Sport a jeho místo v životě

O VZNEŠENÉM Stvořiteli se v Bibli hovoří jako o „šťastném Bohu“, a on si přeje, aby ti, které stvořil, byli šťastní. (1. Timoteovi 1:11). Proto by nás nemělo překvapovat, že Bůh stvořil lidi se schopností radovat se ze hry. Dílo The New Encyclopaedia Britannica o tom uvádí: „Dějiny Sportu a sportovních her jsou součástí dějin lidstva.“

Nejvýznamnější událostí v dějinách sportovních her byl zřejmě okamžik, kdy se objevil míč. „Pozorování zvířat, která si ráda hrají a dovádějí s různými věcmi,“ říká již citovaná encyklopedie, „svědčí o tom, že zřejmě vždy byly určité náhražky za míč, jimiž se vrhalo nebo za nimiž se běhalo.“

Je také zajímavé, jak dlouho se již používají některé nástroje na odpalování míčku. „Pálkové hry hráli určitě Peršané, Řekové a Indiáni,“ poznamenává encyklopedie Britannica. „Pólo, což je slovo tibetského původu, zcela jistě v určité formě velmi dobře znali Peršané v době Dareia I. (Vládl v letech 522–486 př. n. l.) Ke golfu se sice v jeho dnešní podobě hlásí Skotové, ale golf měl své obstojné předchůdce již ve starověkém Římě a v mnoha evropských zemích.“

Důraz na sport v dávnověku

Organizované sporty byly populární stovky let předtím, než bylo ukončeno psaní Hebrejských písem („Starého zákona“). Například ve starověkém Řecku se v Olympii konaly sportovní hry. Britannica o tom říká: „Existují záznamy o vítězích sportovních soutěží, které se v Olympii konaly od roku 776 př. n. l. do roku 217 n. l.,“ čili téměř za období tisíce let! Pro život Řeků byly olympijské hry tak důležité, že jimi měřili i čas, neboť každé čtyřleté období mezi jednotlivými sportovními hrami nazývali olympiáda. Podle této někdejší metody počítání času se tedy Ježíš narodil během 194. olympiády.

Hebrejská písma se o organizovaných sportovních hrách nezmiňují, nicméně jeden z proroků hovoří o ‚chlapcích a děvčatech, kteří si budou hrát na veřejných prostranstvích [Jeruzaléma]‘. (Zecharjáš 8:5) Více než sto let před Ježíšovým narozením byly v Izraeli zavedeny řecké atletické závody. V Jeruzalémě byla vybudována tělocvična, a dokonce i někteří kněží zanedbávali své odpovědnosti, aby se sportovních her mohli účastnit. - 2. Makabejská 4:12–15. 

César Augustus, který v Římě vládl v době, kdy se narodil Ježíš, miloval sport, a sportovní hry se v Římě staly populárními. Avšak římské občany přitahovaly zejména disciplíny, při nichž se bojovalo, jako box a zápas. Takový „sport“ se často zvrhnul v násilný krvavý souboj muže proti muži nebo v boj se zvířaty, často až na smrt.

Sport v „Novém zákoně“

Přesto takové zneužívání sportu neznamená, že je sám o sobě špatný. Nikde v Písmu nečteme, že by Ježíš nebo jeho následovníci odsuzovali sportovní hry. Apoštolové spíše často používali charakteristické rysy sportu ve znázorněních při svém vyučování.

Například apoštol Pavel měl určitě na mysli závod v běhu na olympijských hrách, když povzbuzoval křesťany: „Nevíte, že běžci v závodě běží všichni, ale pouze jeden obdrží cenu? Běžte tak, abyste jí dosáhli.“ A dodal: „Nadto každý, kdo se účastní zápolení, se ve všem cvičí v sebeovládání. Oni to ovšem dělají, aby dostali porušitelnou korunu, ale my neporušitelnou.“ — 1. Korinťanům 9:24, 25.

Při jiné příležitosti Pavel řekl, že by křesťan měl běžet s rozhodnutím, aby vyhrál cenu života. „Usiluji o cíl, o cenu Božího povolání vzhůru,“ napsal. (Filipanům 3:14) Když chtěl Pavel dále znázornit potřebu držet se pravidel mravného života, připomínal Timoteovi: „Nadto i když někdo zápolí ve hrách, není korunován, pokud nezápolil podle pravidel.“ (2. Timoteovi 2:5) A apoštol Petr napsal, že křesťanští pastýři, kteří plní své odpovědnosti, ‚obdrží nevadnoucí korunu slávy‘. - 1. Petra 5:4. 

Mladý Timoteus se musel jako pastýř bezpochyby starat i o mladé křesťany, kteří sportovali. Pavel mu proto napsal, že „tělesné cvičení [gymnastické] je totiž prospěšné k nemnohému“, čímž připouští, že gymnastická cvičení, kterým se Řekové usilovně věnovali, byla do jisté míry užitečná. „Ale,“ dodává rychle Pavel, „zbožná oddanost je prospěšná ke všemu, protože má slib života nynějšího a toho, který má přijít.“ - 1. Timoteovi 4:8; viz The Kingdom Interlinear Translation of the Greek Scriptures (Řecká písma - Meziřádkový překlad Království).

Dát sportu přiměřené místo

Písma tedy ukazují, že tělesné cvičení může mít v životě své místo. Avšak je zapotřebí být v tom vyrovnaný, rozumný. „Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem,“ napsal Pavel. (Filipanům 4:5) Tuto rovnováhu je ovšem obtížné nalézt.

Dávní Řekové kladli na sportovní hry příliš velký důraz a Římané měli sporty, které působily škodu jak účastníkům, tak i těm, kteří s potěšením sledovali jejich krvavá představení. Na druhé straně někteří lidé ve jménu náboženství sportovní hry potlačovali nebo je dokonce zakazovali. Dílo The New Encyclopaedia Britannica o tom uvádí: „Puritánské postoje v 17. století zmenšily množství sportovního pobavení v Evropě a Americe.“

Sport nedávno zažil oživení, kterému se v dějinách snad nic nevyrovná. „Kromě o počasí,“ říká publikace The World Book Encyclopedia, „mluví lidé o sportu více než o jakémkoli jiném námětu.“ Sportu se někdy dokonce říká „davové opium“.

Jaké problémy mohou například vzniknout z takového nadšení pro sport? Zakoušíte vy sami nebo vaše rodina nepříznivé účinky této záliby? Jak lze tedy sportu dát jeho správné místo?