Kataři — Byli křesťanskými mučedníky?

„POBIJTE je všechny; Bůh pozná ty, kdo jsou jeho.“ Toho letního dne roku 1209 byli obyvatelé jihofrancouzského Béziers zmasakrováni. Mnich Arnold Amalric, papežský nuncius, který byl v čele katolické křížové výpravy, neměl žádné slitování. Když se jeho muži zeptali, jak mají rozeznat katolíky od kacířů, údajně odpověděl nechvalně proslulými slovy uvedenými výše. Katoličtí historikové tuto odpověď zjemnili: „Nemějte obavy. Jsem přesvědčen, že se jich obrátí velmi málo.“ Ať už byla jeho odpověď jakákoli, výsledkem byl masakr, při němž bylo nejméně 20 000 mužů, žen a dětí zavražděno rukama 300 000 křižáků, které vedli preláti katolické církve.

Proč došlo k tomuto masakru? Byl to jen začátek křížové výpravy proti albigenským — výpravy, kterou zahájil papež Inocenc III. proti údajným kacířům v provincii Languedoc ve středu jižní Francie. Než to celé asi o dvacet let později skončilo, přišel o život snad jeden milion lidí — kataři, valdenští a mnoho katolíků.

Náboženský rozkol ve středověké Evropě

Prudký růst obchodu v 11. století n. l. s sebou přinesl rozsáhlé změny v sociální a ekonomické struktuře středověké Evropy. Vznikala nová města, protože rostl počet řemeslníků a obchodníků. Tím se vytvořil prostor pro nové myšlenky. V Languedocu, kde se toleranci a pokroku dařilo jako nikde jinde v Evropě, zapouštěl své kořeny náboženský rozkol. Město Toulouse, jež je v Languedocu, bylo třetí nejbohatší metropolí Evropy. Byl to svět, kde se dařilo trubadúrům, jejichž texty písní se někdy dotýkaly politických a náboženských námětů.

Revue d’histoire et de philosophie religieuses popisuje, jaká byla náboženská situace v 11. a 12. století: „Ve 12. století stejně jako ve století předchozím se stále poukazovalo na morálku duchovenstva — na jeho přepych, prodejnost a nemravnost —, avšak kritizováno bylo především jeho bohatství a moc, tajná spolupráce se světskými autoritami a podlézavost.“

Putující kazatelé

Dokonce i papež Inocenc III. rozpoznal, že bující korupce v církvi je důvodem, proč v Evropě — a to zvláště v jižní Francii a v severní Itálii — roste počet odbojných, putujících kazatelů. Většina těchto kazatelů byli buď kataři, nebo valdenští. Kněží nevyučovali lid, a proto je papež zahrnul výčitkami: „Děti potřebují chléb, o který se s nimi nechcete rozdělit.“ Ale místo toho, aby prosazoval vyučování z Bible, Inocenc tvrdil, že „Boží písmo je tak hluboké, že nejen prostí a nevzdělaní lidé, ale též přemýšliví a vzdělaní nejsou zcela způsobilí, aby mu mohli porozumět“. Všichni kromě duchovenstva měli zakázáno Bibli číst, a duchovní ji směli číst pouze v latině.

Papež podnikl kroky proti rozvratníkům — potvrdil založení Řádu bratří kazatelů neboli dominikánů. Tito bratři, na rozdíl od zbohatlého katolického duchovenstva, měli být cestujícími kazateli a jejich posláním mělo být, aby hájili katolickou pravověrnost proti „kacířům“ v jižní Francii. Papež vysílal také své zástupce, aby s katary rozmlouvali a aby se je pokusili přivést zpět do katolického ovčince. Tato snaha selhala a jeden vyslanec byl zabit pravděpodobně nějakým kacířem, a proto Inocenc III. nařídil roku 1209 křížovou výpravu proti albigenským. Albi bylo jedním z měst se zvláště velkým počtem katarů, a proto se církevní kroniky o katarech zmiňují jako o albigenských (z francouzského Albigeois) a tento termín používají pro označení všech „kacířů“ v té oblasti, včetně valdenských. (Viz rámeček dole.)

[Rámeček na straně 28]

VALDENŠTÍ

Ke konci 12. století jeden bohatý obchodník z Lyonu, Pierre Valdès či Peter Waldo, financoval první překlady částí Bible do různých lokálních provensálských dialektů — do nářečí, jimiž se mluvilo v jižní a jihovýchodní Francii. Tento upřímný katolík se zřekl obchodování a svůj život věnoval kázání evangelia. Mnoho dalších katolíků, kteří byli znechuceni zkorumpovaným duchovenstvem, ho následovalo a stali se putujícími kazateli.

Waldo se brzo setkal s nepřátelstvím místních kněží, kteří přesvědčili papeže, aby mu zakázal takto veřejně vydávat svědectví. Waldo údajně odpověděl: „Měli bychom poslouchat Boha spíše než lidi.“ (Srovnej Skutky 5:29.) Kvůli svému vzdoru byl exkomunikován. Jeho následovníci zvaní lyonští chudí či valdenští se horlivě snažili řídit jeho příkladem, a proto po dvojicích chodili kázat k lidem domů. Výsledkem bylo rychlé rozšíření jejich nauk po celé jižní a východní Francii, částečně i na severu Francie a rovněž na severu Itálie.

Většinou se zastávali návratu k náboženským názorům a zvyklostem prvotního křesťanství. Mezi jiným odmítli také nauku o očistci, modlitby za zemřelé, uctívání Marie, modlitby k „svatým“, zbožňování kříže, odpustky, eucharistii a křest novorozeňat.b

Učení valdenských bylo v příkrém rozporu s nekřesťanským dualistickým učením katarů, s nimiž jsou často zaměňováni. Tato záměna vzniká především kvůli katolickým polemikům, kteří se úmyslně pokoušeli spojovat kázání valdenských s učením albigenských neboli katarů.