Co říká Bible
Je soutěžení při sportu nesprávné?
JE slunečný den a dva starší muži sedí v parku a hrají dámu. Kolem je slyšet křik dětí, které výskají a pobíhají při hře na honěnou. Nedaleko odtud skupina mladíků hraje košíkovou. Ano, každý den se všude kolem nás mladí i staří lidé baví sportem a hrami. Většina lidí, kteří hrají nějakou hru, se snaží, aby hráli co nejlépe. Možná k nim patříte i vy.
Dalo by se však říci, že takové přátelské formy soutěžení jsou nesprávné? Mnozí lidé jsou si vědomi napomenutí, které dal apoštol Pavel v dopise Galaťanům 5:26. Tam píše, že křesťané by neměli ‚popuzovat jeden druhého k soutěživosti‘. Bylo by tedy nevhodné, aby křesťané při rekreačních sportech a hrách soutěžili?
Jednoduše řečeno, nebylo. Proč? Než si na tuto otázku odpovíme, podívejme se krátce do historie sportu a her.
Historie sportu a her
Sport a hry existovaly už ve starověku a byly trvalou součástí života po celou historii — a to i historii Božího lidu. Slovo „míč“ se dokonce objevuje v Bibli. U Izajáše 22:18, kde se Bible zmiňuje o tom, jak Jehova Bůh odsuzuje ničemné lidi, se píše: „Zcela jistě tě pevně sbalí jako míč.“ (Reference Bible) Některé novodobé míče — například míče golfové a baseballové — se stále dělají tak, že se materiál pevně sbalí. Ekumenický překlad podává tentýž verš takto: „Jako míč tě odhodí.“ Aby toto přirovnání mělo nějaký význam, museli lidé, kteří tehdy žili, míče používat.
Kromě toho je v Bibli zaznamenáno, jak patriarcha Jákob zápasil s andělem. Podle této zprávy se zdá, že Jákob již někdy dříve zápasil a že zápasit uměl, protože boj byl nerozhodný a trval celé hodiny. (1. Mojžíšova 32:24–26) Je zajímavé, že podle některých učenců zpráva snad naznačuje, že Jákob znal pravidla zápasu. Izraelité se pravděpodobně také zabývali lukostřelbou — dalším sportem, který vyžaduje praxi a dovednost. (1. Samuelova 20:20; Nářky 3:12) Další atletickou disciplínou, které se starověcí muži věnovali a kterou trénovali, byl běh. (2. Samuelova 18:23–27; 1. Paralipomenon 12:8)
Oblíbené a vysoce ceněné byly zřejmě hry, které zaměstnávaly mysl — například luštění hádanek. Snad nejpozoruhodnějším příkladem je Samsonova hádanka, kterou dal Filištínům. (Soudci 14:12–18)
V Křesťanských řeckých písmech byly sport a hry někdy používány jako metafora pro křesťanský život. Například v 1. Korinťanům 9:24, 25 Pavel říká, že atlet má pevný tréninkový režim. Pavel tím znázorňuje, že křesťané potřebují sebeovládání a vytrvalost. Je také zřejmé, že Jehova vtělil určitou hravost do většiny svého stvoření, protože člověk i zvíře si na hraní vždy najdou čas. (Job 40:20; Zecharjáš 8:5; srovnej Hebrejcům 12:1.)
Kdy soutěživost může zajít příliš daleko
Co měl tedy apoštol Pavel na mysli, když spolukřesťanům říkal, aby ‚jeden druhého nepopuzovali k soutěživosti‘? (Galaťanům 5:26) Odpověď najdeme v kontextu. Tomuto vyjádření předchází napomenutí, aby „neprosazovali sami sebe“ nebo — jak to vyjadřují jiné překlady Bible — aby nebyli „pyšní“, „domýšliví“, „marné chvály žádostivi“. Honba za chválou a slávou byla v Pavlově době mezi atlety velmi rozšířená.
I v dnešním světě, který se honí za prázdnou slávou, se stále více atletů vychloubá a upozorňuje na sebe a svou zdatnost. Někteří jdou tak daleko, že snižují druhé. Popichování, obviňování a slovní ponižování druhých neboli to, čemu někteří atleti říkají „nesmyslné řeči“, se rychle stává běžným. To vše by „popouzelo k soutěživosti“ a vedlo k tomu, o čem se Pavel zmínil v závěrečné části textu Galaťanům 5:26 — k závisti.
Nejhoršími následky soutěživosti mohou být boje, a dokonce i smrt. Vezměme například setkání Saulových a Davidových mužů v Gibeonu, kde se Abner a Joab dohodli, že „mladí muži předstoupí a budou před nimi sportovat“. (2. Samuelova 2:14–32, Tanach) Zdá se, že šlo o jakýsi turnaj v zápase. Ať už tou soutěží bylo cokoli, rychle se z ní stala zuřivá a krvavá bitva.
Vyrovnaný pohled
Rekreační sport a hry by pro nás i pro druhé měly být osvěžujícím, a ne skličujícím zážitkem. Toho můžeme docílit, když budeme věci vidět ve správném světle a když budeme mít na paměti, že naše cena v očích Boha i v očích našich bližních nemá nic společného s naší obratností ve sportu nebo ve hře.
Bylo by bláhové, aby nás zaplavil pocit nadřazenosti kvůli tomu, že máme nějaké tělesné nebo duševní schopnosti. Nepodléhejme tedy nepěknému světskému sklonu upoutávat na sebe pozornost, abychom tím v jiných lidech nevzbuzovali závist; láska se nevychloubá. (1. Korinťanům 13:4; 1. Petra 2:1) Je sice rozumné očekávat, že dojde ke spontánním výbuchům nadšení a vzrušení nebo k tomu, že si spoluhráči budou gratulovat, ale nebylo by správné, aby se tyto emoce vymkly kontrole a staly se okázalým divadlem.
Nikdy bychom neměli hodnotit jiné lidi podle jejich schopností ve sportu či ve hře. Také bychom se nechtěli cítit méněcenní proto, že nějaký sport nebo hru neovládáme. Znamená to, že není správné počítat skóre? Ne nutně. Měli bychom však mít na paměti, jak je každá hra v podstatě bezvýznamná — skutečná cena lidí nezávisí na tom, jaký výkon podávají. Někdy se při kolektivních hrách pravidelně mění složení družstev tak, aby žádné družstvo nebylo neustále vítězem.
Křesťané by si také měli připomínat, že několik zmínek o sportu a hrách v Bibli sice je, ale je jich tam jen málo. Bylo by chybou domnívat se, že sama skutečnost, že Bible se o sportu zmiňuje, znamená, že přímo schvaluje všechny sporty. (Srovnej 1. Korinťanům 9:26 se Žalmem 11:5.) Pavel také řekl, že „tělesné cvičení je . . . prospěšné k nemnohému; ale zbožná oddanost je prospěšná ke všemu“. (1. Timoteovi 4:8)
Mají-li sport a hry své patřičné místo, přinášejí potěšení a osvěžení. Bible neodsuzuje veškeré soutěžení, ale odsuzuje to soutěžení, které rozněcuje domýšlivost, profesionální rivalitu, chamtivost, závist a násilí.