Kdo jsou doopravdy Boží služebníci?

„V TÉTO rozhodné hodině nabádáme naše katolické vojáky, aby konali svou povinnost v poslušnosti Führera [Hitlera].“ — Němečtí katoličtí biskupové citovaní v New York Times 25. září 1939.

„Víte, padre, jeden člen posádky našeho letadla je katolík a vy mu žehnáte, než letíme bombardovat Německo. A stejné katolické náboženství v Německu žehná katolickému členovi posádky německého letadla, které přilétá ničit naše města. Proto se ptám: ‚Na čí straně je Bůh?‘ “ To řekl během 2. světové války v rozhovoru s katolickým knězem britský důstojník letectva David Walker.

Naproti tomu tisíce svědků Jehovových strávilo roky ve strašných nacistických koncentračních táborech, protože odmítali zdravit Heil Hitler! i bojovat v jeho ozbrojených silách. V zemích Spojenců bylo mnoho svědků uvězněno pro odmítnutí vojenské služby.

Kdo jsou praví Boží služebníci a jaké požadavky musí splňovat?

Víra v Bibli

Pravý Boží služebník musí pochopitelně pevně věřit v Bibli. Měl by ji také znát natolik dobře, aby o ní mohl poučovat jiné. Mnozí duchovní křesťanstva však tyto základní požadavky nesplňují. Jeden jihoafrický lékař prohlásil, že služebníci anglikánské církve, k níž patříval, „velmi málo používali“ Bibli a kázání se jevila jako osobní názor kazatele. Stěžoval si také na příslušníky kněžstva, jako například na arcibiskupa Tutu z Kapského města, že se míchají do politiky.

Jehovovi věrní služebníci naopak pevně věří Bibli a tráví velkou část svého času tím, že ji studují a vysvětlují jiným. Jejich zájem o Bibli a jejich láska k ní jsou tak hluboké, že opatřili důkladně vědecky podložený a velmi přesný překlad s názvem New World Translation of the Holy Scriptures (Překlad nového světa Svatých písem), založený na autoritativních hebrejských, aramejských a řeckých rukopisech Bible. Tato Bible má ve svém „Vydání s odkazy“ tisíce poznámek pod čarou a křížové odkazy, aby čtenáři mohli Bibli lépe rozumět a vysvětlovat ji jiným. Tento vynikající překlad Bible byl navíc celý nebo zčásti přeložen do jiných jazyků a po světě byly rozšířeny desítky miliónů výtisků.

Praví služebníci a mravnost

Bible důrazně odsuzuje všechny podoby sexuálního hříchu — včetně cizoložství, smilstva, homosexuality a styku se zvířaty. (3. Mojžíšova 20:10–15; Římanům 1:26, 27; Galaťanům 5:19) Praví křesťanští služebníci se celým srdcem zastávají Božích mravních norem. Ano, svědkové Jehovovi berou Boží zákon velmi vážně. Odnímají pospolitost těm, kteří se nekajícně dopouštějí takových hříchů, zatímco prokazují milosrdenství těm, kteří opravdu činí pokání z nemravných skutků a očišťují svůj život. — 1. Korinťanům 5:11–13; 2. Korinťanům 2:5–8.

Podle zpráv řekl anglikánský děkan z Kapského města v Jižní Africe: „Některé vztahy mezi stejným pohlavím jsou lepší než jejich heterosexuální protějšky a kvalitou lásky podle mě určitě dělají Bohu větší radost.“ Opak je pravdou. Bůh si takové vztahy oškliví. — 1. Korinťanům 6:9, 10.

Praví služebníci učí pravé nauky

Praví služebníci vyučují nauky, které jsou pevně založeny na Božím slově. Falešní služebníci vyučují nauky, které nemají v Bibli žádnou oporu ani základ. Vezměme například nauku o trojici. Patnácté vydání The Encyclopædia Britannica (Encyklopedie Britanniky) prohlašuje: „V Novém zákoně se nevyskytuje ani slovo trojice ani výslovná nauka, a Ježíš a jeho následovníci také nehodlali protiřečit starozákonnímu šemu: ‚Slyš, Izraeli: Pán, náš Bůh, je jeden Pán‘ (5. Mojžíšova 6:4).“ Trojice se stala oficiální církevní naukou až ve 4. století n. l. Tato falešná nauka se vlastně začala formulovat až na Nikajském koncilu roku 325. n. l. zčásti dík prestiži a vlivu římského císaře Konstantina.

Nauka o trojici přivedla mnoho členů církví, kteří poctivě hledali pravdu, ke ztrátě důvěry v jejich služebníky. To se stalo jedné mladé Jihoafričance, která nemohla uvěřit, že její náboženství, holandská reformovaná církev, učí tak zmatenou nauku, jako je trojice, dokud jí to fakty nedoložil jeden svědek Jehovův. Starší právník v důchodu, také z Jižní Afriky, vystoupil ze své církve, protože „různé zaběhané nauky, které se vyučují v kostele, jsou úplně nesprávné a zavádějící“.

Jiné falešné učení křesťanstva se týká ohnivého pekla. Nekáže se sice již tak rozsáhle jako dříve a také se v ně tolik nevěří, ale stále je oficiálním učením většiny církví. Tvrdí, že při smrti tělo umírá, ale duše jako nesmrtelná žije dál, a ti, kteří vedli ničemný život, jsou po celou věčnost mučeni v hořícím ohni. Věříš tomu? Důležitější ovšem je: Je to pravda? Podle Bible ne. Ta říká: „Duše, která hřeší — ta zemře.“ (Ezekiel 18:4, 20) Inspirovaný apoštol Pavel kromě toho napsal: „Mzda, kterou platí hřích, je smrt“ — ne pekelný oheň! — Římanům 6:23.

Uvažujme nyní, jakým normám musí odpovídat praví Boží služebníci.

Biblické požadavky na pravé služebníky

Slovo „služebník“ je překladem řeckého slova diákonos, jehož původ je nejasný. Týká se toho, kdo vykonává příkazy někoho jiného, jmenovitě pána. Biblické slovo tedy označuje sluhu. Používá se v Bibli k označení toho, kdo neustále pokorně prokazuje důkladnou službu ve prospěch jiných. Jak ukazuje následující příklad, Ježíš zdůrazňoval potřebnost takové pokorné služby.

Jednoho dne krátce před Ježíšovou smrtí na mučednickém kůlu přišla k Ježíšovi matka Jakubova a Janova a řekla: „Dej slovo, že se tito dva moji synové posadí jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvém království.“ Ostatní učedníky to rozhořčilo. Potom jim dal Ježíš laskavé poučení. Shromáždil je a řekl: „Kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, musí být vaším služebníkem, a kdokoli chce být první mezi vámi, musí být vaším otrokem.“ — Matouš 20:20, 21, 24–27.

V jednom ze svých zaznamenaných budujících veřejných proslovů varoval Ježíš posluchače před znalci Písma a farizey. Poukázal také na některé očividné chyby těchto falešných, pokryteckých služebníků. Popsal je jako velmi pyšné, náročné a stále toužící vyniknout. — Matouš 23:1–7.

Dnes vyžadují mnozí duchovní, zejména kněží katolické církve a v některých případech anglikánští, aby byli oslovováni „Otče“. Například jeden anglikánský kněz v Mozambiku, když se ho ptal před několika lety jeden svědek Jehovův, proč používá titul „Otec“, odpověděl: „Jsem na to hrdý!“ A je samozřejmě dobře známo, že římský papež se rád nechává oslovovat „svatý Otče“ — přestože Ježíš nabádal své učedníky: „Nikomu na zemi nedávejte jméno ‚otec‘, protože jen jeden je váš Otec: ten v nebi.“ Ježíš dodal tuto základní zásadu: „Kdo se povyšuje, bude ponížen.“ — Matouš 23:9–12, Petrů.

Měly by být ordinovány ženy?

V nedávné době přibylo žen, které byly ordinovány jako příslušnice duchovenstva. Pavel však dal Timoteovi pokyn: „Nedovoluji ženě, aby vyučovala, ani aby měla autoritu nad mužem.“ (1. Timoteovi 2:12) To však neznamená, že křesťanská žena nemůže vyučovat své děti nebo vyučovat mezi lidmi na veřejnosti. Neměla by však vyučovat ve sboru.

Neměly by tedy ženy na křesťanských shromážděních vůbec mluvit? Svědkové Jehovovi studují tento časopis, Strážnou věž, na jednom ze svých týdenních shromáždění a používají články doplněné otázkami k jednotlivým odstavcům. Služebník, který studium vede, vždy bratr, vyvolává členy sboru včetně sester, aby na tyto otázky odpovídali. Tyto ženy však nevyučují. Vyjadřují prostě vlastními slovy myšlenky článku. K odpovídání jsou povzbuzovány i děti, a jejich poznámky, obvykle krátké a jednoduché, často, lidově řečeno, trefí hřebík přímo na hlavičku.

Pavel také o ženách prohlásil: „Jestliže se tedy chtějí něco naučit, ať se zeptají doma svých manželů, neboť je potupné, aby žena mluvila ve sboru.“ (1. Korinťanům 14:35) To znamená, že nerozumějí-li sestry nějakým výrokům čteným nebo proneseným během shromáždění, nebo když jsou jimi znepokojeny, neměly by vyvolávat spor před sborem. Měly by raději doma poprosit manžela o objasnění.

Jsou však příležitosti, kdy křesťanské ženy mohou kázat mužům. Svědkové Jehovovi tráví mnoho času tím, že káží dobrou zprávu o Království dům od domu. Když se kazatelka setká s mužem, musí se prostě omluvit a odejít? Ovšem že ne. V tomto případě nekáže sboru, ale jedné osobě, která může být nevěřící. Žena služebnice může také studovat Bibli s nekřesťanskou rodinou, i když je přítomen otec.

Ježíš Kristus — zářivý příklad

Ježíš byl zářivým příkladem, který bychom se měli snažit napodobovat. Byl nejlepším učitelem, nejznamenitějším kazatelem, nejhorlivějším pracovníkem, nejláskyplnějším rádcem, jaký kdy na zemi žil. Jít v jeho šlépějích je veliká přednost. Snažíš se o to?

Milióny svědků Jehovových napodobují Ježíše, jak mohou nejlépe, přestože nedokonale. Jeho metody byly velmi odlišné od metod většiny dnešních duchovních. Nezvonil kostelními zvony a nečekal, až lidé přijdou k němu, přestože mnozí přicházeli sami od sebe. Místo toho chodil k lidem a vyučoval je v jejich domovech, na veřejných místech, na horách a na břehu Galilejského jezera. Někdy, jako na obrázku dole, oslovoval skupiny čítající tisíce osob. — Matouš 9:35; 13:36; Lukáš 8:1.

Pomáhat chudým, nemocným a starým

Kolik je dnes takových? Stamilióny. A jejich počet rychle roste, jak se prudce zhoršují světové podmínky a nynější systém věcí se blíží k úplnému konci v armageddonské bitvě. (Zjevení 16:16) Škody a utrpení rozhojňují přírodní pohromy, hladomory a epidemie. Raní křesťané museli také řešit takové problémy. Kolem roku 46 n. l., když byl římským císařem Klaudius, panoval velký hladomor. Co tedy udělali učedníci? „Rozhodli, že každý z nich podle toho, jak si to může dovolit, pošle podporu, aby posloužila bratrům, kteří bydlí v Judeji.“ — Skutky apoštolů 11:27–30.

Svědkové Jehovovi v nové době často poskytovali štědrou pomoc těm, kdo trpí nebo jsou v nouzi. Nedávno, když byl Mozambik zmítán občanskou válkou a to vedlo k strašnému nedostatku potravin, oblečení, léků a jiných základních potřeb, svědkové Jehovovi v sousedních zemích jižní Afriky přišli na pomoc svým bratrům v tísni. Do hlavního města Maputa poslali na velkých nákladních vozech mnoho potravin, oblečení a jiných věcí, které mezi sebou nashromáždili.

Plnit biblické proroctví

Ano, praví Boží služebníci dnes mají podivuhodnou příležitost podílet se na splňování biblických proroctví. Jak? Při historické příležitosti, kdy se učedníci zeptali Ježíše: „Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“, odpověděl, že v čase světových válek, hladu, zemětřesení a bezzákonnosti „toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi“. (Matouš 24:14) Pavel dal všem pravým služebníkům příklad tím, že kázal „dům od domu“. — Skutky apoštolů 20:20.

Svědkové Jehovovi jsou po celém světě známi svou horlivostí v tomto kazatelském díle. Možná, že někdy hovořili i s tebou. Vyslechl jsi je důkladně? Pokud ne, využij příští příležitosti. Možná, že budeš příjemně překvapen.

[Podpisek obrázku, strana 4]

Based on U.S Army photo