spolupracovat. (1. Mojžíšova 1:28) Když muž a žena při službě Bohu takto spolupracují, těší se nejen ze vzájemného přátelství, ale i z důvěrného a trvalého partnerského vztahu. (Srovnej Malachiáše 2:14.)

O takovém partnerském vztahu se zmiňoval Ježíš, když řekl dobře známá slova: „Takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ (Matouš 19:6) Ježíš použil obrazného jazyka, když přirovnal manželský svazek ke jhu, které k sobě spojuje dvě zvířata, jež společně táhnou nebo přemísťují nějaký náklad. Představte si tu námahu, kdyby obě zapřažená zvířata táhla opačnými směry! Podobné je to s těmi, kdo uzavřou manželství mimo pravé náboženství. Možná zjistí, že pokud se jejich druh staví na odpor, a oni chtějí žít podle biblických zásad, musí se mimořádně namáhat. Bible vhodně radí: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími.“ (2. Korinťanům 6:14)

Lepší manželský svazek

Jednota v pravém uctívání může manželský svazek významně posílit. Jeden spisovatel poznamenal: „Společné uctívání je jedním z důležitých rysů duchovně zdravých, šťastných rodin.“ Kazatel 4:9, 10 říká: „Dva jsou lepší než jeden, protože mají dobrou odměnu za svou tvrdou práci. Vždyť kdyby snad jeden z nich upadl, druhý může svého společníka pozvednout.“

Pokud se křesťanský pár ve svém životě soustředí na společné uctívání, je sjednocen nejen tělesně, ale i duchovně. Jestliže se manželští partneři společně modlí, společně studují Boží slovo, shromažďují se se spolukřesťany a dělí se s druhými o svou víru, posilují tak duchovní pouto, které mocně zvyšuje pevnost jejich manželského svazku. Jedna křesťanka to komentovala slovy: „Pravé uctívání je způsob života. Neumím si představit, že bych si jako svého partnera zvolila někoho, kdo by se mnou nesdílel mé hodnoty.“ (Srovnej Marka 3:35.)

Ten, kdo vstupuje do manželství „v Pánu“, může od svého partnera očekávat, že bude napodobovat Ježíšovo jednání. Křesťanský manžel má se svou manželkou jednat s láskou, stejně jako Ježíš jednal láskyplně se sborem. Křesťanská manželka má mít ke svému manželovi úctu. (1. Korinťanům 11:3; Efezanům 5:25, 29, 33) Křesťané tak nejednají jen z touhy líbit se svému partnerovi, ale z touhy líbit se Bohu, kterému se budou zodpovídat za to, jak se k sobě chovají. (Malachiáš 2:13, 14; 1. Petra 3:1–7)

Když se křesťanské páry pevně drží společných zásad, pomáhá jim to řešit neshody pokojně. Bible křesťanům radí, aby neupírali oči „jen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních“. (Filipanům 2:4) Jsou-li partneři jednotní ve víře, považují Boží slovo za společnou autoritu pro urovnávání jakýchkoli sporů, bez ohledu na to, čemu osobně dávají přednost. (2. Timoteovi 3:16, 17) Tak se řídí biblickou radou, aby byli „stejné mysli“. (1. Korinťanům 1:10; 2. Korinťanům 13:11; Filipanům 4:2)

Vzájemná přitažlivost a společné zásady

Je pravda, že k dobrému manželskému vztahu nestačí pouze jednota ve víře. Důležitým činitelem je i vzájemná přitažlivost. (Šalomounova píseň 3:5; 4:7, 9; 5:10) Ale proto, aby manželství vydrželo, jsou rozhodující společné zásady. Jak uvádí kniha Are You the One for Me? (Jsi pro mne ten pravý?), „u párů, které mají podobné zásady, je mnohem větší šance, že si vytvoří šťastný, harmonický a trvalý vztah“.

Mezi lidmi, kteří jsou k sobě navzájem přitahováni, se vážnější neshody možná projeví až po svatbě. Pro srovnání si představte, že dům, který jste si vybrali, kupujete zejména kvůli jeho pěknému vzhledu. Ale až po nastěhování zjistíte, že nemá pevné základy. Vše, co vás na domě přitahovalo, je kvůli jeho vratkým základům bezvýznamné. Podobně může být člověk přitahován k někomu, kdo vypadá jako vhodný partner, přestože je rozdílného vyznání — ale až po svatbě se může ukázat, že vztah má vážné trhliny.

Uvažujme o některých sporných otázkách, které mohou v nábožensky rozdělených manželstvích později vyvstat: Jakých náboženských obřadů se bude rodina účastnit? Jakou náboženskou výchovu dostanou děti? Na které náboženství bude rodina finančně přispívat? Bude jeden z partnerů trvat na společném dodržování určitých náboženských zvyků a společném slavení svátků, zatímco ten druhý bude tyto zvyky a svátky považovat za pohanské? (Izajáš 52:11) V každém manželství je nutné, aby si oba partneři navzájem v rozumné míře vycházeli vstříc. Bůh si ale nepřeje, aby se za cenu udržení manželského svazku dopouštěli kompromisů vzhledem k biblickým zásadám. (Srovnej 5. Mojžíšovu 7:3, 4; Nehemjáše 13:26, 27.)

Některé dvojice z nábožensky rozdělených domácností uctívají odděleně. Je ovšem smutné, že oddělené uctívání vytváří v rodině duchovní prázdnotu. Jedna křesťanka, která byla provdána za muže, jenž byl jiného vyznání než ona, řekla: „Ačkoli jsme spolu žili čtyřicet let, můj manžel mě ve skutečnosti neznal.“ Naproti tomu v manželství, ve kterém oba partneři uctívají „duchem a pravdou“, hraje Bůh důležitou úlohu. Bible se o tom vyjadřuje poeticky: „Trojnásobnou šňůru nelze rychle přetrhnout.“ (Jan 4:23, 24; Kazatel 4:12)

A co děti?

Někteří lidé, kteří uvažují o vstupu do nábožensky rozděleného manželství, si možná myslí, že své děti seznámí s oběma náboženstvími a umožní jim tak, aby si vybraly. Je pravda, že oba partneři mají zákonné a morální právo k tomu, aby svým dětem poskytli náboženskou výchovu, a děti se pak nakonec sami rozhodnou.a

Bible nařizuje dětem, aby poslouchali své rodiče „ve spojení s Pánem“. (Efezanům 6:1) V Příslovích 6:20 je uvedeno: „Zachovávej, můj synu, přikázání svého otce a neopouštěj zákon své matky.“ Děti, jejichž rodiče mají stejnou víru, se neučí rozdílné nauky, ale jak říká Bible, jsou sjednoceny v ‚jednom Pánu, jedné víře, jednom křtu‘. (Efezanům 4:5; 5. Mojžíšova 11:19)

Pouze „v Pánu“

Když je sdílení stejných zásad klíčem k úspěšnému manželství, bylo by moudré uzavřít manželství s kýmkoli, kdo tvrdí, že je křesťanem? Bible odpovídá: „Kdo říká, že zůstává ve spojení s [Ježíšem], je sám povinen také dál chodit, právě jak chodil on.“ (1. Jana 2:6) Proto by křesťan, který uvažuje o vstupu do manželství, měl hledat takového spolukřesťana, který usilovně následuje Ježíše. Nastávající partner by již měl být zasvěcený Bohu a měl by být pokřtěn. Měl by napodobovat Ježíšovu láskyplnou osobnost a horlivost, s jakou kázal o Božím Království. Stejně jako Ježíš by se takový křesťan měl ve svém životě soustředit na konání Boží vůle. (Matouš 6:33; 16:24; Lukáš 8:1; Jan 18:37)

Když křesťané, kteří uvažují o vstupu do manželství, trpělivě čekají na vhodného partnera z řad Božích ctitelů, poskytují vzor, jak dávat Boží vůli na první místo ve svém životě. Takový postoj rozhodující měrou přispěje ke šťastnějšímu, uspokojivějšímu manželství. (Kazatel 7:8; Izajáš 48:17, 18)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 20]

Pomoc pro nábožensky rozdělené rodiny

Z různých důvodů má dnes mnoho manželských partnerů rozdílná náboženství. Někteří jednotlivci si možná vybrali svého partnera v jiném náboženství. Mnoho párů však na začátku mělo společnou víru a rozdělily se až později, když jeden z nich začal uctívat jiným způsobem. Existují ještě jiné okolnosti, které mohou v rodině způsobit náboženský rozkol. Bez ohledu na příčiny, manželský slib nemusí být zrušen nebo znevažován jen proto, že partneři mají jiné názory na výběr náboženství. Bible ctí skutečnost, že manželství má být svaté a trvalé, i když manželé nejsou sjednoceni v uctívání. (1. Petra 3:1, 2) Apoštol Pavel napsal: „Jestliže má nějaký bratr nevěřící manželku, a ona je přesto svolná s ním bydlet, ať ji neopouští.“ (1. Korinťanům 7:12) Uplatňování biblických zásad pomůže kterémukoli manželskému páru, aby se těšil z pokojného a láskyplného vztahu, ve kterém nechybí vzájemná úcta. (Efezanům 5:28–33; Kolosanům 3:12–14; Titovi 2:4, 5; 1. Petra 3:7–9)