„Starý zákon“, nebo „Hebrejská písma“?

KDYŽ se dnes v křesťanstvu mluví o hebrejsko-aramejské a řecké části Bible, běžně se používají pojmy „Starý zákon“ a „Nový zákon“. Jsou však tyto pojmy biblicky opodstatněné? A proč se ve svých publikacích svědkové Jehovovi těmto pojmům všeobecně vyhýbají?

Je pravda, že ze slov 2. Korinťanům 3:14 — podle Kralické bible i některých starších překladů, například Bible olomoucké (1417), jedné z prvních českých Biblí — by se mohlo zdát, že křesťanstvo používá tyto pojmy oprávněně. V Kralické bibli je uvedeno: „Ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá.“

Píše však apoštol v tomto verši o devětatřiceti knihách, kterým se běžně říká „Starý zákon“? Řecké slovo, které je zde přeloženo jako „zákon“, je diathéké. Známá německá teologická encyklopedie Theologische Realenzyklopädie v komentáři ke 2. Korinťanům 3:14 uvádí, že výraz ‚čtení starého diathéké‘ v tomto verši znamená totéž, co ‚čtení Mojžíše‘ ve verši následujícím. Tato encyklopedie tedy dochází k závěru, že ‚starý diathéké‘ znamená Zákon Mojžíšův, či nanejvýš Pentateuch. Rozhodně však neznamená celou soustavu předkřesťanských inspirovaných Písem.

Apoštol se zmiňuje pouze o jedné části Hebrejských písem, o staré smlouvě Zákona, který Mojžíš zaznamenal do Pentateuchu. Nezmiňuje se o hebrejských a aramejských Písmech jako o celku. A jistě také nechtěl říci, že inspirované křesťanské spisy pocházející z prvního století našeho letopočtu tvoří „nový zákon“, jelikož tento pojem se nikde v Bibli nevyskytuje.

Stojí také za zmínku, že řecké slovo diathéké, které zde Pavel použil, znamená ve skutečnosti „smlouvu“. (Podrobnější informace lze najít v New World Translation of the Holy Scriptures—With References, 1984, v Dodatku 7E, na straně 1585. Knihu vydala Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc.) Mnoho moderních překladů proto místo „starý zákon“ správně používá pojem „stará smlouva“.

List „National Catholic Reporter“ v této souvislosti uvedl: „Označení ‚Starý zákon‘ nutně vyvolává dojem podřadnosti a zastaralosti.“ Bible je však celistvým dílem, žádná z jejích částí není zastaralá či „stará“. Od první knihy v hebrejské části Bible až do poslední knihy v části řecké je biblické poselství jednotné. (Římanům 15:4; 2. Timoteovi 3:16, 17) Máme tedy pádné důvody, proč nepoužíváme pojmy, které jsou založeny na nesprávných úvahách. Raději používáme přesnější pojmy — „Hebrejská písma“ a „Křesťanská řecká písma“.