Proč bychom měli všichni chválit Boha?

HALELUJAH! Většina těch, kdo navštěvují kostely křesťanstva, toto slovo dobře zná. Někteří z nich je hlasitě pronášejí při nedělních bohoslužbách. Ale kolik z nich ví, jaký má skutečně význam? Je to hebrejské slovo, které znamená „Chvalte Jah!“ Je to radostné, zvučné provolání slávy Bohu, jehož jméno je Jehova.a

Slovo „Halelujah“ se v Bibli objevuje velmi často. Jak to? Je totiž mnoho důvodů, proč Boha chválit. Jah (Jehova) je Stvořitel a Udržovatel celého vesmíru. (Žalm 147:4, 5; 148:3–6) Vytvořil ekosystémy, které umožňují, aby byl na zemi život. (Žalm 147:8, 9; 148:7–10) Má také hluboký zájem o lidstvo. Jestliže činíme jeho vůli, žehná nám a podporuje nás v tomto životě a zároveň nám nabízí pevnou naději na ještě lepší život, který teprve přijde. (Žalm 148:11–14) Právě Jah (Jehova) nechal napsat slova: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:29)

Výzva „Halelujah!“, „Chvalte Jah!“, je tedy určena všem lidem. (Žalm 104:35, Reference Bible, poznámka pod čarou) Žel, mnoho jich necítí potřebu na tuto výzvu reagovat. Mnozí lidé dnes velmi trpí — jsou hladoví, nemocní nebo jsou utlačováni. Další zažívají velké trápení, protože zneužívají drogy a alkohol nebo protože se musí vyrovnávat s následky svého nemravného a vzpurného jednání. Mají takoví lidé nějaký důvod chválit Boha?

‚Pouze Jehova mi mohl dát naději‘

Ano, takový důvod existuje. Jehova totiž všechny bez výjimky zve, aby ho poznali, naučili se činit jeho vůli a radovali se z požehnání, které lidi podněcuje k tomu, aby ho chválili. Mnozí lidé na toto pozvání reagují. Tak například Adriana, která žije v Guatemale. Když bylo Adrianě sedm let, zemřela jí matka. Krátce potom ji opustil i otec. V deseti letech začala vydělávat, aby se uživila. Když byla její matka ještě naživu, řekla jí, aby sloužila Bohu a církvi. Adriana se proto začala stýkat s různými katolicky orientovanými náboženskými skupinami. Ale přišlo pouze rozčarování. Ve dvanácti letech se připojila k jednomu pouličnímu gangu. Začala kouřit, brát drogy a krást. Proč by mladá dívka jako ona měla chtít chválit Boha?

Adrianina sestra začala studovat Bibli se svědky Jehovovými, ale Adriana si z ní kvůli tomu dělala legraci. Potom zemřela jejich teta. Na jejím pohřbu začaly Adrianu napadat znepokojující otázky. Kam teta odešla? Do nebe? Nebo do ohnivého pekla? Adriana byla velmi zmatená, a proto šla do hřbitovní kaple, aby se modlila o pomoc. V modlitbě používala Boží jméno, jak ji to naučila její sestra.

Brzy začala studovat Bibli se svědky Jehovovými a navštěvovat jejich křesťanská shromáždění. Na život se začala dívat zcela jiným způsobem a statečně přerušila všechny styky s pouličním gangem. Nyní je Adrianě asi dvacet pět let a říká: „Pouze láska k Jehovovi mě přiměla, abych opustila takový špatný způsob života. Pouze Jehova mi ve svém velkém milosrdenství mohl dát naději na věčný život.“ Ačkoli Adriana neměla jednoduchý start do života, má znamenité důvody proč chválit Boha.

Jinou, ještě beznadějnější situaci, popisuje zpráva z Ukrajiny. Jeden muž je ve vězení a čeká na popravu. Propadá sebelítosti? Je deprimovaný? Vůbec ne. Před časem se setkal se svědky Jehovovými a získal určité poznání o Jehovovi. Požádal je, aby navštívili také jeho matku. Nyní svědkům píše dopis, protože se dozvěděl, že jeho prosbu splnili. Píše: „Děkuji Vám, že jste mou matku navštívili. Byla to ta nejradostnější zpráva, jakou jsem za poslední rok dostal.“

Když mluví o sobě a o spoluvězních, kterým vydal svědectví, píše: „Nyní věříme v Boha a snažíme se podle naší víry jednat.“ Dopis uzavírá slovy: „Děkujeme Vám, že jste nám pomohli získat víru a poznat, co je láska. Jestliže zůstanu naživu, budu Vám ve Vaší práci pomáhat také. Děkuji Bohu za to, že existujete a že pomáháte druhým lidem, aby milovali Boha a věřili v něho.“ Tento muž se proti rozsudku smrti odvolal. Ale ať už bude popraven, nebo bude muset strávit mnoho let ve vězení, určitě má důvod, aby chválil Boha.

‚Ačkoli jsem slepá, vidím‘

Zamyslete se nyní nad situací energické dospívající dívky, která najednou ztratí zrak. Právě to se stalo Glorii, která žije v Argentině. Gloria náhle oslepla, když jí bylo devatenáct let, a její stav se již nezlepšil. Když jí bylo dvacet devět, začala žít s jedním mužem a brzy zjistila, že čeká dítě. Měla pocit, že její život má konečně smysl. Potom jí dítě zemřelo, a ji začaly napadat různé otázky. ‚Proč se to stalo zrovna mně? Co jsem udělala? Existuje opravdu Bůh?‘

V té době ji navštívily dvě svědkyně Jehovovy. Začala studovat Bibli a dozvěděla se o slibu, že v novém světě slepí opět uvidí. (Izajáš 35:5) To byla pro Glorii nádherná naděje! Byla velmi šťastná — zvláště když její manžel souhlasil s tím, že legalizují své soužití. Potom její manžel utrpěl nehodu, a stal se z něho invalida upoutaný na vozík. Tato slepá žena nyní musí tvrdě pracovat, aby vydělala na živobytí. Vykonává také všechny domácí práce a stará se o manželovy potřeby. Nicméně Gloria chválí Jehovu! S pomocí křesťanských bratrů a sester studuje Bibli v Braillově písmu. Velmi ji také povzbuzují křesťanská shromáždění v sále Království. Gloria říká: „Je to těžké vysvětlit, ale ačkoli jsem slepá, je to, jako kdybych viděla.“

Když lidé chválí Boha, jsou za to někdy pronásledováni. Jedna žena z Chorvatska byla šťastná, když se dozvěděla pravdu o Bohu, ale její manžel se proti její nové víře stavěl na odpor — vyhnal manželku z domu, ale nechal si jejich jednoroční dceru. Žena byla zpočátku úplně zničená — byla na ulici, opustil ji manžel a rodina, byla bez domova, bez práce, a dokonce i bez dcery. Ale pomohla jí její láska k Bohu, ačkoli se se svou dcerou mohla stýkat jen velmi omezeně, dokud dcera nevyrostla. Tato žena našla „perlu vysoké hodnoty“, kterou nechtěla ztratit. (Matouš 13:45, 46) Jak si udržela během tohoto obtížného období radost? Říká: „Radost je ovoce Božího ducha. Můžete ji pěstovat bez ohledu na vnější okolnosti, stejně jako může rostlina ve skleníku růst bez ohledu na počasí, které je venku.“

U šestiletého Markuse z Finska byla objevena nevyléčitelná choroba svalů. Brzy byl upoután na invalidní vozík. O několik let později ho jeho matka vzala k jednomu členovi letničního hnutí, který získal velkou publicitu tím, že prohlašoval, že je schopen léčit nemocné. Ale u Markuse k žádnému zázračnému uzdravení nedošlo. Markus proto ztratil o Boha zájem a věnoval se vědě a dalším světským činnostem. Asi před pěti lety navštívila dům, ve kterém Markus bydlel, žena v invalidním vozíku doprovázená mladým mužem. Byli to svědkové Jehovovi. Markus byl v té době ateista, ale protože mu rozmluva o náboženství nebyla proti mysli, pozval je dál.

Později ho navštívila jedna manželská dvojice a bylo zahájeno biblické studium. Síla biblické pravdy nakonec změnila Markusovy názory. Uvědomil si, že ačkoli je postižený, má důvody chválit Boha. Řekl: „Jsem velmi šťastný, protože jsem našel pravdu a organizaci, kterou Jehova používá. Můj život má nyní směr a smysl. Byla nalezena další ztracená Jehovova ovce a již nechce Jehovovo stádo opustit!“ (Srovnej Matouše 10:6.)

Ať všichni „chválí Jah“

Toto je pouze několik z mnoha příběhů, které mohou být uvedeny na důkaz toho, že lidé mohou mít důvod chválit Boha bez ohledu na to, v jaké situaci jsou. Apoštol Pavel to vysvětlil těmito slovy: „Zbožná oddanost je prospěšná ke všemu, protože má slib života nynějšího a toho, který má přijít.“ (1. Timoteovi 4:8) Jestliže činíme Boží vůli, Bůh splní „slib života nynějšího“. Je samozřejmé, že v tomto systému věcí nezpůsobí, aby chudý zbohatl nebo aby se nemocný uzdravil. Ale dává svého ducha těm, kdo mu slouží, takže nacházejí radost a spokojenost, ať je jejich situace jakákoli. Ano, nemocní, pronásledovaní i chudí mohou mít i v ‚nynějším životě‘ důvod chválit Boha.

Ale jak je to se životem, „který má přijít“? Právě myšlenka na tento život by nás měla přimět, abychom Boha chválili ještě usilovněji! Jsme nadšeni, když přemýšlíme o době, kdy nebude chudoba, kdy „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný‘ “ a kdy Jehova Bůh „setře [lidem] každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Izajáš 33:24; Zjevení 21:3, 4; Žalm 72:16) Co si o těchto Božích slibech myslíte?

Jeden mladý muž ze Salvadoru přijal od jedné svědkyně biblický traktát, který o takových námětech pojednával. Potom jí řekl: „Paní, to, co ten traktát říká, je příliš krásné, než aby to byla pravda.“ Mnozí lidé reagují stejným způsobem. Ale věci, o kterých mluvíme, slíbil Ten, kdo vytvořil vesmír, kdo uvedl v činnost přírodní cykly na naší zemi, a kdo dokonce pomáhá chudým a nemocným nacházet radost. Tomu, co říká, můžeme věřit. Ten mladý muž, o kterém byla zmínka, studoval Bibli se svědky Jehovovými a zjistil, že slibům, které v ní jsou obsaženy, může věřit. Pokud ještě Bibli nestudujete, povzbuzujeme vás, abyste to udělali. A kéž jste při tom, až bude současný systém věcí odstraněn a celé stvoření bude volat: „Halelujah!“ „Chvalte Jah!“ (Žalm 112:1; 135:1)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 5]

Kéž jste při tom, až celé stvoření bude volat: „Halelujah!“