Kristův zákon

„Jsem . . . pod zákonem vůči Kristu.“ (1. KORINŤANŮM 9:21)

1., 2. a) Jak by se dalo předejít mnoha omylům, kterých se lidstvo dopustilo? b) Jaké poučení si křesťanstvo nevzalo z dějin judaismu?

„NÁRODY ani vlády se z dějin nikdy neponaučily a nikdy nejednaly podle zákonitostí, které z dějin vyplývají.“ To řekl v devatenáctém století jeden německý filozof. Ano, dějiny lidstva byly popsány jako „série pošetilostí“, řada úděsných omylů a krizí, z nichž mnohým se dalo předejít, jen kdyby bylo lidstvo ochotné poučit se z chyb, jichž se v minulosti dopustilo.

² Tentýž odmítavý postoj k poučení se z minulých chyb má své místo i v tomto rozboru Božího zákona. Jehova Bůh nahradil mojžíšský Zákon jiným, ještě lepším zákonem — zákonem Kristovým. Avšak vedoucí osobnosti křesťanstva, které tvrdí, že tento zákon vyučují a že podle něj žijí, se z krajní pošetilosti farizeů nepoučily. Křesťanstvo proto tento Kristův zákon překroutilo a zneužilo, stejně jako judaismus překroutil a zneužil Zákon Mojžíšův. Jak se to mohlo stát? Nejdříve se zamysleme nad tímto zákonem samotným — v čem spočívá, koho a jak vede, a čím se liší od mojžíšského Zákona. Potom prozkoumáme, jak ho křesťanstvo zneužilo. Vyvoďme si tak ponaučení z dějin a mějme z něj užitek!

Nová smlouva

3. Jaký slib dal Jehova v souvislosti s novou smlouvou?

³ Kdo jiný než Jehova Bůh mohl vylepšit dokonalý Zákon? Mojžíšská smlouva Zákona byla dokonalá. (Žalm 19:7) I přesto Jehova slíbil: „Pohleď, přicházejí dny, . . . a chci uzavřít s izraelským domem a s judským domem novou smlouvu; ne takovou, jakou byla smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich praotci.“ Desatero přikázání — jádro mojžíšského Zákona — bylo zapsáno na kamenných tabulkách. Ale o nové smlouvě Jehova řekl: „Chci vložit svůj zákon do nich, a napíši jim jej do srdce.“ (Jeremjáš 31:31–34)

4. a) Který Izrael je přijat do nové smlouvy? b) Kdo kromě duchovních Izraelitů je pod Kristovým zákonem?

⁴ Kdo měl být do této nové smlouvy přijat? Jistě ne doslovný ‚izraelský dům‘, který Prostředníka této smlouvy zavrhl. (Hebrejcům 9:15) Ne, tento nový „Izrael“ měl být „Božím Izraelem“, národem duchovních Izraelitů. (Galaťanům 6:16; Římanům 2:28, 29) Později se měl k této malé, duchem pomazané skupině křesťanů připojit „velký zástup“ lidí ze všech národů, kteří také touží uctívat Jehovu. (Zjevení 7:9, 10; Zecharjáš 8:23) I oni, ačkoli nejsou účastníky nové smlouvy, měli být vázáni zákonem. (Srovnej 3. Mojžíšovu 24:22; 4. Mojžíšovu 15:15.) Jako ‚jedno stádo‘ pod ‚jedním pastýřem‘ měli být všichni „pod zákonem vůči Kristu“, jak napsal apoštol Pavel. (Jan 10:16; 1. Korinťanům 9:21) Pavel tuto novou smlouvu nazval ‚lepší smlouvou‘. Proč? Z toho důvodu, že je založena na splněných slibech, a ne na stínech budoucích věcí. (Hebrejcům 8:6; 9:11–14)

5. Co je účelem nové smlouvy a proč tato smlouva uspěje?

⁵ Co je účelem této smlouvy? Jejím účelem je vytvořit národ králů a kněží, aby požehnal celému lidstvu. (2. Mojžíšova 19:6; 1. Petra 2:9; Zjevení 5:10) Mojžíšská smlouva zákona nikdy v plném smyslu takový národ nevytvořila, protože Izrael jako celek se bouřil, a tak promarnil svou příležitost. (Srovnej Římanům 11:17–21.) Nová smlouva však jistě uspěje, protože je spojena s velmi odlišným typem zákona. V čem je tento zákon odlišný?

Zákon, který patří ke svobodě

6., 7. V jakém smyslu poskytuje Kristův zákon větší svobodu než mojžíšský Zákon?

⁶ Kristův zákon je opakovaně uváděn v souvislosti se svobodou. (Jan 8:31, 32) Je nazván „zákonem svobodného lidu“ a ‚zákonem, který patří ke svobodě‘. (Jakub 1:25; 2:12) Veškerá svoboda mezi lidmi je samozřejmě relativní. Přesto tento zákon nabízí daleko větší svobodu než jeho předchůdce mojžíšský Zákon. V jakém smyslu?

⁷ Například v tom, že nikdo se nemůže pod Kristovým zákonem narodit. Rasa, místo narození a podobné činitele nehrají žádnou roli. Praví křesťané činí ve svém srdci svobodné rozhodnutí přijmout jho poslušnosti tohoto zákona. Když to udělají, zjistí, že je to jho příjemné, že je to lehký náklad. (Matouš 11:28–30) Vždyť mojžíšský Zákon byl mimo jiné určen k tomu, aby lidi učil, že jsou hříšní a že naléhavě potřebují oběť, kterou by byli vykoupeni. (Galaťanům 3:19) Kristův zákon učí, že Mesiáš již přišel, svým životem zaplatil výkupné a otevřel nám cestu k tomu, abychom byli osvobozeni od útlaku hříchu a smrti! (Římanům 5:20, 21) Máme-li z toho mít užitek, musíme v tuto oběť ‚projevovat víru‘. (Jan 3:16)

8. Co patří ke Kristovu zákonu, ale proč není požadováno, abychom se učili nazpaměť stovky právních nařízení, chceme-li podle něho žít?

⁸ ‚Projevovat víru‘ znamená žít podle Kristova zákona. K tomu patří i poslouchání všech Kristových příkazů. Znamená to snad, že se musíme naučit nazpaměť stovky zákonů a směrnic? Ne. Mojžíš, prostředník staré smlouvy, sice Zákon zapsal, ale Ježíš, Prostředník nové smlouvy, žádný zákon nikdy nenapsal. On místo toho zákonem žil. Svou dokonalou životní dráhou poskytl vzor, který by všichni lidé měli následovat. (1. Petra 2:21) Snad právě proto byl způsob, jak první křesťané uctívali Boha, znám jako „ta Cesta“. (Skutky 9:2; 19:9, 23; 22:4; 24:22) Kristův život pro ně byl názorným příkladem uplatnění Kristova zákona. Napodobovat Ježíše znamenalo tento zákon poslouchat. Jejich horoucí láska ke Kristu byla důkazem, že byl tento zákon opravdu napsán na jejich srdci, jak uvádělo proroctví. (Jeremjáš 31:33; 1. Petra 4:8) A člověk, který poslouchá z lásky, se nikdy necítí utiskován — což je další důvod, proč lze Kristův zákon nazvat „zákonem svobodného lidu“.

9. Co je podstatou Kristova zákona a co znamená, že tento zákon obsahuje nové přikázání?

⁹ Byla-li v mojžíšském Zákoně důležitá láska, v křesťanském zákoně je láska samotnou jeho podstatou. Kristův zákon proto obsahuje nové přikázání — křesťané mezi sebou mají mít obětavou lásku. Mají milovat tak, jako miloval Ježíš, který za své přátele ochotně položil život. (Jan 13:34, 35; 15:13) Dalo by se tedy říci, že Kristův zákon je ještě vznešenějším projevem teokracie než Zákon Mojžíšův. Jak bylo v tomto časopise již řečeno: „Teokracie je vláda Boha; Bůh je láska; teokracie je tedy vláda lásky.“

Ježíš a farizeové

10. Jak se Ježíšovo vyučování lišilo od vyučování farizeů?

¹⁰ Není tedy nic překvapivého na tom, že se Ježíš dostal do konfliktu s tehdejšími náboženskými vůdci. ‚Dokonalý zákon, který patří ke svobodě,‘ byl mysli znalců Zákona a farizeů na hony vzdálen. Ti se snažili ovládat národ lidskými pravidly. Jejich vyučování začalo být utiskující, odsuzující, negativní. Přímým protikladem toho bylo Ježíšovo vyučování, které bylo nesmírně povzbudivé a pozitivní! Ježíš vyučoval prakticky, dotýkal se skutečných potřeb a starostí lidí. Vyučoval jednoduše a s opravdovým citem. Využíval znázornění převzatá ze všedního života a jako na autoritu se odvolával na Boží slovo. Proto „zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování“. (Matouš 7:28) Ano, Ježíšovo vyučování působilo na jejich srdce!

11. Jak Ježíš ukázal, že mojžíšský Zákon měl být uplatňován rozumně a milosrdně?

¹¹ Ježíš k mojžíšskému Zákonu nepřidával další pravidla, ale ukazoval, že Židé měli celou dobu uplatňovat Zákon rozumně a milosrdně. Vzpomeň si například, jak k Ježíši přišla žena postižená krvotokem. Podle mojžíšského Zákona se každý člověk, kterého se dotkla, stal nečistým, a proto se rozhodně neměla do davu začlenit! (3. Mojžíšova 15:25–27) Ona však tak zoufale toužila po uzdravení, že proklouzla davem a dotkla se Ježíšova svrchního oděvu. Krvácení okamžitě ustalo. Pokáral ji snad Ježíš za to, že porušila Zákon? Ne. Měl pro její zoufalou situaci porozumění, a proto uplatnil nejvyšší předpis Zákona — lásku. Soucitně jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď zdravá ze své tíživé nemoci.“ (Marek 5:25–34)

Je Kristův zákon povolný?

12. a) Proč bychom neměli usoudit, že Kristův zákon je povolný? b) Z čeho je patrné, že vymýšlení mnoha zákonů vede k hledání skulin v těchto zákonech?

¹² Měli bychom tedy usoudit, že je Kristův zákon, který ‚patří ke svobodě‘, povolný, když farizeové se svými četnými ústními tradicemi na druhé straně alespoň udržovali chování lidí uvnitř přísně vymezených mravních hranic? Ne. Současné právní systémy jsou často dokladem toho, že čím více je zákonů, tím více skulin v nich lidé najdou.a V Ježíšově době povzbuzovala četnost farizejských pravidel lidi k tomu, aby v těchto pravidlech hledali mezery, aby jednali povrchně, bez lásky a aby si pěstovali samospravedlivý zevnějšek k zamaskování vnitřní zkaženosti. (Matouš 23:23, 24)

13. Proč Kristův zákon vede k vyšší mravnosti než jakýkoli jiný soubor zákonů?

¹³ Příkrým protikladem toho je Kristův zákon, který žádné takové postoje nevyvolává. Poslušnost zákona, jenž je založen na lásce k Jehovovi a jehož uposlechnutí znamená napodobení Kristovy obětavé lásky, vede samozřejmě k daleko vyšší mravnosti než jednání podle formálních právních předpisů. Láska nehledá skuliny; brání nám i v takovém škodlivém jednání, které v zákoníku nemusí být výslovně zakázáno. (Viz Matouše 5:27, 28.) Kristův zákon nás naopak podněcuje k tomu, abychom jednali ve prospěch jiných lidí — abychom byli štědří, pohostinní a láskyplní —, a to způsobem, který nám žádný formální zákon přikázat nemůže. (Skutky 20:35; 2. Korinťanům 9:7; Hebrejcům 13:16)

14. Jak byl život sboru křesťanů v prvním století ovlivněn Kristovým zákonem?

¹⁴ Do jaké míry členové raného křesťanského sboru žili v souladu s Kristovým zákonem, do té míry se těšili z vřelého, láskyplného ovzduší, které bylo relativně oproštěno od strohých, kritických a pokryteckých postojů, jež byly v tehdejších synagógách tak rozbujelé. Členové těchto rodících se sborů museli vskutku cítit, že žijí podle ‚zákona svobodného lidu‘!

15. Jak se Satan snažil v raných dobách křesťanský sbor zkazit?

¹⁵ Satan však dychtil po tom, aby křesťanský sbor zkazil zevnitř, stejně jako zkazil izraelský národ. Apoštol Pavel varoval před muži podobnými vlkům, kteří ‚budou mluvit převrácené věci‘ a utiskovat Boží stádo. (Skutky 20:29, 30) Pavel se musel přít s lidmi, kteří chovali sympatie k judaismu a kteří se relativní svobodu Kristova zákona snažili vyměnit za otroctví mojžíšského Zákona, jenž byl v Kristu naplněn. (Matouš 5:17; Skutky 15:1; Římanům 10:4) Po smrti posledního apoštola nestálo tomuto odpadlictví v cestě už nic. Zkaženost se začala nekontrolovaně šířit. (2. Tesaloničanům 2:6, 7)

Křesťanstvo znečišťuje Kristův zákon

16., 17. a) Jaké podoby měla zkaženost v křesťanstvu? b) Jak prosazovaly zákony katolické církve scestný pohled na pohlavní styk?

¹⁶ Podobně jako v případě judaismu, i v křesťanstvu měla zkaženost vícero podob. I křesťanstvo padlo za oběť falešným naukám a bezuzdné morálce a právě jeho snahy chránit své stádo před vnějšími vlivy se často prokázaly jako ničivý faktor, který rozleptával poslední zbytky čistého uctívání. V křesťanstvu se rozmohly strnulé a nebiblické zákony.

¹⁷ Přední místo v tvorbě rozsáhlých souborů církevních zákonů patří katolické církvi. Tyto zákony byly obzvláště scestné v otázce pohlavních styků. Podle knihy Sexuality and Catholicism (Sexualita a katolicismus) přijala církev řeckou stoickou filozofii, která hleděla podezíravě na všechny druhy potěšení. Církev začala učit, že veškeré potěšení plynoucí z pohlavního styku, včetně normálních manželských styků, je hříšné. (Naproti tomu viz Přísloví 5:18, 19.) Tvrdilo se, že pohlavní styk má sloužit jen k rozmnožování, k ničemu jinému. Proto církevní právo odsoudilo veškeré formy antikoncepce jako velmi závažný hřích, který v některých případech vyžadoval dlouholeté pokání. Kněžstvu bylo manželství zakázáno, což bylo příčinou toho, že se mezi knežími rozmohly nemravné styky, včetně zneužívání dětí. (1. Timoteovi 4:1–3)

18. Co vzniklo z toho, že přibývalo církevních zákonů?

¹⁸ Jak církevních zákonů přibývalo, začaly být uspořádávány do knih. Ty začaly časem zatemňovat Bibli a povyšovat se nad ni. (Srovnej Matouše 15:3, 9.) Katolictví, podobně jako judaismus, chovalo nedůvěru ke světské písemnosti, a značnou část literatury považovalo za hrozbu. Tento názor brzy zašel daleko za rozumnou mez, kterou Bible svým varováním v tomto ohledu stanovila. (Kazatel 12:12; Kolosanům 2:8) Církevní autor Jeroným ve čtvrtém století našeho letopočtu prohlásil: „Ach Pane, stane-li se, že ještě někdy budu vlastnit nebo číst světské knihy, pak jsem tě zapřel.“ Časem začala církev knihy cenzurovat — a to i knihy o světských námětech. V sedmnáctém století byl proto astronom Galileo pokárán za to, že napsal, že Země obíhá kolem Slunce. Církev trvala na tom, že Bible je ve všem konečnou autoritou — dokonce i v astronomii —, což v konečném důsledku vedlo k podlomení důvěry v Bibli.

19. Jak kláštery podporovaly strnulé autoritářství?

¹⁹ Vymýšlení církevních pravidel vzkvétalo v klášterech, kde se mniši oddělovali od tohoto světa, aby žili v sebezapření. Většina katolických klášterů se přidržovala „Řádu svatého Benedikta“. Opat (což je slovo, jehož původ sahá k aramejskému slovu pro „otce“) vládl neomezenou mocí. (Srovnej Matouše 23:9.) Dostal-li mnich nějaký dar od rodičů, opat rozhodl o tom, zda bude dar předán mnichovi, kterému byl určen, nebo zda ho dostane někdo jiný. Jedno pravidlo odsuzovalo vulgární řeč, ale také zakazovalo zbytečný hovor a vtipkování slovy: „Žádný učedník nebude takovým způsobem mluvit.“

20. Z čeho je patrné, že také protestantismus obratně podporoval nebiblické autoritářství?

²⁰ Protestantismus, který usiloval o reformu přebytečných nebiblických pravidel katolicismu, se brzy stal stejně obratným ve vytváření autoritářských pravidel, pro něž v Kristově zákoně neexistoval žádný podklad. Tak například popřední reformátor Jan Kalvín začal být nazýván „zákonodárcem obnovené církve“. Vládl Ženevě množstvím striktních příkazů, které prosazovali „Starší“, jejichž „funkcí“, jak Kalvín podotkl, bylo „dohlížet na život každého člověka“. (Naproti tomu viz 2. Korinťanům 1:24.) Církev spravovala hospody, a stanovovala, o kterých námětech se smí mluvit, a o kterých ne. Toho, kdo zpíval rozpustilou písničku nebo tančil, stihl přísný trest.b

Poučení z chyb křesťanstva

21. Jaký byl konečný dopad toho, že křesťanstvo mělo sklon ‚jít nad to, co je napsáno‘?

²¹ Ochránila všechna tato pravidla a všechny tyto zákony křesťanstvo před zkažeností? Stal se přímý opak! Křesťanstvo je dnes rozštěpené do stovek sekt — od mimořádně přísných po velmi povolné. Všechny z nich nějakým způsobem ‚šli nad to, co je napsáno‘, když připustily, aby byli jejich členové vedeni lidským myšlením a aby toto myšlení zasahovalo do Božího zákona. (1. Korinťanům 4:6)

22. Proč odpadnutí křesťanstva neznamenalo konec Kristova zákona?

²² Avšak Kristův zákon nedopadl tragicky. Jehova Bůh nikdy nepřipustí, aby lidé Boží zákon vyhladili. Křesťanský zákon je dnes výrazně uplatňován mezi pravými křesťany a tito praví křesťané mají velikou výsadu, že podle něho mohou žít. Avšak nyní, když jsme prozkoumali, jak s Božím zákonem naložily judaismus a křesťanstvo, bychom si mohli položit otázky: ‚Jak vlastně žijeme podle Kristova zákona my a jak se vyhýbáme léčce v podobě znečišťování Božího slova lidskými úvahami a pravidly, které podkopávají samotného ducha Božího zákona? Jaký vyrovnaný názor bychom díky Kristovu zákonu dnes měli mít?‘ Na tyto otázky poskytne odpovědi následující článek.

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Co je samotnou podstatou Kristova zákona?

◻ Jak se Ježíšův styl vyučování lišil od stylu farizeů?

◻ Jak Satan využil sklon lidí vytvářet strnulá pravidla k tomu, aby zkazil křesťanstvo?

◻ Uveď některé důvody, proč je užitečné žít podle Kristova zákona

[Obrázek na straně 16]

Ježíš uplatňoval mojžíšský Zákon rozumně a milosrdně