Stavějme ze správných materiálů

9. Přestože Pavel především kladl základy, o co se zajímal v souvislosti s těmi, kdo přijali pravdu, kterou vyučoval?

⁹ Pavel napsal: „A jestliže však někdo staví na ten základ zlato, stříbro, drahokamy, dříví, seno, slámu ze strniště, dílo každého vyjde najevo, neboť den je ukáže, protože bude zjeveno prostřednictvím ohně; a ohněm se prokáže, jakého druhu je dílo každého.“ (1. Korinťanům 3:12, 13) Co tím chtěl Pavel říci? Zamysleme se nad tím, v jakých souvislostech tato slova napsal. Pavel byl v první řadě tím, kdo kladl základ. Na svých misionářských cestách chodil od města k městu a kázal mnoha lidem, kteří o Kristu nikdy neslyšeli. (Římanům 15:20) Lidé přijímali pravdu, kterou vyučoval, a tak byly zakládány sbory. Pavel měl o tyto věrné křesťany hluboký zájem. (2. Korinťanům 11:28, 29) Ale dílo, které konal, vyžadovalo, aby byl stále na cestách. A tak po 18 měsících, které strávil kladením základu v Korintu, odešel kázat do jiných měst. Živě se však zajímal o to, jak jiní křesťané pokračují v díle, které v Korintu vykonal. (Skutky 18:8–11; 1. Korinťanům 3:6)

10, 11. (a) Jak Pavel postavil do protikladu různé druhy stavebních materiálů? (b) Které typy doslovných staveb pravděpodobně stály ve starověkém Korintu? (c) U kterých typů budov je pravděpodobnější, že odolají ohni, a jaké praktické ponaučení si z toho mohou vzít křesťané, kteří se podílejí na díle činění učedníků?

¹⁰ Zdá se, že někteří z těch, kdo stavěli na základu, který položil Pavel, nedělali svou práci kvalitně. Pavel jim chtěl ukázat, v čem je problém, a proto postavil do protikladu dva druhy stavebních materiálů — zlato, stříbro a drahokamy na jedné straně a dříví, seno a slámu ze strniště na straně druhé. Budovu je možné postavit z ušlechtilých, trvanlivých a ohnivzdorných materiálů; někdo však může ukvapeně použít snadno dostupné, provizorní hořlavé materiály. Je nepochybné, že v tak velkém městě, jakým byl Korint, stálo jistě mnoho budov obou typů. Byly tam impozantní chrámy postavené z masivních kamenných kvádrů, jež možná byly obloženy nebo částečně zdobeny zlatem a stříbrem.b Tyto budovy trvalého charakteru se vznešeně tyčily nad okolní chýše, chatrče a stánky na tržišti, které byly postaveny z neopracovaných dřevěných trámů a pokryty slámou.

12. Ve kterých ohledech někteří korintští křesťané vykonávali stavební dílo nedbale?

¹² Pavel si nepochybně myslel, že někteří křesťané v Korintu stavějí nekvalitně. V čem byla chyba? Z kontextu vyplývá, že sbor byl sužován rozkoly a sklonem obdivovat lidské osobnosti, a to i přes to, že tím byla ohrožena jeho jednota. Někteří křesťané říkali: „Patřím Pavlovi.“ Jiní zase tvrdili: „Já [patřím] Apollovi.“ Někteří měli zřejmě velmi vysoké mínění o své vlastní moudrosti. Není tedy překvapující, že v důsledku toho převládalo ve sboru tělesné smýšlení, duchovní nezralost a silná „žárlivost a rozepře“. (1. Korinťanům 1:12; 3:1–4, 18) Tyto postoje se jistě odrážely v tom, jak se ve sboru a ve službě vyučovalo. Výsledkem bylo, že se dílo činění učedníků provádělo nedbale, jako když se staví z nekvalitních materiálů. Takové dílo by v ‚ohni‘ neobstálo. O jakém ohni Pavel vlastně mluvil?

Musíme stavět z trvanlivých materiálů! Pokud své zájemce vyučujeme tak, abychom zapůsobili na jejich srdce, a pokud je podněcujeme, aby si vážili takových vzácných křesťanských vlastností, jako je moudrost, rozlišovací schopnost, bázeň před Jehovou a ryzí víra, pak stavíme z trvanlivých, ohnivzdorných materiálů. (Žalm 19:9, 10; Přísloví 3:13–15; 1. Petra 1:6, 7) Ti, kdo si tyto vlastnosti vypěstují, budou dále konat Boží vůli; mají jistou naději na to, že budou žít navždy. (1. Jana 2:17) Jak ale můžeme Pavlovo přirovnání prakticky využít? Uvažujme o některých případech.

15. Jak můžeme zajistit, že naše stavební dílo v souvislosti se zájemci nebude nedbalé?

¹⁵ Když vyučujeme ty, kdo se zajímají o Bibli, nikdy bychom neměli vyvyšovat lidi více než Jehovu Boha. Naším cílem není učit zájemce, aby na nás pohlíželi jako na hlavní zdroj moudrosti. Chceme, aby vedení hledali u Jehovy, v jeho Slovu a v jeho organizaci. Když se nás tedy na něco zeptají, nepředkládáme jim jako odpověď své vlastní názory. Naopak, učíme je, aby odpovědi hledali s pomocí Bible a publikací, které nám opatřuje „věrný a rozvážný otrok“. (Matouš 24:45–47) Z podobných důvodů si také dáváme pozor, abychom si zájemce nepřivlastňovali. Neměli bychom nelibě nést to, že o ně ostatní křesťané projevují zájem, ale měli bychom zájemce naopak povzbuzovat, aby se ‚rozšířili‘ ve své náklonnosti a aby poznali ve sboru co možná nejvíce lidí a vážili si jich. (2. Korinťanům 6:12, 13)

16. Jak mohou starší stavět z ohnivzdorných materiálů?

¹⁶ Při činění neboli budování učedníků mají významnou úlohu i křesťanští starší. Když vyučují před sborem, snaží se stavět z ohnivzdorných materiálů. Možná že se značně liší jejich vyučovací schopnosti, zkušenosti a osobnost, ale tyto odlišnosti nezneužívají k tomu, aby za sebou odvedli následovníky. (Srovnej Skutky 20:29, 30.) Nevíme přesně, proč někteří křesťané v Korintu říkali „patřím Pavlovi“, a jiní „já Appolovi“. Můžeme si však být zcela jisti, že ani jeden z věrných starších nepodporoval takové rozkladné uvažování. Pavlovi se takové smýšlení nelíbilo; důrazně ho odmítal. (1. Korinťanům 3:5–7) Stejně tak i dnes starší pamatují na to, že jsou pastýři ‚Božího stáda‘. (1. Petra 5:2) Toto stádo nepatří žádnému člověku. Proto se starší pevně staví proti jakýmkoli sklonům, kdy se jeden člověk snaží ovládnout buď celé stádo, nebo radu starších. Pokud tedy starší podněcuje pokorná touha sloužit sboru, působit na srdce ovcí a pomáhat jim sloužit Jehovovi celou duší, pak stavějí z ohnivzdorných materiálů.

17. Jak se křesťanští rodiče snaží stavět z ohnivzdorných materiálů?

¹⁷ Podobnou touhu mají i křesťanští rodiče. Vroucně si přejí, aby jejich děti žily navždy! Proto se tak usilovně snaží „vštěpovat“ svým dětem do srdce zásady z Božího slova. (5. Mojžíšova 6:6, 7) Chtějí, aby jejich děti znaly pravdu, a to nejen jako soustavu určitých pravidel nebo jako nějaké litanie, ale jako plnohodnotný, uspokojující a šťastný způsob života. (1. Timoteovi 1:11) Aby svým dětem pomohli stát se věrnými Kristovými učedníky, snaží se milující rodiče používat ohnivzdorné materiály. Trpělivě na svých dětech pracují, pomáhají jim zbavit se vlastností, které Jehova nenávidí, a pěstovat vlastnosti, které se mu líbí. (Galaťanům 5:22, 23)