Využij tuto jedinečnou příležitost!

PETR byl již pokročilým studentem medicíny, když ho zaujalo biblické poselství o záchraně. Po promoci nastoupil lékařskou praxi v nemocnici. Jeho nadřízení ho neustále povzbuzovali, aby se specializoval jako neurochirurg. Zde byla příležitost, kterou by mnoho nových lékařů bez dlouhého rozmýšlení využilo.

Avšak Petra se rozhodl jinak. Proč? Chyběly mu snad ambice a potřebná motivace? Ne, protože Petr tuto nabídku pečlivě zvážil. Potom, co se stal zasvěceným, pokřtěným svědkem Jehovovým, toužil trávit co možná nejvíce času v různých odvětvích křesťanské služby. Kdyby získal kvalifikaci neurochirurga, uvažoval Petr, jeho profese by začala pohlcovat stále více a více času a sil. Byl pošetilý, že se vzdal takové významné šance, anebo jednal moudře?

Někomu by Petrovo rozhodnutí mohlo připadat pošetilé. Petr však vzal v úvahu takové biblické texty, jako například Efezanům 5:15, 16. Tam apoštol Pavel spolukřesťany vybízel: „Přísně se . . . střežte, abyste nechodili jako nemoudří, ale jako moudří tím, že pro sebe vykupujete příhodný čas, protože dny jsou ničemné.“

Povšimni si výrazu „příhodný čas“. Tento výraz je překladem řeckého slova, jež se v Bibli používá převážně pro čas nebo období, které se vyznačuje určitými rysy nebo které je vhodné pro určitou činnost. Pavel zde zdůraznil, že křesťané by si svůj čas měli šetřit na důležité věci. Ano, křesťané se musí ‚ujišťovat o důležitějších věcech‘. (Filipanům 1:10) Je to proto otázka určení priority.

Jaký tedy má Bůh záměr v naší době? Jaká je Boží vůle pro ty, kdo Boha milují? Biblická proroctví jasně označují naše dny jako ‚čas konce‘ nebo ‚poslední dny‘. (Daniel 12:4; 2. Timoteovi 3:1) Kristus Ježíš nás neponechal na pochybách vzhledem k tomu, co je v dnešní době ze všeho nejdůležitější. Výslovně řekl, že před koncem tohoto ničemného systému věcí se bude ‚tato dobrá zpráva o království kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům‘. Teprve potom přijde konec. (Matouš 24:3, 14)

Proto musíme využít každou příležitost k tomu, abychom kázali dobrou zprávu o Království a činili učedníky. (Matouš 28:19, 20) Tato činnost se již nikdy nebude opakovat, a proto máme poslední příležitost plně se nasadit v tomto díle, které zachraňuje lidské životy. „Nyní je zvlášť přijatelný čas.“ Vskutku, „nyní je den záchrany“. (2. Korinťanům 6:2)

Učiňme moudré rozhodnutí

Petr — onen mladý muž zmíněný v úvodu — si důkladně promyslel, jak se rozhodne, a zvážil přitom možnosti, které se mu nabízejí. Uvědomoval si, že by nebylo nesprávné, aby studoval s cílem stát se neurochirurgem. Ale co pro něho bylo ze všeho nejdůležitější? Vzhledem k naléhavosti byla tím nejdůležitějším křesťanská služba. Zároveň musel plnit určité závazky. Byl ženatý a musel podporovat svou manželku, která se celým časem podílí na kazatelském díle. (1. Timoteovi 5:8) Musel také splácet dluhy, které měl z dob studia. Jak se tedy rozhodl?

Petr se rozhodl, že se bude specializovat na radiologii a sonografii. To bylo zaměstnání na běžný plný úvazek. Zaškolení získal během pracovní doby. Někdo by mohl říci, že to je méně prestižní zaměstnání. Petrovi však umožnilo věnovat více času duchovním činnostem.

Při svém rozhodování bral Petr v úvahu ještě jednu věc. Neodsuzoval ty křesťany, kteří se snad rozhodli jinak, ale věděl, že pro křesťana je nebezpečné zabrat se příliš do světských záležitostí. Mohlo by to vést k tomu, že začne zanedbávat své duchovní povinnosti. Že se to může stát, je vidět na jiném příběhu, který se týkal zaměstnání.

Jeden celodobý kazatel dobré zprávy o Království byl akademickým malířem. Mohl si vydělávat na živobytí prodejem svých obrazů. Bez problémů se tak uživil, a většinu času trávil velmi důležitou křesťanskou službou. Zatoužil však po kariéře umělce. Začal se ještě více věnovat malování a stýkat se s lidmi z uměleckých kruhů, přestal sloužil celým časem, a nakonec se stal zcela nečinným, pokud jde o kázání dobré zprávy o Království. Časem se zapletl do nebiblického jednání a to vedlo k tomu, že nadále již nemohl být členem křesťanského sboru. (1. Korinťanům 5:11–13)

Žijeme ve výjimečné době

Sloužíme nyní Jehovovi a jistě si přejeme zůstat mu věrní. Víme, že žijeme v naprosto ojedinělé době lidských dějin. Možná musíme svůj život upravit, abychom mohli nadále sloužit Bohu a účinně se vyrovnávat se současnými okolnostmi. Můžeme to přirovnat k době žně. Žeň je doba zvlášť usilovné činnosti, kdy se od zemědělců očekává, že vynaloží zvýšené úsilí a budou pracovat déle, než je obvyklé. Proč? Protože čas, kdy je nutné sklidit úrodu, je omezený.

Tomuto současnému ničemnému systému věcí zbývá již jen velmi málo času. Dnes, více než kdykoli dříve, musí praví křesťané vynaložit úsilí na to, aby jednali podle vzoru Ježíše a chodili v jeho šlépějích. Z jeho života na zemi bylo jasně vidět, co pro něho bylo ze všeho nejdůležitější. Ježíš řekl: „Musíme konat skutky toho, kdo mě poslal, dokud je den; přichází noc, kdy nikdo nemůže pracovat.“ (Jan 9:4) Když Ježíš řekl, že přichází noc, měl na mysli svůj soudní proces, přibití na kůl a smrt, tedy dobu, kdy měla být jeho pozemská služba ukončena a kdy už nemohl konat skutky svého nebeského Otce.

Jistě, během své služby, která trvala tři a půl roku, Ježíš strávil část svého času činěním zázraků a léčením nemocných. Většinu času však využil ke kázání poselství o Království a ke ‚kázání propuštění lidem zajatým‘ falešným náboženstvím. (Lukáš 4:18; Matouš 4:17) Ježíš se ve své službě usilovně namáhal a určitý čas věnoval i na školení svých učedníků, aby mohli stavět na základě, který on položil, a účinně pokračovat v kazatelském díle. Ježíš využil každou příležitost k tomu, aby podpořil zájmy Království, a přál si, aby jeho učedníci jednali také tak. (Matouš 5:14–16; Jan 8:12)

My, kdo jsme jeho novodobými následovníky, musíme vidět situaci lidstva tak, jak ji vidí Jehova Bůh. Času, který zbývá tomuto systému věcí, ubývá, a Bůh si milosrdně přeje, aby všichni lidé měli příležitost získat záchranu. (2. Petra 3:9) Nebylo by tedy moudré odsunout všechny ostatní činnosti na druhé místo a dát přednost činění Jehovovy vůle? (Matouš 6:25–33) Zvláště v tak výjimečné době, jako je tato, je možné, že něco, co bychom za běžných okolností pokládali za důležité, v našem křesťanském životě na důležitosti naopak ztratí.

Bude někdy někdo z nás litovat, že dal přednost činění Boží vůle? Určitě ne, protože obětavý křesťanský život přináší nádhernou odměnu. Ježíš svým učedníkům například řekl: „Vpravdě vám říkám: Nikdo neopustil dům ani bratry ani sestry ani matku ani otce ani děti ani pole kvůli mně a kvůli dobré zprávě, aby nyní, v tomto časovém období nedostal stonásobně domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováními, a v budoucím systému věcí věčný život.“ (Marek 10:29, 30)

Odměnu, z níž se těší lidé, kteří využívají svůj čas ke chvále Jehovy a k oznamování poselství o Království, nelze vyvážit penězi. Takoví lidé se těší z nesmírného požehnání! K projevům tohoto požehnání patří praví přátelé, uspokojení z činění Boží vůle, Boží schválení a také naděje na nekonečný život. (Zjevení 21:3, 4) A velkým požehnáním je i to, že můžeme pomáhat lidem v duchovním ohledu a přinášet čest Jehovovu svatému jménu jako jeho svědkové! Není pochyb o tom, že je vskutku moudré ‚vykupovat si příhodný čas‘ a že je to způsob života, který přináší odměnu. Nyní, jako dosud nikdy, je ta pravá doba na to, abychom se účastnili oznamování dobré zprávy o Božím Království. Využiješ i ty tuto jedinečnou příležitost a budeš se jí pevně držet?

[Poznámka pod čarou]