ani jako byste panovali nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím, ale tak, že se stanete příkladem stádu.“ (1. Petra 5:2, 3)

Dříve citovaná slova apoštola Petra nás však upozorňují na jedno nebezpečí — mohlo by se stát, že by starší ve sboru nad druhými „panovali“. Některý starší by například začal vytvářet pravidla v záležitostech, kde to není nutné. Kvůli silnému pocitu odpovědnosti chránit stádo může křesťanský starší zajít až příliš daleko. V jednom sboru v Orientu starší stanovili pravidla ohledně zdravení v sále Království a mimo jiné určili, kdo by měl pozdravit jako první. Jejich pohnutky byly bezpochyby dobré, věřili totiž, že to ve sboru přispěje k pokoji. Napodobovali však tito starší Jehovu v tom, jak pečuje o svůj lid? Apoštol Pavel vyjádřil svůj postoj těmito slovy: „Ne že jsme pány nad vaší vírou, ale jsme spolupracovníky k vaší radosti, neboť stojíte svou vírou.“ (2. Korinťanům 1:24) Jehova svým služebníkům důvěřuje.