MOJŽÍŠOVA (TŘETÍ KNIHA)

Třetí kniha Pentateuchu, která obsahuje Boží zákony o obětech, o čistotě a dalších otázkách souvisejících s uctíváním Jehovy. Levitské kněžstvo provádělo pokyny z této knihy, a tím prokazovalo svatou službu v „předobrazném znázornění a stínu nebeských věcí“. (Heb 8:3–5; 10:1)

Období, které zahrnuje. Události popsané v této knize nepokrývají více než jeden měsíc. Převážná část 3. Mojžíšovy (knihy Leviticus) je věnována spíše vyjmenování Jehovových předpisů, než aby připomínala různé události během delšího období. O postavení svatostánku prvního dne prvního měsíce ve druhém roce potom, co Izrael odešel z Egypta, je zmínka v poslední kapitole knihy Exodus, která knize Leviticus předchází. (2Mo 40:17) První verše (1:1–3) knihy Numeri (která následuje bezprostředně po knize Leviticus) proto začínají Božím příkazem sečíst lid. Tento příkaz dostal Mojžíš „první den druhého měsíce v druhém roce jejich vyjití z egyptské země“.

Kdy a kde byla napsána. Logicky by kniha mohla být napsána v roce 1512 př. n. l. v pustině u Sinaje. Potvrzením toho, že kniha Leviticus byla napsána v pustině, jsou odkazy, které poukazují na život v táboře. (3Mo 4:21; 10:4, 5; 14:8; 17:1–5)

Pisatel. Všechny předcházející doklady rovněž pomáhají určit jako pisatele Mojžíše. On dostal od Jehovy informace (3Mo 26:46), takže závěrečná slova knihy jsou: „To jsou přikázání, která dal Jehova Mojžíšovi jako příkazy izraelským synům na hoře Sinaj.“ (27:34) Navíc je Leviticus částí Pentateuchu, u něhož se obecně uznává, že jej napsal Mojžíš. Úvodní „A . . . “ u 3. Mojžíšovy ukazuje na spojitost s knihou Exodus, a tudíž i s ostatními částmi Pentateuchu. Rovněž způsob, jakým na tuto knihu odkazuje Ježíš Kristus a pisatelé Křesťanských řeckých písem, ukazuje, že ji znali jako Mojžíšův spis, který je nesporně částí Pentateuchu. Viz například Kristův odkaz na 3. Mojžíšovu 14:1–32 (Mt 8:2–4), Lukášův odkaz na 3. Mojžíšovu 12:2–4, 8 (Lk 2:22–24) a Pavlovu parafrázi 3. Mojžíšovy 18:5 (Ří 10:5).

Svitky od Mrtvého moře. Mezi rukopisy, které byly nalezeny u Mrtvého moře, je devět zlomků 3. Mojžíšovy. Předpokládá se, že čtyři z nich pocházejí z let 125 až 75 př. n. l. a jsou napsány starohebrejským písmem, které se používalo před vyhnanstvím v Babylóně.

Hodnota knihy. Bůh slíbil, že pokud budou poslouchat jeho hlas, stanou se Izraelité jeho „královstvím kněží a svatým národem“. (2Mo 19:6) Ve 3. Mojžíšově je záznam o tom, jak Bůh zavedl pro svůj národ kněžstvo, a o ustanoveních, která mu umožňovala zachovat si v Božích očích svatost. Izrael byl sice jen Božím předobrazným „svatým národem“, jehož kněží ‚prokazovali posvátnou službu v předobrazném znázornění a stínu nebeských věcí‘ (Heb 8:4, 5), ale pokud by poslouchali Boží zákon, zachovali by se čistí a byli by přijatelní, aby se stali členy duchovního ‚královského kněžstva, svatého národa‘. (1Pe 2:9) Ježíš však Židům řekl, že neposlušnost většiny národa připravila Izrael o výlučné postavení být členy Božího Království. (Mt 21:43) Nicméně zákony, které jsou zaznamenány ve 3. Mojžíšově, měly neocenitelnou hodnotu pro ty, kdo se jimi řídili.

Hygienické a stravovací zákony a rovněž předpisy o sexuální morálce poskytovaly ochranu před nemocemi a nemravností. (3Mo kap. 11–15, 18) Tyto zákony však sloužily hlavně k duchovnímu užitku, protože Izraelitům umožňovaly lépe se seznámit s Jehovovými svatými a spravedlivými cestami a pomáhaly jim, aby se Jeho cestám přizpůsobili. (11:44) Dále předpisy uvedené v této části Bible jsou součástí Zákona a sloužily jako vychovatel, který vedl věřící lidi k Ježíši Kristu, Božímu Veleknězi. Ten byl předstíněn nesčíslnými oběťmi, které byly podle Zákona obětovány. (Ga 3:19, 24; Heb 7:26–28; 9:11–14; 10:1–10)

Třetí kniha Mojžíšova má stále velkou cenu pro všechny lidi, kteří dnes touží Jehovovi sloužit přijatelným způsobem. Studium splňování různých rysů této knihy ve vztahu k Ježíši Kristu, k jeho výkupní oběti a ke křesťanskému sboru velmi posiluje víru. Je sice pravda, že křesťané nejsou pod smlouvou Zákona (Heb 7:11, 12, 19; 8:13; 10:1), ale předpisy uvedené ve 3. Mojžíšově umožňují hlouběji poznat, jaký je Boží názor na různé věci. Tato kniha tedy není jen pouhým opakováním suchých, nepoužitelných podrobností, ale je živým zdrojem informací. Získává-li křesťan poznání o tom, jak se Bůh dívá na určité otázky, o nichž Křesťanská řecká písma konkrétně nepojednávají, může mu to pomoci, aby nedělal věci, které se Bohu nelíbí, ale dělal to, co se Bohu líbí.

[Rámeček na straně 1249]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY ZE TŘETÍ KNIHY MOJŽÍŠOVY

Boží zákony, zvláště ty, které se týkají kněžské služby v Izraeli; ve prospěch celého národa kniha klade důraz na závažnost hříchu a na důležitost toho, aby Izraelité byli svatí, protože Jehova je svatý

Napsána Mojžíšem v roce 1512 př. n. l., když Izrael tábořil u hory Sinaj

Áronské kněžstvo je slavnostně uvedeno do úřadu a začíná působit

Mojžíš provádí sedmidenní postup uvedení do úřadu (8:1–36)

Osmý den se kněží ujímají úřadu; Jehova projeví své schválení tím, že ukáže svou slávu a stráví oběť na oltáři (9:1–24)

Jehova srazí Nadaba a Abihua za to, že obětovali nedovolený oheň; hned potom je zakázáno požívání alkoholických nápojů při službě ve svatyni (10:1–11)

Jsou vydány požadavky na ty, kdo slouží jako kněží; jsou stanoveny předpisy o jedení toho, co je svaté (21:1–22:16)

Používání obětí k zachování schváleného vztahu k Bohu

Je vydán zákon o tom, jaká zvířata jsou přijatelná pro zápalné oběti a jak by se měla připravovat pro předkládání (1:1–17; 6:8–13; 7:8)

Jsou určeny druhy obilných obětí a rovněž to, jak mají být předkládány Jehovovi (2:1–16; 6:14–18; 7:9, 10)

Je stanoven postup pro předkládání oběti společenství; je zakázáno jíst krev a tuk (3:1–17; 7:11–36)

Jsou určena zvířata pro oběť za hřích kněží, izraelského shromáždění, náčelníka a jednotlivců z lidu; je uveden postup při této oběti (4:1–35; 6:24–30)

Jsou vydány zákony o situacích, jež vyžadují oběti za vinu (5:1–6:7; 7:1–7)

Jsou předány pokyny o oběti, která má být předložena v den pomazání kněží (6:19–23)

Všechny oběti musí být zdravé; jsou vyjmenovány vady, kvůli nimž se zvířata pro oběť nehodí (22:17–33)

Jsou určeny postupy v Den smíření včetně oběti býka a dvou kozlů — jeden kozel pro Jehovu a druhý pro Azazela (16:2–34)

Podrobné předpisy, jak se chránit před nečistotou a jak si zachovat svatost

Některá zvířata jsou čistá, a tudíž přijatelná jako jídlo, a jiná je zakázáno jíst, protože jsou nečistá; nečistota vzniká kontaktem s mrtvým tělem (11:1–47)

Po porodu by se žena měla očistit od své nečistoty (12:1–8)

Podrobné pokyny, jak postupovat v případech malomocenství (13:1–14:57)

Nečistota způsobená výtokem z pohlavních orgánů a požadované očišťování (15:1–33)

Svatost musí být zachována tím, že bude respektována svatost krve a že se Izraelité vyvarují krvesmilstva, homosexuality, sodomie, pomlouvání, spiritismu a dalších odporných zvyků (17:1–20:27)

Sabaty a Jehovova období svátků

Jsou stanoveny sabatní dny i roky a rovněž předpisy a zásady, které se týkají Jubilea (23:1–3; 25:1–55)

Jsou uvedeny podrobnosti, jak slavit každoroční Svátek nekvašených chlebů (který následoval po Pasachu) a Svátek týdnů (později nazývaný Letnice) (23:4–21)

Je uveden postup slavení Dne smíření a Svátku chýší (23:26–44)

Požehnání za poslušnost, zlořečení za neposlušnost

K požehnání za poslušnost patří bohatá úroda, mír a bezpečí (26:3–13)

Ke zlořečení za neposlušnost patří nemoci, porážka od nepřátel, hlad, zničení měst, zpustošení země a vyhnanství (26:14–45)