Můžeš být šťastný, i když máš mnoho práce?

VĚTŠINA z nás má velmi mnoho práce a často je náš život až příliš rušný. Neúprosný tlak dnešního způsobu života nás nutí, abychom se neustále snažili alespoň udržet krok. Manželé a otcové musí plnit naléhavé povinnosti vůči svým rodinám, zaměstnavatelům a jiným lidem. Manželky a matky se musí starat o všechno, co jejich rodiny potřebují v domácnosti, a často musí mít i světské zaměstnání. I na mladé lidi doléhá tlak, protože musí plnit určité povinnosti v rodině a zároveň získávat vzdělání, které je připraví na produktivní úlohu ve společnosti.

Ale jak jsou na tom ti z nás, kteří oddali svůj život Jehovovi Bohu a jsou jeho pokřtěnými svědky? Kromě všech ostatních požadavků, které jsou na nás kladeny, platí pro nás napomenutí apoštola Pavla: „Moji milovaní bratři, staňte [se] stálými, nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle, protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná.“ (1. Korinťanům 15:58) Ano, mezi požadavky pro pravé uctívání patří mnoho dalších odpovědností. Jak můžeme plnit všechny tyto povinnosti, a mít přitom pokojnou mysl a radostný pohled na život?

Vědomí vykonané práce přináší štěstí

Štěstí — pocit pohody nebo spokojenosti, je úzce spjat s úspěšným plněním životních povinností. Jsme-li schopni plnit své každodenní povinnosti dostatečně obratně a dokončit svou práci včas a správně, pak máme vědomí vykonané práce a pocit uspokojení. Tak by to mělo být, a výsledek přispívá k našemu štěstí.

Jehova Bůh si nikdy nepřál, aby plnění povinností pro nás bylo těžkým břemenem. Vždy naopak chtěl, abychom ‚se radovali a viděli dobré za všechnu svou tvrdou práci‘. (Kazatel 3:12, 13) Když jsme při své práci šťastní, obvykle jsme výkonní. Pohotově přijímáme pokyny a pokojně vycházíme s druhými. Jestliže jsme naproti tomu nešťastní, práce se pro nás může stát dřinou — něčím jednotvárným, nudným a dokonce i citově náročným. To potom vede k neproduktivním pracovním návykům a negativnímu myšlenkovému rozpoložení. Život se stává každodenním bojem, při němž se snažíme splnit všechny požadavky, jež jsou na nás kladeny. Jestliže se nám však podaří najít způsob, jak zůstat šťastní v tom, co děláme, je větší pravděpodobnost, že nám náš způsob života přinese uspokojení a pocit naplnění.

Buď vyrovnaný

Máme-li však být šťastní, i když máme mnoho práce, musíme být vyrovnaní. A co je vyrovnanost? Je to „duševní a citová pevnost“. Vyrovnaný člověk se snaží mít ve své činnosti řád. Předem plánuje, vyhýbá se průtahům a je umírněný v návycích. Projevuje sebeovládání v jídle, pití, rekreaci, zálibách i zábavě. Skutečně projevuje „ve všem . . . sebeovládání“. — 1. Korinťanům 9:24–27; srovnej Titovi 2:2.

Při zachovávání křesťanské vyrovnanosti má životně důležitou úlohu modlitba. Jehovův služebník se může modlit o Božího svatého ducha a o to, aby mu jeho nebeský Otec pomohl pěstovat ovoce tohoto ducha, včetně sebeovládání. (Lukáš 11:13; Galaťanům 5:22, 23) Křesťan by se měl především obracet k Bohu v modlitbě, když je postižen zkouškami, které by mohly ohrozit jeho rovnováhu. „Uval svou cestu na Jehovu a spolehni se na něho, a on sám bude jednat,“ řekl žalmista David. (Žalm 37:5) Někdy se snad musíme modlit jako David, když prosil: „Bože, pro mne přece jednej rychle. Jsi má pomoc a ten, kdo mi opatřuje únik. Jehovo, neopozdi se příliš.“ (Žalm 70:5; 70:6, KB) Nikdy nezapomeň, že modlitbou můžeš dosáhnout rovnováhy a mít ‚Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení a střeží naše srdce a naše myšlenkové síly‘. — Filipanům 4:6, 7.

Vyrovnaný křesťan má zdravou mysl, protože se spoléhá na Jehovu a těší se z Božího pokoje. (Titovi 2:11, 12) Dobře totiž chápe biblické zásady a uplatňuje je ve svém životě. Takový člověk není pokrytecký a není také ukvapený ve svých úsudcích. Je rozumný, a proto není neústupný ani tvrdošíjný. Zachovává si skromný názor sám na sebe a na své schopnosti, a to mu umožňuje spolupracovat s druhými. (Micheáš 6:8) Je zajímavé, že charakterové rysy, které pomáhají člověku k vyrovnanosti, patří také k vlastnostem, jimiž se musí vyznačovat ti, kteří jsou jmenováni, aby sloužili jako dozorci v křesťanském sboru. — 1. Timoteovi 3:2, 3.

Ke svému štěstí můžeme velmi přispět tím, že se snažíme být vyrovnanější ve své každodenní činnosti. Projevujeme-li vlastnosti spojené s dobrou vyrovnaností, můžeme vykonat potřebné věci bez velkého tělesného nebo duševního napětí. V našem způsobu života se bude projevovat větší rovnováha a budeme dosahovat větších výsledků. Druzí se budou více radovat z naší společnosti a my sami budeme pociťovat větší uspokojení a radost. Ale jak například můžeme prakticky zachovávat rovnováhu?

Jak prakticky zachovávat rovnováhu?

Máme-li zachovávat rovnováhu, musíme se snažit jednat pohotově a umět si organizovat své osobní záležitosti. Musíme předem plánovat a starat se o věci řádně a systematicky. Ti, kteří si neumějí svou činnost dobře zorganizovat a mají sklon k otálení, komplikují si život, protože prožívají větší napětí a stres. Budeme-li mít v této oblasti života úspěch, pomůže nám to k pocitu, že situaci zvládáme a že nejsme bezmocnou obětí okolností.

Neměli bychom se snažit dělat všechno sami. Ti, kteří nejsou ochotni přijmout pomoc od druhých, často musí platit velkou cenu v podobě vyčerpání a pocitu nespokojenosti. Jsou nejrůznější úkoly, které by mohli plnit jiní. Je proto moudré využít schopností těch, kteří jsou ochotni nabídnout pomocnou ruku. Našemu břemenu se tak ulehčí a ti, kteří by k nám chtěli mít důvěrnější vztah, tím budou povzbuzeni.

Je nemoudré srovnávat se s těmi, kteří snad jsou schopni vykonat více. Snažíme-li se vyrovnat se těm, kteří jsou zjevně výkonnější než my, může nás to skličovat, protože se cítíme méněcenní a nedostateční. Takové myšlení je destruktivní, podkopává naši rozhodnost a sebedůvěru. „Ať každý prokáže, jaké je jeho vlastní dílo,“ napsal Pavel, „a pak bude mít příčinu k jásání vzhledem k sobě samému, a ne ve srovnání s někým jiným.“ (Galaťanům 6:4) Pamatuj, že největší cenu má ten pracovník, který se řídí pokyny, je vytrvalý, spolehlivý, a vykonává kvalitní práci. Jestliže jsme takoví, budou naše služby oceňovány a žádány. — Přísloví 22:29.

Musíme dobře pečovat o své zdraví. Patří k našemu nejcennějšímu majetku, protože bez něj bychom mohli dělat jen velmi málo. Měli bychom se tedy snažit udržovat zdravý způsob stravování a jíst proto výživnou potravu. Měli bychom mít potřebný odpočinek a chodit večer spát v rozumnou dobu. Když jsme velmi unavení nebo máme pocit, že se o nás pokouší nějaká nemoc, neměli bychom se stále přepínat; mohli bychom na to těžce doplatit.

Je důležité, abychom se chránili před duchem nespokojenosti. Jestliže nedržíme na uzdě negativní smýšlení, můžeme najít něco nesprávného téměř na všem a na každém. Tak jistě oloupíme o radost sebe i jiné. Místo abychom tlachali nebo si stěžovali na to, co se nám nezdá správné, měli bychom informovat ty, jejichž odpovědností je věc zařídit, a ponechat na nich, aby věci napravili. (Srovnej 1. Korinťanům 1:10–12.) Jsme moudří, jestliže zachováváme pozitivní postoj a vždy hledáme a předpokládáme dobré stránky u jiných a také něco dobrého na událostech, které utvářejí náš život. — Srovnej Judu 3, 4, 16.

Při plánování své činnosti bychom měli pamatovat na to, že horečným tempem sice můžeme dosáhnout rekordů, ale zřídka je můžeme udržet dlouho. Stálé přepínání vede nejen k vyčerpání, ale může také způsobit sklíčenost, která může podlomit naše rozhodnutí pokračovat dál. Proto si určeme tempo, které můžeme udržovat stále. Je například dobré vytvořit si praktický plán pravidelné účasti v kazatelském díle dům od domu a v jiných odvětvích křesťanské kazatelské služby. Musíme také počítat s časem pro uvolnění a zdravou rekreaci. A zjistíme, že je užitečné mluvit se staršími lidmi, kteří získávali zkušenosti po celá desetiletí, protože ti možná vědí, jak vykonat nutné věci, aniž se člověk tělesně nebo duševně vyčerpá.

Jednej se zdravou soudností

Je správné, cítíme-li závazek a touhu plnit všechny své uložené povinnosti, včetně povinností ve sboru Jehovova lidu. Bohu se líbí pilní, spolehliví pracovníci. (Srovnej Matouše 25:21; Titovi 2:11–14.) Písma však nabádají: „Bedlivě střež praktickou moudrost a schopnost přemýšlet.“ (Přísloví 3:21) Uplatňování biblické moudrosti nám přinese užitek a musíme používat zdravého rozumu a soudnosti, pečlivě plánovat a vždy dělat jen to, nač nám stačí síly.

Napomenutí, abychom měli hojnost práce v Pánově díle, musí být vždy vyrovnáváno varováním, které poskytuje Kazatel 9:4. Tam čteme: „Živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.“ Ano, živý pes, ačkoli jím někteří pohrdají, je na tom lépe než mrtvý lev, zvíře, které mnozí považují za královské. Jestliže pěstujeme vyrovnanost a dobře se staráme o své zdraví, budeme žít a můžeme dále něco dělat. Mrtví se již nemohou podílet na žádné činnosti. Zdravá soudnost nám může pomoci, abychom našli rozumnou vyrovnanost, při které budeme moci vykonat všechny potřebné věci, aniž přitom ztratíme radost.

Máme-li tedy mnoho práce, neznamená to, že nemůžeme být šťastní. Ti nejzaměstnanější lidé mohou být mezi nejšťastnějšími, jestliže jsou rozumní, zachovávají si znamenitý postoj a používají zdravou soudnost, aby zůstali vyrovnaní. Jestliže projevujeme moudrost, konáme dobré skutky a spoléháme se na Jehovu Boha, můžeme prožívat největší myslitelné štěstí. — 1. Timoteovi 6:17–19.