Kdo přežije ‚Jehovův den‘?

„Jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a v skutcích zbožné oddanosti, když očekáváte a pevně chováte v mysli přítomnost Jehovova dne!“ (2. PETRA 3:11, 12)

1. Kdo pracuje s Elijášovým duchem a mocí?

JEHOVA Bůh vybral z lidstva ty, kdo budou spoludědici s jeho Synem Ježíšem Kristem v nebeském Království. (Římanům 8:16, 17) Jsou-li na zemi, pracují pomazaní křesťané s Elijášovým duchem a mocí. (Lukáš 1:17) V předcházejícím článku jsme se zmínili o některých paralelách mezi jejich činností a tím, co dělal prorok Elijáš. Ale jak je to s dílem Elijášova nástupce, proroka Eliši? (1. Královská 19:15, 16)

2. (a) Co bylo posledním Elijášovým zázrakem a prvním zázrakem Eliši? (b) Jaký důkaz máme pro to, že Elijáš nevystoupil do nebe?

² Posledním Elijášovým zázrakem bylo rozdělení vod řeky Jordánu tím, že je udeřil svým úředním oděvem. To Elijášovi a Elišovi umožnilo, aby řeku přešli po suché zemi. Když šli po východní straně řeky, větrná bouře odnesla Elijáše na jiné místo na zemi. (Viz rámeček na straně 15 nazvaný „Do kterých nebes vystoupil Elijáš?“.) Elijáš po sobě zanechal pouze svůj úřední oděv. Eliša jím udeřil vody Jordánu; ty se opět rozestoupily a on se mohl vrátit po suché zemi. Tímto zázrakem bylo jasně ukázáno, že Eliša se stal Elijášovým nástupcem při podpoře pravého uctívání v Izraeli. (2. Královská 2:6–15)

Zbožné vlastnosti jsou nezbytné

3. Co řekli Pavel a Petr o Ježíšově přítomnosti a o ‚Jehovově dni‘?

³ Staletí potom, co žil Elijáš a Eliša, apoštolové Pavel a Petr spojili přicházející „Jehovův den“ s přítomností Ježíše Krista a ‚novými nebesy a novou zemí‘, které tehdy ještě byly věcí budoucnosti. (2. Tesaloničanům 2:1, 2; 2. Petra 3:10–13) Jestliže máme přežít Jehovův velký den, kdy Bůh zničí své nepřátele a zachrání svůj lid, musíme hledat Jehovu a projevovat mírnost a spravedlnost. (Sefanjáš 2:1–3) Když se ovšem zamyslíme nad tím, co zažil prorok Eliša, vystoupí do popředí i další vlastnosti.

4. Jakou úlohu hraje v Jehovově službě horlivost?

⁴ Jestliže máme přežít „Jehovův den“, musíme Bohu horlivě sloužit. Elijáš a Eliša byli v Jehovově službě horliví. S podobnou horlivostí dnes prokazuje Jehovovi posvátnou službu ostatek pomazaných křesťanů, kteří jsou v čele kázání dobré zprávy.a Od poloviny 30. let tohoto století povzbuzují všechny, kdo přijímají poselství o Království a doufají ve věčný život na rajské zemi, aby se zasvětili Bohu a byli pokřtěni. (Marek 8:34; 1. Petra 3:21) Na toto povzbuzování příznivě zareagovaly miliony lidí. Kdysi byli v duchovní temnotě a mrtví ve svých hříších, ale nyní poznali Boží pravdu, získali naději na věčný život v pozemském ráji a horlivě Bohu slouží. (Žalm 37:29; Zjevení 21:3–5) Svojí horlivostí, spoluprací, pohostinností a dalšími dobrými skutky přinášejí Kristovým duchovním bratrům, kteří jsou ještě na zemi, velké občerstvení. (Matouš 25:31–46)

5. Proč je tak důležité činit dobro Ježíšovým „bratrům“ a jaký příklad máme z Elišovy doby?

⁵ Ti, kdo činí dobro Ježíšovým „bratrům“, protože tito pomazaní jsou Ježíšovými následovníky, mají naději na to, že přežijí „Jehovův den“. Jedna manželská dvojice ve vesnici Šunemu měla velké požehnání, protože byla laskavá a pohostinná k Elišovi a jeho sloužícímu. Manželská dvojice byla bezdětná a muž byl již starý. Ale Eliša slíbil Šunemance, že porodí syna, a to se skutečně stalo. Tento jediný syn o několik let později zemřel, ale Eliša přišel do Šunemu a vzkřísil ho. (2. Královská 4:8–17, 32–37) To byla skutečně velká odměna za pohostinnost, kterou Elišovi projevovali.

6, 7. Jaký příklad dal Naaman a jak to souvisí s přežitím ‚Jehovova dne‘?

⁶ Jestliže máme přijímat od Kristových „bratrů“ vedení založené na Bibli a udržovat si tak naději, že přežijeme Jehovův den, je k tomu nutná pokora. Pokoru musel projevit Naaman, velitel syrské armády, který měl malomocenství. K tomu, aby poslechl doporučení jedné zajatkyně, izraelské dívky, a vyhledal léčbu v Izraeli u Eliši, potřeboval pokoru. Eliša ani nevyšel z domu, aby Naamana přivítal, ale poslal mu vzkaz: „Jdi, sedmkrát se vykoupeš v Jordánu, aby se ti vrátilo tvé maso; a buď čistý.“ (2. Královská 5:10) To se pyšného Naamana dotklo a on se rozzlobil. Ale potom pokorně šel, sedmkrát se do Jordánu ponořil a „poté se mu vrátilo maso podobné masu malého chlapce, a stal se čistým“. (2. Královská 5:14) Než se vrátil domů, Naaman cestoval zpátky do Samaří, aby Jehovovu proroku poděkoval. Eliša byl rozhodnutý nemít žádný hmotný zisk z moci, kterou mu dal Bůh, a proto sice vyšel, aby se s Naamanem setkal, ale nepřijal od něho žádný dar. Naaman Elišovi pokorně řekl: „Tvůj sluha už nebude dávat zápalný obětní dar ani oběť žádným jiným bohům, jenom Jehovovi.“ (2. Královská 5:17)

⁷ Miliony lidí dnes pokorně poslouchají biblické rady, které jim dávají pomazaní, a tak získávají bohaté požehnání. Tím, že projevují víru v Ježíšovu výkupní oběť, jsou tito upřímní lidé navíc duchovně očišťováni. Radují se nyní z výsady být přáteli Jehovy Boha a Ježíše Krista. (Žalm 15:1, 2; Lukáš 16:9) Za svou oddanost a svou službu Bohu budou odměněni tím, že budou ušetřeni věčného zničení, které dopadne na pyšné, nekajícné hříšníky v rychle se přibližujícím ‚Jehovově dni‘. (Lukáš 13:24; 1. Jana 1:7)

„Kdo je se mnou? Kdo?“

8. (a) Jaký postoj k činění božské vůle mají ti, kdo přežijí „Jehovův den“? (b) Jakým úkolem byl pověřen Jehu? (c) Co se mělo stát Jezábel?

⁸ Ti, kdo doufají, že přežijí „Jehovův den“, musí být také odhodlaní, když činí božskou vůli. Elijáš statečně předpověděl zničení rodiny krále Achaba, která měla na svědomí vraždy a uctívala Baala. (1. Královská 21:17–26) Ale ještě než byl tento rozsudek vykonán, Elijášův nástupce Eliša musel dokončit nějakou nedokončenou práci. (1. Královská 19:15–17) Když přišel Jehovův ustanovený čas, dal Eliša svému sloužícímu za úkol, aby šel za velitelem armády Jehuem a pomazal ho jako nového krále Izraele. Tento posel vylil Jehuovi olej na hlavu a řekl: „Tak řekl Jehova, Bůh Izraele: ‚Opravdu tě pomazávám za krále nad Jehovovým lidem, totiž nad Izraelem. A srazíš dům svého pána Achaba, a pomstím krev svých sluhů proroků a krev všech Jehovových sluhů v ruce Jezábel. A zahyne celý Achabův dům.‘ “ Ničemná královna Jezábel měla být hozena psům a neměla mít žádný slušný pohřeb. (2. Královská 9:1–10)

9, 10. Jak se v případě Jezábel splnilo slovo proroka Elijáše?

⁹ Jehuovi muži uznali platnost tohoto pomazání a provolali Jehua novým králem Izraele. Jehu jednal rozhodně. Rychle se vydal na cestu k Jezreelu, aby svoji činnost začal vykonáním rozsudku nad odpadlými vůdčími představiteli Baalova uctívání. První, kdo pocítil Jehuův rozsudek, byl Achabův syn, král Jehoram. Vyjel z města, aby se zeptal, zda Jehu přijel v míru. „Jaký by mohl být mír, dokud jsou tu smilstva tvé matky Jezábel a její mnohá kouzla?“ odpověděl Jehu. Nato Jehuův šíp proklál Jehoramovo srdce. (2. Královská 9:22–24)

¹⁰ Zbožné ženy nechtějí být v žádném ohledu jako Jezábel. (Zjevení 2:18–23) Než Jehu dojel do Jezreelu, snažila se Jezábel, aby vypadala přitažlivě. Vyhlédla z okna a sarkasticky ho pozdravila. Jehu se zeptal jejích sloužících: „Kdo je se mnou? Kdo?“ Okamžitě vyhlédli z okna dva nebo tři dvorní úředníci. Byli na Jehuově straně? „Ať spadne!“ přikázal Jehu. Jednali rozhodně, a okamžitě ničemnou Jezábel shodili z okna. Pravděpodobně byla rozdupána koňskými kopyty. Když ji lidé přišli pohřbít, „nenašli z ní nic než lebku a chodidla a dlaně rukou“. Tak se dramaticky splnila Elijášova slova: „Psi budou žrát maso Jezábel.“ (2. Královská 9:30–37)

Upřímná podpora pravého uctívání

11. Kdo byl Jehonadab a jak projevil svoji podporu pravému uctívání?

¹¹ Ti, kdo doufají, že přežijí „Jehovův den“ a budou žít navždy na zemi, musí celým srdcem podporovat pravé uctívání. Musí být jako Jehonadab neboli Jonadab, Neizraelita, který uctíval Jehovu. Jehu tehdy dále s horlivostí plnil své pověření a Jehonadab chtěl dát najevo, že to schvaluje a že ho podporuje. Vyšel proto, aby se setkal s novým izraelským králem, který směřoval do Samaří, aby popravil zbývající členy Achabova domu. Když Jehu viděl Jehonadaba, zeptal se: „Je tvé srdce se mnou přímé, právě jako je mé vlastní srdce s tvým srdcem?“ Jehonadabova kladná odpověď přiměla Jehua, aby natáhl ruku a pozval Jehonadaba do svého válečného vozu. Řekl: „Pojeď přece se mnou a dívej se, jak nesnesu žádné soupeření s Jehovou.“ Jehonadab bez váhání přijal výsadu projevit podporu Jehovovu pomazanému vykonavateli rozsudku. (2. Královská 10:15–17)

12. Proč Jehova oprávněně vyžaduje výlučnou oddanost?

¹² Jehova je Stvořitel a Svrchovaný Panovník, který oprávněně vyžaduje naši výlučnou oddanost a zaslouží si ji, a proto je správné, když pravé uctívání upřímně podporujeme. Jehova Izraelitům přikázal: „Neuděláš si vyřezávaný obraz ani podobu něčeho, co je nahoře v nebesích nebo co je dole na zemi nebo co je ve vodách pod zemí. Nebudeš se jim klanět ani se nedáš svést, abys jim sloužil, protože já, Jehova, tvůj Bůh, jsem Bůh vyžadující výlučnou oddanost.“ (2. Mojžíšova 20:4, 5) Ti, kdo doufají, že přežijí „Jehovův den“, musí uctívat výlučně Jehovu a musí to dělat „duchem a pravdou“. (Jan 4:23, 24) Musí pevně stát při pravém uctívání, stejně jako Elijáš, Eliša a Jehonadab.

13. Kdo podobně jako Jehonadab, jehož srdce bylo s Jehuem, uznává mesiášského Krále a jak to tito lidé dávají najevo?

¹³ Když vykonal rozsudek nad Achabovým domem, král Jehu podnikl další kroky k tomu, aby odhalil Baalovy ctitele a odstranil toto falešné uctívání z Izraele. (2. Královská 10:18–28) V dnešní době byl nebeský král Ježíš Kristus ustanoven k tomu, aby vykonal rozsudek nad Jehovovými nepřáteli a ospravedlnil Boží svrchovanost. Stejně jako bylo Jehonadabovo srdce s Jehuem, i „velký zástup“ Ježíšových ‚jiných ovcí‘ dnes z celého srdce uznává Krista jako mesiášského Krále a spolupracuje s jeho duchovními bratry, kteří jsou ještě na zemi. (Zjevení 7:9, 10; Jan 10:16) Dokazují to tím, že uplatňují pravé náboženství a horlivě se podílejí na křesťanské službě, při níž varují Boží nepřátele před rychle se blížícím ‚Jehovovým dnem‘. (Matouš 10:32, 33; Římanům 10:9, 10)

Před námi jsou dramatické události

14. Co čeká falešné náboženství?

¹⁴ Jehu podnikl kroky k tomu, aby ukončil Baalovo uctívání v Izraeli. V dnešní době přivede Bůh skrze většího Jehua, Ježíše Krista, zničení na Velký Babylón, celosvětovou říši falešného náboženství. Brzy uvidíme, jak se splňují slova, jež řekl anděl apoštolu Janovi: „Těch deset rohů, které jsi viděl, a divoké zvíře, ty budou nenávidět nevěstku [Velký Babylón] a zpustoší ji a obnaží a sežerou její masité části a úplně ji spálí ohněm. Bůh totiž vložil do jejich srdce, aby uskutečnily jeho myšlenku, ano aby uskutečnily svou jednu myšlenku tím, že dají své království divokému zvířeti, dokud nebudou dovršena Boží slova.“ (Zjevení 17:16, 17; 18:2–5) „Těch deset rohů“ označuje zmilitarizované politické síly, jež vládnou na zemi. Ačkoli nyní duchovně cizoloží s Velkým Babylónem, čas této říše falešného náboženství se krátí. Tento politický prvek světa zničí falešné náboženství, a „divoké zvíře“ — Spojené národy — bude mít společně s ‚deseti rohy‘ při jeho zničení důležitou úlohu.b To je nádherná příležitost chválit Jehovu. (Zjevení 19:1–6)

15. Co se stane, až dojde k pokusu zničit Boží pozemskou organizaci?

¹⁵ Když král Jehu provedl útok proti Baalovu uctívání, zaměřil jeho královský dům pozornost na politické nepřátele Izraele. Král Ježíš Kristus bude jednat podobně. Politické mocnosti budou existovat ještě po zničení falešného náboženství, jež je podobné náboženství Baalovu. Tito nepřátelé Jehovovy svrchovanosti provedou pod vlivem Satana Ďábla mohutný útok na Boží pozemskou organizaci s cílem ji zničit. (Ezekiel 38:14–16) Ale Jehova Bůh použije krále Ježíše Krista, aby je porazil a zničil v Armagedonu, „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“. Tak bude dokončeno ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti. (Zjevení 16:14, 16; 19:11–21; Ezekiel 38:18–23)

Služte horlivě jako Eliša

16, 17. (a) Jak víme, že Eliša byl horlivý až do konce svého života? (b) Jak bychom měli zacházet se šípy pravdy?

¹⁶ Dokud „Jehovův den“ neukončí celý Satanův ničemný systém věcí, Boží služebníci budou stejně odvážní a horliví jako Eliša. Kromě období, kdy byl Eliša Elijášovým služebníkem, sám sloužil jako prorok více než padesát let. A Eliša byl horlivý až do konce svého dlouhého života. Těsně předtím, než zemřel, ho navštívil Jehuův vnuk, král Jehoaš. Eliša mu řekl, aby oknem vystřelil šíp. Když to udělal, Eliša zvolal: „Jehovův šíp záchrany, ano šíp záchrany proti Sýrii! A jistě srazíš Sýrii u Afeku až do skoncování.“ Na Elišovu žádost pak Jehoaš udeřil svými šípy o zem. Ale neudělal to horlivě a udeřil pouze třikrát. Eliša potom řekl, že Jehoaš proto získá pouze tři vítězství nad Sýrií, a to se také stalo. (2. Královská 13:14–19, 25) Král Jehoaš neporazil Sýrii úplně, „až do skoncování“.

¹⁷ Pomazaný ostatek je ovšem stejně horlivý jako Eliša a stále útočí proti falešnému uctívání. Jeho druhové s pozemskou nadějí dělají totéž. Navíc všichni, kdo doufají, že přežijí „Jehovův den“, udělají dobře, když budou mít na mysli Elišova slova o udeření o zem. Vezměme šípy pravdy a nepřestávejme s údery, zas a zas — ano, dokud Jehova neřekne, že tato práce skončila.

18. Jak bychom měli reagovat na slova ve 2. Petra 3:11, 12?

¹⁸ „Jehovův den“ brzy ukončí tento současný ničemný systém věcí. Nechme se tedy pobídnout Petrovými povzbudivými slovy. „Protože se to všechno má takto rozplynout,“ prohlásil apoštol Petr, „jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a v skutcích zbožné oddanosti, když očekáváte a pevně chováte v mysli přítomnost Jehovova dne!“ (2. Petra 3:11, 12) Až se všechny prvky tohoto systému rozplynou ohněm Božího hněvu vyjádřeného skrze Ježíše Krista, uniknou pouze ti, kdo budou mít záznam o spravedlivém jednání a zbožné oddanosti. Nezbytná je mravní a duchovní čistota a totéž platí i o lásce k bližním, která se projevuje tím, že reagujeme na jejich potřeby, a to zvláště v duchovním ohledu při naší křesťanské službě.

19. Co musíme dělat, abychom přežili „Jehovův den“?

¹⁹ Ukazují tvoje slova i skutky, že jsi věrný a horlivý Boží služebník? Jestliže ano, můžeš se radovat z naděje na to, že přežiješ „Jehovův den“ do Božího slíbeného nového světa. Ano, můžeš přežít, pokud činíš dobro Kristovým duchovním bratrům — protože to jsou jeho následovníci —, stejně jako manželé v Šunemu byli pohostinní k Elišovi. Abys přežil, musíš být také jako Naaman, který pokorně přijal božské pokyny a stal se Jehovovým ctitelem. Toužíš-li po věčném životě v pozemském ráji, musíš z celého srdce podporovat pravé uctívání, jako to dělal Jehonadab. Potom můžeš být mezi věrnými Jehovovými služebníky, kteří brzy zažijí splnění Ježíšových slov: „Pojďte vy, kterým požehnal můj Otec, dědičně se ujměte království, připraveného pro vás od založení světa.“ (Matouš 25:34)

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Které vlastnosti jsou potřebné k tomu, abychom přežili „Jehovův den“?

◻ Jaký příklad dala dvojice ze Šunemu v Elišově době?

◻ Co se můžeme naučit od Naamana?

◻ Jak můžeme následovat Jehonadabův příklad?

◻ Jak by nás měl ovlivnit text ze 2. Petra 3:11, 12?