‚Především mějte vřelou lásku‘

„Konec všech věcí se přiblížil. . . . Především mějte jeden k druhému vřelou lásku.“ (1. PETRA 4:7, 8)

JEŽÍŠ věděl, že poslední hodiny, které stráví se svými apoštoly, musí dobře využít. Uvědomoval si totiž, co je čeká. Bylo před nimi mnoho práce, a zároveň měli být nenáviděni a pronásledováni, stejně jako byl on. (Jan 15:18–20) Poslední noc, kdy byl s nimi, jim nejednou připomněl, že je nutné, aby „milovali jeden druhého“. (Jan 13:34, 35; 15:12, 13, 17)

² Apoštol Petr tehdy jasně pochopil podstatu Ježíšových slov. Po mnoha letech, krátce před zničením Jeruzaléma, Petr tuto myšlenku zopakoval ve svém dopise. Křesťanům radil: „Konec všech věcí se přiblížil. ... Především mějte jeden k druhému vřelou lásku.“ (1. Petra 4:7, 8) Pro ty, kdo žijí v „posledních dnech“ současného systému věcí, mají tato Petrova slova skutečně velký význam. (2. Timoteovi 3:1) Co to znamená mít „vřelou lásku“? Proč je důležité, abychom takovou lásku měli? A jak ji můžeme projevovat druhým lidem?

Co to znamená mít „vřelou lásku“?

³ Mnozí lidé si myslí, že láska je pocit, který musí vzniknout spontánně. Petr ale nemluvil o jakémkoli druhu lásky, mluvil o lásce v té nejušlechtilejší podobě. Slovo „láska“ je v 1. Petra 4:8 přeloženo z řeckého slova a·gaʹpe. Tímto výrazem je míněna nesobecká láska, která je vedena neboli ovládána zásadami. V jedné odborné publikaci je uvedeno: „Lásku agape je možné přikázat, protože není v první řadě záležitostí emocí, ale záležitostí vůle — nese v sobě myšlenku rozhodnutí, které člověka vede k určitému jednání.“ Zdědili jsme sklon k sobectví, a proto nesmíme zapomínat, že si máme vzájemně projevovat lásku, a to na základě Božích zásad. (1. Mojžíšova 8:21; Římanům 5:12)

⁴ To neznamená, že druhé lidi máme milovat jen z povinnosti. A·gaʹpe není oproštěna od vřelosti a citu. Petr řekl, že musíme ‚mít vřelou [doslova „roztahující se“] lásku jeden k druhému‘.a Taková láska však od nás vyžaduje úsilí. O řeckém slově, které v překladu znamená „vřelý“, jeden znalec říká, že ve čtenáři „vyvolává představu namáhání svalů, když se sportovec z posledních sil snaží dokončit závod“.

⁵ Ve své lásce se nesmíme omezovat jen na to, co nám jde snadno, ani na několik vybraných jedinců. Křesťanská láska vyžaduje, abychom ‚roztahovali‘ své srdce neboli rozšiřovali svou lásku, i když to může být obtížné. (2. Korinťanům 6:11–13) Tento druh lásky musíme rozvíjet a prohlubovat, podobně jako sportovec musí trénovat a stále zlepšovat své schopnosti. Taková vzájemná láska je velmi důležitá.

⁷ Za druhé proto, abychom mohli poskytovat pomoc svým bratrům v nouzi, a to zejména nyní, kdy se ‚konec všech věcí přiblížil‘. (1. Petra 4:7) Žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. (2. Timoteovi 3:1) Poměry ve světě, přírodní katastrofy a projevy nepřátelství nám velmi ztěžují život. O to důležitější tedy je, abychom se navzájem ještě více sblížili. Vřelá láska nás bude stmelovat a podněcovat k tomu, abychom ‚pečovali jeden o druhého‘. (1. Korinťanům 12:25, 26)

⁸ Za třetí musíme milovat jeden druhého proto, že nechceme ‚dávat místo Ďáblovi‘ a dovolit mu, aby s námi manipuloval. (Efezanům 4:27) Nedokonalost našich spoluvěřících — jejich slabosti, chyby nebo nedostatky — Satan dokáže pohotově využít k tomu, abychom klopýtli. Mohla by se nás nějaká bezmyšlenkovitá poznámka nebo nelaskavé jednání dotknout natolik, že bychom se odtáhli od sboru? (Přísloví 12:18) Máme-li jeden k druhému vřelou lásku, určitě to neuděláme. Taková láska nám pomáhá udržovat ve sboru pokojné vztahy a jednotně sloužit Bohu „rameno vedle ramena“. (Sefanjáš 3:9)

¹³ Láska nás vede k tomu, abychom přehlíželi nedostatky druhých. Vzpomeňte si, že Petr ve svém dopise nejprve čtenáře nabádal, aby ‚měli jeden k druhému vřelou lásku‘, a hned potom uvedl, proč je to tak důležité: „Protože láska přikrývá množství hříchů.“ (1. Petra 4:8) ‚Přikrývat‘ hříchy neznamená ‚krýt‘ závažné hříchy. O takových proviněních je správné informovat sborové starší, jejichž odpovědností je tyto záležitosti řešit. (3. Mojžíšova 5:1; Přísloví 29:24) Bylo by velmi nelaskavé, a vlastně nebiblické, dovolovat někomu, kdo se dopustil závažného hříchu, aby nadále zraňoval nebo podváděl nevinné členy sboru. (1. Korinťanům 5:9–13)

¹⁴ Chyby a přestupky, jichž se naši spoluvěřící dopouštějí, jsou většinou v podstatě bezvýznamné. Každý z nás mnohdy klopýtne ve slovu nebo jedná nesprávně, a tak někoho zklame, nebo mu dokonce ublíží. (Jakub 3:2) Měli bychom o nedostatcích druhých okamžitě mluvit s někým dalším? Takové jednání povede jedině k tomu, že ve sboru vzniknou neshody. (Efezanům 4:1–3) Jestliže se necháváme vést láskou, nebudeme ‚vyzrazovat chybu‘ svého spoluvěřícího. (Žalm 50:20) Pravá láska nedostatky druhých přikrývá, podobně jako omítka a malba překrývají nerovnosti na stěně. (Přísloví 17:9)