Inspirovaný vzor křesťanské misionářské práce
„Staňte se mými napodobiteli, jako i já jsem Kristův.“ — 1. KORINŤANŮM 11:1.
1. Například v jakých ohledech je Ježíš vynikajícím vzorem, který mohou jeho následovníci napodobovat? (Filipanům 2:5–9)
JAK vynikající příklad dal Ježíš svým učedníkům! S radostí opustil svou nebeskou slávu, aby sestoupil na zemi a žil mezi hříšnými lidmi. Pro záchranu lidstva a ještě z daleko důležitějšího důvodu, totiž pro posvěcení jména svého nebeského Otce, byl ochoten podstoupit velké utrpení. (Jan 3:16; 17:4) Když stál Ježíš před soudem a šlo mu o život, odvážně prohlásil: „Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví o pravdě.“ — Jan 18:37.
2. Proč mohl vzkříšený Ježíš přikázat svým učedníkům, aby pokračovali v díle, které zahájil?
2 Před svou smrtí poskytl Ježíš svým učedníkům vynikající školení, aby mohli pokračovat v díle, při němž se vydává svědectví o pravdě ohledně Království. (Matouš 10:5–23; Lukáš 10:1–16) Ježíš tedy mohl dát po svém vzkříšení příkaz: „Jděte. . . a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ — Matouš 28:19, 20.
3. Jak se rozvíjelo dílo, při němž jsou činěni učedníci, ale na která území se hlavně soustřeďovalo?
3 Ježíšovi učedníci poslouchali tento příkaz, ale nejdříve činili po tři a půl roku učedníky jen ze Židů, židovských proselytů a obřezaných Samaritánů. Pak v roce 36 n. l. dal Bůh pokyn, aby byla dobrá zpráva kázána neobřezanému muži Kornéliovi a jeho domácnosti. Během následujícího desetiletí byli do sboru přiváděni jiní pohané. Zdá se však, že se práce omezovala většinou na území v oblasti východního Středomoří. — Skutky 10:24, 44–48; 11:19–21.
4. K jakému významnému vývoji došlo asi v roce 47–48 n. l.?
4 Křesťané potřebovali, aby je něco podnítilo nebo aby jim něco umožnilo činit učedníky ze Židů a pohanů ve vzdálenějších územích. A tak asi v letech 47–48 n. l. dostali starší sboru v syrské Antiochii božské sdělení: „Ze všech mi vyčleňte Barnabáše a Saula pro dílo, ke kterému jsem je povolal.“ (Skutky 13:2) Povšimněme si, že Pavel byl tehdy znám pod svým původním jménem Saul. Všimněme si také, že Bůh jmenoval Barnabáše před Pavlem, snad proto, že z těch dvou byl tehdy Barnabáš považován za věkem staršího.
5. Proč je zpráva o Pavlově a Barnabášově misionářské cestě velmi cenná pro dnešní křesťany?
5 Podrobná zpráva o Pavlově a Barnabášově misionářské cestě přináší velké povzbuzení svědkům Jehovovým, především misionářům a průkopníkům, kteří se odstěhovali ze svých domovských měst, aby sloužili Bohu mezi lidmi v nějakém cizím území. A prozkoumání 13. a 14. kapitoly Skutků je jistě podnítí ještě více k tomu, aby napodobovali Pavla a Barnabáše a aby se ještě ve větší míře podíleli na tom nejdůležitějším díle, při němž jsou činěni učedníci.
Ostrov Kypr
6. Jaký příklad dali misionáři na Kypru?
6 Misionáři ihned vypluli ze syrského přístavu Seleukie na ostrov Kypr. Když přistáli v Salamině, ničím se nezdržovali, ale začali ‚zvěstovat Boží slovo v židovských synagógách‘. Jednali podle Kristova vzoru, a proto se nespokojili s tím, že by se v tom městě usadili a čekali, až za nimi ostrované přijdou. Místo toho sami propracovali „celý ostrov“. To bezpochyby znamenalo, že se hodně nachodili pěšky a že často měnili bydliště, protože Kypr je velký ostrov a jejich cesta vedla podélně ostrovem, takže ho z větší části prošli. — Skutky 13:5, 6.
7. a) K jaké mimořádné události došlo v Páfu? b) K jakému postoji nás povzbuzuje tato zpráva?
7 Na závěr svého pobytu byli tito dva muži odměněni v městě Páfu podivuhodným zážitkem. Panovník ostrova, Sergius Paulus, naslouchal jejich poselství a „stal se věřícím“. (Skutky 13:7, 12) Pavel později napsal: „Hledíte totiž na své povolání od něho, bratři, že bylo povoláno nemnoho moudrých v tělesném ohledu, nemnoho mocných, nemnoho urozeného původu.“ (1. Korinťanům 1:26) K mocným, kteří reagovali příznivě, nicméně patřil Sergius Paulus. Tato zkušenost by měla povzbudit všechny, především misionáře, k pozitivnímu postoji, pokud jde o vydávání svědectví vládním úředníkům, jak nás k tomu povzbuzuje 1. Timoteovi 2:1–4. Muži v úředním postavení někdy Božím služebníkům velice pomohli. — Nehemjáš 2:4–8.
8. a) Jaká změna ve vztahu mezi Barnabášem a Pavlem se projevovala od té doby? b) V čem dal Barnabáš znamenitý příklad?
8 Pod vlivem Jehovova ducha měl Pavel závažnou úlohu při obrácení Sergia Paula. (Skutky 13:8–12) Zdá se také, že od té doby Pavel převzal vedení. (Srovnej Skutky 13:7 se Skutky 13:15, 16, 43.) To odpovídalo božskému pověření, které Pavel dostal při svém obrácení. (Skutky 9:15) Takový vývoj událostí byl možná zkouškou Barnabášovy pokory. Barnabáš však pravděpodobně nepovažoval tuto změnu za osobní urážku, ale řídil se významem svého jména, totiž „syn útěchy“, a věrně a oddaně podporoval Pavla během celé jeho misionářské cesty i potom, když měli někteří židovští křesťané námitky proti jejich službě mezi neobřezanými pohany. (Skutky 15:1, 2) To je znamenitý příklad pro nás všechny, včetně těch, kteří žijí v misionářských domovech a v domovech betel. Měli bychom vždy ochotně přijímat teokratické úpravy a plně podporovat ty, kteří jsou jmenováni, aby měli mezi námi vedení. — Hebrejcům 13:17.
Maloasijská náhorní planina
9. Čemu se učíme z ochoty Pavla a Barnabáše vydat se do pisidské Antiochie?
9 Z Kypru se Pavel s Barnabášem plavili na sever na asijský kontinent. Z nějakého neuvedeného důvodu misionáři nezůstali v pobřežní oblasti, ale podnikli dlouhou a nebezpečnou cestu asi 180 kilometrů daleko do pisidské Antiochie, která leží na náhorní planině ve vnitrozemí Malé Asie. Znamenalo to, že museli vystoupit horským průsmykem a sestoupit na planinu, která leží ve výšce asi 1 100 metrů nad mořem. Znalec Bible J. S. Howson říká: „Obyvatelstvo těchto hor, které oddělují náhorní planinu. . . od rovin na jižním pobřeží, bylo v průběhu celých starověkých dějin pověstné svými bezzákonnými zvyky a nájezdnictvím.“ Misionáři museli čelit nebezpečí také v podobě přírodních živlů. „Žádná oblast v Malé Asii,“ dodává Howson, „se nevyznačuje ‚vodními záplavami‘ nápadněji než pisidská hornatina, kde řeky přímo tryskají z úpatí ohromných útesů nebo se divoce řítí úzkými průrvami.“ Tyto podrobnosti nám pomáhají představit si, jaké cesty byli misionáři ochotni podnikat v zájmu rozšiřování dobré zprávy. (2. Korinťanům 11:26) Podobně i dnes mnozí Jehovovi služebníci statečně zdolávají překážky všeho druhu, jen aby se dostali k lidem a mohli se s nimi rozdělit o dobrou zprávu.
10, 11. a) Jak vycházel apoštol Pavel stále ze základu, který měl společný se svými posluchači? b) Proč byli mnozí Židé pravděpodobně ohromeni, když slyšeli o Mesiášových utrpeních? c) Jaký druh záchrany předložil Pavel svým posluchačům?
10 V pisidské Antiochii byla židovská synagóga, a proto šli misionáři nejprve tam, aby příležitost přijmout dobrou zprávu poskytli lidem, kteří velice dobře znali Boží slovo. Když byl Pavel vyzván, aby promluvil, povstal a pronesl mistrnou veřejnou řeč. Během celého proslovu vycházel ze základu, který měl společný se Židy a proselyty mezi posluchači. (Skutky 13:13 až 16, 26) Po úvodních slovech podal Pavel přehled slavných dějin Židů. Připomněl jim, že Jehova si v minulosti vyvolil jejich předky a pak je osvobodil z Egypta, a také připomněl, jak jim Jehova pomáhal vítězit nad obyvateli Zaslíbené země. Potom Pavel zdůraznil, jak Jehova jednal s Davidem. Takové poznatky byly Židům v prvním století blízké, protože očekávali, že Bůh vzbudí některého Davidova potomka jako zachránce a věčného panovníka. Nyní Pavel směle oznámil: „Z potomstva tohoto muže [Davida] Bůh podle svého slibu přivedl Izraeli zachránce, Ježíše.“ — Skutky 13:17–23.
11 Mnozí Židé však čekali zachránce v podobě vojenského hrdiny, který by je osvobodil od římské nadvlády a povznesl by židovský národ nade všechny ostatní národy. Byli proto bezpochyby ohromeni, když slyšeli, jak Pavel říká, že jejich vlastní náboženští vůdcové vydali Mesiáše na popravu. „Bůh ho však vzbudil z mrtvých,“ prohlásil Pavel směle. Ke konci svého proslovu ukázal posluchačům, že mohou dosáhnout podivuhodné záchrany. „Ať je vám. . . známo,“ řekl, „že Jeho prostřednictvím je vám zvěstováno odpuštění hříchů; a že ze všeho, z čeho jste nemohli být prohlášeni za nevinné prostřednictvím Mojžíšova zákona, je každý, kdo věří, prohlášen za nevinného Jeho prostřednictvím.“ Pavel ukončil svůj proslov tím, že naléhal na své posluchače, aby se nezařadili mezi ty mnohé lidi, o nichž Bůh předpověděl, že toto podivuhodné opatření záchrany budou přehlížet. — Skutky 13:30–41.
12. K čemu vedla Pavlova řeč a jak by nás to mělo povzbuzovat?
12 Byla to opravdu dobře přednesená řeč založená na Písmech. Jak reagovalo posluchačstvo? „Mnozí z Židů a proselytů, kteří uctívali Boha, následovali Pavla a Barnabáše.“ (Skutky 13:43) To je pro nás dnes povzbuzením. Snažme se i my ze všech sil předkládat pravdu účinným způsobem, jak při naší veřejné kazatelské službě, tak i v komentářích a proslovech při našich sborových shromážděních. — 1. Timoteovi 4:13–16.
13. Proč museli misionáři opustit pisidskou Antiochii a jaké otázky vznikají ohledně nových učedníků?
13 Noví zájemci v pisidské Antiochii si nemohli ponechat tuto dobrou zprávu pro sebe. A tak se „příští sabat. . . shromáždilo téměř celé město, aby slyšelo Jehovovo slovo“. A zanedlouho se ta zvěst rozšířila mimo město. Ano, „Jehovovo slovo se dále roznášelo po celé krajině“. (Skutky 13:44, 49) Žárlící Židé to neuvítali, ale podařilo se jim naopak dát misionáře vyhnat z města. (Skutky 13:45, 50) Jak to zapůsobilo na nové učedníky? Ztratili odvahu a všeho nechali?
14. Proč nemohli odpůrci potlačit dílo, které misionáři zahájili, a čemu se z toho učíme?
14 Ne. Šlo totiž o Boží dílo. Misionáři již také předtím položili pevný základ pro víru ve vzkříšeného Pána Ježíše Krista. Je tedy zřejmé, že noví učedníci považovali za svého Vůdce Krista, a ne tyto misionáře. A tak čteme, že „zůstávali naplněni radostí a svatým duchem“. (Skutky apoštolů 13:52) Pro misionáře a jiné, kteří dnes činí učedníky, to je opravdu povzbuzení. Jestliže pokorně a horlivě konáme to, co je naším úkolem, Jehova Bůh a Ježíš Kristus naší službě požehnají. — 1. Korinťanům 3:9.
Ikonium, Lystra a Derbé
15. Jak postupovali misionáři v Ikoniu a k čemu to vedlo?
15 Pavel a Barnabáš nyní cestovali asi 140 kilometrů na jihovýchod do dalšího města, do Ikonia. Nebránil jim strach z pronásledování a postupovali tam stejně jako v Antiochii. Bible nám říká, k čemu to vedlo: „Velké množství Židů i Řeků [se] stalo věřícími.“ (Skutky 14:1) Židé, kteří nepřijali dobré poselství, opět podněcovali odpor. Misionáři však vytrvali, strávili v Ikoniu mnoho času a pomáhali tam novým učedníkům. Když se potom Pavel s Barnabášem dozvěděli, že je chtějí jejich židovští odpůrci ukamenovat, jednali rozumně a uprchli do sousedního území, do „Lystry a Derbé, a okolní krajiny“. — Skutky 14:2–6.
16, 17. a) Co se stalo Pavlovi v Lystře? b) Jak zapůsobilo Boží jednání s apoštolem na jednoho mladíka z Lystry?
16 Odvážně „dále. . . oznamovali dobrou zprávu“ v tomto novém, nedotčeném území. (Skutky 14:7) Když se o tom doslechli Židé v pisidské Antiochii a v Ikoniu, přišli až do Lystry a přemluvili zástupy lidí, aby Pavla kamenovaly. Pavel neměl čas uniknout a byl zasypán kameny, takže jeho odpůrci byli přesvědčeni, že je mrtvý. Vyvlekli ho za město. — Skutky 14:19.
17 Umíš si představit, jak to nové učedníky sklíčilo? Ale když Pavla obklopili, k jejich nesmírnému údivu vstal! Bible neříká, zda byl mezi těmito novými učedníky mladík jménem Timoteus. O tom, jak Bůh jednal s Pavlem, se určitě někdy dověděl a na jeho mladou mysl to hluboce zapůsobilo. Ve svém druhém dopise Timoteovi Pavel napsal: „Ty jsi. . . věrně následoval mé učení, mou životní dráhu,. . . takové věci, jaké se mi staly v Antiochii, v Ikoniu, v Lystře, taková pronásledování, jaká jsem snášel; a přece mě Pán ze všech osvobodil.“ (2. Timoteovi 3:10, 11) Pavel se do Lystry vrátil asi rok nebo dva po tom, kdy ho tam kamenovali. Zjistil, že mladý Timoteus je příkladným křesťanem, o kterém „bratři v Lystře a Ikoniu. . . podávali dobrou zprávu“. (Skutky 16:1, 2) Proto si ho Pavel vybral za společníka na cestách. Timoteovi to pomohlo, aby duchovně vyrostl, a časem byl způsobilý k tomu, aby ho Pavel poslal navštěvovat různé sbory. (Filipanům 2:19, 20; 1. Timoteovi 1:3) Podobně mají i dnes horliví Boží služebníci podivuhodný vliv na mladé, z nichž mnozí vyrůstají ve velmi cenné Boží služebníky, jako byl Timoteus.
18. a) Co se stalo misionářům v Derbé? b) Jakou nyní měli příležitost, ale k čemu se rozhodli?
18 Když Pavel v Lystře unikl smrti, odešel následující ráno s Barnabášem do Derbé. Tentokrát za nimi nešli žádní odpůrci, a Bible říká, že tam ‚učinili celkem dost učedníků‘. (Skutky 14:20, 21) Když Pavel s Barnabášem založili sbor v Derbé, museli se rozhodnout. Z Derbé dále do Tarsu vedla frekventovaná římská silnice. Odtud byla krátká cesta zpět do syrské Antiochie. To mohla být ta nejpohodlnější zpáteční cesta, a misionáři si mohli myslet, že si již zaslouží odpočinek. Pavel a Barnabáš však napodobovali svého Pána a vycítili, že někde je jich zapotřebí více. — Marek 6:31–34.
Plně vykonali Boží dílo
19, 20. a) Jak Jehova požehnal misionářům za to, že se vrátili do Lystry, Ikonia a Antiochie? b) Jaké poučení to poskytuje dnešnímu Jehovovu lidu?
19 Misionáři se nevydali domů nejkratší cestou, ale byli stateční, obrátili se a znovu navštívili právě ta města, v nichž byl kdysi ohrožen jejich život. Požehnal jim Jehova za to, že projevovali takový nesobecký zájem o nové ovce? Skutečně jim požehnal. Zpráva totiž říká, že se jim dařilo ‚posilovat duše učedníků a povzbuzovat je, aby zůstali ve víře‘. Bylo na místě, že těmto novým učedníkům řekli: „Do Božího království musíme vstoupit mnoha souženími.“ (Skutky 14:21, 22) Pavel a Barnabáš jim také připomněli jejich povolání za spoludědice v nadcházejícím Božím Království. Dnes bychom měli poskytovat novým učedníkům podobné povzbuzení. Můžeme je posilovat, aby vytrvávali ve zkouškách, jestliže jim ukazujeme naději na věčný pozemský život pod panstvím téhož Božího Království, které kázal Pavel s Barnabášem.
20 Než Pavel a Barnabáš opustili jednotlivá města, pomohli místnímu sboru, aby se lépe zorganizoval. Je zřejmé, že vyškolili způsobilé muže a jmenovali je, aby se ujali vedení. (Skutky 14:23) To bezpochyby přispělo k dalšímu rozmachu. Misionáři i jiní pomáhají podobně i dnes těm, kdo nemají zkušenosti, činit pokroky, dokud nemohou tito muži sami převzít odpovědnost. Potom se někdy misionáři odstěhují a ve svém dobrém díle pokračují jinde, kde je více třeba pomáhat.
21, 22. a) Co se stalo, když Pavel s Barnabášem ukončili svou misionářskou cestu? b) Jaké otázky to vyvolává?
21 Když se misionáři konečně vrátili do syrské Antiochie, mohli cítit hluboké uspokojení. Biblická zpráva totiž uvádí, že „plně vykonali“ dílo, které jim Bůh svěřil. (Skutky 14:26) Je pochopitelné, že když vyprávěli své zkušenosti, působili tím „velkou radost všem bratrům“. (Skutky 15:3) Ale co bude dál? Budou sedět a — jak se říká — spát na vavřínech? Rozhodně ne. Navštívili vedoucí sbor v Jeruzalémě, aby dostali rozhodnutí ve sporné otázce týkající se obřízky, a pak se oba znovu vydali na misionářské cesty. Tentokrát šli různými směry. Barnabáš vzal Jana Marka a šel na Kypr, zatímco Pavel si našel nového společníka, Silu, a vydali se na cestu Sýrií a Kilikií. (Skutky 15:39–41) Při této cestě vybral mladého Timotea a vzal ho s sebou.
22 Bible neukazuje, k čemu vedla Barnabášova druhá cesta. Pokud jde o Pavla, ten pokračoval do nového území a založil sbory nejméně v pěti městech — ve Filipech, Beroji, Tesalonice, Korintu a v Efezu. Co bylo klíčem Pavlova vynikajícího úspěchu? Jsou tytéž zásady praktické i pro ty, kteří činí učedníky v dnešní době?
Vzpomínáš si?
◻ Proč je Ježíš znamenitým příkladem, který máme napodobovat?
◻ V čem byl příkladem Barnabáš?
◻ Čemu se učíme z Pavlovy řeči v pisidské Antiochii?
◻ Jak Pavel s Barnabášem plně vykonali dílo, které jim bylo určeno?
[Obrázek na straně 15]
Apoštol Pavel snášel pronásledování s vytrvalostí, jež natrvalo zapůsobila na mladého Timotea