Žijme podle Kristova zákona

„Dál noste břemena jedni druhých, a tak plňte Kristův zákon.“ (GALAŤANŮM 6:2)

1. Proč je možné říci, že Kristův zákon je dnes nesmírně mocnou silou, která působí k dobru lidí?

VE RWANDĚ riskovali svědkové Jehovovi z kmene Hutu i Tutsi život, když se navzájem chránili před etnickým vražděním, které v té zemi nedávno řádilo. Japonští svědkové Jehovovi v Kóbe byli hluboce raněni, když při ničivém zemětřesení ztratili členy své rodiny. Přesto šli pohotově na pomoc ostatním obětem. Ano, takovéto dojemné příklady, které se vyskytují po celém světě, dosvědčují, že Kristův zákon je dnes plněn. Je to nesmírně mocná síla, která působí k dobru lidí.

2. Jak křesťanstvo nepochopilo podstatu Kristova zákona a jak tento zákon plníme my?

² Zároveň se plní biblické proroctví o těchto kritických „posledních dnech“. Mnozí lidé „mají způsob zbožné oddanosti, ale vůči její síle se prokazují jako falešní“. (2. Timoteovi 3:1, 5) Náboženství je často jen formalita, ne něco vycházejícího ze srdce — a zvláště to platí o křesťanstvu. Je to snad dáno tím, že žít podle Kristova zákona je příliš těžké? Ne. Křesťanstvo zkrátka nepochopilo podstatu tohoto zákona. Neuposlechlo inspirovaná slova: „Dál noste břemena jedni druhých, a tak plňte Kristův zákon.“ (Galaťanům 6:2) Kristův zákon plníme tím, že si navzájem neseme břemena, a ne tím, že bychom jednali jako farizeové a neoprávněně nakládali na své bratry ještě těžší náklad.

3. a) Uveď některá přikázání, která jsou zahrnuta do Kristova zákona. b) Proč by nebylo správné usoudit, že by křesťanský sbor neměl mít kromě přímých Kristových příkazů žádná pravidla?

³ Kristův zákon zahrnuje všechna přikázání Krista Ježíše — ať se jedná o kázání a vyučování, o čisté a prosté oko, o usilovné zachovávání pokojných vztahů s bližními, nebo o odstraňování nečistoty ze sboru. (Matouš 5:27–30; 18:15–17; 28:19, 20; Zjevení 2:14–16) Ano, křesťané jsou povinni dodržovat všechna biblická přikázání, která jsou určena Kristovým následovníkům. Ale nejen to. Jehovova organizace i jednotlivé sbory musí stanovit nutné předpisy a určit nutné postupy, aby se udržel dobrý pořádek. (1. Korinťanům 14:33, 40) Vždyť kdyby nebyly žádné předpisy o tom, kdy, kde a jak se má shromáždění konat, nemohli by se křesťané ani shromažďovat! (Hebrejcům 10:24, 25) K plnění Kristova zákona patří i zachovávání rozumných pokynů těch, kdo v Jehovově organizaci mají postavení autority. (Hebrejcům 13:17)

4. Co je silou, která podněcuje lidi k čistému uctívání?

⁴ Praví křesťané však nepřipouštějí, aby se jejich uctívání stalo pouhou soustavou zákonů, které postrádají smysl. Neslouží Jehovovi jen proto, že jim to přikazuje nějaký jednotlivec nebo nějaká organizace. Silou, která je podněcuje k uctívání Jehovy, je láska. Pavel napsal: „Pohání nás totiž Kristova láska.“ (2. Korinťanům 5:14, Reference Bible, poznámka pod čarou) Ježíš přikázal svým následovníkům, aby měli jeden k druhému lásku. (Jan 15:12, 13) Obětavá láska je základem Kristova zákona a tato láska pravé křesťany pohání, motivuje je — a to jak v rodině, tak ve sboru. Ukažme si, jak tato láska působí.

V rodině

5. a) Jak mohou rodiče plnit Kristův zákon? b) Co potřebují děti od rodičů a jaké překážky musí někteří rodiče překonat, aby tuto potřebu uspokojili?

⁵ Apoštol Pavel napsal: „Manželé, milujte stále své manželky, právě jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj.“ (Efezanům 5:25) Když manžel napodobuje Krista a jedná se svou manželkou s láskou a pochopením, uplatňuje velmi důležitou část Kristova zákona. Ježíš navíc otevřeně projevoval náklonnost malým dětem, když je bral do náruče, žehnal jim a vkládal na ně ruce. (Marek 10:16) Rodiče, kteří plní Kristův zákon, také projevují svým dětem náklonnost. Jistě, některým rodičům možná připadá nesnadné v této věci Ježíše napodobovat. Pro někoho není přirozené, aby otevřeně projevoval své city. Rodiče, nepřipusťte, aby vám takové úvahy zabránily v tom, abyste svým dětem projevili lásku, kterou cítíte! Nestačí, že vy víte, že své děti milujete. Ony to musí vědět také. A pokud nenajdete způsob, jak jim svou lásku projevit, nebudou to vědět. (Srovnej Marka 1:11.)

6. a) Potřebují děti, aby jim rodiče dávali pravidla, a proč tak odpovídáš? b) Jaký základní důvod pro rodinná pravidla musí děti pochopit? c) Jakému nebezpečí lze zabránit, když v rodině vládne Kristův zákon?

⁶ Děti zároveň potřebují, aby jim byly vymezeny hranice chování. To znamená, že rodiče musí pro děti stanovit pravidla a někdy tato pravidla prosazovat i ukázňováním. (Hebrejcům 12:7, 9, 11) Dětem je však nutné postupně ukazovat základní důvod pro tato pravidla — důvod, kterým je rodičovská láska. A děti zase musí poznat, že láska je tím nejlepším důvodem, proč by samy měly rodiče poslouchat. (Efezanům 6:1; Kolosanům 3:20; 1. Jana 5:3) Rodič s rozlišovací schopností bude mít za cíl naučit své děti používat svou ‚sílu rozumu‘, aby se nakonec uměly správně samostatně rozhodovat. (Římanům 12:1; srovnej 1. Korinťanům 13:11.) Na druhé straně by však pravidel nemělo být příliš mnoho a ukázňování by nemělo být příliš tvrdé. Pavel říká: „Otcové, nepopouzejte své děti, aby nepodléhaly sklíčenosti.“ (Kolosanům 3:21; Efezanům 6:4) Když v rodině vládne Kristův zákon, není v ní místo pro neovládaný hněv ani pro bodavý sarkasmus. V takové rodině pociťují děti bezpečí a povzbuzení a nemají pocit, že jsou utiskovány a sráženy. (Srovnej Žalm 36:7.)

7. Jak mohou být domovy betel dobrým vzorem v tom, jak stanovovat pravidla v rodině?

⁷ Mnozí lidé, kteří navštívili některý z domovů betel, říkají, že domov betel je dobrým vzorem vyrovnanosti v tom, jak v rodině uplatňovat pravidla. Ačkoli jsou tam jen dospělí lidé, betel funguje do značné míry jako rodina.a Činnost betelu je složitá a vyžaduje značný počet pravidel — rozhodně více, než je nutné v běžné rodině. Přesto se starší, kteří vedou domovy betel i kancelářská a výrobní oddělení snaží plnit Kristův zákon. Považují za svůj úkol nejen organizovat práci, ale také pomáhat svým spolupracovníkům, aby dělali duchovní pokroky a aby mezi nimi byla „Jehovova radost“. (Nehemjáš 8:10) Proto se snaží jednat pozitivně a povzbudivě a usilují o to, aby jednali rozumně. (Efezanům 4:31, 32) Není tedy divu, že rodiny betel jsou známé radostnou atmosférou.

Ve sboru

8. a) Co by vždy mělo být naším cílem ve sboru? b) V jakých případech žádali někteří křesťané pravidla nebo se snažili pravidla vytvořit?

⁸ I ve sboru je naším cílem vzájemně se povzbuzovat v duchu lásky. (1. Tesaloničanům 5:11) Proto by všichni křesťané měli dbát na to, aby na druhé nenakládali dodatečná břemena tím, že by prosazovali své vlastní představy v záležitostech, které jsou věcí osobní volby. Někteří občas píší Watch Tower Society a žádají o poskytnutí pravidel toho, jaký názor by měli mít na určité filmy, knihy, a dokonce i na konkrétní hračky. Společnost však není oprávněna takové věci podrobně zkoumat a pak o tom vydávat rozhodnutí. Většinou to jsou věci, které by si měl na základě lásky k biblickým zásadám rozhodnout každý sám nebo o kterých by měla rozhodnout hlava rodiny. Jiní mají sklon udělat z podnětů a rad Společnosti pravidla. Například ve Strážné věži z 15. května 1996 byl pěkný článek, který povzbuzoval starší k tomu, aby u jednotlivých členů sboru vykonávali pravidelně pastýřské návštěvy. Bylo snad cílem vytvořit nějaká pravidla? Ne. Ačkoli ti, kdo jsou schopni tyto rady uplatnit, zjišťují, že jsou velmi užitečné, některým starším okolnosti brání v tom, aby je uplatnili. Podobné to je v případě článku „Otázky čtenářů“, který vyšel ve Strážné věži z 1. dubna 1995, kde bylo varování před tím, abychom nesnižovali důstojnost křtu nějakými výstřednostmi, například bouřlivými oslavami nebo vítěznými průvody. Někteří tuto zralou radu uplatnili extrémním způsobem, a vytvořili pravidlo, že je nesprávné poslat k příležitosti křtu povzbudivé přání!

9. Proč je důležité vyhýbat se přílišné kritičnosti a vzájemnému posuzování?

⁹ Uvažuj i o tom, že má-li mezi námi zavládnout ‚dokonalý zákon, který patří ke svobodě‘, musíme se smířit s tím, že křesťané mají svědomí vyškolené na různé úrovni. (Jakub 1:25) Měli bychom se snad znepokojovat osobními rozhodnutími druhých, když tato rozhodnutí nejsou v rozporu s biblickými zásadami? Ne. Kdybychom to dělali, působili bychom rozdělení. (1. Korinťanům 1:10) Pavel varoval, abychom nevynášeli soud nad spolukřesťany: „Kdo jsi ty, abys soudil domácího sluhu někoho jiného? Svému vlastnímu pánovi stojí nebo padá. Skutečně bude postaven, neboť Jehova ho může postavit.“ (Římanům 14:4) Kdybychom se vzájemně obviňovali ve věcech, které by měly být ponechány na osobním rozhodnutí, riskovali bychom, že se znelíbíme Jehovovi. (Jakub 4:10–12)

10. Kdo má za úkol bdít nad sborem a jak bychom měli tyto muže podporovat?

¹⁰ Pamatujme i na to, že starší mají za úkol bdít nad Božím stádem. (Skutky 20:28) Jsou tu proto, aby pomáhali. Neměli bychom se bát požádat je o radu, protože starší jsou badateli Bible a dobře vědí, o čem literatura Watch Tower Society pojednávala. Když starší vidí, že někdo jedná tak, že to pravděpodobně povede k porušení biblických zásad, nebojácně mu dají potřebnou radu. (Galaťanům 6:1) Členové sboru plní Kristův zákon tím, že s těmito drahými pastýři, kteří se mezi nimi ujímají vedení, spolupracují. (Hebrejcům 13:7)

Starší, plňte Kristův zákon

11. Jakými způsoby se starší snaží plnit ve sboru Kristův zákon?

¹¹ Starší se usilovně snaží plnit ve sboru Kristův zákon. Stojí v popředí kázání dobré zprávy, vyučují z Bible tak, aby to působilo na srdce, a jako láskyplní, něžní pastýři mluví ke „sklíčeným duším“. (1. Tesaloničanům 5:14) Vyhýbají se nekřesťanským postojům, které existují v mnoha církvích křesťanstva. Jistě, situace ve světě se rychle zhoršuje a starší, podobně jako Pavel, mohou pociťovat úzkostnou obavu o stádo; když však řeší nějakou ze zmíněných záležitostí, zachovávají si vyrovnanost. (2. Korinťanům 11:28)

12. Jak by mohl starší reagovat, když ho křesťan požádá o pomoc?

¹² Některý křesťan by se kupříkladu chtěl poradit se starším o nějaké důležité věci, která v Písmu není výslovně řešena nebo která vyžaduje, aby byly do souladu uvedeny různé křesťanské zásady. Mohla mu být například nabídnuta vyšší funkce v zaměstnání, s níž je spojen vyšší plat, ale také vyšší zodpovědnost. Anebo nevěřící otec má na svého mladého křesťanského syna požadavky, které by mohly mít negativní dopad na službu. V takových případech se starší zdrží toho, aby vyjádřil svůj osobní názor. Místo toho pravděpodobně otevře Bibli a pomůže tomu jednotlivci uvažovat o příslušných zásadách. Může použít některý Index publikací Watch Tower Society, aby našel, co na tento námět napsal „věrný a rozvážný otrok“ na stránkách Strážné věže nebo jiné publikace. (Matouš 24:45) Ale co když ten křesťan pak udělá rozhodnutí, které staršímu nebude připadat moudré? Jestliže toto rozhodnutí přímo neporušuje biblické zásady nebo zákony, onen křesťan uvidí, že starší uznává jeho právo se takto rozhodnout, protože ví, že „každý . . . ponese svůj vlastní náklad“. Křesťan by si však měl pamatovat, že „cokoli člověk rozsévá, to také sklidí“. (Galaťanům 6:5, 7)

13. Proč by starší neměli na otázky odpovídat přímo nebo na základě svých vlastních názorů a proč je prospěšné, když ostatním pomáhají uvažovat samostatně?

¹³ Proč jedná zkušený starší tímto způsobem? Přinejmenším ze dvou důvodů. Zaprvé podle příkladu Pavla, který jistému sboru řekl, že ‚není pánem nad jejich vírou‘. (2. Korinťanům 1:24) Když starší svému bratrovi pomáhá zvažovat rady Písma, aby na základě těchto informací mohl udělat osobní rozhodnutí, napodobuje Pavlův postoj. Uvědomuje si, že existují hranice jeho autority, stejně jako si i Ježíš uvědomoval, že jeho autorita je omezená. (Lukáš 12:13, 14; Juda 9) Přitom však starší pohotově poskytují prospěšné, a někdy i rázné biblické rady, když je to nutné. A zadruhé starší svého spolukřesťana školí. Apoštol Pavel řekl: „Hutný pokrm patří zralým lidem, těm, kteří používáním cvičili svou vlastní vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným.“ (Hebrejcům 5:14) Máme-li tedy spět ke zralosti, musíme používat svou vnímavost a nespoléhat se na to, že se vždy najde někdo, kdo nám poskytne odpověď. Když starší spolukřesťanům ukazuje, jak mají o biblických radách uvažovat, pomáhá jim, aby dělali pokroky.

14. Jak mohou zralí křesťané projevit, že Jehovovi důvěřují?

¹⁴ Můžeme se spolehnout na to, že Jehova Bůh jistě bude prostřednictvím svého svatého ducha na srdce pravých ctitelů působit. Zralí křesťané proto působí na srdce svých bratrů a snažně je prosí, podobně jako to dělal Pavel. (2. Korinťanům 8:8; 10:1; Filemonovi 8, 9) Pavel věděl, že podrobné zákony, které ukazují, jak jednat správně, potřebují hlavně nespravedliví lidé, ne lidé spravedliví. (1. Timoteovi 1:9) Nebyl vůči svým bratrům podezíravý a nedůvěřivý, naopak jim důvěřoval. Jednomu sboru napsal: „Máme . . . důvěru v Pána ohledně vás.“ (2. Tesaloničanům 3:4) Pro tyto křesťany byla Pavlova víra, důvěra a spolehnutí se na ně jistě mocným povzbuzením. Stejný cíl mají dnes starší a cestující dozorci. Jakým osvěžením jsou pro nás tito věrní muži, kteří láskyplně pastýřsky pečují o Boží stádo! (Izajáš 32:1, 2; 1. Petra 5:1–3)

Žijme podle Kristova zákona

15. Které otázky si můžeme položit, abychom viděli, zda plníme Kristův zákon v našem vztahu k bratrům?

¹⁵ Všichni se musíme pravidelně zkoumat, abychom viděli, zda podle Kristova zákona žijeme a zda tento zákon podporujeme. (2. Korinťanům 13:5) Ano, všem nám prospěje, když se sami sebe zeptáme: ‚Působím povzbudivě, nebo kriticky? Jsem vyrovnaný, nebo jednám extrémně? Beru ohled na druhé, nebo trvám na svých právech?‘ Křesťan se svému bratrovi nesnaží diktovat, co má nebo nemá udělat v záležitosti, k níž se Bible výslovně nevyjadřuje. (Římanům 12:1; 1. Korinťanům 4:6)

16. Jak můžeme křesťanům s negativním pohledem na sebe sama pomoci naplnit důležitou stránku Kristova zákona?

¹⁶ V této kritické době je důležité, abychom hledali způsoby, jak se navzájem povzbuzovat. (Hebrejcům 10:24, 25; srovnej Matouše 7:1–5.) Jen se podívejme na své bratry a sestry — cožpak pro nás jejich dobré vlastnosti neznamenají více než jejich vady? Pro Jehovu je každý z nich drahocenný. Žel, někteří smýšlejí opačně, a to i sami o sobě. Mnozí mají sklon vidět jen své osobní nedostatky a projevy své nedokonalosti. Jestliže chceme takové křesťany povzbudit — a nejen je —, nemohli bychom na každém shromáždění s jedním nebo se dvěma chvíli mluvit a dát jim na vědomí, proč si vážíme toho, že přišli, a jakým důležitým přínosem pro sbor jsou? Vždyť je velmi radostné nadlehčit jim touto cestou jejich břemeno a naplnit tak Kristův zákon! (Galaťanům 6:2)

Kristův zákon je dnes plněn!

17. V čem vidíš, že se v tvém sboru uplatňuje Kristův zákon?

¹⁷ V křesťanském sboru je dnes Kristův zákon plněn. Můžeme to vidět denně — když se svědkové horlivě dělí o dobrou zprávu s ostatními lidmi, když se vzájemně utěšují a povzbuzují, když se navzdory nesmírným potížím usilovně snaží sloužit Jehovovi, když se rodiče snaží vychovávat své děti, aby měly radostné srdce a milovaly Jehovu, když starší láskyplně a vroucně vyučují z Božího slova a také když ve sboru pěstují planoucí horlivost pro službu Jehovovi, která potrvá věčně. (Matouš 28:19, 20; 1. Tesaloničanům 5:11, 14) Když jako jednotlivci plníme Kristův zákon ve svém životě, Jehovovo srdce se bude velmi radovat! (Přísloví 23:15) Bůh si přeje, aby každý, kdo miluje jeho dokonalý zákon, žil věčně. V přicházejícím ráji zažijeme dobu, kdy lidstvo bude dokonalé, kdy nikdo nebude porušovat zákon a kdy budeme schopni ovládnout každý sklon svého srdce. Jaká nádherná odměna za dodržování Kristova zákona!

[Poznámka pod čarou]

Co bys řekl?

◻ Proč křesťanstvo nepochopilo podstatu Kristova zákona?

◻ Jak můžeme Kristův zákon uplatnit ve své rodině?

◻ Čemu se musíme vyhýbat, a co naopak musíme dělat, chceme-li plnit Kristův zákon ve sboru?

◻ Jak mohou starší uplatnit Kristův zákon ve svém jednání se sborem?

[Obrázek na straně 23]

Tvé dítě velmi potřebuje lásku

[Obrázek na straně 24]

Jakým osvěžením jsou pro nás naši láskyplní pastýři!