Budou se trpící někdy těšit z pokoje?

Přáli byste si, aby skončilo utrpení a abyste z toho měli prospěch nejen vy, ale celé lidstvo? Zamyslete se nad těmito příklady:

Sonia zažila velmi mnoho utrpení.a Nejdříve zjistila, že jí byl její manžel deset let nevěrný. Potom se její nejmladší syn nakazil virem HIV, a zemřel na AIDS. O dva roky později onemocněl i její další syn a rovněž zemřel na AIDS. „Závěrečné období jeho nemoci trvalo velmi dlouho,“ vzpomíná Sonia. „Trpěl silnými depresemi, ztratil vlasy a špatně viděl. Bylo to velmi smutné.“

Fabiana, studentka jedné brazilské univerzity, byla znepokojená sociální nespravedlností ve světě. Potom postihla tragédie i ji samotnou. Její bratr, který trpěl depresemi, spáchal sebevraždu. Když Fabiana ztratila práci, jedna její přítelkyně jí navrhla, aby vyhledala paidesanta (kouzelníka). Domnívala se totiž, že Fabiana prožívá takové neštěstí proto, že ji někdo proklel! Ale návštěva u paidesanta jí nepomohla. Fabiana se místo toho cítila ztrápená a kvůli svým neštěstím nemohla spát.

Anino utrpení začalo už v raném dětství. „Když mi byl jeden rok,“ vypráví, „opustila mě moje matka a starala se o mě babička.“ Ta ale zemřela, když byly Aně tři roky. Ana byla poslána do sirotčince v Riu de Janeiro, kde zůstala do svých třinácti let. „Zacházeli tam s námi velmi špatně, a tak jsem byla velmi vzpurná,“ říká Ana. „Když jsem vyrůstala, bouřila jsem se téměř proti všemu.“

Zdá se, že utrpení zasahuje nejrůznějšími způsoby do života každého člověka. Skutečně, s příběhy o lidských tragédiích se setkáváme každý den — kdykoli sledujeme, čteme nebo posloucháme zprávy. „Teprve . . . v naší době hromadných sdělovacích prostředků je téměř nemožné uniknout stálému útoku špatných zpráv,“ píše dr. Mary Sykes Wylieová. „Války, přírodní pohromy, průmyslové katastrofy, smrtelné nehody na silnicích, zločinnost, terorismus, sexuální zneužívání, znásilňování, násilí v domácnostech — to vše způsobuje traumata a jsou to věci, které nás ve dvacátém století stále obklopují.“ Křesťanský apoštol Pavel realisticky shrnul lidskou zkušenost: „Všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti.“ (Římanům 8:22)

A co vy? Pociťujete utrpení? Jakou úlevu můžete očekávat? Zažijete někdy opravdový pokoj? Sonia, Fabiana a Ana opravdovou útěchu a pokoj nalezly! Můžete se o tom dočíst v následujícím článku.

„Bůh pokoje“ se stará o trpící

BIBLE objasňuje, že pro Davida, který žil ve starověku, nebylo utrpení něco neznámého. Několik let žil jako uprchlík neúprosně stíhaný ničemným a zatvrzelým králem, který usiloval o jeho život. Během tohoto období útrap se David skrýval na odlehlých místech. Ale dělal i něco víc. Vroucně se modlil k Jehovovi a mluvil s ním o svém neštěstí. „Svým hlasem jsem pak volal o přispění k Jehovovi; svým hlasem jsem zavolal k Jehovovi o přízeň,“ napsal později o svém soužení. „Před ním jsem vyléval svou starost; vyprávěl jsem dále před ním o své vlastní tísni.“ (Žalm 142:1, 2)

Dnes by si z toho, že se David spoléhal na Boha, mohl někdo dělat legraci. Možná by řekl, že modlitba je jenom jakási psychologická berlička, ale že prakticky vzato je to ztráta času. Ale Davidova důvěra v Boha byla namístě, neboť jeho nepřátelé byli nakonec poraženi. Když se David díval na svůj zážitek zpětně, napsal: „Tento ztrápený zavolal, a Jehova slyšel. A zachránil ho ze všech jeho tísní.“ (Žalm 34:6) Pravý Bůh, ke kterému se David obracel, je na jiných místech nazýván „Bůh pokoje“. (Filipanům 4:9; Hebrejcům 13:20) Přinese tento Bůh úlevu od trápení, abychom žili v pokoji?

Jehova se o vás stará

Jehova není k neštěstím svého lidu nevšímavý. (Žalm 34:15) Je vnímavý nejen k potřebám svých služebníků jako celku, ale i k potřebám každého jednotlivce, který se ho bojí. Když se zasvěcoval chrám v Jeruzalémě, Šalomoun Jehovu úpěnlivě prosil, aby naslouchal ‚jakékoli modlitbě, jakékoli prosbě o přízeň, jež by přišla ze strany kteréhokoli člověka nebo všeho tvého lidu Izraele, protože každý dobře zná svou vlastní ránu a svou vlastní bolest‘. (2. Paralipomenon 6:29) Jak Šalomoun uznal, každý jednotlivec má své vlastní trápení, které musí snášet. Pro někoho to může být tělesná nemoc. Pro jiného citový tlak. Další může trpět, protože mu zemřel někdo, koho miloval. Běžnými věcmi, kterými se lidé v tomto obtížném období trápí, jsou také nezaměstnanost, ekonomické těžkosti a rodinné problémy.

Zamyslete se na chvíli nad ‚svou vlastní ranou a svou vlastní bolestí‘. Snad občas pociťujete to, co žalmista David, který napsal: „Stále jsem doufal, že někdo projeví účast, ale nebyl žádný; a v utěšitele, ale žádné jsem nenašel.“ Můžete si být nicméně jisti, že Jehova se o vaši situaci zajímá, neboť v tomtéž žalmu David později napsal: „Jehova naslouchá chudým a vskutku nepohrdne svými vlastními vězni.“ (Žalm 69:20, 33)

V širším smyslu tedy Davidova slova ukazují, že si můžeme být jisti, že Stvořitel lidstva naslouchá modlitbám těch, kdo jsou v obrazném smyslu uvězněni svým trápením. On navíc na jejich těžkou situaci reaguje. Zamyslete se nad následujícími prohlášeními, která odhalují, jaký má Jehova s trpícími soucit.

„Nebudete trápit žádnou vdovu ani chlapce bez otce. Kdybys ho nějak trápil, potom když bude snad ke mně křičet, spolehlivě uslyším jeho křik; a můj hněv vskutku vzplane.“ (2. Mojžíšova 22:22–24)

„Nezjedná tedy Bůh jistě právo pro své vyvolené, kteří k němu křičí dnem i nocí, i když je k nim shovívavý?“ (Lukáš 18:7)

„On totiž osvobodí chudého, volajícího o pomoc, také ztrápeného a každého, kdo nemá pomocníka. Bude litovat poníženého a chudého a duše chudých zachrání. Z útlaku a z násilí vykoupí jejich duši, a jejich krev bude v jeho očích drahocenná.“ (Žalm 72:12–14)

„Ten, kdo se dotýká vás [Božích ctitelů na zemi], dotýká se mé oční bulvy.“ (Zecharjáš 2:8)

Těchto několik příkladů popisuje hluboký zájem, který má náš Stvořitel o blaho svého lidu. Máme tedy dobrý důvod jednat podle vybídky apoštola Petra: ‚Uvrhněte na něj všechnu svou úzkost, protože o vás pečuje.‘ (1. Petra 5:7) Ale jak nám Bůh bude pomáhat v době, kdy na nás bude doléhat utrpení?

Jak Bůh pomáhá trpícím

Jak jsme viděli, když prožíval utrpení David, vroucně se modlil k Jehovovi o vedení. Zároveň se ale sám iniciativě snažil situaci zlepšit a chytře svým pronásledovatelům unikl. Spolehnutí se na Jehovu společně s osobní snahou umožnilo Davidovi, aby vytrval v utrpení, které ho potkalo. Co se z toho můžeme naučit?

Když prožíváme utrpení, rozhodně není nesprávné se v rozumné míře chopit iniciativy a problém vyřešit. Je-li například křesťan nezaměstnaný, jistě se bude snažit najít práci. Nebo když bude nemocný, jistě vyhledá lékařskou pomoc. Ano, dokonce i Ježíš, který měl moc k vyléčení všech druhů nemocí, uznal, že ‚churaví potřebují lékaře‘. (Matouš 9:12; srovnej 1. Timoteovi 5:23.) Je jisté, že některé těžkosti odstranit nelze; musí se prostě snášet. Ale praví křesťané nepatří k lidem, kteří se na utrpení dívají jako na něco, co je samo o sobě dobré a žádoucí. (Srovnej 1. Královskou 18:28.) Křesťané spíše udělají vše pro to, aby trápení vyřešili.

Zároveň je také rozumné svěřit se se záležitostí Jehovovi v modlitbě. Proč? V první řadě proto, že pokud se spoléháme na našeho Stvořitele, dostáváme pomoc, abychom se „ujišťovali o důležitějších věcech“. (Filipanům 1:10) Když například hledáme zaměstnání, modlíme se při tom k Bohu a spoléháme na něj. To nám pomůže, abychom nepřijali práci, která odporuje biblickým zásadám. Nebudeme také „od víry zavedeni na scestí“ kvůli lásce k penězům. (1. Timoteovi 6:10) Skutečně, když děláme závažná rozhodnutí — ohledně zaměstnání nebo v jiné oblasti života —, musíme jednat podle Davidovy vybídky: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“ (Žalm 55:22)

Modlitba nám také pomůže udržet si myšlenkovou vyrovnanost, takže nás naše utrpení nepřemůže. Apoštol Pavel napsal: „Ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním.“ K čemu to povede? „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Filipanům 4:6, 7) Ano, pokoj, Boží pokoj. Tento pokoj „převyšuje všechno myšlení“, takže nás může upevnit, když jsme obtíženi úzkostlivými pocity. ‚Bude střežit naše srdce a naše myšlenkové síly‘ a tak nám pomůže, abychom nereagovali ukvapeně nebo nemoudře, což by naši situaci mohlo ještě ztížit. (Kazatel 7:7)

Modlitba má ale ještě další účinek. Může ovlivnit to, jak se situace vyvine. Uvažujte o biblickém příkladu. Když byl Pavel uvězněn v Římě, povzbuzoval spolukřesťany k tomu, aby se modlili v jeho prospěch. Proč? „Vybízím vás, abyste to tím spíše dělali,“ napsal jim, „abych vám byl o to dříve navrácen.“ (Hebrejcům 13:19) Pavel věděl, že neustálé modlitby spoluvěřících mohou ovlivnit to, kdy bude propuštěn. (Filemonovi 22)

Změní modlitba výsledek vašeho trápení? Může. Měli bychom si ovšem uvědomit, že Jehova nereaguje na naše modlitby způsobem, který snad očekáváme. Pavel se například opakovaně modlil kvůli ‚ostnu v těle‘ — možná šlo o nějaký problém s očima. Místo toho, aby Bůh toto utrpení odstranil, řekl Pavlovi: „Má nezasloužená laskavost ti stačí, neboť má moc se zdokonaluje ve slabosti.“ (2. Korinťanům 12:7–9)

Občas tedy naše utrpení odstraněno nebude. Spíše budeme mít příležitost zdokonalit se ve spoléhání se na našeho Stvořitele. (Skutky 14:22) Dále si můžeme být jisti, že i kdyby Jehova naše utrpení neodstranil, ‚poskytne východisko, abychom je mohli snášet‘. (1. Korinťanům 10:13) Ano, je jistě správné, že Jehova je nazýván „Bůh veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení“. (2. Korinťanům 1:3, 4) Dává nám to, co potřebujeme, abychom vytrvali a měli hojnost pokoje.

Brzy přijde svět bez utrpení

Stvořitel slibuje, že lidské utrpení brzy odstraní prostřednictvím svého Království. Jak toho dosáhne? Tak, že odstraní Satana Ďábla, hlavního původce utrpení a největšího nepřítele pokoje, toho, kterého Bible označuje jako ‚boha tohoto systému věcí‘. (2. Korinťanům 4:4) Ale Satanova vláda nad světem brzy skončí. Až bude Satan odstraněn, otevře se cesta k tomu, aby přišlo nezměrné požehnání pro ty, kdo se bojí Boha. Bible slibuje, že Jehova lidem „setře . . . každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 21:1–4)

Je představa světa bez utrpení příliš krásná na to, aby byla pravdivá? Jsme tak zvyklí žít v utrpení, že nám dělá potíže si představit, že utrpení nebude. Ale život bez strachu, úzkostlivých starostí a pohrom je právě to, co Bůh zamýšlel při stvoření lidstva, a jeho záměr se úspěšně splní. (Izajáš 55:10, 11)

To je naděje, kterou našly Sonia, Fabiana a Ana, o kterých byla zmínka v úvodním článku. Soniu, jejíž dva synové zemřeli na AIDS, velmi upokojuje naděje, kterou Bible poskytuje — naděje na vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých. (Skutky 24:15) „Jedna věc je jistá,“ říká, „naše naděje překoná jakoukoli bolest.“

Když ještě Ana žila v sirotčinci, navštívila ji jedna svědkyně Jehovova. „Ukázala mi v Bibli Jehovovo jméno,“ říká Ana, „a já jsem začala plakat radostí. Velmi jsem potřebovala pomoc a teď jsem se dozvěděla, že existuje Bůh, který se o nás stará.“ Když Ana sirotčinec opustila, přijala nabídku domácího biblického studia a dozvěděla se více o Jehovových slibech. Potom zasvětila svůj život Jehovovi a symbolizovala to křtem. „Od té doby stále spoléhám na Jehovu v modlitbě a utěšuje mě jistota, že mi pomůže.“

I Fabiana našla mnoho útěchy a pokoj mysli ve svých trápeních, když se dozvěděla o Božích slibech vzhledem k budoucnosti. „Poznat biblickou pravdu je jako opustit velmi temné a ponuré místo a vejít do světlého, jasného a příjemného pokoje.“ (Srovnej Žalm 118:5.)

Jak ale nastane doslovný pokoj na celé zemi a kdy to bude? Podívejme se na to do následujících článků.