Když je zapotřebí ‚usměrňovat‘

8. V jakých oblastech potřebuje každý z nás čas od času usměrnit?

⁸ „Dary v podobě lidí“ jsou poskytovány v prvé řadě „s ohledem na usměrňování svatých“, říká Pavel. (Efezanům 4:12) Řecké podstatné jméno překládané jako „usměrňování“ se vztahuje na přivedení něčeho „do správné polohy“. Jsme nedokonalí lidé, a proto každý z nás potřebuje být čas od času usměrněn. To znamená, že potřebujeme, aby naše smýšlení, naše postoje či naše chování byly uvedeny „do správné polohy“ vzhledem k Božímu smýšlení a Boží vůli. Jehova nám tedy ve své lásce dal „dary v podobě lidí“, aby nám pomáhaly provádět potřebné změny. Jak to dělají?

9. Jak může starší pomoci usměrnit ovci, která se dopustí nějakého provinění?

⁹ Starší může být někdy vyzván, aby pomohl ovci, která se dopustí nějaké chyby, která snad „udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí“. Jak může starší takové ovci pomoci? „Pokuste se . . . usměrnit takového člověka v duchu mírnosti,“ píše se v Galaťanům 6:1. Když tedy starší dává provinilci radu, nebude ho ostrými výrazy plísnit. Rada by měla povzbudit, a ne „poděsit“. (2. Korinťanům 10:9; srovnej Joba 33:7.) Provinilec se za své jednání možná už stydí, a proto se láskyplný pastýř musí vyvarovat toho, aby ho nesklíčil. Jestliže pastýř je k poskytnutí rady, a dokonce i přísného pokárání podněcován láskou a jestliže je s láskou dává, pak je pravděpodobné, že provinilec své smýšlení nebo chování upraví a že se uzdraví. (2. Timoteovi 4:2)

10. Co všechno je zahrnuto pod slovy ‚usměrňování druhých‘?

¹⁰ Když Jehova dal k našemu usměrňování „dary v podobě lidí“, chtěl, aby starší poskytovali duchovní občerstvení a aby je jeho ctitelé mohli napodobovat. (1. Korinťanům 16:17, 18; Filipanům 3:17) Usměrňovat druhé neznamená jen napomínat ty, kdo jednají nesprávně, ale znamená to také pomáhat věrným křesťanům, aby se drželi správné cesty.a Dnes, v době mnoha skličujících problémů, mnozí křesťané potřebují povzbuzení, aby vytrvali. Někteří možná potřebují citlivou pomoc v tom, aby své smýšlení uvedli do souladu s tím, jak smýšlí Bůh. Někteří věrní křesťané například bojují se silnými pocity vlastní neschopnosti a bezcennosti. Tyto ‚sklíčené duše‘ se možná domnívají, že Jehova je nikdy nemůže mít rád a že i kdyby mu sloužili s vynaložením maximálního úsilí, nebude to pro něj přijatelné. (1. Tesaloničanům 5:14) Tento způsob uvažování však není v souladu s tím, co ke svým ctitelům skutečně cítí Bůh.

11. Jak mohou starší pomoci těm, kdo se potýkají s pocity vlastní bezcennosti?

¹¹ Starší, jak můžete těmto křesťanům pomoci? Laskavě si s nimi rozeberte biblické důkazy pro to, že Jehova pečuje skutečně o každého svého služebníka, a ujistěte je, že se tyto biblické texty vztahují na ně osobně. (Lukáš 12:6, 7, 24) Pomozte jim pochopit, že Jehova je k sobě ‚přitáhl‘, aby mu sloužili, a proto v jeho očích zcela jistě mají hodnotu. (Jan 6:44) Ujistěte je, že nejsou jediní, kdo se potýká s takovými pocity — mělo a má je mnoho věrných Jehovových služebníků. Jednou byl prorok Elijáš tak sklíčen, že si přál zemřít. (1. Královská 19:1–4) Někteří pomazaní křesťané, kteří žili v prvním století, cítili, že jejich vlastní srdce je ‚odsuzuje‘. (1. Jana 3:20) Skutečnost, že věrní Boží služebníci v biblických dobách měli „pocity, jako jsou naše“, působí jako útěcha. (Jakub 5:17) S někým, kdo je sklíčený, můžete také znovu rozebrat některé povzbudivé články ve Strážné věži a v Probuďte se! Když vynaložíte láskyplné úsilí, abyste těmto křesťanům pomohli znovu získat sebedůvěru, Bůh, který vás dal jako „dary v podobě lidí“, na to nezapomene. (Hebrejcům 6:10)

„Budování“ stáda

12. Co je myšleno slovním spojením „budování Kristova těla“ a co je klíčem k budování stáda?

¹² Za druhé, Bůh dal „dary v podobě lidí“ s ohledem na „budování Kristova těla“. (Efezanům 4:12) Pavel zde mluví obrazně. Když se řekne „budování“, vybaví se nám v mysli stavba, a zmínka o ‚Kristově těle‘ poukazuje na lidi — na členy pomazaného křesťanského sboru. (1. Korinťanům 12:27; Efezanům 5:23, 29, 30) Starší musí svým bratrům pomáhat, aby se duchovně upevňovali. Jejich cílem je ‚budovat stádo, a ne ho strhávat‘. (2. Korinťanům 10:8) Klíčem k tomu je láska, protože „láska buduje“. (1. Korinťanům 8:1)

13. Co znamená být soucitný a proč je tak důležité, aby starší projevovali soucit?

¹³ Jedním z rysů lásky, který starším pomáhá budovat stádo, je soucit. Být soucitný znamená cítit s druhými, tedy ztotožnit se s jejich uvažováním a s jejich pocity a brát v úvahu jejich omezení. (1. Petra 3:8) Proč je tak důležité, aby starší projevovali soucit? Je to především proto, že Jehova — ten, kdo dává „dary v podobě lidí“ — je soucitný Bůh. Když jeho služebníci trpí nebo zažívají nějakou bolest, Jehova s nimi cítí. (2. Mojžíšova 3:7; Izajáš 63:9) Bere ohled na jejich omezení. (Žalm 103:14) Jak tedy mohou starší projevovat soucit?

14. V jakých ohledech mohou starší projevovat druhým soucit?

¹⁴ Když za nimi přijde někdo sklíčený, naslouchají mu a reagují na jeho pocity. Rovněž se snaží poznat, z jakého prostředí jejich bratři vyšli, jakou mají osobnost a v jakých podmínkách žijí. Když pak starší nabídnou povzbudivou pomoc založenou na Bibli, bude pro ovce snadné ji přijmout, protože pochází od pastýřů, kteří je skutečně chápou a mají o ně zájem. (Přísloví 16:23) Soucit rovněž podněcuje pastýře k tomu, aby brali ohled na omezení ostatních křesťanů a také na pocity, které tato omezení možná vyvolávají. Někteří svědomití křesťané se například mohou cítit provinile kvůli tomu, že nejsou schopni podílet se na službě Bohu ve větší míře. Důvodem může být pokročilý věk nebo chatrné zdraví. Jiní křesťané zase možná potřebují povzbudit, aby svou službu zlepšili. (Hebrejcům 5:12; 6:1) Soucit starším pomůže, aby nalezli „líbezná slova“, kterými by druhé povzbudili. (Kazatel 12:10) Když jsou Jehovovy ovce budovány a povzbuzovány, jejich láska k Bohu je podnítí, aby ve službě pro něho dělali všechno, co je v jejich silách.