Když je mír mezi manžely ohrožen
„Manželka [by] neměla odejít od svého manžela, . . . a manžel by neměl opustit svou manželku.“ — 1. KORINŤANŮM 7:10, 11.
1. Jaké bylo Jehovovo předsevzetí s manželstvím?
JEHOVA BŮH sjednotil první lidskou dvojici v manželství a předsevzal si, aby tento svazek jednoho těla trval. Měl to být požehnaný svazek, který by vedl k jejich štěstí a k odchování spravedlivého potomstva. To vše by bylo k Boží slávě. — 1. Mojžíšova 1:27, 28; 2:24.
2. Co je jedním činitelem, který vede k přetržení manželského svazku?
2 Toto ideální manželské uspořádání bylo rozvráceno nezávislým smýšlením a hříchem. (1. Mojžíšova 3:1–19; Římanům 5:12) Duch nezávislosti je skutečně jedním z činitelů, které dnes vedou k roztržení manželského svazku. Vždyť ve Spojených státech připadalo v roce 1985 na každých 1 000 lidí pět rozvodů — v porovnání ke 10,2 sňatkům. Zpráva z Moskvy v roce 1986 naznačila, že jen 37 procent manželství v Sovětském svazu vydrží tři roky a 70 procent skončí do deseti let.
3. a) Co může způsobit manželský svár? b) Kdo je hlavním ničitelem pokoje v manželství?
3 Duch nezávislosti může vyvolat manželské sváry. Brání také duchovnímu rozvoji, protože „semeno ovoce spravedlnosti se rozsévá v pokojných podmínkách“. (Jakub 3:18) Ale kdo hlavně rozvrací pokoj? Satan. Je velmi smutné, když někteří Boží služebníci ‚dávají místo ďáblovi‘, a tak se doma netěší z odpočinku a pokoje. — Efezanům 4:26, 27.
4. Co by si měli uvědomit křesťanští manželé, když mají těžké manželské problémy, a co by měli dělat?
4 Když křesťanští manželé vidí jediné řešení svých manželských problémů v rozluce, jsou v nebezpečí, že podlehnou satanovým úkladům. V jejich duchovním zaměření je cosi hluboce v nepořádku. (2. Korinťanům 2:11) Jeden nebo oba neuplatňují plně Boží zásady. (Přísloví 3:1–6) Měli by se tedy ihned snažit s modlitbou řešit své neshody. Zdají-li se nesmiřitelné, lze se poradit se sborovými staršími. (Matouš 18:15–17) Ačkoli tito muži nemají pravomoc říkat spoluvěřícím přesně, co mají dělat se svými manželskými problémy, mohou obrátit pozornost k tomu, co říká Písmo. — Galaťanům 6:5.
5. Na jakém základě je biblicky přijatelný rozvod s možností nového sňatku?
5 Jestliže je manželská situace tak špatná, že křesťanská dvojice dokonce uvažuje o rozvodu, starší mohou poukázat na to, že rozvod a nové manželství jsou biblicky přijatelné, jen když se partner dopustil „smilstva“. Tento pojem zahrnuje cizoložství a jiné formy nemravných sexuálních vztahů a zvráceností. (Matouš 19:9; Římanům 7:2, 3; viz Strážnou věž 17, 1983, článek „Měj v úctě manželství, jež odpovídá Božím měřítkům“, oddíl „Křesťané, kteří jsou v manželství“.) Co když však nedošlo ke smilstvu, ale mír mezi manžely je vážně ohrožen? Co říká Písmo o zákonné nebo praktické rozluce?
Pavlova inspirovaná rada
6. a) Co je podstatou Pavlovy rady v 1. Korinťanům 7:10, 11? b) Jak by měli křesťanští manželé řešit manželské problémy?
6 Ve snaze pomoci křesťanské dvojici, jejíž manželský svazek je ohrožen, mohou starší obrátit pozornost ke slovům apoštola Pavla: „Lidem v manželství dávám pokyny, ne však já, ale Pán, že by manželka neměla odejít od svého manžela, ale kdyby skutečně odešla, ať zůstane nevdaná nebo ať se opět smíří se svým manželem; a manžel by neměl opustit svou manželku.“ (1. Korinťanům 7:10, 11) Křesťanští manželé by měli být schopni vyřešit své problémy, když přitom berou v úvahu lidskou nedokonalost. Žádný problém by neměl být tak velký, aby se nedal vyřešit vážnými modlitbami, uplatňováním biblických zásad a projevováním lásky, která je ovocem Božího ducha. — Galaťanům 5:22; 1. Korinťanům 13:4–8.
7. a) Jestliže se křesťanští manželé přece rozejdou, v jakém biblickém postavení jsou? b) Jaký vliv na služební přednosti by mohla mít rozluka křesťanských manželů?
7 Ale co když se křesťanští manželé skutečně rozejdou? Musí ‚zůstat nevdaná (či neženatý) nebo se opět smířit‘. Pokud nejde o rozvod na základě „smilstva“, jeden ani druhý není biblicky svobodný, aby mohl uzavřít nové manželství. Vzhledem k tomu, a protože je „smilstvo rozšířené“, bylo by dobré se bez otálení ‚opět smířit‘. (1. Korinťanům 7:1, 2) Starší nemají právo naléhat, aby muž a žena ukončili svou rozluku, ale může se stát, že tyto osoby nebudou pro své manželské problémy způsobilé k jistým služebním přednostem. Například jestliže muž „nedovede vést svou domácnost“, očividně postrádá schopnost „pečovat o Boží sbor“ jako dozorce. — 1. Timoteovi 3:1–5, 12.
8. Co je podstatou Pavlovy rady v 1. Korinťanům 7:12–16?
8 Doporučuje se zachovat manželství, i když je věřící jen jeden z manželů. Pavel napsal: „Jestliže má nějaký bratr nevěřící manželku a ona je přece svolná s ním bydlet, ať ji neopouští; žena, která má nevěřícího manžela, a on je přece svolný s ní bydlet, ať neopouští svého manžela . . . Ale jestliže nevěřící odchází, ať odejde; bratr nebo sestra nejsou za takových okolností v otroctví, ale Bůh vás povolal k pokoji. Manželko, jak totiž víš, že nezachráníš svého manžela? Manželi, jak totiž víš, zda nezachráníš svou manželku?“ (1. Korinťanům 7:12–16) Jestliže se nevěřící rozhodne odejít, křesťan ho nechá jít. Ale věřící se nechopí iniciativy při rozchodu, protože doufá, že se dá nevěřící získat pro křesťanství. Timoteova matka Euniké zřejmě zůstala se svým nevěřícím manželem, ale předávala svému synovi duchovní poučení. — 2. Timoteovi 1:5; 3:14, 15.
Podklady pro rozluku
9, 10. a) Jaký je vzhledem k 1. Timoteovi 5:8 jeden důvod pro rozluku s manželským druhem? b) Co by měli dělat jmenovaní starší, je-li křesťan obviněn, že odmítá podporovat manželku a děti?
9 Pavlova slova v 1. Korinťanům 7:10–16 povzbuzují manžely, aby spolu zůstali. Přesto se někteří po velkém úsilí o zachování svého manželského vztahu nakonec rozhodli, že po svědomitém zvážení nemají na vybranou a musí se rozejít. Jaké mohou být podklady pro takový krok?
10 Svévolné odpírání podpory je jedním podkladem pro rozluku. Když manžel vstupuje do manželství, bere na sebe odpovědnost starat se o manželku a o všechny děti, které snad budou mít. Muž, který se nestará o členy své domácnosti, „zapřel víru a je horší než člověk bez víry“. (1. Timoteovi 5:8) Rozluka je tedy možná, jestliže manžel svévolně odmítá poskytovat podporu své manželce a rodině. Jmenovaní starší by ovšem měli pečlivě zvážit obvinění, že křesťan odmítá poskytovat takovou podporu. Tvrdošíjné odpírání podpory rodině může vést k odnětí pospolitosti.
11. Co je jiným podkladem pro rozluku, ale co by mohlo učinit situaci snesitelnou?
11 Mimořádné tělesné zneužívání je jiným podkladem pro rozluku. Předpokládejme, že se nevěřící manželský druh často opije, rozzuří a způsobí věřícímu tělesnou újmu. (Přísloví 23:29–35) Věřící možná dokáže s pomocí modlitby a projevováním ovoce Jehovova ducha takovým výbuchům zabránit a učinit situaci snesitelnou. Ale když to dojde tak daleko, že je opravdu ohroženo zdraví a život zneužívaného druha, byla by biblicky přípustná rozluka. Když jde o těžkosti v manželství dvou křesťanů, měli by opět starší prozkoumat obvinění z tělesného zneužívání a možná, že bude nutné odejmout pospolitost. — Srovnej Galaťanům 5:19–21; Titovi 1:7.
12. a) Jak by se mohla otázka rozluky týkat duchovního smýšlení věřícího? b) Co by se mohlo dělat, jestliže v křesťanské domácnosti vládne velmi nezdravý duchovní stav?
12 Naprosté ohrožení duchovního smýšlení také dává podklad pro rozluku. Věřící v nábožensky rozdělené domácnosti by měl dělat, co je v jeho silách, aby využíval všech duchovních opatření. Rozluka je však přípustná, jestliže odpor nevěřícího druha (snad včetně tělesného omezování) opravdu znemožňuje provozovat čisté uctívání a ohrožuje duchovní smýšlení věřícího. Ale co když panuje velmi nezdravý duchovní stav tam, kde jsou oba manželé věřící? Pomoc by měli poskytnout starší, ale zejména pokřtěný manžel by měl pilně pracovat na zlepšení situace. Jedná-li však pokřtěný manželský druh jako odpadlík a snaží se svému partnerovi zabránit ve službě Jehovovi, starší by měli věc řešit podle Písma. Dojde-li k odnětí pospolitosti v případě naprostého ohrožení duchovního smýšlení, svévolného odpírání podpory nebo mimořádného tělesného zneužívání, věrný křesťan usilující o zákonnou rozluku by nejednal proti Pavlově radě, když by pohnal věřícího před soud. — 1. Korinťanům 6:1–8.
13. Za jakých okolností může být připuštěna rozluka manželských druhů?
13 Za krajních okolností tedy může být rozluka připuštěna. K dosažení rozluky by ovšem neměly být používány průhledné záminky. Každý křesťan, který se opravdu uchýlí k rozluce, musí za to nést osobní odpovědnost a měl by si uvědomovat, že všichni budeme skládat účty Jehovovi. — Hebrejcům 4:13.
Moudrý krok?
14. a) Jaký problém pravděpodobně rozluka způsobí? b) Jak může rozluka ovlivnit děti?
14 Problémům, jež rozluka pravděpodobně způsobí, je třeba s modlitbou věnovat zamyšlení. Například rodina, kde je jen jeden z rodičů, zřídka poskytne tolik vyrovnanosti a ukázňování jako rodina s dvěma rodiči. A rozluka může mít na děti podobný účinek jako rozvod, o němž napsal časopis India Today: „Šíně, jejíž veliké oči jakoby vnímaly celý svět, je šest let. Její rodiče se po ošklivé bitvě před soudem před dvěma roky rozvedli. Brzy poté se otec oženil s jinou ženou. Rok dostávala Šína těžké astmatické záchvaty a ustavičně si cucá palec. Bydlí s matkou v jižním Dillí. Matka říká: ‚Můj smutek dospěl k Šíně . . . Chybí jí otec . . . Je zralejší než většina dětí jejího věku. Má však záchvaty neovladatelného pláče, jako by ze sebe chtěla něco dostat. Se školou byl problém. Děti dovedou být velmi kruté. Často utíká do vysněného světa: vymýšlí si pohádku o tom, jak všichni společně navštěvujeme její přátele.‘ “
15. Jaký účinek může mít rozluka na křesťanského manžela nebo manželku?
15 Rozluka často nepůsobí dobře ani na křesťanského manžela a manželku. Brzy poznají, že bez partnera nebo bez dětí panuje tísnivé prázdno. Nelze také přehlížet tlaky, které rozluka vyvolává. Bude možné všechno zvládnout po finanční stránce a jinak? A co když napětí z rozluky vyvolá pád do nemravnosti? Ježíš říká: „Moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky.“ (Matouš 11:19) Zejména když jsou oba druhové křesťany, rozluka se někdy prokázala jako velmi nemoudrá.
Pracujte na překonávání problémů
16. Co by měli dělat křesťanští manželští druhové, kteří zjistí, že je jejich manželský pokoj ohrožen?
16 Křesťanští manželé, kteří zjistí, že je jejich manželský pokoj vážně ohrožen, by měli své rozpory prohovořit způsobem vhodným pro ty, kdo slouží Bohu. A rozhodně by měli brát v úvahu nedokonalost. (Filipanům 2:1–4) Co ještě se však dá dělat?
17. Jak může k manželskému pokoji přispět moudrost ve spojitosti s hmotnými věcmi?
17 K manželskému pokoji může přispět, když projevujeme moudrost ve spojitosti s hmotnými věcmi. Uveďme příklad: Muž se třeba i po zvážení negativního postoje manželky rozhodne, že je moudré, aby se jeho rodina přestěhovala. Zdá se snad, že je to nutné z ekonomických důvodů, ale může to také dát rodině možnost, aby podporovala zájmy království službou tam, kde je větší potřeba. (Matouš 6:33) Jeho křesťanské manželce se stěhování nelíbí třeba proto, že opouští rodiče nebo známé prostředí. Bude však od ní moudré, jestliže bude plně spolupracovat s manželem, který je hlavou domácnosti a má odpovědnost rozhodovat, kde bude jeho rodina bydlet. Manželčina poddajnost a láskyplná spolupráce navíc přispěje k míru v domácnosti. — Efezanům 5:21–24.
18. Jaké příležitosti dělat něco společně mají křesťanští manželé?
18 Rodinný mír vzkvétá a problémy se zdají méně vážné, když manželé dělají věci společně. Křesťanští manželé mají například skvělou příležitost spolupracovat v kazatelské službě. Jestliže to pravidelně dělají a berou s sebou děti, prospěje to celé rodině. Najdou se i rozmanité příležitosti k posílení manželského pouta tím, že se spolu podílejí na jiných zdravých činnostech, ve kterých má zvláštní zálibu jeden nebo druhý.
19. Jaké vedení prostřednictvím hlavy přispěje k rodinnému míru?
19 Manželský svazek upevní i správně uplatňované vedení prostřednictvím hlavy. Zralý křesťanský manžel ovšem nebude diktátor. Spíše bude ‚neustále milovat svou manželku a nebude vůči ní rozhořčený‘. Jehova očekává, že bude láskyplnou hlavou rodiny. (Kolosanům 3:18, 19) Takové vedení prostřednictvím hlavy zase podporuje mír v rodině.
V rozdělených domácnostech
20, 21. Jak může být rozumnost prospěšná, když je ohrožen pokoj v nábožensky rozdělené domácnosti?
20 Rozumnost pomáhá řešit problémy mezi křesťanskými manžely. (Filipanům 4:5) Rozumnost je však také důležitá, když je mír ohrožen v nábožensky rozdělené domácnosti. Snaží-li se nevěřící manžel zabránit své křesťanské manželce ve službě Jehovovi, může se ona pokusit o to, aby se s ním rozumně domluvila, taktně mu ukázala, že mu přeje náboženskou svobodu a že by on s ní logicky měl jednat stejně. (Matouš 7:12) Přestože má být relativně podřízena svému nevěřícímu manželovi, když dojde ke střetu, musí se dít Boží vůle. (1. Korinťanům 11:3; Skutky apoštolů 5:29) Chodit třikrát týdně na křesťanská shromáždění přece není příliš. Ale věřící manželka možná bude považovat za moudré, aby byla ostatní večery doma a svou kazatelskou službu si plánovala na hodiny, kdy je manžel v práci a děti ve škole. Při rozumnosti a dobrém plánování se nemusí ‚vzdávat toho, aby dělala to, co je znamenité‘. — Galaťanům 6:9.
21 Rozumnost hraje svou úlohu i v jiných věcech. Člověk má například právo pěstovat náboženství, jaké chce. Bylo by však rozumné a moudré, aby křesťanská manželka dávala svou Bibli a biblické studijní pomůcky tam, kde by to mohlo vadit manželovi, který je silný odpůrce? Je možné se vyhnout střetu, když takové publikace ukládá mezi své osobní věci a studuje je v soukromí. Nesmí se ovšem dopustit kompromisu ve spravedlivých zásadách. — Matouš 10:16.
22. Co by se dalo dělat, jestliže je mír v domácnosti narušen kvůli náboženskému poučování dětí?
22 Jestliže mír v domácnosti narušuje hlavně náboženské poučování dětí, věřící manželka může taktně zařídit, aby s ní chodily na shromáždění a do kazatelské služby. Zabrání-li však tomu nevěřící manžel a otec, může děti učit biblickým zásadám, aby bylo pravděpodobné, že se chopí pravého uctívání, až vyrostou a odejdou z domova. Jestliže je věřícím manžel, má jako hlava domácnosti biblický závazek vychovávat své děti jako křesťany. Měl by tedy s nimi studovat Bibli, vodit je na shromáždění a cvičit je v kazatelské službě. (Efezanům 6:4) Měl by být ovšem laskavý, milující a rozumný v jednání se svou nevěřící manželkou.
Zachovávejte pokoj jako sjednocená rodina
23. Co může pomoci, jestliže je ohrožen manželský pokoj?
23 Protože manželé jsou „jedno tělo“, měli by spolu žít v míru podle Božího uspořádání pro manžely, zejména jsou-li oba manželé křesťany. (Matouš 19:5; 1. Korinťanům 7:3–5) Jestliže je však ve vašem případě manželský mír ohrožen, zopakujte si s modlitbou probrané biblické myšlenky. Možná, že vám pomůže, když si zavzpomínáte na dobu, kdy jste se sbližovali. Tolik jste se snažili dělat všechno správně a položit základ pro šťastný svazek! Vynaložíte nyní podobné úsilí na to, abyste své manželství zachovali?
24. Jaký postoj k manželství by měli mít křesťané?
24 Křesťané spojení sňatkem mají od Boha podivuhodný dar — své manželství. Žiješ-li podle svých manželských slibů a zachováváš ryzost Jehovovi, máš před sebou spravedlivý nový svět, v němž už nebudou lidstvo soužit srdcervoucí rozluky a rozvody. Projevuj tedy vděčnost za manželství jako obraznou „trojnásobnou šňůru“, v níž je životně důležitou součástí Jehova. (Kazatel 4:12) A kéž se všichni členové tvé sjednocené domácnosti těší z požehnání rodinného štěstí v domově, kde vládne odpočinek a pokoj.
Jak odpovíš?
◼ Jak bys shrnul Pavlovu radu v 1. Korinťanům 7:10–16?
◼ Jaké jsou platné důvody pro rozluku manželů?
◼ Jak mohou křesťané řešit problémy, když je ohrožen pokoj mezi manžely?
◼ Jak může rozumnost přispět k pokoji v nábožensky rozdělené domácnosti?
[Obrázek na straně 21]
Křesťanští manželé, jejichž manželský pokoj je ohrožen, by měli prohovořit své problémy způsobem, který se hodí pro Jehovovy služebníky